Asi ne nadarmo se říká, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Přiznám se, že jsem na koni ještě nikdy neseděl a nevím, jak dlouho pot...
Asi ne nadarmo se říká, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Přiznám se, že jsem na koni ještě nikdy neseděl a nevím, jak dlouho potrvá, než to napravím, ale mám jeden „restík“, který můžu napravit hned.
Při svých fotografických cestách se dostávám na spoustu krásných a zajímavých míst a jedním z nich je zcela určitě překrásná oblast Dunajské delty na samém okraji Rumunska při hranici s Ukrajinou.
Čas jako by se zde zastavil před spoustou let. (Kromě kraje kolem Constanty, kde se již naplno roztočil kolotoč byznysu z turistického ruchu, díky skvělým plážím Černého moře.) Do oblasti Dunajské delty se dostává pokrok jen velmi pomalu, pro spoustu zdejších obyvatel plyne život stejně jako před mnoha lety a jen opravdu málo co je dovede vykolejit z jejich poklidného životního rytmu. A k jejich životu i nadále patří jejich čtyřnozí společníci, kteří jsou v některých případech opravdovými členy rodiny.
Ještě před několika lety jsme v Rumunsku na těchto místech potkávali celkem často „karavany“ cikánských vozů, které měly na sobě naložený veškerý majetek a taženy koňmi putovaly od města k městu. V dnešní době, zvláště po vstupu Rumunska do Evropské unie, se časy rychle mění. Na venkově jde však vývoj pomaleji, a tak je i dnes naprosto běžné potkat koňská spřežení i koně pracující na zdejších polích.
Všechny snímky jsou z loňské fotografické cesty do Dunajské delty, která je sama o sobě jedním z posledních přírodních rájů na Zemi. Ale o tom až zase někdy příště. Krásné jaro vám všem.