Kde a jak si žijí morčata

• Obydlí morčat u indiánů v Andách.

Ačkoliv je zemí původu morčat Jižní Amerika, největší chovatelská základna čistokrevných plemen těchto hlodavců je kromě USA hlavně střední Evropa. Velká chovatelská základna je v Nizozemí, Německu, Rakousku a Švýcarsku a zejména ve Velké Británii. V postkomunistických zemích nastal boom v chovu morčat výstavního typu koncem devadesátých let minulého století. Do této doby byli v těchto zemích hlodavci zpravidla chováni pouze jako pokusná laboratorní zvířata nebo jako potrava pro plazy, šelmy a dravé ptáky Například samice orla královského spotřebuje k odchování jednoho hnízda mladých v zajetí 450–500 kusů dospělých morčat.

• Obydlí morčat u indiánů na jezeře Titicaca.

Dnes chovatelé v České republice patří z postkomunistických zemí k naprosté špičce v chovu čistokrevných morčat. Je zde registrováno více než pět set chovatelů „papírových“ morčat. V českém standartu je popsáno třináct plemen: sedm krátkosrstých – hladké, anglický crested, americký crested. anglický rex, americký teddy, švýcarský teddy, rosela a šest dlouhostrstých – coronet, šeltie, peruánec, merino, texel, alpaka. V poslední době je v ČR také velký nárust chovatelů morčat neuznaných standartem, např. cuy, lenkarya, skinny a baldwin.

• Morče v supermarketu v Limě, hlavním městě Peru.

• Inkové – první chovatelé morčat.

Prapředkem všech těchto „šlechticů“ je morče divoké (Cavia aperea). Z populací těchto morčat chovaných před více než šesti tisíci lety původními obyvateli peruánských And, pochází pravděpodobně morče domácí (Cavia porcellus). Z něj pak byla vyšlechtěna všechna výše uvedená plemena. Morče divoké je dosud rozšířeno v některých zemích Jižní Ameriky, nejvíce pak v oblastech And, Peru, Bolívie a severní Argentiny. Vyskytuje se také ve Venezuele, Brazilii a Kolumbii. Divoká morčata žijí v koloniích na savanách, křovitých krajinách a na částečně zarostlých svazích a kamenitých sutích velehor až do nadmořské výšky čtyři tisíce metrů. Zejména v Peru je možné běžně spatřit jak morčata divoká hlavně ve vyšších polohách And, tak domestikovaná, téměř ve všech indiánských obydlích. Zde jsou chována stejným způsobem jako před stovkami let a slouží jako zdroj potravy pro rodinu nebo kmen. Zajímavá je architektura příbytků (chlívků) pro tyto malé hlodavce, která se výrazně liší v jednotlivých oblastech. „Domečky“ morčat jsou v podstatě zdrobnělinou obydlí indiánů a jsou postaveny ze stejného, v té dané oblasti dostupného, materiálu. U indiánů žijících vysoko v Andách jsou kamenné, v nižších polohách jsou postaveny z cihel z vysušené hlíny a mají tvar domů. U indiánů žijících na plovoucích ostrovech na jezeře Titicaca připomínají malá týpí z rákosů. Morčata v Peru však nekonzumují jen indiáni, ale jsou zde typickým národním jídlem. „Pečené cuy“ je nabízeno na jídelním lístku každé putyky i lepší restaurace. Morčata jsou chována nejen v malochovech, zejména ve stodolách venkovských hospod, kde si host může sám vybrat zvíře, které chce připravit, ale i ve velkých faremních chovech. Tyto farmy pak produkují morčata určená do supermarketů a restaurací větších měst.

• Trh šamanů v La Pazu, hlavním městě Bolivie.

• Skinny.

Morčata divoká se konzumují vyjímečně (u indiánských kmenů žijících vysoko v horách), zato jsou v Peru i Bolivii využívána šamany a léčiteli k „medicinským“ účelům. Živé divoké morče šaman vloží do plátěného vaku, který pak přiloží na dvacet čtyři hodin k tělu nemocného člověka. Po této době morče usmrtí, vyvrhne a podle změn na jednotlivých orgánech morčete určí nemoc člověka. Pokud morče během těchto dvaceti čtyř hodin uhyne samo, je pak i nemoc člověka smrtelná.