Skorec vodní

Ve svém dnešním příspěvku bych naše čtenáře rád upozornil na zajímavý druh ptáka, který žije u nás. Jedná se o skorce vodního s vědeckým názvem Cinclus cinclus (Linnaeus, 1758). Jen málokterému člověku se podaří s tímto druhem se v přírodě setkat. Je velice plachý a ihned odlétá, jakmile nás i na dálku spatří.
Skorec patří do čeledi skorcovitých (Cinelidae) a je to jediný druh z velkého řádu pěvců (Passeres), který loví svoji potravu převážně pod vodou protékajících řek. Je velký asi jako kos 14–19 cm, má zavalité tělíčko, hustě opeřené. Svrchu je tmavohnědý s bílou náprsenkou, břicho je čokoládově hnědé, ocas je velice krátký, nohy jsou silné, s krátkými drápky.

Žije výlučně na tekoucích kamenitých potocích a řekách, v pahorkatinách i vysokých horách Evropy, prostě všude tam, kde je čistá voda. V okolí mého bydliště jsou potoky většinou krátké, protékají loukami, potom vysokými lesy a vlévají se do Labe. Jejich dno je téměř všude kamenité a proto se zde voda čeří jako u pravého potoka v horách. Pro skorce to je krásné životní prostředí.
Vážně jsem se začal skorcům věnovat od roku 1942, kdy jsem získal od výborného ornitologa a přítele ing. Oty Kadlece z Prahy nárazovou síť. Od časného jara do pozdního podzimu někdy i do zimy, téměř bez přestávek jsem se svým kolegou a spolužákem Zdeňkem Procházkou prochytával dosažitelné potoky v širokém okolí našeho města až do vzdálenosti více jak 40 kilometrů. Odchycené skorce jsme kroužkovali a jejich přítomnost evidovali. Mimo skorců končili v naší síti především ledňáčkové i konipasi horští, ale i jiní zatoulanci. Prostě, byla to nádhera i když náročná, na kterou se nedá zapomenout. Za zimních rán, když byly potoky pokryté ledem, voda protékala úplně potichu, bylo možno naslouchat něžnému zpěvu skorce. Ten zní krátce a flétnově, jen zřídka je vystřídán cvrčivými zvuky. Volání je velice pronikavé, zní cit-cit a při každém vyplašení odlétajícího ptáka je dobře slyšitelné. Skorec je stálý druh, který zůstává vyhlédnutému revíru vždy věrný. Délka tohoto revíru je závislá od dostatku potravy a může dosahovat 500 až 1500 m. V březnu hledá sameček místo pro postavení hnízda a když je najde, zdržuje se zde stále a pilně zpívá. Toto místo bývá většinou blízko u vody, dokonce až těsně nad vodou. V oblibě je také základ skalní výstupek, záhyb nad vodní propustí, místo za padajícím vodopádem, v kořenech stromů bez hlíny, kterou odplavila voda, také ve zdech starých mlýnů a pil. Velmi vzácně sem také zavěsí milovník těchto ptáků jednoduché hnízdní budky, dostatečně velké bez přední stěny. Pokusil jsem se zavěsit takovou budku na jistě vhodné místo, ale nějaký „dobrák“ budku strhl a zničil. To je zkušenost i jiných ochránců.
Kulovité hnízdo si skorec staví z různých druhů mechů, suchých trav a z listí. Je vždy značně veliké, asi 25 cm široké a 20 cm vysoké a silnostěnné, z toho důvodu i značně nápadné. Bývá často zničeno kolemjdoucím, podobně jako zavěšená budka, jak jsem již zmínil. Samička snáší v březnu až v dubnu, podle počasí, 4–6 čistě bílých vajíček, která sama zahřívá. Inkubační doba je 14–17 dnů. O vylíhlá mláďata se starají oba rodiče. V tuto dobu jsou ztráty na mladých značné, protože se často stávají obětí toulavých koček a jiných malých dravců. V tuto dobu musíme také pamatovat na kroužkování, které musí být provedeno co nejdříve. Již mláďata stará 14 dnů mohou při nejmenším vyrušení z hnízda vyskočit a následně uhynout. Po 24 dnech opouštějí mláďata hnízdo a jakmile je rodiče dokrmí a jsou zcela soběstačná, opouštějí rodinný revír. Starý pár zahnízdí obvykle jen jednou v roce v chovné sezóně. Dojde-li za mimořádných okolností, především za příznivého počasí v březnu již k prvnímu hnízdění, potom dochází po prvním hnízdění ihned k hnízdění druhému. Vylétlá a soběstačná mláďata lze již zakrátko zastihnout dosti daleko od rodného hnízda. O tom jsem se mohl sám při kroužkování přesvědčit. Jak jsem již uvedl, z hlediska přehledu o vyvedených mladých je nutné včasné kroužkování aluminiovými kroužky s číslem a mezinárodním označením. Připomínám, že kroužky musí také mít předepsanou velikost. Neokroužkovaná mláďata a staré ptáky doporučuji odchytit nárazovou sítí. Tento odchyt se dá uskutečnit jednoduše, protože nárazové síti, napnuté přes potok nebo na jiném vhodném místě, se letící skorec jen s obtížemi vyhne.
Podobné jsou výsledky s kroužkováním ledňáčků, ale konipas horský se síti celkem snadno vyhne. Vybírání chyceného a okroužkovaného skorce ze sítě, není-li provedeno ihned nebo v nejkratším čase, je někdy pro ptáka kritické. Skorec se do sítě snadno zamotá a není-li mu ihned pomoženo, může se zmrzačit a následně uhynout. Již v časném podzimu můžeme u nás zastihnout skorce, jak nás o tom odchyt přesvědčí, kteří se vylíhli a byli odchováni ve vyšších polohách našich Krkonoš, protože nejčastěji sledují tok Labe.
Se skorci jsem prožil mnoho krásných chvil. Jejich životní prostředí, krajina okolo potoků nebo řek je jednou nejpřitažlivějších v kteroukoliv roční dobu. Nikdy jsem nelitoval ani chvilky, kterou jsem mohl s nimi trávit.