Úvodem bych chtěl upozornit, že nehodlám zpochybňovat a kritizovat práci České inspekce životního prostředí v oblasti pašování zvířat, týrání zvířat...
Úvodem bych chtěl upozornit, že nehodlám zpochybňovat a kritizovat práci České inspekce životního prostředí v oblasti pašování zvířat, týrání zvířat a dalšího hrubého porušování zákonů v oblasti ochrany přírody. Tady je inspekce na svém místě. Moje kritika se nezabývá inspekcí jako celku, ale jen některých jednotlivců, kteří tam pracují. Jde o to, že se někteří inspektoři ČIŽP zaměřují na absolutně nepodstatné věci týkající se „papírů“ a často chovatele šikanují, včetně udělování nesmyslných pokut.
Dravými ptáky a jejich ochranou se profesionálně zabývám mnoho let a prvního dravce jsem vypustil do přírody před třiceti lety! Za svůj život jsem vypustil do přírody více než 1000 dravců. Naše společnost Zayferus se zabývá především praktickou ochranou dravých ptáků a pracujeme více než půl roku v terénu. Svým způsobem mě, jako ředitele společnosti na ochranu dravých ptáků, uráží „odborníci“, kteří dravcům nerozumí a nás, specialisty, postihují za nesmyslné prkotiny. Nejhorší je, že pro samou administrativu nemáme čas na vlastní práci. Musíme inspekcím neustále dokazovat kdy, a co jsme na jaký úřad odeslali. Asi před rokem jsem se bavil s přítelem na téma ČIŽP versus chovatelé v ČR. Přítel mi řekl, že se inspekce již změnila a nebude perzekuovat chovatele, když zjistí, že jejich pochybení nebylo úmyslné. Například špatné vyplnění registračních listů, později dodaná žádost na příslušný úřad – prostě detaily, které se dají velice snadno napravit. Dále mi řekl, že v těchto případech ČIŽP nebude orgánem represivním, ale poradním. Zkrátka poradí chovateli, jak má postupovat, aby bylo vše tak, jak to podle posledních změn má být. Řekl jsem si: „Trvalo to, ale sláva za to“. Můj šok nastal, když k nám ČIŽP dorazila na kontrolu.
Orel skalní – úraz křídla.
Podotýkám, že máme ve společnosti kolegyni, která má za úkol vše včas zaevidovat a má hlídat všechny změny v zákonech. Bohužel tyto změny včas neregistrují ani samotní úředníci. Například odchylné postupy, potvrzení o výjimce ze zákazu komerční činnosti (žlutý papír) atd. Obyčejný smrtelník nemá šanci tyto změny ze dne na den evidovat a reagovat na ně, obzvlášť, jsou-li zákony koncipovány tak, že v nich není počítáno s žádným přechodovým obdobím, v němž by bylo možno na změny podmínek reagovat Snad to není záměr, aby byl důvod pro ukládání pokut?! ČIŽP to však nezajímá a vesele rozdává pokuty, namísto aby poradila, jak situaci napravit, aby pomohla úředníkům, kteří ve změněné situaci také často vyčkávají na to „co bude“ (na nějaký metodický postup, prováděcí právní předpis …), aby například iniciovala změnu zákona tak, aby byl pro praxi použitelný (např. stanovení přechodových období).
Nedávno nám dvě inspekce, pražská a hradecká, provedly kontrolu 104 dravců. Můj pocit z kontroly je následující: ČIŽP se důkladně zabývá nepodstatnými věcmi třeba tři roky starými. Popotahují nás a mají snahu pokutovat za to, že jsme mnohdy ne naší vinou, vyřídili jakýkoliv papír třeba jen o měsíc později, než se měl vyřídit. Paradoxem je, že drtivá většina dokladů je a byla v době kontroly v pořádku. Navíc je jasné, že případné nepatrné pochybení nebylo úmyslné. Mám pocit, že u ČIŽP pracují někteří lidé, kterým vůbec nejde o ochranu dravců a přírody. Nemají odbornost a zkušenosti. Jak si jinak vysvětlit, že odborníci nerozeznají sokola od raroha. Když jsme se ohradili, že sokol je sokol a raroh je raroh, tak nám inspektor řekl: „Teď vám mohu vyjmenovat 3 000 druhů ještěrek“. Zapomněli snad, že prováděli kontrolu dravců? To je, jako kdyby jste pracovali u dopravní policie a pletli si brzdu s plynem.
Jestřáb lesní – napíchnutý na plot.
ČIŽP neuznává, že to, co děláme, děláme pro přírodu. Jezdíme pro zraněné dravce a na vlastní náklady se o ně staráme. Nebere v potaz, že jako obecně prospěšná společnost nepodnikáme a že máme veliký problém se sháněním peněz na naši činnost. Namítli jen: „Tak to nedělejte. Nikdo vás k tomu nenutí“. Na náš dotaz, co s těmi dravci máme dělat, neodpověděli. Očekávali jsme od státu jakoukoliv alespoň minimální podporu, ale takový přístup rozhodně ne.
Stát nám na naši práci nedává ani korunu. Musíme pro dravce, často ve svém volnu, zajet, nechat je vyšetřit, krmit a rozlétat. Teprve až jsou v dokonalé kondici, můžeme je vypustit. To všechno stojí nepředstavitelné peníze. Na rozdíl od ČIŽP nám jde o přírodu – takže to budeme dělat dál …
Krahujec – prohlídka.
Uvedu zde jen jeden případ z mnoha. Náš sup má v krku mikročip, ale mít by ho nemusel. Pražská inspekce ho několikrát chytala a snažila se čip najít – ani jedna čtečka jej nepřečetla. Minulé inspekce ho bez problémů přečetly i bez nepříjemného zacházení. Dokonce ho chtěli odvážet na rentgen. Pak někdo namítl, že sup mít čip nemusí … O nic nejde, jen úplně zbytečně vystresovali dravce, kterého každý den pouštíme na volný let. Možná byl porušen i veterinární zákon na týrání zvířat. To, že inspekce občas něco přehlédne, to se stane, jsou to jenom lidé a nikdo je za to nepokutuje, ale nedej bože, když něco přehlédnete vy …
V minulosti jsme již dvě pokuty platili za pozdní přihlášení některých legálně pořízených dravců a také za to, že jsme si výjimku vyřídili po zakoupení chráněného jedince. Proti pokutám jsme se neodvolali a zaplatili jsme je. Neměli jsme čas si neustále dopisovat, ale byla to chyba. Podle znalců byly pokuty neoprávněné a platili jsme je zbytečně. Nejhorší je to, že vám ČIŽP minulé pokuty přičte k horšímu, už jste zkrátka zločinci. Minulé pokuty budeme nyní vyžadovat zpět – zvlášť, když pan ministr v podobném sporu rozhodl, že výjimku lze vyřídit dodatečně.
Vypouštění kalouse.
A ještě odchylný postup. Podle zákona, když nám člověk – laik donese do stanice zraněného běžného dravce (káně, poštolku apod.) již tento zákon porušil. I my, kteří pracujeme jako ochranáři dravců, jsme povinni, pokud se ho dotkneme rukou, jej neprodleně hlásit na příslušný úřad. To nás vážně nebaví. A zatím co toto u nás inspekce u nás řeší, je Česká republika zahlcována odpady z Německa, v klidu se pašují orchideje nebo při převozech hynou želvy (viz časopis Reflex článek od Jiřího X. Doležala).
A co napsat na závěr: pokud u vás ještě nebyli, je možné, že se brzy objeví. I když budete mít svědomí čisté a budete žít v iluzi, že máte vše v pořádku, velice rychle budete vtaženi do reality. Inspektoři přichází jako nejlepší přátelé, souhlasí s vašimi argumenty a uznale pokyvují hlavou. Vy jim všechno povíte podle vašeho nejlepšího svědomí a myslíte si, že je vše v pohodě. Jednoho dne vám však začnou chodit obálky s modrým pruhem. Budete si připadat, jako kdyby jste někoho zabili, přitom jste jen pozdě nahlásili vlastní odchovy.