Máte problém …

Zpomalení – 2. část

Minule (ve Fauně č. 1/2008) jsme se zabývali celkovým zpomalením koně. To znamená zvládnutím spolehlivých přechodů ze zastavení do kroku, z kroku do klusu, z klusu do cvalu a zpětným zpomalením. Tímto je nejlepší začít. Je-li kůň plně ovladatelný při přechodech z jednotlivých chodů, můžeme začít požadovat i jejich kontrolované tempo.

Při jízdě koní ve skupině je ovladatelnost vašeho koně důležitá i pro ostatní.

Náš koník je již dobře ovladatelný, ochotný měnit chod podle našeho přání. Jak na to, aby v daném chodu šel podle našich představ? Je několik cest k úspěchu. Nejčastější cestou bývá zpomalení koně pomocí otěží. Nad tímto způsobem zpomalení není třeba přemýšlet, zná ho snad každý. Má však samozřejmě několik „ale“, na která bych ráda upozornila. První se týká neustálého tahu za otěž, ke kterému je snadné sklouznout, aniž by si ho jezdec uvědomoval. Tímto způsobem si vytváříme koně necitlivého na tlak, ať už při jízdě bez udidla nebo s tzv. „plechovou hubou“. Často v tomto stavu můžeme koně převzít od předešlých majitelů. Cesta zpomalení v určitém chodu pomocí otěží je také cestou ke zcitlivění koně již pokaženého. Další „ale“ spočívá v naší cestě za partnerstvím s koněm. Zde si podrážíme pomyslnou stoličku v případě, že máme časem v úmyslu nepůsobit na koně otěží vůbec. Jezdit bez otěží (na nákrčním kruhu), jen pomocí sedu, hlasu … Jestliže přece jen volíte zpomalení pomocí otěží, je třeba dodržovat několik pravidel:
• otěží působit vždy jen dobu nezbytně nutnou,
• okamžitě uvolnit tlak po uposlechnutí koně,
• nikdy netáhnout za otěž neustále,
• necukat, netrhat, prudce neprojíždět udidlem.
• Chválit, chválit, chválit! Chválit jakýkoliv pokrok.
Tento koncept vypadá asi takto: jedeme například v klusu a chceme zpomalit do klusu pomalejšího. Přitáhneme plynule otěže a při prvním náznaku zpomalení okamžitě uvolníme tlak. Zahodíme otěž, chválíme a necháme koně chvíli vydechnout v jeho tempu. Jestliže kůň po pochvale zpomalí do kroku či zastaví, nevadí. Berme to jako odměnu za uposlechnutí naší prosby. Pokusy opakujeme a po čase klademe na koně vyšší požadavky. Delší úsek v námi zvoleném tempu, přechod do rychlejšího a zpět do pomalejšího tempa. Cval doporučuji cvičit až v okamžiku, kdy už kůň nemá problémy se změnou tempa v kroku a klusu. Abychom byli pro koně lépe čitelní, zvolíme u každé změny jinou pobídku.
Pomocí otěží můžeme zpomalení také dosáhnout změnou chodu. Jestliže kůň kluše velmi rychle, přejdeme do kroku přiměřeným tahem otěží a znovu naklušeme. Tento postup opakujeme, dokud koník nenaznačí ochotu zpomalit sám. Pokud nasadí pomalé tempo – můžeme chválit. Povolit („zahodit“) otěže, chválit slovně i pohlazením, drbáním. Při tomto postupu dejme pozor především na drastické tahání otěží. Je třeba vnímat, jestli se kůň brání zvedáním hlavy, otevíráním huby (udidlo), házením hlavou atd … To znamená, že jsme byli příliš důrazní a musíme ubrat na síle a přidat na plynulosti.

Citlivé stočení koně na kruh pomocí vnější otěže.

Zpomalení pomocí kruhu vyžaduje více trpělivosti od vás, ale je šetrnější ke koni, což se vám ve výsledku vrátí. Samozřejmě je třeba začít opět od začátku. Rvát koně na kruh ve zběsilém cvalu má až příliš mnoho společného s taháním za otěže bez citu. Nejprve naučíme koně se ohnout na obě strany a na toto ohnutí navážeme z kroku. Pomůckami, na které je kůň zvyklý, jej požádáme, aby zůstal v kroku na kruhu. Čím pomalejší tempo chceme, tím vyžadujeme menší kruh. Při zpomalení necháme za odměnu koně vyjít z kruhu ven a chválíme. Pokračujeme stejně v klusu i ve cvalu. Samozřejmě po zvládnutí předchozího postupu. Začínat uprostřed, je jako stavět pyramidu od vrcholu. Vždy nám po chvíli balancování spadne a musíme se vrátit na začátek.
Ještě poslední upozornění: berte velký ohled na rychlost, kterou jedete, na povrch na jakém se nacházíte a na průměr kruhu. Zabráníte tak zbytečným pádům koně, které mimo úrazů způsobují nedůvěřivost zvířete v jezdce. Přeji hodně úspěchů a trpělivosti.