K novele zákona č.100/2004 Sb. o ochraně druhů volbně žijících živočichů

Zákony, ačkoliv se týkají každého z nás, nejsou četbou, která by se dala běžně číst. Také to většinou neděláme, ani toho nejsme schopni. Vůbec na takovou četbu nejsme připraveni. To dokáží jen vystudovaní právníci a ani oni ne všichni s dokonalým pochopením. Však se na tohle studuje šest let na vysoké škole a pokud se vám ten čas podaří zdařile absolvovat, dosáhnete teprve prvního stupně titulu, kterým je magistr, psáno Mgr. Jazyk lidový jej interpretuje jako magor. Já bych takového stavu dosáhl zcela jistě. Pokud by se mi dostal holý text novely zákona do rukou bez komentáře, rozhodně bych nebyl schopen vůbec rozeznat, o co vlastně běží. Ostatně nejspíš ani právník. K pochopení musíte mít i jiné zákony, na které se novela odvolává a dokonce i předpisy EU. Musíme tedy poděkovat těm lidem, kteří tohle dokázali přečíst, pochopit a dokonce i informovat širší veřejnost, jaká že se na ni chystá „habaďúra“. Ano, v podstatě je to o tom, jak se nám všem zase pokusili zkrátit opratě a to ve jménu moderního námětu, na který lidé hodně slyší, což je tak zvaná ochrana přírody. Ještě však nejsme u konce. Teď je totiž řada na nás, abychom dali najevo, že nám není vůbec lhostejné, když nás chce někdo dostat pod sedlo. Proto musíme být vděční za každý hlas, který pozvedne někdo z nás. Čím více hlasů, tím lépe, nejlépe celý sbor. Máme na to právo! Jak vysvětlit o co jde? Nejlépe asi historií v kostce. Na historika však musíte opět dlouho studovat a hlavně mít okolo sebe stohy podkladů, když však něco špatně opíšete, rozcupují vás. Radši bych to tedy nazval paměťmi v kostce. Takže pokud si vzpomínám. Někdy, odhaduji v šedesátých letech, vznikla iniciativa proti kupování lidoopů pro zoologické zahrady. Dělalo se to takovým středověkým způsobem. Zastřelili matku a vzali ji mládě. Mládě prodali na výchovu do zoo, matku domorodci snědli. Tohle dělají dodnes, ale snědí i to mládě. Pokud se týká těch zoo, mělo to úspěch v tom, že zahrady se naučily lidoopy odchovávat, což je v každém případě přínos a skutečně byla odstraněna jedna příčina, proč se ta zvířata lovila. Ty zbylé příčiny samozřejmě nikoliv. Na světě byla inspirace, že by se tímto způsobem mohla chránit i další zvířata a rostliny. I vznikla postupem času tak zvaná úmluva CITES, kterou první státy podepsaly někdy začátkem sedmdesátých let. Týkala se regulace zahraničního obchodu s ohroženými druhy zvířat. Tady přišla první a zásadní změna. Dohodu podepsaly státy. První dohoda mezi zoo byla na základě dobrovolnosti. Tahle dohoda již nijak dobrovolná není. To je státní zákaz, zákon. A zákon musí někdo nařídit a také kontrolovat, jestli to všichni dodržují, takže musí vzniknout příslušné orgány, které to mají všechno v kompetenci. Najednou jsou tady lidé, kteří se tím živí. Takže to začalo bobtnat, přesně podle zákonů profesora Parkinsona. Dnes má každý stát početný sbor těchto lidí, pravidelně se konají mezinárodní sešlosti těchto odborníků, tu v Chile, tu v Indonésii a jejich živnost jenom kvete. Na přírodu to příliš velký vliv nemá. Náš stát přistoupil k této dohodě v devadesátých letech a šlo stále o mezinárodní obchod a pašování zvířat. I u nás vznikl početný sbor kontrolorů, bylo zadrženo množství pašeráků zvířat, převážně však na Česko–Slovenské hranici, když se snažili propašovat v Hradišti koupené papoušky na Slovensko. Že tohle nemělo s ochranou přírody nic společného, je na bíledni. První státní úředník, který měl tohle pod palcem, byl pravomocně odsouzen za braní úplatku! A čas běžel. I úředníkům bylo jasné, že míříme do EU, proto bylo znění zákona potichu změněno ze zákazu mezinárodního obchodu na zákaz obchodu všeobecně. Jenže to všechno asi je pořád málo a tak přišel pokus propašovat do našich zákonů další novelu zákona, která byla však již natolik absurdní, že si toho tentokrát někdo, bohudíky, všimnul. Stojí za povšimnutí, že všechna levicová hnutí, mezi něž zelení beze sporu patří, považují obchod vždy za něco nečistého a nemorálního, ačkoliv je to právě obchod, který nás odlišuje od zvířat. Také minulý režim odebral právo obchodovat jednotlivcům a svěřil je jen do rukou státu, což vedlo jednak k všeobecnému úpadku obchodu a také k obohacování úzké skupiny lidí, kteří obchodovali ve jménu státu, respektive lidu. Musíme proto znovu poděkovat všem, kteří tentokrát pozvedli svůj hlas a také je podpořit. Nenechte se mýlit, o přírodu nejde!

Petr Podpěra

Dne 17. 2. 08 jsem ve večerním zpravodajství na stanici TV Prima opět slyšel o návrhu zákona o zákazu chovu exotických zvířat, který chce podat ministerstvo životního prostředí. Tato zpráva mě natolik šokovala, že jsem se rozhodnul napsat příspěvek do vašeho časopisu, který pravidelně kupuji. Už od dětských let jsem doma choval různé druhy zvířat, ale nejvíce opeřence. Jako první to byli holubi. Kde jsem mohl a otec dovolil, budoval jsem holubníky. Před nástupem dvouleté vojenské služby jsem musel chov omezit, jelikož se neměl kdo o ptáky postarat. Po vojně jsem se opět vrátil k holubům a začal jsem s chovem kanárů a andulek, se kterým mi pomáhala manželka, která má pro mého koníčka pochopení. Po čase jsem chov pomalu rozšiřoval o další a další druhy ptáků. Každý dobrý chovatel ví, jak obtížné bylo v dřívější době něco nového pořídit. Na vesnici jsme se přestěhovali v roce 1985 a pomalu, ale jistě, se z mého koníčka stával pořádný kůň. Dnes chovám leccos, od andulek až po velké druhy exotů a nedovedu si představit se vším skončit nebo nesmět odchovávat mláďata. Vždyť úspěchem a známkou dobrého chovatele je odchov mláďat. Tato zpráva se musela dotknout nejen široké chovatelské veřejnost, ale snad všech lidí se zdravým rozumem. Kolik druhů zvířat je na pokraji vyhynutí a díky chovatelství se ještě pořád rozmnožují. Co naši vnuci a pravnuci, ti už nebudou vůbec znát tyto druhy zvířat? Vždyť na burzách a výstavách je o chov exotů stále zájem i u mladších dětí. Já osobně si nedovedu představit další život bez svých milovaných ptáků. Je to moje veliká záliba, roky láskyplné práce, přece nemůžu se vším skončit. Každý chovatel ví, co tato záliba obnáší, kolik vyžaduje obětavosti, dřiny, starostí i strachu. O to větší je potom radost z každého úspěchu. Nejsem známý chovatel, ale byl bych rád, kdyby se k tomuto zákonu někdo vyjádřil. Vždyť tohle se neděje asi nikde ve světě, co se chystá tady v naší republice. Prosím všechny chovatele se zdravým rozumem, aby se spojili, je nás snad hodně a možná by někoho mohl zajímat náš názor. Nebo musíme jen mlčky přihlížet a poslouchat ? Nebo naši moci páni zkouší, kolik vydržíme? Nepodařilo se zrušit chovy ptačí chřipkou, tak se to má podařit zákonem? Prosím každého, kdo má stejný názor na připravovaný zákon, ať také protestuje jakoukoliv formou. Přeji všech chovatelům mnoho chovatelských úspěchů a doufám, že se budeme všichni i nadále setkávat na výstavách a burzách jako doposud.

Antonín Šedivý

posílám Vám text emailu, který jsem dnes odeslal poslancům Parlamentu ČR. Týká se problematiky novely CITESu, která je dnes předmětem bouřlivých diskusí především nás chovatelů. Pokud budete mít zájem, můžete otisknout tento článek jako otevřený dopis poslancům parlamentu.

S pozdravem
dr. Karel Tvrdý

obracím se na vás – dovolím si říci jménem drtivé většiny chovatelů exotického ptactva a terarijních zvířat (vycházím z podpisů peticí, které dnes kolují na všech burzách těchto zvířat) – s prosbou o pomoc při projednávání návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatření k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění zákona č. 444/2005 Sb.

Domnívám se, že stávající dikce zákona CITES dostatečně řeší nejen ochranu ohrožených druhů (včetně ptáků a terarijních zvířat) i obchodování s nimi, ale že patří v EU k těm progresivnějším. Koneckonců jeho praktická realizace prokázala, že svou úlohu plní a že je respektován i chovatelskou veřejností.

Pokud by ovšem měla být schválena výše uvedená novela tohoto zákona v té podobě, v jaké je připravována MŽP, mohlo by v důsledku direktivních, byrokratických a hlavně nesmyslných omezení dojít k naprostému kolapsu v chovu těchto exotických ptáků (ale i dalších zvířat).
Můžeme si potom klást i otázku, zda někdo nemá pod záminkou jakési velmi podivně pojímané pseudo ochrany přírody zájem na úplné likvidaci chovatelství. Přinejmenším těchto, v seznamech uváděných druhů.
Klademe si otázku proč, v zájmu čí pochybných politických cílů a na čí úkor? A v poslední době – protože toto není ojedinělá snaha – to vypadá, že na úkor nás, chovatelů!
Dělám do chovatelství už více jak 40 let, ale doposud jsem se nikdy nesetkal s tak bouřlivými projevy nevole, nespokojenosti a doslova zpolitizováním celého problému z obav o další osudy chovů, z obav o ohrožení všeho, čeho chovatelé ve svých chovech dokázali.
Když si uvědomíme, že chovatelé (čehokoliv) jsou ve své většině lidé bodří, dobrosrdeční, obětující veškerý svůj volný čas svých chovancům, je to na pováženou a je to signál, který by měl být brán v úvahu …
Desetitisíce organizovaných i neorganizovaných chovatelů, kteří jsou mj. i voliči, dnes cítí velmi silné ohrožení naší odbornosti, která má nejen v ČR, ale i v celém světě více jako dvěstaletou tradici, patří k nejušlechtilejším formám využití volného času napříč generacemi a plní i významnou úlohu v ochraně a zachování ohrožených druhů, včetně snah o jejich navracení zpět do přírody.

Novela zákona, připravovaná MŽP, se rovná defacto zákazu spousty oblíbených druhů exotických ptáků, ale i řady terarijních zvířat. Novela je zdůvodňována ochranou přírody a údajně i legislativou EU – oba dva argumenty jsou ale naprosto irelevantní.
Nemá přece vůbec žádnou logiku přesvědčení navrhovatelů, že ochrání ohrožené druhy tím, že zakáží v ČR jejich chovy, když je přece obecně známo, že prvotní příčinou jejich ohrožení je systematické ničení jejich původního životního prostředí – a to úplně jinou lidskou činností, než je působení chovatelů.
Rovněž co se legislativy EU týče, nepovažuji zrovna za nejšťastnější snažit se to, co nám ukládá, ještě vlastními doplňky několikanásobně „vyšperkovat“.
Navíc způsobem, který vyvolává spoustu pochybností, ve svém důsledku zakládá živnou půdu pro nárůst kriminální činnosti, např. pašeráctví, a silně znepříjemňuje život všech, kteří se chovatelstvím zabývají.
O nárůstu naprosto pochybných kompetencí úředníků, ale i těžko pochopitelných administrativně byrokratických úkolů, snad ani nehovořit. Obavy vyvolává i celá řada paragrafů, které se dostávají do přímého sporu s ústavní listinou základních práv a svobod občanů.

S úctou
Dr. Karel Tvrdý
Cyrila Boudy 513/1
674 01 Třebíč
tvrdy.karel@seznam.cz