Krmení sklípkanů

Když se mě někdo zeptá, jaké zvíře si má pořídit, aby s ním měl co nejméně starostí a zabralo co nejméně prostoru, vřele mu doporučím sklípkana. Chov většiny sklípkanů je relativně snadný a proto je může chovat i začátečník. Chov při teplotách okolo 24 °C nevyžaduje ani speciální zdroje tepla, jelikož je to obvyklá pokojová teplota. K chovu není potřeba ani klasických skleněných terárií, sklípkany lze chovat celý život v plastových dózách o rozměrech přiměřených velikosti chovance a samozřejmě tvaru – pro zemní druhy nízké, pro stromové vyšší. Dalším požadavkem je udržovat substrát (např. lignocel) ve vlhkém stavu. To byly ve zkratce a hodně zjednodušeně popsány základy chovu. Samozřejmě se najdou výjimky, které vyžadují více péče, ale většina je opravdu takto nenáročná. Chyby se ale mnohdy stávají při krmení.

Chelicery přidržují kořist u úst.

Sklípkani jsou jako všichni pavouci karnivorní. Kořist uchvacují výpadem a svými chelicerami do kořisti vstřikují jed. Při zdolávání větší kořisti se po kousnutí vzdalují a vyčkávají až účinek jedu oběť ochromí. Chelicery jsou vlastně prvním párem končetin. Jsou složeny ze dvou článků. Koncový článek je dráp, kterým vniká jed do kořisti. Jedová žláza je u sklípkanů umístěna v základně chelicery. Sklípkani mají chelicery ortognátního typu tzn. že jsou vedle sebe.
Sklípkan není schopen přijímat pevnou stravu, proto využívá trávení mimo tělo. Do otvorů vzniklých po vniknutí chelicer, sklípkan vpustí trávicí fermenty do těla kořisti a vše stravitelné je přeměněno na tekutinu, kterou je schopen svým uzoučkým jícnem vysát. Před jícnem je řada chloupků, které tuto tekutinu ještě přecedí. Nestravitelný zbytek (u hmyzu jeho kutikula) je poté zmuchlán do kuličky a často jej sklípkan uklidí do některého rohu. Tyto zbytky ihned odstraňujeme, aby nebyly líhništěm roztočů a plísní.

Jak krmit
Koupíte-li si někde na burze malého sklípkana například v prvním svleku, bude vaší snahou, aby tento titěrný tvor vyrostl co nejdříve. Podle toho jej musíte také co nejčastěji krmit a to i dvakrát týdně. Předkládám obvykle usmrcené larvy potemníků (tzv. moučný červ) nastříhané na kousky. Druhý den kontroluji, jestli je přijali a co zbylo, co nechtěli vyhodím, aby larvy nezačaly plesnivět. Při vlastním odchovu je situace jiná. Velké množství malých sklípkanů by bylo velmi náročné opatrovat ve filmovkách a tak je krmím společně. Část z nich sice poslouží jako zpestření jídelníčku silnějších sourozenců, ale díky této selekci rozkrabičkovávám menší množství životaschopnějších jedinců.

I sklípkan občas pije, proto nezapomeňte na misku s vodou.

Čím jsou sklípkánci větší, krmím rozmanitější potravou. Základem zůstávají larvy potemníků. Pokud je nevezmou hned, raději je usmrcuji. Při svlékání totiž můžou pavoučka napadnout a usmrtit jej. To ovšem platí i pro šváby a cvrčky. Před svlekem pokožka pod chlupy ztmavne, nejlépe je to patrné, když je zadeček „vyčesaný“. Nikdy nenabízíme potravu sklípkanovi před svlékáním, je to zbytečné, nevezme si ji a v případě živého krmného hmyzu je to i nebezpečné. Toto se týká i dospělých pavouků.
Dobrým krmivem zvláště pro mladé stromové sklípkany jsou mouchy. Jejich larvy se dají koupit jako návnada v rybářských obchodech pod označením kostní červi nebo jen kostňáci. Dáme-li krabičku do tepla, za pár dní se bílé larvy zakuklí a pak z černých kukel vylezou dospělé mouchy. Mnoho much bývá také na oknech na půdách atd. Samozřejmě, že chytat je jednu po druhé rukou by byl nesmysl, ale lehce je lze pochytat za pomoci vysavače, kterému dáte do trubky silonovou punčochu. Mouchy z okna vysajete a punčochu rychle zavážete, aby nemohly ven. Mouchy ať pochytané nebo vylíhlé v krabičce, podchladíme před zkrmováním v lednici, aby se nám s nimi lépe manipulovalo.

Dospělé hlodavce před zkrmením nejprve usmrcuji. Na fotografií napářená samice Brachypelma smithi.

Krmím také smýkaným hmyzem – hlavně různými druhy lučních kobylek a sarančat. Pavouci je s chutí přijímají. V zimním období je člověk odkázán na krmení cvrčky a šváby. Cvrčci jsou velmi oblíbenou a někdy i jedinou preferovanou potravou mnoha sklípkanů. Při větším množství sklípkanů však toto krmení vychází draho a vlastní chov cvrčků je docela obtížný a potýká se často se zdravotními problémy (cvrččí mor). Snadný je chov švábů. Z vlastní zkušenosti usuzuji, že sklípkani preferují okřídlené druhy švábů – např. švába šedého (Nauphoeta cinerea) nebo samce švába argentinského (Blaptica dubia). Ale nejsou vybíraví, žerou i švába harlekýna (Neostylopyga rhombifolia), kterého nechtějí jiná terarijní zvířata žrát. Před zkrmováním hmyz vždy den dopředu vydatně nakrmím např. strouhanou mrkví, jablkem apod., abych tím zvýšil jejich nutriční hodnotu. Ke krmení větších pavouků (více než tři centimetry v těle) jsou vhodní i zofobasi – velcí mouční červi (Zophobas morio), které ale stejně jako larvy potemníků usmrcuji. Jelikož jsem také akvarista, jsou součástí jídelníčku mých chovanců i ryby. Sklípkani je přijímají s velkou chutí. Subadultním a dospělým pavoukům předkládám kromě většího hmyzu a ryb také holata myší nebo křečků. Dospělé hlodavce před podáním usmrcuji, aby nedošlo k poranění sklípkana. Ty předkládám jen dospělým samicím před a po páření, aby se dostaly do dobré kondice. Dospělí samci, většinou žerou málo a krmím je cvrčky.
Všeobecně platí, že pokud je sklípkan chován při vyšší teplotě a je vydatně krmen, dospěje sice rychleji, ale výsledná velikost v dospělosti je menší než u jedince chovaného při běžné teplotě a krmeného normálně. Dospělé sklípkany také zbytečně nepřekrmujeme, jsou pak apatičtí a nesvědčí to jejich zdraví ani reprodukci. Sklípkani sice často nepijí, ale v každém teráriu či dóze by v žádném případě neměla chybět miska s vodou.