Aktuální trendy v chovu pávíka

Okrasný holub v rukou člověka dospěl v několik set svérázných plemen, z nichž velké množství má regionální zastoupení a omezený počet chovatelů. Zcela jiné postavení si vydobyl pávík, který patří k nejoblíbenějším holubům po celém světě, i když se sám vyskytuje v určitém množství regionálních variant. Do českého chovatelství pronikl začátkem 90. let pávík amerického typu, který je od té doby uznáván jako vzor pro šlechtění plemenných znaků. Podobně jako u kingů vytlačil progresivní typ v minulosti chovaný „evropský“ typ plemene a dnes již původní holubi nejsou takřka k vidění. Jen u méně prošlechtěných rázů a v některých chovech, kde bylo prováděno nežádoucí křížení amerického a evropského typu, lze stopy tzv. „starého“ typu vysledovat. Protože o novém typu pávíka toho bylo řečeno v průběhu uplynulých patnácti let poměrně dost, a to hned od několika zasvěcených autorů, přichází doba, kdy bychom se měli podívat, kam má moderní pávík vlastně namířeno.

pávík andaluzian

Jednou z prvních vlaštovek o změně vývoje moderního pávíka bylo prosazení požadavku změny velikosti nánožního kroužku z původní velikosti 7 mm na současnou velikost 8 mm. (Pozn. Chovatelé, kteří o změně dosud nevědí, nemusí propadat panice, neboť i pávíka s kroužkem 7 mm lze bez problémů posuzovat při splnění obecných kritérií, např., že kroužek není na noze těsný). Změnu si vyžádal v Americe dlouhodobě protěžovaný výběr pávíků se silnými běháky, které jediné zaručují dobrý balanc, tedy jistotu holuba v chůzi a při pózování. Pávík nese ale také všechny důležité znaky jiných rozšířených amerických plemen. Mezi tyto moderní společné znaky patří důraz na osvalení příslušných tělesných partií, kvalitu a utaženost opeření, složení a tvar křídel, široký postoj, dokonalý tvar hrudní oblasti a překrytí ramínek křídelních štítů hrudním opeřením. Důraz na tyto znaky je stejný a je lhostejno, zda máme v rukou pávíka, amerického římana, kinga, modenu či texana. V praxi to pro pávíka znamená, že končí doba, kdy byl pávík klubkem peří, bez důrazu na osvalení, kvalitu opeření a prošlechtění křídelních štítů. Do budoucna budeme upřednostňovat holuby s utaženým a přiléhavým opeřením, včetně spodní části. Osvalení holubi nahradí jedince slabé či zatučnělé a co se týče křídelních štítů, budou nejen mimořádně úzké a dokonale přilehlé k tělu, ale také peří, které je vytváří, bude dobře složené. Nechceme žádné „varhánky“ rozšiřující křídla ani nějakým způsobem lomená křídla. Co se týče délky křídel, zde platí pravidlo zlaté střední cesty. Křížená a dlouhá křídla jsou nežádoucí, krátká křídla jsou zase spojena s menším vějířem a mohou být příčinnou horšího balance. Důraz na široký postoj, který koreluje se širokou a ničím nenarušovanou hrudí, je v posledních letech mimořádný. Zde se dostáváme již ke znakům, které má pávík jedinečné a odlišuje se jimi od jiných plemen.

pávík bílý

Postoj pávíka je nejen široký a dokonale symetrický, ale vytváří ho také poměrně krátké, vpředu nasazené nohy, jejichž výška je rovna přibližně velikosti nepatrně vyšší nánožního kroužku. Postava směřuje od zakulaceného tvaru ke tvaru skutečně kulatému, i když při vyváženosti ostatních znaků dosud někteří posuzovatelé nekladou na tento fenomén takový důraz. Faktem ale zůstává, že vysocí a štíhlí holubi jsou a budou nekompromisně vyřazováni. Jaká bude velikost postav více méně souvisí s dalším znakem, kterého si povšimli nejprve Američané a tento znak prosazují u všech strukturových holubů. Jedná se o důležitý termín - poměr velikosti těla a rozvoje strukturové ozdoby. Pro všechna strukturová plemena v Americe platí, že je tento poměr výrazně progresivní ve směru velikosti a rozvoje pernatých ozdob na úkor postavy. U pávíka je poměr velikosti vějíře a postavy zcela zásadní a ani sebevětší vějíř není zárukou úspěchu, je-li přítomen na přerostlém holubovi. Velikost postavy určují vzorníky jako malou až střední. Při rovnosti kvality plemenných znaků je dána přednost zpravidla menšímu jedinci. Holubi se střední postavou jsou ale pro chov mimořádně cenní, neboť při křížení malých holubů by došlo k zákonitému zmenšení vějířů (Pozn.: Srovnejte s problematikou postav brněnského voláče a jejich volatostí).

pávík modrý grizzly

Dostáváme se k jednomu z posledních, ale neméně významných souborů znaků, kterými jsou velikost, tvar a uspořádání vějíře. Pávík by nebyl nijak zajímavým plemenem, kdyby neměl dokonalý vějíř. Ještě před deseti lety bylo dostačující, když měl pávík šířku vějíře 30,5 cm. Dnes přichází z Ameriky nová vlna názorů, která hovoří o ideální velikosti (zde šířce) vějíře kolem 14 palců, což je přibližně 36 cm.(Pozn. Průměr velikosti běžného kuchyňského talíře je 24,5 cm). Snahou je, aby při zvětšené velikosti vějíře zůstaly zachovány původní proporce pávíka, které lze charakterizovat výškou postavy kolem 15,5 cm a šířkou postoje nejméně 6 cm. Někteří chovatelé si všímají počtu rýdováků, ale já jsem dosud nezaznamenal žádného posuzovatele, který by se počítáním per zaobíral při posuzování. Obecně se udává počet rýdováků kolem třiceti šesti, čehož běžně dosahují třeba stříbřití, andaluzští a bílí. Daleko větší důraz než na počet per klademe na jejich pevnost, délku, šířku a symetričnost, které spoluutvářejí jen nepatrně konkávní, co nejkolměji nesený a ničím nenarušovaný vějíř. Co se týče uzavření vějíře, plně dostačuje, když se krajní rýdováky dotýkají země. Větší uzavření nemůže být našim chovatelským cílem, ale jestliže je dosaženo, nemělo by být trestáno.

Velké množství v Evropě chovaných holubů má nedostatky ve složení křídel, velikosti vějířů, utaženosti opeření a zejména mají problémy s chůzí, což je v Americe jeden ze stěžejních pilířů mezi posuzovanými znaky. Jestliže se najde holub, který opravdu chodí, tak ve většině případů chodí špatně. Pokládá nesymetricky nohy, nechodí po špičkách prstů, nedopíná nohy apod. Správná chůze by se dala popsat asi následovně: holub kráčí na špičkách předních prstů, dopíná nohy (v opačném sklonu než holub skalní), krátce zapózuje a dále kráčí. Pávík nesmí běhat ani stát jako přikovaný.

pávík stříbřitý pruhový

V poslední době přichází ke slovu důraz na položení hlavy uprostřed horní podušky, kdy i při chůzi hlava pevně spočívá na podušce, bez potřesu krku a jejího pohybu do stran. Ze všeho nejdůležitější je pak celkový dojem, kterým holub působí na své okolí. Dosáhnout perfektního dojmu je u pávíka natolik náročné, že patří bezesporu k nejnáročnějším plemenům okrasných holubů vůbec. Vyšlechtit prvotřídního pávíka je důkazem mimořádné chovatelské zručnosti a já přeji našim chovatelům, abychom se k této dokonalosti co nejrychleji přiblížili.