Jak osázet voliéry

Každý chovatel, kterého zajímají drobní ptáci, ať už se jedná o evropské nebo cizokrajné druhy, bude uvažovat o tom, jak nejlépe voliéry zařídit. S touto problematikou jsem se také setkal a musel jsem hledat optimální řešení. Používal jsem k tomu nejen odbornou literaturu, ale také rady starších chovatelů. Můžeme využít zahrádku, dvoreček nebo i balkon. Ve voliéře vybudujeme účelné zařízení, které bude také pěkné na pohled. Rozhodně se nesmí jednat o neprostupnou džungli, voliéra musí být nejen pěkná, ale hlavně musí sloužit zdraví našich ptáků, musí jim poskytnout úkryt a také možnost pro umístění hnízd, buď volných nebo hnízdních budek. Já jsem využíval zákoutí v rozích voliéry nebo při jejich stěnách, ať čelních nebo postraních. Střed má být vždy volný, aby měli ptáci dostatek místa k proletu, který je pro ně velice nutný. Moje voliéry byly vybudovány na prostorné zahradě na okraji města, proto zde byl dostatek klidu. Dno voliéry byla vždy hlína smíchaná s říčním pískem. V rohu voliéry, který byl naproti obslužné chodby, jsem zakopal velikou plechovku a zcela jsem ji zaplnil rákosem (Phragmites), zalil vodou a vyplnil hodně mechem, aby se ptáci nemohli utopit. Rákos sahal až do stropu voliéry. Přinesl jsem si zelený rákos od rybníka začátkem léta nebo jsem si nanosil již na podzim celé silné stvoly, které jsem přes zimu uložil do zahradního přístřešku. Vedle rákosu jsem zasadil pelyněk černobyl (Artemisia vulgaris) nebo keř pámelníku bílého (Symphorycarpes vulgaris). Obě rostliny se mi moc líbily a působily na mě uklidňujícím dojmem. Odborná literatura uvádí, že je pelyněk mírně jedovatý. Pro upřesnění musím uvést, že jsem tuto rostlinu dával dlouhá léta nejen drobným exotům, ale později také všem papouškům. Všichni ho brali rádi a nikdy sem se nesetkal se škodlivými účinky. Také jsem někdy použil zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), keř s hustými krátkými kožovitými větvičkami a lesklým listím. Snadno se tvaruje a je ozdobou prakticky všude, hlavně při delších bočních stěnách. Vyzkoušel jsem i chmel otáčivý (Humulus lupulus). Dobře rostl a byl ozdobou voliéry, důležité bylo časté zalévání. Roste dobře i na místech, kde je méně světla.

ilustrační foto

Z dalších druhů vegetace, která je vhodná pro naše voliéry, uvedu vedle českého botanického názvu ještě jméno vědecké (pouze rodové): hasivka orličí (Pteridium) což je kapradina, loubinec psí víno, též divoké víno zvané (Parthenocissus), rdesno ptačí (Polygonum), plamének plotní (Clematis). Když bude mít do naší voliéry přístup dostatek světla, můžeme od jara do podzimu vysévat měsíček lékařský (Calendula) který si vždy získá mnoho zájemců.

Na jedné ze svých zahraničních cest jsem s kolegou Jarkou Benešem z Jičína navštívil v Holandsku významného chovatele papoušků pana Postemu. Vlastnil velice prostorný areál s mnoha voliérami. Kolem těchto voliér byly všude záhonky asi padesát centimetrů široké, kde rostly středně vysoké keříky s velkými květy. Když jsme chodili kolem těchto voliér, pan Postema před každou voliérou utrhl pár listů a květů a hodil je na střechu voliéry. Okamžitě ptáci přiletěli a pilně zobali. Byl to krásný pohled.

ilustrační foto

Pro ty, kteří by chtěli vybudovat voliéry pro velké ptáky, uvedu druhy stromů a keřů, ze kterých by si mohli vybrat. Jedná se o druhy plně osvědčené: smrk ztepilý (Picea), borovice lesní (Pinus), modřín opadavý (Larix), bříza bělokorá (Betula), jeřáb ptačí (Sorbus), líska obecná (Corylus), jedle bělokorá (Abies), bez černý (Sambucus), ptačí zob obyčejný (Ligustrum), šeřík obecný (Syringa), vrba jíva (Salix). Pod hlavní stromovou vegetaci vysázíme nepříliš hustě a střídavě některé z těchto druhů rostlin: kapradina hrálovitá (Polystichum), lebeda lesklá (Atriplex), merlík všedobr (Chenopodium), ptačinec žabinec (Polygonum), vratič obecný (Tanacetum), merlík mnohosemenný (Chenopodium polyspermum), řebříček obecný (Achillea), psineček tenký (Agrostis), lipnice (Poa), heřmánek (Matr), locika (Lactuca), čekanka obecná (Cichorium), kopretina rimbaba (Chrysanthemum), starček obecný (Sebecio), průtržník lysý (Herniaria), jetel plazivý (Trifolium), třezalka čtyřkřídlá (Hypericum).

S čím se pták setkává v přirozeném prostředí, s tím by se mohl setkat v menší míře ve voliéře. Do voliéry tedy vysadíme jen tolik rostlin, aby se vytvořily řídké kulisy. Musíme myslet na to, že nejen naši ptáci, ale také rostliny, aby se jim dobře dařilo, potřebují slunce, vzduch a vodu. Rozhodně nebudeme jakékoliv rostliny umisťovat pod pevnou střechu, kam slunce nemůže. Vždy je vysadíme pod střechu z dvojitého pletiva. Sem může nejen slunce, ale také déšť, který je pro vegetaci nepostradatelný, protože smývá prach i trus ptáků. Pro období, kdy méně prší, je vhodné instalovat na příhodném místě pod stropem trubku s řadou drobných otvůrků, čímž docílíme jemné sprchování voliéry. Vodu budeme pouštět jen za své přítomnosti. Přeji každému chovateli hodně zdaru při rozhodování, které určitě usnadní vhodná botanická literatura.