Jak funguje kůň Část 14.: Chody koně – krok

V první řadě je třeba si uvědomit, že pohyb končetin určují stahy příslušných svalů podle příkazů, které do nich vchází po nervech přímo z mozku nebo míchy. Tyto příkazy určují, který kloub končetiny se ohne nebo natáhne, na jak dlouho, jak moc a v jakém pořadí po sobě. Pro každou končetinu existuje jeden „generátor rytmu“, takže se končetiny mohou pohybovat zcela nezávisle na sobě. Aby však končetiny efektivně posouvaly celého koně vpřed, musí jednotlivé „generátory“ spolupracovat a být vzájemně zkoordinované. Podle toho, jak pracují jednotlivé „generátory“, se pohybují jednotlivé končetiny podle různých „pohybových vzorců“. A výsledně se kůň pohybuje různými chody.
Ještě bych ráda upozornila, že hladké koordinaci činnosti jednotlivých „generátorů“ se musí kůň naučit, a to probíhá korektním výcvikem, gymnastickým procvičováním těla. O tom si ale řekneme trochu více v dalších dílech seriálu.
Při pohybu vpřed se však nepohybují pouze končetiny. Hřbet koně je výraznou spojkou mezi pánevními a hrudními končetinami, takže i jeho pohyb se výrazně podílí na kvalitě jednotlivých chodů. Nesmíme opomenou ani krk, který hraje při pohybu koně úlohu kyvadla, podporuje pohyb celého těla vpřed a pomáhá přitom koni neustále udržovat potřebnou rovnováhu. Právě činnost hřbetu a krku je nejvíce ovlivněná působením jezdce - a promítá se i do pohybů končetin a kvality jednotlivých chodů.
Páteř koně se během každého jednoho kroku do jisté míry
1. vyklene (oblouk nahoru) nebo prohne (směrem dolů),
2. vyklene do jedné strany (doprava či doleva),
3. rotuje vpravo či vlevo (pootočení okolo podélné osy).
Veškeré tyto pohyby páteře vyvolávají a kontrolují dlouhé svalové řetězce (viz minulé díly).

obr. 1


obr. 2


obr. 3


obr. 4


obr. 5


obr. 6


obr. 7


obr. 8

• obr. 1–8: Jednotlivé fáze jednoho krokového kroku. Na lichých fotkách podepírají tělo tři končetiny, na sudých dvě končetiny.

Pojďme si stručně vysvětlit několik základních pojmů:
Chod=komplex přísně koordinovaných, pravidelných a automatických pohybů končetin a celého těla zvířete, jehož výsledkem je pohyb vpřed, skládá se z řady po sobě následujících kroků.
Krokový, klusový, cvalový krok=kompletní cyklus pohybů všech čtyř končetin během daného chodu. Jednotlivé končetiny se během jednoho kroku pohybují podle různých pohybových vzorů, takže rozeznáváme různé chody.
Fáze vznosu=moment, kdy se země nedotýká žádné kopyto (například v klusu, cvalu).
Frekvence kroků=udává, kolik kroků se zopakuje za určitou dobu (například minutu).
Délka kroku=vzdálenost, kterou kůň „ujde“ během jednoho kroku.
Rychlost určitého chodu=udává, jak velkou vzdálenost kůň urazí za určitou časovou jednotku (nejčastěji metry za minutu). Rychlost může kůň zvýšit tím, že zvýší frekvenci kroků, délku jednotlivých kroků nebo obojí.
Laterální pár končetin=pravá přední a pravá zadní nebo levá přední a levá zadní.
Diagonální pár končetin=(diagonála)=pravá přední a levá zadní nebo levá přední a pravá zadní.
Ruch=různá rychlost v rámci jednoho chodu. Pomalé ruchy s krátkými kroky se nazývají podle drezurní terminologie shromážděné, rychlejší ruchy s delšími kroky střední a rychlé ruchy s dlouhými kroky prodloužené.

• obr. 9: Kůň nemá dostatečně prostorné kroky, což lze v této fázi vidět na „rozestupu“ obou pánevních končetin (srovnej např. s obr. 4).

Jednotlivé chody můžeme rozdělit podle:
1. počtu úderů, které slyšíme během jednoho kroku: známe chody čtyřdobé (krok), třídobé (cval), dvoudobé (klus). Pokud dvě kopyta dopadnou na zem současně nebo příliš rychle po sobě, slyšíme je jako jeden úder.
2. symetrie mezi pravou a levou stranou těla koně: u symetrických chodů (například krok, klus) kůň provádí pravými končetinami stejné pohyby jako levými. U asymetrických chodů (například cval, trysk) jsou pohyby hrudních a/nebo pánevních končetin spřažené v takzvaných kupletech, dvojicích. Ta končetina z dvojice, která došlápne první, je vlečná a má za úkol zachytit a podepřít tíhu dopadajícího těla, druhá končetina je vedoucí a jejím úkolem je došlápnout hlouběji pod tělo a celého koně více posunout dopředu. Blíže se o tom zmíním při popisu cvalu.
3. přítomnosti nebo nepřítomnosti fáze vznosu: rozlišujeme chody kráčivé, které nemají fázi vznosu, a chody běžící, které mají v každém kroku jednu nebo více fází vznosu.

• obr. 10. Lateralizace kroku, neboli také spřažení laterálních párů končetin, čili náznak mimochodu v kroku. Na obrázku 10a se následkem usilovného pobízení ostruhou a ztuhnutím hřbetu koně opožďují pánevní končetiny, takže pravý stejnostranný pár nevytváří výrazné písmeno „V“. Naopak obě pravé končetiny se zvedají a jdou dopředu skoro současně, jako u velblouda. Přestože zde má kůň opticky „krásně sbalený“ krk, pohybuje se ztuhle mnohem hůře, než kůň na obrázku 10b, který i přes zvednutí hlavy jde stále korektním, pravidelným a relativně prostorným krokem. Viz také obr. 8.

Krok

Pohyby končetin v kroku

Krok je čtyřdobý chod (údery kopyt například: pravá zadní - pravá přední - levá zadní - levá přední), symetrický kráčivý bez fáze vznosu, kdy se fáze podpěru jednotlivých končetin na poměrně dlouhou dobu překrývají. V pravidelném volném nebo středním kroku koně neustále podepírají střídavě dvě nebo tři končetiny, což mu zajišťuje velkou stabilitu a jistotu v došlapování. Čím je krok kratší, pomalejší, či shromážděnější, tím déle koně podepírají tři končetiny najednou, čím je krok prodlouženější (rychlejší, prostornější), tím déle ho podepírají pouze dvě končetiny. Rychlost kroku zvyšuje kůň tím, že dělá každou končetinou delší, prostornější kroky, zadní kopyta došlapují výrazně před stopy předních kopyt. Předpokladem je dostatečně uvolněný a pružný hřbet, dostatečně uvolněné a pohyblivé končetiny v jejich horních částech (bedra, kyčle, lopatky). Jinak bude kůň zrychlovat tím, že neprodlouží kroky, ale bude nohama „kmitat“ rychleji a může přejít až do mimochodu.
V ideálním případě jsou údery všech čtyř kopyt časově i prostorově rozložené stejnoměrně - čili každá končetina udělá stejně dlouhý krok dopředu a je na zemi ve fázi podpěru stejně dlouhou dobu (obr.11).

Pohyby krku a hřbetu v kroku

Krok je nejpomalejší chod koní, ale nejkomplikovanější, protože celé tělo koně se při něm hodně pohybuje a „kroutí“. V kroku jsou ze všech chodů nejvýraznější pohyby hřbetu do všech stran. Kůň se pod jezdcem houpe nahoru a dolů, střídavě naklání vpravo a vlevo (čili se jezdci propadá vždy jedna polovina pozadí) i dopředu a dozadu, boky koně se výrazně klenou střídavě doprava a doleva a sunou holeň jezdce i lehce dopředu a dozadu. Přes to všechno je krok pro jezdce pohodlný, protože zde chybí fáze vznosu, která by ho v sedle nadhazovala.
Během jednoho krokového kroku kmitne hlava, krk, kohoutek i křížový hrbol dvakrát nahoru a dolů. Pohyb krku a hlavy je pro pružný a prostorný krok nesmírně důležitý, hlava se nepohybuje pouze nahoru a dolů, ale i trochu doprava a doleva.
Právě pro tuto různorodost pohybu jednotlivých částí páteře koně je krok chodem, který lze nesprávným ježděním nejrychleji zkazit, protože vyžaduje dostatečné uvolnění těla koně i jezdce. Zkažený krok se velmi těžko napravuje. Pokud jezdec sedí v kroku ztuhle, ruší pohyb hlavy koně tvrdou či „mrtvou“ rukou nebo ho pobízí holeněmi nebo dokonce patami či ostruhami, hřbet koně ihned ztuhne. Pokud z jakéhokoli důvodu kůň „ztuhne ve hřbetu“ okamžitě se naruší rovnoměrnost pohybu jednotlivých končetin a objeví se náznak spřažení laterálních párů. Stejnostranná hrudní končetina tak vyšlápne hned po pánevní, vypadá to, jako by kůň chodil skoro najednou pravými a najednou levými končetinami, čemuž říkáme mimochod neboli pass v kroku. Podobně mohou kráčet i koně, kteří jsou hodně „na předku“ a u nichž se předčasně zatíží následkem přetížení hrudní končetiny, takže došlápnou dříve, než by měly. Méně častá je situace, kdy se hrudní končetiny opožďují a je tendence ke spřažení diagonálních párů končetin. Krok je pak podobný „krokoklusu“.

• obr. 11: Znázornění nohosledu v kroku. Pravidelný rytmus, laterální spřažení, čili náznak mimochodu, kdy se pohybují téměř společně vždy obě stejnostranné končetiny, a diagonální spřažení čili náznak „kroklusu“, kdy se pohybují téměř současně vždy obě protilehlé končetiny. Barevné obdélníky znamenají dobu, po kterou každá končetina podepírá koně (fáze podpěru), číslo označují pořadí dopadající končetiny. LP = levá pánevní, LH = levá hrudní, PH = pravá hrudní, PP = pravá pánevní.

Krok a trénink

Protože krok je pomalý a kráčivý chod, svaly nemusí spalovat mnoho energie, čili příliš těžce nepracují a tak rychle se neunaví. Proto krok patří spíš k „odpočinkovému“ chodu než k „tréninkovému“. Díky tomu, že je pomalý a kůň došlapuje a zvedá každou končetinu zvlášť, je to nejvhodnější chod k tomu, aby se kůň naučil nové cviky či jízdárenské figury. Pokud koně necháme chodit rychlým krokem delší dobu, podobná se to joggingu a je to jeden z dobrých způsobů, jak koně zbavit nadbytečného tuku a přitom mu šetřit nohy. Hřbetní a krční svaly sice hýbou páteří, přesto v kroku koně nijak „nenasvalíte“. Břišní svaly pracují v kroku jen minimálně, takže krok není ideální pro posilování břicha a hřbetu - naopak jezdec svojí hmotností hřbet nejvíce zatěžuje právě v kroku! Dobře poslouží kroková práce v prudších svazích, kdy prostorné vykračování pánevních končetin posiluje záď a stehna a podporuje kmih. Pro jízdu ve členitém, nejistém či nepřehledném terénu je to nejbezpečnější chod, protože kůň může kopyta pokládat opatrně, pomalu a vždy ho podepírají dvě nebo tři končetiny najednou.