Reprodukce astrildovitých

3. Reprodukční problémy v chovu astrildovitých

V zásadě se v chovech vyskytují dva typy problémů s reprodukcí - nízká oplozenost (nebo neoplozenost) a nízká líhnivost. Oba tyto typy reprodukčních poruch mohou mít řadu příčin. Jde o značně širokou problematiku, kterou nelze vtěsnat podrobněji do tohoto příspěvku. Zaměříme se tedy pouze na nejběžnější příčiny zhoršení reprodukce. Nebudeme se zde zabývat (nebo pouze okrajově) anatomickofyziologickými příčinami neplodnosti, jako je například defektní spermiogeneze, kde jenom na vysvětlení jejího principu by bylo třeba samostatného příspěvku. Navíc tyto poruchy bývají velmi často trvalého a neměnného rázu a tak je chovatel ani nemůže ovlivnit.

Nízká oplozenost

Faktorů, ovlivňujících schopnost pohlavních buněk navzájem se oplodnit, je celá řada. Jak již bylo uvedeno, nebudeme zde řešit problémy vzniklé na základě anatomických anomálií ani nevratných fyziologických orgánových změn (špatná spermiogeneze, neschopnost snést vajíčko apod.). Tyto anomálie bývají často trvalého rázu. Na druhou stranu existují i poruchy dočasné (špatná funkce vaječníku apod. ), které jsou způsobeny např. metabolickou chybou nebo deficitem některých živin v krmné dávce. Tato nedostatečnost nebo chyba metabolismu brání správnému vývoji pohlavních buněk. Mohou zde působit i některé infekční choroby (chlamydiová nákaza, salmonelóza apod.).
Zásadním bodem obrany proti nízké oplozenosti je kupodivu administrativa. Ve větším chovu je potřebné vést si alespoň základní evidenci o ptácích, průběhu hnízdění a odchovech. Dobře vedená evidence totiž velmi výrazně zvyšuje pravděpodobnost odhalení nízké plodnosti. Ta by se v běžném, průměrně vedeném chovu astrildovitých měla pohybovat nad 60%, optimum je okolo 80%. Pokud dojde k poklesu na nebo pod 50%, měl by se touto otázkou začít chovatel zabývat. Když zde uvádíme procentickou hodnotu, jedná se o statistický údaj vyššího počtu hnízdících jedinců. Povšimnout si nízké oplozenosti snůšky je jednoduché u jednoho nebo dvou párů, ale složitější u deseti až dvaceti párů a ještě složitější u většího počtu. Průměrný chov astrildovitých obnáší dvacet až čtyřicet párů a zde je dobrá evidence nezbytností.
Existují dvě varianty poklesu plodnosti (oplozenosti). Jedna je variantou individuální, postihující jeden nebo několik (dva až tři) páry v chovu. Druhá varianta je plošná, která postihuje větší část chovu. Nicméně při posuzování této situace musí brát chovatel v potaz i fyziologické snižování oplozenosti v průběhu chovné sezóny. Nejvyšší oplozenost bývá u prvních hnízd, u druhých a dalších obvykle klesá. Při poklesu o 10 až 15% na každý další hnízdní cyklus se s největší pravděpodobností jedná právě o fyziologický pokles (běžný pokles). Nemusí to být ale pravidlem a u párů v nejlepším produktivním věku (druhý až čtvrtý rok života) se tento pokles neobjevuje nebo je velmi nízký. Pochopitelně záleží i na kondici, zdravotním stavu a krmné dávce ptáků. Kondice je dána kvalitou přípravy na chovnou sezónu, je tedy plně v režii chovatele, ale řada chovatelů se zde dopouští poměrně závažného omylu. Domnívají se totiž, že úspěšnost reprodukce ovlivní v průběhu chovné sezóny - reprodukčního cyklu. To je omyl zásadní. Jak již víme, oocyty dozrávají ve třech fázích. První (přípravná) fáze trvá několik měsíců, druhá asi osm týdnů a pouze třetí je kratší - čtyři až pět dnů. Pokud nedojde ke kvalitní přípravě včas, před zahájením chovné sezóny, bude to mít zásadní vliv na její průběh a úspěšnost a to nejen z pohledu oplozenosti, ale i líhnivosti a následné ontogeneze (vývoje mláďat na hnízdě). Pro úspěšnost chovné sezóny (reprodukčního cyklu) je rozhodující období biologického klidu, kdy ptáci, hlavně samice, musí vytvořit zásobu stavebních a zásobních látek pro vytvoření plnohodnotných pohlavních buněk, především oocytů. V tomto období se tak rozhoduje o tom, jak budou fungovat pohlavní orgány, tj. jaká bude jejich schopnost produkce pohlavních buněk co do kvantity, tak především do kvality. Nejdůležitější je doba šest až osm týdnů před zahájením chovné sezóny. Zde je dobré věnovat zvýšenou pozornost samičkám (ostatně jako po celé období biologického klidu, ale zde ještě zintensivnit), protože ty musí mít nejen plně funkční pohlavní orgány (vaječníky), ale i dostatečnou zásobu látek, ze kterých se tvoří vaječná buňka. V tomto ohledu spatřujeme jako vhodnější oddělený chov ptáků podle pohlaví v období biologického klidu (mimohnízdní). Chovatel může samičkám věnovat zvýšenou péči, aniž by tím stimuloval také samce k hnízdní aktivitě (kvalitnější složení krmné dávky, co do obsahu živin).
První, individuální varianta snížení oplozenosti signalizuje chovateli několik možných příčin:
a) nevhodný věk (příliš mladí nebo naopak staří ptáci v páru),
b) nevhodné složení páru - partneři v rámci páru neharmonizují,
c) anatomickofyziologickou neplodnost jednoho z partnerů - tuto příčinu většinou chovatel nemůže ovlivnit,
d) některé infekční, ale nepříliš virulentní onemocnění, které může způsobit dočasnou, ale i trvalou neplodnost,
e) špatnou přípravu ptáků na reprodukční cyklus v období biologického klidu, která nemá obecný charakter v rámci celého chovu (např. jeden z ptáků v daném páru byl v době probíhající přípravy více vysílen z předchozího reprodukčního cyklu, byl nemocen, přepeřuje apod.).
Druhá, plošná varianta oplozenosti signalizuje chovateli také několik možných příčin:
f) infekční onemocnění probíhající chronicky, v latentní formě (chlamydiová nákaza, salmonelóza, kokcidióza nebo některá viróza). Tato příčina na sebe ale většinou upozorní zvýšeným úhynem v chovu.
g) Plošná nedostatečná příprava na reprodukci v období biologického klidu (častá příčina a ještě častější v případě špatné líhnivosti). Jde jednoznačně o pochybení chovatele, který podcenil přípravu ptáků na reprodukční cyklus.
h) Metabolická nedostatečnost - chybějící nebo částečně deficitní živiny v krmné dávce, nejčastěji katalytické vitamíny, minerální látky, aminokyseliny. Má souvislost s bodem g), ale nemusí bezprostředně souviset s celým obdobím přípravy.

Jak je vidět, druhá varianta prakticky vylučuje nevhodný věk. Lze jen těžko předpokládat, že všichni ptáci v chovu jsou příliš mladí nebo naopak staří (nad 4 - 5 let). Podobně lze těžko předpokládat, že všechny chovné páry jsou složeny nevhodně a neharmonizují. Stejně lze prakticky vyloučit i anatomicko - fyziologickou neplodnost u všech chovných párů (zde snad pouze s vyjímkou některých typů intoxikace - otravy, která by mohla zasáhnout celý chov - těžké kovy).
Pro chovatele je jednodušší vyrovnat se s individuální variantou snížené oplozenosti. Tam lze usuzovat hlavně na možnosti a) - c). Pokud chováme ptáky ve skupinách (např. více párů ve společné voliéře) a dojde k poklesu oplozenosti u celé skupiny, je možné (i když méně pravděpodobné) uvažovat i o příčině d).
Plošná varianta (f - h) je pro chovatele vždy problematičtější. Jednak nebývá zjištění příčiny jednoduché a mnohdy ani levné, jednak jsou důsledky (ztráty na odchovech) vyšší, citelnější.
Pokud dojde ke snížení oplozenosti snůšek v chovu jako celku a hodnoty klesnou pod 50%, měl by chovatel začít jednat. Jako první je nutné vyloučit infekční původ takto snížené oplozenosti. Toho dosáhneme pomocí laboratorního vyšetření vzorků (lépe vajíček, ale mnohdy postačí i trusu). Infekční onemocnění, jako původce poruch reprodukce se ale většinou projeví i zvýšeným úhynem v chovu, protože poruchy plodnosti bývají až sekundárním projevem daného infekčního onemocnění. To primárně napadá jiné orgánové soustavy, ale mohou se vyskytovat i specifičtější infekce pohlavního ústrojí (nebo se patogeny zaměří na toto ústrojí). Pokud by příčinou snížení plodnosti bylo některé virové onemocnění, bývá složitější i cenově náročnější jej diagnostikovat a léčba navíc nebývá účinná. Nicméně vyloučení možnosti infekční příčiny poklesu plodnosti je důležité. Při potvrzení infekce jako zdroje nižší plodnosti je nezbytné držet se pokynů veterinárního lékaře - specialisty.
Po vyloučení infekčního původu, zbývají v podstatě dvě možnosti. První je podcenění přípravy ptáků na reprodukční cyklus v období biologického klidu. Druhou je částečná nebo úplná karence (nedostatečnost) některých živin v krmné dávce. Metoda nápravy je zde prakticky shodná. Chovatel by měl rozšířit krmnou dávku a to nejen co do druhů krmiva, ale i do obsahu živin.
Pro správnou činnost pohlavních orgánů jsou nejdůležitější proteiny (bílkoviny) nebo jejich stavební kameny - aminokyseliny, s důrazem na lysin, metionin a cystin, některé tuky (nenasycené mastné kyseliny), vitaminy (hlavně skupiny B) a antioxydanty (vitamin E, karotenoidy, selen). Je proto vhodné začít s dotacemi těchto látek. Proteiny nabízíme formou suchých vaječných směsí, peletovaných krmiv s vyšším obsahem bílkovin, přídavkem některé směsi pro hmyzožravé ptáky nebo živou potravou (larvy, kukly apod.). I přes zvýšení hladiny bílkovin v krmné dávce je vhodné dotovat aminokyseliny. Jejich souborem (např. Aminosol) je zabezpečen přísun celého potřebného spektra pro stavbu somatických proteinů, tedy i pohlavních buněk, bez ohledu na nativní zdroje. Dále zavedeme pravidelnou denní dotaci vitaminů (multivitaminový preparát - např. Supervit) a minerálních látek (vápník apod.). Jako antioxydanty je vhodné používat vitamín E ve spojení se selenem (Combinal Selevit). I když chovatel takto upraví krmnou dávku, musí počítat se zpožďovacím efektem. Jeho délka závisí na stavu metabolismu před rozšířením krmné dávky, na kvalitě přípravy ptáků v období biologického klidu, jejich kondici, zdravotním stavu apod. Obecně lze stanovit délku zpožďovacího efektu na čtyři až osm týdnů. Pokud jsou ptáci relativně dobře připraveni, mají dobrou kondici a jejich zdravotní stav je uspokojivý, blíží se délka zpoždění dolní hranici. Nicméně chovatel, který podcenil přípravu na reprodukční období ve fázi biologického klidu, ztrácí minimálně uvedených šest až osm týdnů chovné sezóny. Je proto vhodnější ptáky v klidové fázi dobře připravit, nežli se později potýkat s reprodukčními nedostatky. Snižuje se tím četnost a kvalita odchovů.
(Příště dokončení: Špatná líhnivost)

text, a foto: Pavel Pavlovec, Michal Vít