Burza ve Zwolle

Město Zwolle není právě malé, počtem obyvatel se vyrovná například Českým Budějovicím. Leží asi sto dvacet kilometrů severně od hlavního města Nizozemského království, od Amsterodamu. Myslím však, že chovatelům okrasného ptactva ho není třeba představovat. Každoročně, na jaře a na podzim, se zde chovatelé scházejí, na této unikátní, v Evropě pravděpodobně největší, burze ptactva. I já jsem se jí letos zúčastnila a ráda bych se nyní podělila o četné zážitky.
Tentokrát termín burzy vycházel na 23. února. Den předtím jsme tedy vyrazili z Prahy, strávili jsme úmornou noc v autobuse a plni očekávání jsme kolem páté ráno dorazili na místo konání. (Podotýkám, že tento způsob je mimořádně vyčerpávající. Příště už jedině autem.)

Ara zelenokřídlý

Burza se koná v obrovské hale Ijsselhalle. Co se velikosti týče, domnívám se, že je asi tak osmkrát větší než hala v Přerově?! Její rozloha je kolem 10 000 m2. Nerada bych přeháněla, ale hala je to skutečně obrovská. Běžně se do ní vjíždí i auty, která se pak proplétají mezi davy návštěvníků. A přestože návštěvníků je mnoho, netvoří se žádné tlačenice právě díky obrovské rozloze haly. Co se začátku týče, Holanďané mají rozum a burza začíná až v 7.30. Už nejméně hodinu předtím se však před halou tvoří dlouhá fronta nedočkavých návštěvníků. Vstupné je osm Eur.

Alexandři parblue (vlevo), olivová hlava – ocas (vpravo)	Alexandr modrá skořice hlava – ocas
Amazoňan modročelý a zelenolící	Ara maracana

Burza probíhá úplně stejně jako u nás – nic převratného. Uvnitř haly jsou dlouhé regály, na které chovatelé pokládají přepravky a klece se svými odchovy. Zajímavé je, že drtivá většina ptáků byla umístěna ve standardních výstavních klecích, pouze po několika jedincích, a všechny klece byly vybavené napaječkou, kouskem jablka či klasem prosa.
A co bylo k vidění? Jaké byly ceny? Začnu papoušky. Docela mě překvapilo množství velkých papoušků. Nechyběli arové – ararauny, zelenokřídlí, maracany, malé, červenoramenné, dokonce i několik „harlekýnů“ – kříženci mezi araraunou a arakangou. Kakaduové žlutočečelatí, žlutolící, inka, goffin, bílí, růžoví. Nemálo jich však bohužel bylo oškubaných. Z amazoňanů hlavně běžné druhy – amazoňan modročelý (jak Aestiva, tak i několik pěkných Xantopteryx), oranžovokřídlí, běločelí (za 1 250 Eur), pomoučení, zelenolící, kubánští, žlutohlaví (moc se mi líbili někteří zástupci formy Oratrix), dokonce i několik kusů vějířových. Amazónků mnoho nebylo, všimla jsem si několika černotemenných, běločelých, šupinkových a bronzovokřídlých. Zastoupeni byli i eklektusové, hlavně mláďata – cena mladých samců byla 650 Eur.
Skutečným zklamáním však pro mě bylo zastoupení Afriky na této vyhlášené burze. Nemálo samozřejmě bylo žaků kongo (kolem 1 500 Eur za pár), i několik žaků liberijských (po 700 Eur za pár). Papoušci rodu Poicephalus však téměř chyběli. Zahlédla jsem několik mizerných senegalců, většinou to byla velmi mladá mláďata, někdy i oškubaná, a dost často šlo – podle mě – o křížence mesotypus×senegalus. Cena kolem 200 Eur za kus. Forma versteri chyběla úplně. Z dalších druhů zde byly asi dva kusy papoušků žlutotemenných (kolem 400 Eur za kus), několik konžských (asi 600 Eur za kus) a jeden hnědohlavý. Toť vše.

Barnard limcový modrý	Modrohlavá straka
Zpěvavý oranž pallid opalin	Eejka australská

Poprvé v životě jsem viděla vazy, a to vazy velké – přestože jsou celí černí, jsou to krásní ptáci.
Aratingů mnoho nebylo, viděla jsem A. finschi (550 Eur/pár), jenday (175 Eur/kus), několik aratingů hnědohrdlých, nandejů černohlavých po 50 eurech a samozřejmě spoustu aratingů slunečních. Zahlédla jsem rovněž několik kognů dlouhozobých.
Dost mě překvapilo množství pyrur. K vidění byly téměř všechny druhy, včetně méně běžných jako P. melanura, P. egregia, P. hoffmanni. Početně zastoupené byly mutace skořicová, modrá a modrá skořicová, někteří jedinci štěpitelní na pine–apple. Velice zajímavá byla plavá P. frontalis a jakási straka, zřejmě druhu P. rhodocephala, ovšem ve velmi špatném stavu. Ceny jsem zaregistrovala jen některé – P. molinae modrý pár za 260 Eur, štěpitelní na modré po 70 eurech, P. cruentata samec za 200 Eur a P. rupicola za 75 Eur.
Z další Ameriky mě překvapilo množství aymar citronových (60–100 Eur za kus) a aymar šedoprsých (kolem 50 Eur). Aymary pruhované zde byly asi ve všech známých mutacích, včetně lacewing. Objevilo se i několik kousků tirik – zelené, bělokřídlé, snad i rudokřídlé. Papoušíčků bylo nejvíce šedokřídlých, opět asi ve všech známých mutacích, včetně plavé, pastelové, skořicové, modré, strak, lutin a kombinací.

Holub bronzovokřidlý	Hýl hnědý pastel
Kardinál zelený	Leskoptve troibarvé

Objevili se mníškové, a to přírodní (kolem 75 Eur), i mutace – albino, lutino, aqua, skořice zelená, modrá i šedá. Ceny jsme si všimla pouze u šedé skořice – 1 250Eur.
Samostatný odstavec si jistě zaslouží alexandři. K vidění byli alexandři rudohlaví v mutaci lutino a šedozelený, také přírodní po 100 eurech. Překvapilo mě množství alexandrů černohlavých (kolem 200 Eur) a alexandrů holubích (400 Eur za mládě a 1 000 Eur za pár). Všimla jsem si také alexandrů čínských po 250 eurech za mládě a 600 eurech za pár. Alexandři velcí přírodní tam snad vůbec nebyli, zato byla nabízena žlutá samice za 750 Eur (ale v bídném stavu) a několik kříženců s alexandrem malým v mutaci modrá a snad i lacewing?
Alexandry malé nabízel mimo jiné pan Bastiaan, autor knihy o mutacích alexandrů, a to ve velice neobvyklých barvách – kobalt, violet, straka, opalín, hlava–ocas, buttercop. Ceny se mi však zdály dost vysoké, například mladý samec modrá skořice hlava-ocas za 1 000Eur.
Z australských druhů mě zaujal nádherný samec Papouška královského – straka – za 500 Eur. Nabízen byl i pár – samice žlutá×samec štěpitelný, rok 2003, za 2 800 Eur. Z dalších druhů to bylo několik karmínových a amboinských, ovšem ve špatném stavu. Papoušci červenokřídlí tam byli pouze přírodní, za cenu kolem 300 Eur za pár.
Samozřejmě bylo k vidění i pár rozel všech druhů, ne však tolik, kolik bych čekala, a samé běžné mutace. Zvědavá jsem byla na penanty a čekalo mě malé zklamání – několik překrásných přírodních, ovšem po 95 eurech, několik skořic, modrých, žlutých skořic a oranžových. Skutečně výstavní byly straky v modré řadě – obrovští ptáci, z 90 % bílí.
Ani barnardi ve všech druzích nechyběli, všimla jsem si barnardů červenočelých modrých štěpitelných na fallow a jednoho Barnarda límcového – pravděpodobně šlo o nevybarveného modrého, zarazil mě však šedivý odstín v barvě. Skutečně nevím, o co šlo.
Samozřejmě byly k vidění i další australské druhy, a to: papoušek červenotemenný – 125 Eeur, Papoušek horský (přírodní po 50 eurech, i několik pastelů tam bylo), nádherný, alexandrin v běžných mutacích, rudobřichý – 85 Eur, žlutoramenný (zaujala mě zřejmě pastelová samice), zpěvavý (kromě běžných mutací mě zaujal modrý pallid, parblue, oranžový po 50 eurech, oranžový pallid–opalín po 350 eurech), korely v mně neznámé mutaci „pale-face“ – tedy snad světlohlavé? – za 40 Eur a jedna krásná žlutolící skořicová perlostraka také za 40 Eur. Mnoho bylo výstavních andulek včetně chocholatých.
Ani neofém nebylo tolik, kolik bych očekávala. Fascinovaly mě modrohlavé straky, ty byly skutečně nádherné. Mnoho bylo modrých, zelených a stříbrných pastelů ve výborné kvalitě, z těch méně běžných pak jeden kus creamino a jeden skořicové albino, oba však v zoufalém stavu. Překvapily mě – na naše poměry – vysoké ceny přírodních (60 Eur/pár) a modrých běloprsých (150 Eur/pár). Tyrkysové byly zastoupeny početně šedozelenou mutací v kombinaci s opalínem a rudoprsou, nechyběla samozřejmě ani tradiční žlutá. Zato jsem si nevšimla ani jedné přírodní. Nechyběly ani další běžné druhy včetně dvou kusů neofém modrokřídlých, ale opět ve velmi špatném stavu. Všimla jsem si ceny růžových bourků – 15 Eur za kus.

Mandelík modrobřichý	Motýlek modrohlavý
Sturnus sturninus	Tangara fastuosa

Snad nejvíce bylo agapornisů. Asi všechny mutace a. fišeri, škraboškového i růžohrdlého. Skutečně neobvyklí však byli hnědohlaví v mnoha mutacích – lutino, straky, modré pastely a další, A. taranta misty a oliva, A. lilinae přírodní i v mnoha mutacích. Ag. Cana bylo málo a téměř vždy jen samci.
Neobvyklí byli také kakarikové žlutočelí v mutaci fallow (60 Eur) a žlutá. Kakarikové červenočelí se pohybovali kolem 15–20 euro, žádná zvláštní mutace však k vidění nebyla.
Poměrně dost bylo také loriů. Kromě tradičních loriů mnohobarvých, hlavně poddruhu horský (kolem 500 Eur/pár) bylo dost zástupců velkých loriů rodu Eos a Lorius, líbili se mi loriové tmaví, rudočelí a obzvláště zajímavé bylo hejnko lorikulů žlutobradých (L. pusillus) v ceně 1 400 Eur za pár.
Proč se tak podrobně zmiňuji o papoušcích? Protože čeští chovatelé jsou zaměřeni hlavně na papoušky, chovatelé ostatních ptáků jsou v menšině. Musím však říci, že v Holandsku to bude jiné. Papoušků tam bylo překvapivě málo v porovnání s ostatními skupinami exotů.
Na své si jistě přijdou chovatelé drobotiny. Samozřejmě nejvíce bylo zebřiček, chůviček, rýžovníků a guld. Vše výhradně ve výstavní kvalitě i velikosti, samozřejmě i v zajímavých mutacích. Ze zebřiček to byly například kombinace s vousatou, červenoprsou mutací či penguinem, u gould mě zase zaujaly pastely, modrá, straka a modrý pastel.
Nechyběla ve velkém množství „klasika“ jako pásovníci nebo astrildi rákosní. Dále uvedu například astrildy vlnkované, oranžovolící, amadiny pruhované, diamantové (i v mutacích – skořice, stříbrná, s oranžovým zobákem), motýlky modrohlavé, rudouché, granátové, panenky běloprsé, stračky velké i malé, snovači Napoleonovi, oranžoví, malí, vdovky dominikánské a Fisherovi (90 Eur za kus), papežíci zelenohřbetí, dokonce jeden kus modrouška.
Evropské zpěvné ptactvo také bylo pěkně zastoupeno – viděla jsem čečetky, stehlíky, křivky, dlasky, pěnkavy, čížky, hýly. Hýlové, stehlíci a čížci pak byli také v zajímavých mutacích.

Vousák senegalský

Tauraco erythrolopus

Kanáři se vyskytovali v přesile oproti dalším ptákům, nejvíce jich dovezli Italové. Nabízeni byli snad ve všech barevných mutacích včetně kobaltových, líbili se mi zástupci plemen norwich (80 Eeur/pár), gloster consort i corona (kolem 50 Eur/pár), border, gibber italicus, skotský hrbáč, yorkshire či severní holandský frisé.
Velice mě překvapil bohatý sortiment hmyzožravého a měkkožravého ptactva. Velké množství timálií čínských (300 Eur za pár, ovšem kvalita pokulhávala za kvantitou) i dalších mně neznámých druhů timálií, leskoptve bělobřiché (450 Eur za pár), tříbarvé (395 Eur za pár), kovové a snad i purpurové, kardinálové zelení, červení (kolem 500 Eur/kus), malí a snad rudokápoví, tangary (T. fastuosa, T. cyanocollis, T. cayana v ceně kolem 500 euro za kus), hodně různých špačků (např. mongolský Sturnus sturninus v mutaci), majn (například žlutolící i jiné), i jeden loskuták, několik turak (T. hartlaubi, T. leucotis, T. erythrolopus), čejky australské i jiné, mandelík modrobřichý, vousák senegalský, timálie šedoocasé (Heterophasia capistrata), květomil purpurový (Cyanerpes caeruleus), majna zlatoprsá, čejka chocholatá, sojkovec Maesův, šama stračí (Copsychus saularis), ledňák modrokřídlý, nějací ostnáci a chřástali. Přiznám se, že řadu těchto ptáků jsem viděla poprvé v životě a není v mých silách je všechny pojmenovat. Nechť si chovatelé – odborníci udělají výlet, jistě nebudou zklamaní.
Nechyběli samozřejmě holubovití ptáci. Dost bylo holoubků diamantových (zvláště se mi líbily straky), zato však ani jeden pruhovaný. Bylo k vidění dost holubů chocholatých, holoubků malých, kapských, snad skořicových, bronzovokřídlých, zelenokřídlých, guinejských, zlatozobých, olivových. Dokonce mám pocit, že jsem zahlédla jednoho holuba nikobarského. Nouze samozřejmě nebyla o hrdličky, a to nejen chechtavé, v řadě mutací.
Zarazilo mě však, že k vidění nebyl ani jediný exemplář hrabavých, dokonce ani křepelky čínské jsem nezahlédla!
Mimořádný byl výběr chovatelských potřeb. Vedle klasiky jako je pletivo, klece, přenosky, misky a napáječky mě velmi zaujal bohatý výběr překrásných kmenových budek všech tvarů a velikosti, vhodných pro zebřičku i pro aru.Však také nebyly nejlevnější. K mání byly i pěkné hračky ze dřeva a větví pro větší papoušky. Překvapivě byly nabízeny i kvalitní inkubátory a líhně, prý je prodávali Češi.
O čem si však můžeme nechat jen zdát, jsou nádherné barevné publikace o chovu exotů. Dopodrobna se zabývají jednotlivými skupinami ptactva, jako jsou například dlouhokřídlí papoušci, papoušci královští či neofémy. Nemálo knih bylo věnováno také mutacím a genetice. Společné měly jedno - kvalitní křídový papír a překrásné barevné fotografie. Jejich jedinou nevýhodou byla cena od 50 euro výše. A také to, že většina byla psána v holandštině, což je jazyk alespoň pro mě absolutně nesrozumitelný. I tak se musím přiznat, že jsem docela vážně o koupi některé z nich přemýšlela, něco takového se u nás skutečně jen tak nevidí.
Trochu mě zklamal výběr krmiv. Nesetkala jsem se s žádnou známou značkou typu Prestige či Orlux, dokonce jsem neobjevila ani pořádné granule pro papoušky. Docela mě lákaly obrovské svazky klasů prosa, ani cena se mi nezdála přemrštěná – 3 kg za 6 Eur.
Takže, abych to shrnula. Burza ve Zwolle je jednoznačně vyjímečný zážitek pro každého chovatele. Je to úplně něco jiného než burzy u nás, kde jsme zvyklí na andulky, korely, pár rozel a občas nějakého toho královského. Zdejší výběr ptactva je úplně o něčem jiném a jistě uspokojí i hodně náročného chovatele. Dokonce bych řekla, že tolik vzácných a drahých ptáků se pod jednou střechou hned tak nesejde.
Všimla jsem si – a týká se to především papoušků – že velmi cenění jsou ptáci přírodní. Zřejmě jich začíná být nedostatek. Naopak mutace jsou velmi rozšířené a někdy je lze nakoupit levněji než u nás. Také jsem si všimla, že Holanďané se zaměřují především na barvu. S celkovou kvalitou, velikostí a postavou ptáků to bývá horší, bohužel.
Překvapilo mě, jak špatná je s nimi domluva. Zpočátku jsem měla snahu dovědět se něco nového a vyptávat se chovatelů na ceny, případně zjistit nějaké zajímavosti o chovaných ptácích. Brzy jsem to však vzdala, neuspěli jsme ani s angličtinou ani s němčinou.
Také mě překvapilo, jak jsou ochotní a přátelští, alespoň někteří. Protože jsem hodně fotila a nebyl čas se každého chovatele zvlášť dotazovat, zda si jejich ptáky smím vyfotit, obávala jsem se jejich reakcí. Kupodivu mě pozorovali se zájmem, někteří vtipkovali („za každé foto pět euro“), jiní dokonce chtěli vidět výsledné fotky a ještě mi je chválili.

Shrnuto a podtrženo – tato burza je jistě svátkem pro každého nadšence chovu ptactva a lze ji každému doporučit. Minimálně jen pro to potěšení nad nádhernými a neobvyklými ptáky.