Mazlíčci ve vaší posteli

Co myslíte, má mít váš pes či kočka své místo v ložnici? Ložnice je většinou nejsoukromější místnost ve vašem příbytku a podle mého názoru naši chlupatí mazlíčci do ložnice nepatří. Mají mít své stálé místo, kam se mohou uchýlit, když chtějí mít klid nebo si potřebují odpočnout. A vůbec nezáleží na tom, jak velké máte doma plemeno. Ložnice by měla být pro naše chlupaté miláčky tabu. Záleží jen na nás, jak si psa nebo kočičku naučíme.
Naše fenka pudla vyrůstala s mými dětmi a byla miláčkem celé rodiny. Od štěněčího věku do ložnice a dětských pokojů nesměla. Vždy zůstala stát na prahu pokoje a dál si nedovolila. Také pohovka v obývacím pokoji jí byla přísně zapovězená. No, přísně je trošku nepřesné. Páneček jí to zakázal, a ona to respektovala. Ale jen do doby, dokud za ním nezaklaply vchodové dveře. Potom hupla na sedačku, uvelebila se na ní a z pod polštářů mi dělala společnost. Náš páneček by na to nejspíš nikdy nepřišel, ale prozradila se sama. Zcela bezpečně poznala, kdo se vrací domů a dříve než se objevil ve dveřích, seskočila na podlahu. Ale namísto radostného přivítání stáhla uši, hlava jí zajela až téměř mezi lopatky, trošičku se přikrčila a plíživým krokem mizela v pelíšku. Její provinilý výraz, se kterým sledovala svého člověka prozrazoval vše. Ten samozřejmě pochopil. Přistoupil k sedačce a pohmatem přesně našel zahřáté místečko, kde si před chvilkou hověla. Páneček nám pravidelně vyhuboval, a tak to šlo léta, až nás naše panenka opustila navždy.
Navzdory tomu, že páneček už nikdy více žádného psa nechtěl, podařilo se mi ho oblomit a jednoho dne jsme si jeli pro štěně zlatého retrievra. Od prvního dne jsme Sallynce vymezili její prostory, kam smí, kde bude spát a přísně jsme to dodržovali. Bohužel jen pár dní. Štěňátko bylo sladké a brzy si nás omotalo kolem tlapky. A hlavně pánečka. Začalo to chováním na klíně, mazlením na pohovce a skončilo to spaním v posteli. Dokud byla Sally malinká, tak to ještě šlo. Jak ale rostla, potřebovala stále více prostoru, který si zcela bezpečně dokázala v posteli vytvořit. Nevím jak se jí to podařilo, ale my se ráno probouzeli každý na malém kousku opačného kraje postele. Sally spala jako královna uprostřed a klidně odfukovala. Nejspíš nás odtlačila tlapkama a my jsme jí ve spánku uhnuli. Rozhodli jsme se, že to tak dál nejde. Dovolili jsme jí sice spát v ložnici, ale ne v posteli. Sally to respektovala a do postele se nehrnula. Tedy dokud jsme neusnuli. Jakmile jsme začali pravidelně oddychovat, položila hlavu na postel a začala brblat. Pokud jsme ještě nespali a okřikli ji, zajela do pelechu a číhala dál. Pokud jsme spali, hupla mezi nás, udělala si dostatek prostoru pro pohodlné spaní a spokojeně usnula. Nakonec jsme si zvykli.

Zlom měl nastat, když jsme si z prvního vrhu nechali pejska Akima. Dlouho jsem pánečka lámala, aby mi dovolil nechat si ho a slibovala jsem i zcela nemožné. S tím souvisel i problém spaní psů v ložnici. Je pochopitelné, že se do naší malé ložnice všichni nevejdeme. A aby to bylo spravedlivé, nemůže jeden pes v ložnici spát a druhý ne. Pořídili jsme jim pohovku, kterou jsme umístili do klidného prostoru pod schodištěm. Ujišťovali jsme se, že tentokrát už takovou chybu neuděláme, abychom si téměř čtyřicetikilového hafana naučili do postele. Sallynce pohovka pod schody učarovala a zabydlela se na ní. Akimka začalo být pánečkovi líto. Byl tak maličký a potřeboval dohled, hlavně v noci. A tak ho zcela výjimečně vzal do peřin. Námitky, že jak se to naučí, těžko ho to budeme odnaučovat, páneček neposlouchal. Zvyk je železná košile, a my jsme opět brzy spali na malém kousku na kraji postele.
Po necelém roce měla Sally falešnou březost, a tak dlouho hrabala na pohovce ve snaze udělat si pelíšek, až se jí to podařilo. Potah pod jejími drápky nevydržel, v prasklině se ukázal molitan. To bylo přesně ono, co Sally potřebovala k vytvoření pelechu. Molitan byl všude. Zničená pohovka se stala pro naši princeznu nepohodlnou. Proto se vrátila do ložnice.
Co myslíte, kolik nám asi zbývá místa v naší posteli? Návratem Sally nastala změna. Oba psi přestali mít zájem spát v kanafase a našli si své místo vedle postelí. A tak se vkrádá myšlenka, jestli není na čase začít uvažovat o dalším vrhu, protože máme v posteli najednou nějak moc místa.
A jak se na sdílení společného lože s našimi chlupatými mazlíčky dívají odborníci?
• Pokud jsou naši posteloví mazlíčci pod pravidelnou veterinární kontrolou a jsou očkovaní, nehrozí nám žádná nákaza. Problémem by snad mohla být toxoplazmóza, kterou přenáší kočky, ale v dnešní době má na ni více než 85% populace protilátky.
• Pečujeme-li o psa, jeho čistotu apod. a nejsme alergičtí na srst, není důvod ke znepokojení, když pes spí ve vaší posteli.

Závěrem můj osobní názor:
ať je to jak chce, podle mě pes do postele prostě nepatří. I když ho pravidelně koupeme, odčervujeme, očkujeme a děláme pro jeho zdraví a čistotu maximum, má mít své místo na spaní. Vždy nám do postele natahá nějakou tu nečistotu, pouští chlupy nebo i slintá. V letním období z něj mohou přelézt parazité. Nikdy nevíte, jestli někde venku nějaké to fuj neolízl, nesežral nebo k něčemu závadnému nečichal. Argument, že proto častěji převlíkáte ložní prádlo, také moc neobstojí. Nakonec můžete dopadnout tak, že sice pes spí s vámi posteli, ale můžete ještě mluvit o vaší posteli? Není to spíš psí pelíšek? Možná je, ale krásně se v něm spinká, máme-li tam našeho chlupáče.