Sdílet:
Reprodukce astrildovitých
3. Reprodukční problémy v chovu astrildovitých Špatná líhnivost Je druhým problémem reprodukce. Příčiny jsou částečně podobné, jako u špatné opl...
3. Reprodukční problémy v chovu astrildovitých
Špatná líhnivost
Je druhým problémem reprodukce. Příčiny jsou částečně podobné, jako u špatné oplozenosti, ale některé jsou specifické:
a) nevhodný věk,
b) zachlazení (přehřátí),
c) zaschnutí - nízká vlhkost,
d) infekční příčiny,
e) špatná příprava ptáků na reprodukční období.
Podobně, jako u nízké oplozenosti, má i špatná líhnivost dvě varianty - individuální a plošnou. Metoda jejich rozlišení je obdobná, jako u zhoršené oplozenosti. Důležité je také vedení slušné evidence, především ve větších chovech (nad deset párů). Opodstatnění odpovídající evidence je zde vyšší, než-li u snížené oplozenosti. Některá infekční onemocnění, která se projevují snížením líhnivosti, mohou infikovat i vylíhlé a odchované jedince a ti se stávají často latentními přenašeči infekce - „bacilonosiči“. Velmi dobrá líhnivost představuje hodnotu asi 80% a více, průměrná líhnivost je 60 - 80% (ze 100 oplozených vajíček se vylíhne 60 - 80 mláďat). Pokles líhnivosti pod 60% ukazuje, že něco není v pořádku a nižší líhnivost než 50% by měla chovatele vyprovokovat k zásahu. U individuálního poklesu líhnivosti je metodika zjišťování příčin obdobná, jako u nízké oplozenosti:
a) nevhodný věk - do reprodukčního procesu jsou zapojení příliš mladí jedinci, jejichž pohlavní orgány (hlavně samic) nejsou ještě schopny produkovat kvalitní pohlavní buňky (oocyty a spermie) a vybavit je dostatečným množstvím zásobních látek. Druhou alternativou je zařazení starých jedinců, jejichž pohlavní orgány nejsou už schopny produkovat kvalitní pohlavní buňky.
b) Zachlazení vajíček - k zachlazení (zastuzení) vajíček dochází také většinou u jednotlivých párů. Plošně, v celém chovu, snad pouze při náhlém, velmi silném vyplašení a následném stresovém jednání ptáků (noční návštěva škodné, náhlý výpadek osvětlení s důsledkem nevrácení se párů na snůšky apod.). Důvody zachlazení snůšky bývají dva. Jedním, již uváděné, přílišné mládí ptáků, kdy mladí, poprvé hnízdící ptáci, nemají dostatek zkušeností s odchovem a mohou dočasně nebo trvale opustit snůšku. Druhým důvodem může být nesoulad (nevhodné složení) chovného páru, kdy partneři spolu neharmonizují. Potřebná spolupráce v páru tak není dobrá (hašteření, špatné střídání na snůšce apod.). Při společném chovu více párů (společné voliéry) může být důvodem zachlazení vajíček i časté rušení. Nejedná se o kontrolu chovatele, která, pokud je prováděna rozumně, ptákům většinou nevadí (i ve volné přírodě se k hnízdu přiblíží predátor, sedící pták odlétá a po pominutí nebezpečí se vrací na hnízdo). Jde o časté vyrušování některým agresivnějším nebo zvídavějším spoluobyvatelem voliéry. Toto chování není neobvyklé a je dokonce pro některé druhy typické. Takto „soustavně - občasně“ obtěžovaný pár nemá jinou možnost, než-li bránit svůj hnízdní okrsek a pokud tyto ataky neustávají, dochází k častému pobytu mimo hnízdo a následně k zastuzení snůšky. Na zachlazení jsou zárodky citlivé především v prvním trimestru inkubace. V druhé polovině inkubace je ohrožuje spíše možnost přehřátí. Uvedené příčiny padají na hlavu chovatele. Ten by měl umět sestavit páry odpovídajícího stáří, které harmonizují a měl by jim zabezpečit dostatek klidu. Podobně chovatel odpovídá za další příčinu nízké líhnivosti, která ale mívá už plošnou působnost.
c) Zaschnutí - nízká vlhkost prostředí. Jak logicky vyplývá z pojmenování příčiny, jde o poruchu líhnivosti způsobenou nízkou relativní vlhkostí vzduchu v prostoru chovu. Nároky jednotlivých druhů na vlhkost prostředí se různí. Druhy z travnatých savan, stepí a aridních oblastí (polopouště centrální Austrálie, subsaharský pás v Africe) mají v obecné rovině nižší nároky. Vyhovující je vlhkost nad 50%r, při optimu okolo 60%r. U druhů z vlhčích biotopů (bažiny, močály, porosty okolí řek, okrajů deštných pralesů, horských oblastí apod.) by vlhkost neměla klesnout pod 60%r, s optimální hodnotou na 70 - 80%r. V řadě „panelákových“ chovů může být docílení takovéto vlhkosti určitým problémem.
Na druhou stranu se zde daří stepním druhům ptáků. Jako klasický příklad lze uvést Amadinu Gouldové (Chloebia gouldiae) nebo pásovníka škraboškového (Poephila personata). U těchto druhů lze dosáhnout slušné líhnivosti i při vlhkosti pod 50%r. Zlepšujícím opatřením je zvlhčení prostředí. Je vhodnější provádět celkové zvlhčení vzduchu v prostorách chovu např. odparníky, zvlhčovači apod. Méně vhodné je přímé vlhčení snůšky na hnízdě. Vlhké a teplé prostředí hnízda, společně s trusem, který často znečišťuje i vajíčka, zvyšuje potenciální nebezpečí průniku infekčního zdroje skořápkou a následnou infikaci vajíčka (embrya). Proto je lepší udržovat vyšší vzdušnou vlhkost, která při výše uvedených hodnotách a skutečnosti, že dochází k výměně plynů mezi zárodkem a vnějším prostředím, plně postačuje.
d) Infekční příčiny - bakteriální a především virové infekce zárodku ve vajíčku nejsou dnes ještě zcela uspokojivě prozkoumány. Vajíčka mají porézní skořápku, která je hustě protkána sítí malých otvorů. Ty umožňují komunikaci zárodku s vnějším prostředím - výměna plynů, vody apod. Na druhou stranu jsou tyto póry vhodné i pro průnik infekčních činitelů. Vajíčko je na povrchu sice pokryto tenkou vrstvou (kutikulou), která má zabraňovat právě těmto průnikům (mimo jiné), ale ta může být poškozena nebo nedostatečně vyvinuta apod.
Prvním možným místem pro infikaci oocytu je tělo matky (obecně rodičů, protože některé viry mohou být pravděpodobně předány i pomocí samčích pohlavních buněk - spermií). Zde, v těle matky, se vytvářejí stavební a zásobní látky, nutné pro vývoj embrya. Některé viry (např. cirkoviry) a bakterie (např. Salmonella), mohou být součástí této výbavy oocytů. Způsobují pak infikaci a v jednodušším případě úhyn zárodku. Úhyny v důsledku infikace se projevují nejčastěji v první polovině inkubace. Pokud nedojde k úhynu embrya, infekce může latentně přetrvávat do období vylíhnutí a způsobit úhyn v tomto období. Asi nejhorší možností je ta, kdy nedojde u takto infikovaných jedinců k úhynu ani po vylíhnutí a tito ptáci se stávají latentními přenašeči infekce. Onemocnění u takto zasaženého jedince probíhá většinou inaparentně, dochází pouze k vylučování infekčních činitelů. Tím ohrožují ptáky v celém chovu. Uvedené případy jsou známy např. u circovirů. Na druhou stranu ne vždy takto infikovaný jedinec musí být nositelem nákazy pro svoje okolí. Záleží zde i na kondici, výživném stavu, prostředí, absenci stresu, individuální odolnosti apod. Obecně lze ale říci, že chronicky (latentně) nemocný jedinec, při dlouhodobějším soužití (pár, chovná skupina), dříve či později své spoluobyvatele infikuje. Mohlo by se říci, že naštěstí nejsou bakteriální, natož virové infekce zárodku ve vajíčku v chovech časté. To ale nelze jednoznačně potvrdit či doložit, protože velká většina nevylíhnutých vajíček končí likvidací bez zjištění důvodu proč k odumření došlo. Jedinou možností, jak vyloučit infekční příčiny úhynu zárodku, je provedení laboratorního vyšetření vajíček.
Jak postupovat? Nejprve je nutné vyloučit infekční příčiny snížené líhnivosti. To je celkem jednoduché - na základě laboratorního vyšetření vajíčka nebo vajíček. Pokud je toto vyšetření pozitivní, postupujeme podle rady a návodu veterinárního lékaře, pokud možno specialisty na ptáky. U bakteriálních infekcí přichází do úvahy nasazení některých antibiotik chovným jedincům, podle citlivosti zjištěných kmenů bakterií. U viróz je asi nejdůležitější lokalizovat zdroj infekce (bacilonosiče). Dále lze aplikovat podpůrnou léčbu k zesílení vlastní imunitní reakce organismu a u některých typů viróz lze nasadit některá antibiotika či antivirotika. Nicméně úspěšnost jejich nasazení nebývá velká.
Když laboratorní testy vyloučí infekční příčiny, lze se i tak pokusit důvod snížené líhnivosti zjistit.
Opatrně otevřeme vajíčko na tupém pólu (u vzduchové komůrky). Malá membrána zde odděluje právě vzduchovou komůrku od vaječné hmoty (zárodku). Pokud tato membrána není porušena (zlomená, roztržená) a došlo-li k úhynu v prvním trimestru inkubace, je vysoce pravděpodobné, že zárodek uhynul v důsledku podchlazení. Podporou této úvahy je, pokud se jedná o individuální variantu snížené líhnivosti (jeden pár nebo skupina ptáků ve společné kleci či voliéře). Naopak, pokud jde o plošné poruchy líhnivosti (více párů v průřezu chovu), je zachlazení zárodku prakticky vyloučeno a musíme hledat jinou, pravděpodobnější příčinu. U páru, kde došlo k zachlazení snůšky musíme zvážit, zda jde o mladé ptáky, hnízdící prvně, eventuelně, zda pár nebyl výrazně rušen (provoz, společná voliéra apod. ). Pokud se tato situace u jednoho páru opakuje, jde s největší pravděpodobností o neharmonizující pár a chovatel by měl uvažovat o přepárování ptáků.
Druhým častým důvodem odúmrtí embrya je jeho přischnutí. K tomu dochází častěji v druhé polovině inkubace. V tomto případě bývá zárodek, při prosvícení, patrný na boční (podélné) straně vajíčka. Při příliš nízké vlhkosti se obal vajíčka zahustí, embryo dostává až „klihovou“ konzistenci a je neschopné rotace. Zárodek tak zůstává prakticky lapen (přilepen) ve vajíčku. V prvních fázích je vývoj zárodku normální, pouze při prosvícení může být okolí embrya (pavoučka) hustší, méně průsvitné. Chovatel musí mít dobrou pozorovací schopnost, která se dá získat nejčastěji delší praxí. Jak se embryo dále vyvíjí, spotřebovává se voda z obsahu vajíčka, a když je navíc v okolním prostředí nízká vzdušná vlhkost, obsah vajíčka houstne a dochází k výše popsanému jevu. Je-li příčinou odúmrtí zárodku nedostatečná vlhkost, bývá blanka (membrána) oddělující vzduchovou komůrku od ostatního obsahu vajíčka porušená (prasklá). Poměrně specifickým znakem pro nedostatečnou vlhkost a tím i zaschnutí zárodků, je postižení více párů v chovu, tato příčina má většinou plošný charakter.
Ve druhé polovině inkubační doby zárodku může také dojít k přehřátí zárodku s jeho následným úhynem. Stává se tak častěji u mladých, poprvé hnízdících párů nebo při extrémních změnách prostředí (vysoká teplota, nízká vlhkost). Při těchto extrémech může mít přehřátí i plošný charakter, jinak se jedná o variantu individuální. I při přehřátí bývá obsah vajíčka (zárodek) hustší konzistence, ale většinou nebývá porušena membrána oddělující vzduchovou komůrku.
Pokud úhyn embrya ve vajíčku neodpovídá ani jedné z výše uvedených příčin, zbývá ještě jedna možnost.
e) Špatná příprava rodičovských jedinců
Tuto možnost jsme si ponechali na závěr. Hlavně proto, že v chovech astrildovitých ptáků způsobuje značné procento poruch líhnivosti, rozhodně vyšší, než-li se obecně předpokládá. A navíc, tento stav „embryonální podvýživy“ nemusí končit pouze úhynem zárodku ve vajíčku, ale může dojít k vylíhnutí a odchovu mláďat, která budou touto nedostatečností poznamenána pro další vlastní reprodukci. To si vysvětlíme později.
Je nutné poznamenat, že špatná příprava na reprodukční periodu (v období biologického klidu) se projevuje především u samic. Během reprodukce spotřebovává samice živiny pro běžnou potřebu organismu, dále pak pro aktivaci (nárůst v rozsahu stonásobků) vlastních pohlavních orgánů (vaječník, vejcovod) a konečně i živiny pro tvorbu oocytů. To je velmi náročné a při prudkém metabolismu, jaký astrildovití ptáci mají, pro samici velmi vyčerpávající. Nelze se proto divit, když nepřipravená samice nemůže následně dobře zvládnout reprodukční proces. U samců není nápor na potřebu živin tak velký. Krom běžné spotřeby organismu, dochází pouze k navýšení potřebnému pro zvětšení pohlavních orgánů. Zvyšuje se také potřeba některých specifických látek (vitaminů, antioxydantů), pro potřeby spermiogeneze. Zatímco u samic stoupá strmě potřeba živin v kvalitativním i kvantitativním pohledu, u samců se jedná především o kvalitativní nárůst.
Jak tedy chovatel může postupovat (úmyslně používáme výraz „může“ a ne „měl by“, protože je na každém jednotlivém chovateli, aby svůj chov řídil podle svých nejlepších představ, zkušeností a vědomostí)?
Nejprve si uvedeme jednu z možných technologií přípravy ptáků na reprodukční cyklus. Pochopitelně se nejedná o jedinou možnost. Následně si doplníme, jak postupovat, pokud v chovu klesá líhnivost v důsledku právě špatné přípravy na reprodukci. V našem modelu se zaměříme především na samice, které potřebují hlubší, „dokonalejší“ přípravu. A začneme tam, kde mnoho chovatelů nezačíná, tedy ukončením jednoho reprodukčního cyklu.
Po ukončení chovné sezóny považujeme za vhodné ptáky rozdělit podle pohlaví a umístit je do skupin, které svou početností odpovídají velikosti klece nebo voliéry, do které je soustředíme. Nemusí se jednat o příslušníky jednoho druhu, nicméně mělo by jít o astrildovité ptáky nebo i druhy jiných skupin, ale odpovídající velikostí a potravními nároky. V běžném prostoru pro odchov jednoho páru (80 - 100×40 - 50×40 - 50cm), lze na období biologického klidu umístit 10 - 20 jedinců. Ptáci se v tomto období ve volné přírodě také shlukují do skupin (druhy z vlhčích biotopů) nebo obrovských hejn (ptáci ze sušších biotopů). Pouze tím kopírujeme jejich přirozenou etologii. Prvním počinem ptáků, který by měl následovat po tomto umístění, je přepeření. To lze celkem úspěšně stimulovat (vyšší dotace jódu, vitaminů skupiny B a aminokyselin s obsahem síry - metionin, cystin apod.). Jakmile ptáci přepeří, začíná příprava na nový reprodukční cyklus. V první fázi stáhneme krmnou dávku na nejnutnější míru. Realizujeme tím stav již výše uvedeného „přiměřeného nedostatku“ z volné přírody. Vyřadíme rozšiřující komponenty nebo je alespoň radikálně omezíme (živou potravu, předklíčená semena apod.), podle potřeb jednotlivých druhů nebo jejich skupin (viz. výše - rozdělení astrildovitých na dvě základní skupiny). Poměrně rychle dojde k utlumení pohlavní aktivity a to hlavně u samic, postupně i u samců. Pohlavní orgány se zmenší, sníží se hladina gonadotropních hormonů hypofýzy, které stimulují činnost pohlavních žláz (gonád) a tím se sníží i vylučování jejich hormonů. V tomto stádiu ponecháme samice asi 4 - 6 týdnů. Dotujeme pouze dvakrát týdně multivitaminový preparát (např. Supervit), jednou týdně multiminerální preparát (např. Vitamix) ve vaječné směsi, dvakrát týdně vápník a jednou za dva až čtyři týdny aminokyseliny (např. Aminosol). U samců postupujeme ještě opatrněji a tento stav zakonzervujeme na delší čas, než-li u samic. V průběhu tohoto časového úseku ptáci dopeří. Po zhruba čtyřech týdnech začneme pozvolna zvyšovat dotace aminokyselin. Zhruba v polovině období biologického klidu (trvá asi 6 měsíců) začneme zvyšovat dávkování i u ostatních rozšiřujících komponentů KD asi o jednu denní dávku týdně. Jednou týdně začneme aplikovat antioxydanty (např. Combinalselevit). U samců začneme se zvyšováním dotací do krmné dávky zhruba dva měsíce před plánovaným začátkem reprodukčního období a postupujeme zvolna. Zpět k samicím. Jak víme z předešlého, růst folikulů na vaječnících probíhá ve třech fázích. Nyní jsme na konci té první (po polovině období biologického klidu), kdy došlo k „opravě a vyladění“ vaječníku po předcházející sezóně. Je to řečeno velmi jednoduše, ale podrobnější vysvětlení by zabralo příliš prostoru. Druhá fáze přípravy vaječníků a růstu folikulů začíná asi osm týdnů před začátkem reprodukce. Zde musí zapracovat i prostředí. Je vhodné mírně zvýšit teplotu (o 1 - 2°C) a v relaci s ní i vlhkost. Nadále zlepšujeme kvalitu krmné dávky nejen četnějším zařazováním vitaminů, minerálií, aminokyselin a antioxydantů (zde ale opatrněji), ale i rozšiřujících komponentů (vaječná směs, předklíčená semena, semena nosných plodin v mléčné zralosti u sk. 2, živé krmivo apod.). Zhruba ve stejné době započneme i s přípravou samců, která je obdobná, jako u samic, ale postup je volnější. Asi čtyři týdny před plánovaným zahájením reprodukčního období podáváme vitaminový komplex a vápník denně, stejně jako rozšiřující komponenty KD, aminokyseliny 3 - 4× týdně a antioxydanty jednou za jeden až dva týdny. I zde je dobré ještě o 1 - 2°C zvýšit teplotu, společně s vlhkostí. Tím dochází ke stimulaci hypotalamu a „informujeme jej“, že se blíží období, kdy bude dostatek kvalitní potravy a může být nastartována reprodukce. Asi týden před zahájením chovné sezóny je vhodné samice rozdělit do odchovných klecí či voliér a asi po 3 - 7 dnech k nim přidat samce. Správným oddělením chovných párů se znásobí stimul pro start chovné sezóny. Pokud byla příprava dobrá, ptáci zahnízdí během 14 - 21 dnů. V uvedené stimulační krmné dávce pokračujeme do zasednutí a pak ji stáhneme, aby nedošlo k předráždění hnízdního pudu. Opět ji maximálně rozšíříme asi tři dny před předpokládaným líhnutím mláďat. Pokud se příprava na reprodukční cyklus povedla právě v období biologického klidu, sníží se nejen výskyt reprodukčních poruch, ale zvýší se i četnost odchovů, jejich kvalita z pohledu zdravotního stavu, kondice i konstituce. Navíc tak dokážeme ovlivnit i budoucí plodnost odchovaných mláďat - samic. Ta u nich závisí na výživě, kterou dostanou z vajíčka a bezprostředně po vylíhnutí.
Velmi důležitou složkou embryonální výživy jsou antioxydanty (vit. E, selen, karotenoidy apod.). Jejich příjem v krmné dávce je v době před snůškou velmi důležitý. Například u zebřiček se do vaječného žloutku ukládá přes 70% přijatých antioxydantů z KD (MVDr. Nečasová - Exota). Mláďata, která se vylíhnou rodičům s nedostatečným přísunem těchto látek v období reprodukce, mají, bez ohledu na jejich příjem v dospělosti, trvale nižší zásoby antioxydantů i v dospělosti. Tím se pochopitelně snižuje také jejich schopnost rozmnožování a pokud odchovávají mláďata, je u nich předpoklad, že budou trpět ještě větší karencí antioxydantů. Špatná schopnost antioxydanty ukládat, znamená u ptáků nejen zkrácení potenciální délky reprodukce, ale i celkové délky života, protože důležitost těchto látek nemíří pouze do rozmnožovacího ústrojí.
Pokud tedy dojde ke snížení líhnivosti vinou špatné přípravy ptáků na reprodukci, může chovatel postupovat dle výše uvedeného modelu (harmonogramu), ale ztrácí tak 6 - 8 týdnů chovné sezóny.
V závěru si shrneme výše uvedené informace a poznatky. Každý chovatel může vyzkoušet několik modelů pro ovlivnění a zkvalitnění reprodukce astrildovitých ptáků. V zásadě se ale jedná o to, aby mohl reprodukci řídit alespoň do té míry, že si určí zahájení reprodukční (chovné) sezóny. Počátek reprodukce by měl být nastaven tak, aby chovateli co možná nejvíce vyhovoval z důvodu dostatkú odchovných krmiv, tepla, světla apod. Doba živelných odchovů (či neodchovů) je pravděpodobně nenávratně pryč společně s hojnými importy astrildovitých. A pokud to není nenávratně, je to alespoň na dlouhou dobu. Evropští chovatelé (alespoň ti unijní, protože do evropských zemí mimo EU importy docházejí) si budou muset pomoci sami, chtějí-li udržet řadu druhů ve svých chovech. K tomu bohudíky živelnost nevede, zde bude třeba systematické práce.
Námi uvedený reprodukční model, umožňuje chovateli určit si start reprodukčního období za nejoptimálnějších podmínek, které zabezpečují možnosti dobré přípravy samic. Od kvalitně připravených jedinců získáme i kvalitní odchovy, které mohou sloužit k vytvoření chovných kmenů astrildovitých v Evropě. Považujeme za nutné ale dodržení určitých zásad:
- chovné ptáky připravovat systematicky na reprodukční cyklus již v období biologického klidu )prakticky hned po ukončení předchozího hnízdního cyklu),
- úspěšnost reprodukce od počátku tvorby folikulů až po odchov je věcí kvalitní výživy, nejprve pouze potenciálních rodičů, později i jejich mláďat,
- soustředíme se především na kvalitní přípravu samic (potencionálních matek) a z tohoto důvodu považujeme za výhodnější jejich oddělený chov od samců v období biologického klidu. Samci nevyžadují tak vysokou úroveň péče a hlavně ne tak dlouhodobou. Pokud je ponecháme ve společnosti samic, půjdou většinou do toku a samice pak nemá šanci si odpočinout a připravit se na novou chovnou sezónu.
- Postupujeme velmi pečlivě při výběru partnerů pro tvorbu chovných párů, a pokud je to jen trochu možné, snažíme se ponechat výběr partnerů na samotných ptácích.
Zásad pro zdařilou reprodukci astrildovitých ptáků může být jistě více. Jednou z nich je např. nepárovat blízce příbuzné ptáky, protože i tento faktor může negativně ovlivňovat reprodukci (líhnivost). V našem příspěvku se tímto faktorem nezabýváme, protože se domníváme, že chovatelé si budou počínat v tomto směru rozumně. Pokud chtějí držet, dnes již silně omezený, druhový sortiment, ani jim nic jiného nezbude. Přejme si, aby se to podařilo a chov astrildů přežil i toto nelehké období.
Použitá literatura:
Sova a kol.: Fyziologie hospodářských zvířat, Praha 1981
Veselovský : Obecná ornitologie , Praha 2001
Heesen, Wilson: Diagnosing Dead in Shell, 1999
Časopisy: Fauna - různá čísla, Exota - různá čísla
a) nevhodný věk,
b) zachlazení (přehřátí),
c) zaschnutí - nízká vlhkost,
d) infekční příčiny,
e) špatná příprava ptáků na reprodukční období.
Podobně, jako u nízké oplozenosti, má i špatná líhnivost dvě varianty - individuální a plošnou. Metoda jejich rozlišení je obdobná, jako u zhoršené oplozenosti. Důležité je také vedení slušné evidence, především ve větších chovech (nad deset párů). Opodstatnění odpovídající evidence je zde vyšší, než-li u snížené oplozenosti. Některá infekční onemocnění, která se projevují snížením líhnivosti, mohou infikovat i vylíhlé a odchované jedince a ti se stávají často latentními přenašeči infekce - „bacilonosiči“. Velmi dobrá líhnivost představuje hodnotu asi 80% a více, průměrná líhnivost je 60 - 80% (ze 100 oplozených vajíček se vylíhne 60 - 80 mláďat). Pokles líhnivosti pod 60% ukazuje, že něco není v pořádku a nižší líhnivost než 50% by měla chovatele vyprovokovat k zásahu. U individuálního poklesu líhnivosti je metodika zjišťování příčin obdobná, jako u nízké oplozenosti:
a) nevhodný věk - do reprodukčního procesu jsou zapojení příliš mladí jedinci, jejichž pohlavní orgány (hlavně samic) nejsou ještě schopny produkovat kvalitní pohlavní buňky (oocyty a spermie) a vybavit je dostatečným množstvím zásobních látek. Druhou alternativou je zařazení starých jedinců, jejichž pohlavní orgány nejsou už schopny produkovat kvalitní pohlavní buňky.
b) Zachlazení vajíček - k zachlazení (zastuzení) vajíček dochází také většinou u jednotlivých párů. Plošně, v celém chovu, snad pouze při náhlém, velmi silném vyplašení a následném stresovém jednání ptáků (noční návštěva škodné, náhlý výpadek osvětlení s důsledkem nevrácení se párů na snůšky apod.). Důvody zachlazení snůšky bývají dva. Jedním, již uváděné, přílišné mládí ptáků, kdy mladí, poprvé hnízdící ptáci, nemají dostatek zkušeností s odchovem a mohou dočasně nebo trvale opustit snůšku. Druhým důvodem může být nesoulad (nevhodné složení) chovného páru, kdy partneři spolu neharmonizují. Potřebná spolupráce v páru tak není dobrá (hašteření, špatné střídání na snůšce apod.). Při společném chovu více párů (společné voliéry) může být důvodem zachlazení vajíček i časté rušení. Nejedná se o kontrolu chovatele, která, pokud je prováděna rozumně, ptákům většinou nevadí (i ve volné přírodě se k hnízdu přiblíží predátor, sedící pták odlétá a po pominutí nebezpečí se vrací na hnízdo). Jde o časté vyrušování některým agresivnějším nebo zvídavějším spoluobyvatelem voliéry. Toto chování není neobvyklé a je dokonce pro některé druhy typické. Takto „soustavně - občasně“ obtěžovaný pár nemá jinou možnost, než-li bránit svůj hnízdní okrsek a pokud tyto ataky neustávají, dochází k častému pobytu mimo hnízdo a následně k zastuzení snůšky. Na zachlazení jsou zárodky citlivé především v prvním trimestru inkubace. V druhé polovině inkubace je ohrožuje spíše možnost přehřátí. Uvedené příčiny padají na hlavu chovatele. Ten by měl umět sestavit páry odpovídajícího stáří, které harmonizují a měl by jim zabezpečit dostatek klidu. Podobně chovatel odpovídá za další příčinu nízké líhnivosti, která ale mívá už plošnou působnost.
c) Zaschnutí - nízká vlhkost prostředí. Jak logicky vyplývá z pojmenování příčiny, jde o poruchu líhnivosti způsobenou nízkou relativní vlhkostí vzduchu v prostoru chovu. Nároky jednotlivých druhů na vlhkost prostředí se různí. Druhy z travnatých savan, stepí a aridních oblastí (polopouště centrální Austrálie, subsaharský pás v Africe) mají v obecné rovině nižší nároky. Vyhovující je vlhkost nad 50%r, při optimu okolo 60%r. U druhů z vlhčích biotopů (bažiny, močály, porosty okolí řek, okrajů deštných pralesů, horských oblastí apod.) by vlhkost neměla klesnout pod 60%r, s optimální hodnotou na 70 - 80%r. V řadě „panelákových“ chovů může být docílení takovéto vlhkosti určitým problémem.
Na druhou stranu se zde daří stepním druhům ptáků. Jako klasický příklad lze uvést Amadinu Gouldové (Chloebia gouldiae) nebo pásovníka škraboškového (Poephila personata). U těchto druhů lze dosáhnout slušné líhnivosti i při vlhkosti pod 50%r. Zlepšujícím opatřením je zvlhčení prostředí. Je vhodnější provádět celkové zvlhčení vzduchu v prostorách chovu např. odparníky, zvlhčovači apod. Méně vhodné je přímé vlhčení snůšky na hnízdě. Vlhké a teplé prostředí hnízda, společně s trusem, který často znečišťuje i vajíčka, zvyšuje potenciální nebezpečí průniku infekčního zdroje skořápkou a následnou infikaci vajíčka (embrya). Proto je lepší udržovat vyšší vzdušnou vlhkost, která při výše uvedených hodnotách a skutečnosti, že dochází k výměně plynů mezi zárodkem a vnějším prostředím, plně postačuje.
d) Infekční příčiny - bakteriální a především virové infekce zárodku ve vajíčku nejsou dnes ještě zcela uspokojivě prozkoumány. Vajíčka mají porézní skořápku, která je hustě protkána sítí malých otvorů. Ty umožňují komunikaci zárodku s vnějším prostředím - výměna plynů, vody apod. Na druhou stranu jsou tyto póry vhodné i pro průnik infekčních činitelů. Vajíčko je na povrchu sice pokryto tenkou vrstvou (kutikulou), která má zabraňovat právě těmto průnikům (mimo jiné), ale ta může být poškozena nebo nedostatečně vyvinuta apod.
Prvním možným místem pro infikaci oocytu je tělo matky (obecně rodičů, protože některé viry mohou být pravděpodobně předány i pomocí samčích pohlavních buněk - spermií). Zde, v těle matky, se vytvářejí stavební a zásobní látky, nutné pro vývoj embrya. Některé viry (např. cirkoviry) a bakterie (např. Salmonella), mohou být součástí této výbavy oocytů. Způsobují pak infikaci a v jednodušším případě úhyn zárodku. Úhyny v důsledku infikace se projevují nejčastěji v první polovině inkubace. Pokud nedojde k úhynu embrya, infekce může latentně přetrvávat do období vylíhnutí a způsobit úhyn v tomto období. Asi nejhorší možností je ta, kdy nedojde u takto infikovaných jedinců k úhynu ani po vylíhnutí a tito ptáci se stávají latentními přenašeči infekce. Onemocnění u takto zasaženého jedince probíhá většinou inaparentně, dochází pouze k vylučování infekčních činitelů. Tím ohrožují ptáky v celém chovu. Uvedené případy jsou známy např. u circovirů. Na druhou stranu ne vždy takto infikovaný jedinec musí být nositelem nákazy pro svoje okolí. Záleží zde i na kondici, výživném stavu, prostředí, absenci stresu, individuální odolnosti apod. Obecně lze ale říci, že chronicky (latentně) nemocný jedinec, při dlouhodobějším soužití (pár, chovná skupina), dříve či později své spoluobyvatele infikuje. Mohlo by se říci, že naštěstí nejsou bakteriální, natož virové infekce zárodku ve vajíčku v chovech časté. To ale nelze jednoznačně potvrdit či doložit, protože velká většina nevylíhnutých vajíček končí likvidací bez zjištění důvodu proč k odumření došlo. Jedinou možností, jak vyloučit infekční příčiny úhynu zárodku, je provedení laboratorního vyšetření vajíček.
ilustrační foto
Jak postupovat? Nejprve je nutné vyloučit infekční příčiny snížené líhnivosti. To je celkem jednoduché - na základě laboratorního vyšetření vajíčka nebo vajíček. Pokud je toto vyšetření pozitivní, postupujeme podle rady a návodu veterinárního lékaře, pokud možno specialisty na ptáky. U bakteriálních infekcí přichází do úvahy nasazení některých antibiotik chovným jedincům, podle citlivosti zjištěných kmenů bakterií. U viróz je asi nejdůležitější lokalizovat zdroj infekce (bacilonosiče). Dále lze aplikovat podpůrnou léčbu k zesílení vlastní imunitní reakce organismu a u některých typů viróz lze nasadit některá antibiotika či antivirotika. Nicméně úspěšnost jejich nasazení nebývá velká.
Když laboratorní testy vyloučí infekční příčiny, lze se i tak pokusit důvod snížené líhnivosti zjistit.
Opatrně otevřeme vajíčko na tupém pólu (u vzduchové komůrky). Malá membrána zde odděluje právě vzduchovou komůrku od vaječné hmoty (zárodku). Pokud tato membrána není porušena (zlomená, roztržená) a došlo-li k úhynu v prvním trimestru inkubace, je vysoce pravděpodobné, že zárodek uhynul v důsledku podchlazení. Podporou této úvahy je, pokud se jedná o individuální variantu snížené líhnivosti (jeden pár nebo skupina ptáků ve společné kleci či voliéře). Naopak, pokud jde o plošné poruchy líhnivosti (více párů v průřezu chovu), je zachlazení zárodku prakticky vyloučeno a musíme hledat jinou, pravděpodobnější příčinu. U páru, kde došlo k zachlazení snůšky musíme zvážit, zda jde o mladé ptáky, hnízdící prvně, eventuelně, zda pár nebyl výrazně rušen (provoz, společná voliéra apod. ). Pokud se tato situace u jednoho páru opakuje, jde s největší pravděpodobností o neharmonizující pár a chovatel by měl uvažovat o přepárování ptáků.
Druhým častým důvodem odúmrtí embrya je jeho přischnutí. K tomu dochází častěji v druhé polovině inkubace. V tomto případě bývá zárodek, při prosvícení, patrný na boční (podélné) straně vajíčka. Při příliš nízké vlhkosti se obal vajíčka zahustí, embryo dostává až „klihovou“ konzistenci a je neschopné rotace. Zárodek tak zůstává prakticky lapen (přilepen) ve vajíčku. V prvních fázích je vývoj zárodku normální, pouze při prosvícení může být okolí embrya (pavoučka) hustší, méně průsvitné. Chovatel musí mít dobrou pozorovací schopnost, která se dá získat nejčastěji delší praxí. Jak se embryo dále vyvíjí, spotřebovává se voda z obsahu vajíčka, a když je navíc v okolním prostředí nízká vzdušná vlhkost, obsah vajíčka houstne a dochází k výše popsanému jevu. Je-li příčinou odúmrtí zárodku nedostatečná vlhkost, bývá blanka (membrána) oddělující vzduchovou komůrku od ostatního obsahu vajíčka porušená (prasklá). Poměrně specifickým znakem pro nedostatečnou vlhkost a tím i zaschnutí zárodků, je postižení více párů v chovu, tato příčina má většinou plošný charakter.
Ve druhé polovině inkubační doby zárodku může také dojít k přehřátí zárodku s jeho následným úhynem. Stává se tak častěji u mladých, poprvé hnízdících párů nebo při extrémních změnách prostředí (vysoká teplota, nízká vlhkost). Při těchto extrémech může mít přehřátí i plošný charakter, jinak se jedná o variantu individuální. I při přehřátí bývá obsah vajíčka (zárodek) hustší konzistence, ale většinou nebývá porušena membrána oddělující vzduchovou komůrku.
Pokud úhyn embrya ve vajíčku neodpovídá ani jedné z výše uvedených příčin, zbývá ještě jedna možnost.
e) Špatná příprava rodičovských jedinců
Tuto možnost jsme si ponechali na závěr. Hlavně proto, že v chovech astrildovitých ptáků způsobuje značné procento poruch líhnivosti, rozhodně vyšší, než-li se obecně předpokládá. A navíc, tento stav „embryonální podvýživy“ nemusí končit pouze úhynem zárodku ve vajíčku, ale může dojít k vylíhnutí a odchovu mláďat, která budou touto nedostatečností poznamenána pro další vlastní reprodukci. To si vysvětlíme později.
Je nutné poznamenat, že špatná příprava na reprodukční periodu (v období biologického klidu) se projevuje především u samic. Během reprodukce spotřebovává samice živiny pro běžnou potřebu organismu, dále pak pro aktivaci (nárůst v rozsahu stonásobků) vlastních pohlavních orgánů (vaječník, vejcovod) a konečně i živiny pro tvorbu oocytů. To je velmi náročné a při prudkém metabolismu, jaký astrildovití ptáci mají, pro samici velmi vyčerpávající. Nelze se proto divit, když nepřipravená samice nemůže následně dobře zvládnout reprodukční proces. U samců není nápor na potřebu živin tak velký. Krom běžné spotřeby organismu, dochází pouze k navýšení potřebnému pro zvětšení pohlavních orgánů. Zvyšuje se také potřeba některých specifických látek (vitaminů, antioxydantů), pro potřeby spermiogeneze. Zatímco u samic stoupá strmě potřeba živin v kvalitativním i kvantitativním pohledu, u samců se jedná především o kvalitativní nárůst.
Jak tedy chovatel může postupovat (úmyslně používáme výraz „může“ a ne „měl by“, protože je na každém jednotlivém chovateli, aby svůj chov řídil podle svých nejlepších představ, zkušeností a vědomostí)?
Nejprve si uvedeme jednu z možných technologií přípravy ptáků na reprodukční cyklus. Pochopitelně se nejedná o jedinou možnost. Následně si doplníme, jak postupovat, pokud v chovu klesá líhnivost v důsledku právě špatné přípravy na reprodukci. V našem modelu se zaměříme především na samice, které potřebují hlubší, „dokonalejší“ přípravu. A začneme tam, kde mnoho chovatelů nezačíná, tedy ukončením jednoho reprodukčního cyklu.
Po ukončení chovné sezóny považujeme za vhodné ptáky rozdělit podle pohlaví a umístit je do skupin, které svou početností odpovídají velikosti klece nebo voliéry, do které je soustředíme. Nemusí se jednat o příslušníky jednoho druhu, nicméně mělo by jít o astrildovité ptáky nebo i druhy jiných skupin, ale odpovídající velikostí a potravními nároky. V běžném prostoru pro odchov jednoho páru (80 - 100×40 - 50×40 - 50cm), lze na období biologického klidu umístit 10 - 20 jedinců. Ptáci se v tomto období ve volné přírodě také shlukují do skupin (druhy z vlhčích biotopů) nebo obrovských hejn (ptáci ze sušších biotopů). Pouze tím kopírujeme jejich přirozenou etologii. Prvním počinem ptáků, který by měl následovat po tomto umístění, je přepeření. To lze celkem úspěšně stimulovat (vyšší dotace jódu, vitaminů skupiny B a aminokyselin s obsahem síry - metionin, cystin apod.). Jakmile ptáci přepeří, začíná příprava na nový reprodukční cyklus. V první fázi stáhneme krmnou dávku na nejnutnější míru. Realizujeme tím stav již výše uvedeného „přiměřeného nedostatku“ z volné přírody. Vyřadíme rozšiřující komponenty nebo je alespoň radikálně omezíme (živou potravu, předklíčená semena apod.), podle potřeb jednotlivých druhů nebo jejich skupin (viz. výše - rozdělení astrildovitých na dvě základní skupiny). Poměrně rychle dojde k utlumení pohlavní aktivity a to hlavně u samic, postupně i u samců. Pohlavní orgány se zmenší, sníží se hladina gonadotropních hormonů hypofýzy, které stimulují činnost pohlavních žláz (gonád) a tím se sníží i vylučování jejich hormonů. V tomto stádiu ponecháme samice asi 4 - 6 týdnů. Dotujeme pouze dvakrát týdně multivitaminový preparát (např. Supervit), jednou týdně multiminerální preparát (např. Vitamix) ve vaječné směsi, dvakrát týdně vápník a jednou za dva až čtyři týdny aminokyseliny (např. Aminosol). U samců postupujeme ještě opatrněji a tento stav zakonzervujeme na delší čas, než-li u samic. V průběhu tohoto časového úseku ptáci dopeří. Po zhruba čtyřech týdnech začneme pozvolna zvyšovat dotace aminokyselin. Zhruba v polovině období biologického klidu (trvá asi 6 měsíců) začneme zvyšovat dávkování i u ostatních rozšiřujících komponentů KD asi o jednu denní dávku týdně. Jednou týdně začneme aplikovat antioxydanty (např. Combinalselevit). U samců začneme se zvyšováním dotací do krmné dávky zhruba dva měsíce před plánovaným začátkem reprodukčního období a postupujeme zvolna. Zpět k samicím. Jak víme z předešlého, růst folikulů na vaječnících probíhá ve třech fázích. Nyní jsme na konci té první (po polovině období biologického klidu), kdy došlo k „opravě a vyladění“ vaječníku po předcházející sezóně. Je to řečeno velmi jednoduše, ale podrobnější vysvětlení by zabralo příliš prostoru. Druhá fáze přípravy vaječníků a růstu folikulů začíná asi osm týdnů před začátkem reprodukce. Zde musí zapracovat i prostředí. Je vhodné mírně zvýšit teplotu (o 1 - 2°C) a v relaci s ní i vlhkost. Nadále zlepšujeme kvalitu krmné dávky nejen četnějším zařazováním vitaminů, minerálií, aminokyselin a antioxydantů (zde ale opatrněji), ale i rozšiřujících komponentů (vaječná směs, předklíčená semena, semena nosných plodin v mléčné zralosti u sk. 2, živé krmivo apod.). Zhruba ve stejné době započneme i s přípravou samců, která je obdobná, jako u samic, ale postup je volnější. Asi čtyři týdny před plánovaným zahájením reprodukčního období podáváme vitaminový komplex a vápník denně, stejně jako rozšiřující komponenty KD, aminokyseliny 3 - 4× týdně a antioxydanty jednou za jeden až dva týdny. I zde je dobré ještě o 1 - 2°C zvýšit teplotu, společně s vlhkostí. Tím dochází ke stimulaci hypotalamu a „informujeme jej“, že se blíží období, kdy bude dostatek kvalitní potravy a může být nastartována reprodukce. Asi týden před zahájením chovné sezóny je vhodné samice rozdělit do odchovných klecí či voliér a asi po 3 - 7 dnech k nim přidat samce. Správným oddělením chovných párů se znásobí stimul pro start chovné sezóny. Pokud byla příprava dobrá, ptáci zahnízdí během 14 - 21 dnů. V uvedené stimulační krmné dávce pokračujeme do zasednutí a pak ji stáhneme, aby nedošlo k předráždění hnízdního pudu. Opět ji maximálně rozšíříme asi tři dny před předpokládaným líhnutím mláďat. Pokud se příprava na reprodukční cyklus povedla právě v období biologického klidu, sníží se nejen výskyt reprodukčních poruch, ale zvýší se i četnost odchovů, jejich kvalita z pohledu zdravotního stavu, kondice i konstituce. Navíc tak dokážeme ovlivnit i budoucí plodnost odchovaných mláďat - samic. Ta u nich závisí na výživě, kterou dostanou z vajíčka a bezprostředně po vylíhnutí.
Velmi důležitou složkou embryonální výživy jsou antioxydanty (vit. E, selen, karotenoidy apod.). Jejich příjem v krmné dávce je v době před snůškou velmi důležitý. Například u zebřiček se do vaječného žloutku ukládá přes 70% přijatých antioxydantů z KD (MVDr. Nečasová - Exota). Mláďata, která se vylíhnou rodičům s nedostatečným přísunem těchto látek v období reprodukce, mají, bez ohledu na jejich příjem v dospělosti, trvale nižší zásoby antioxydantů i v dospělosti. Tím se pochopitelně snižuje také jejich schopnost rozmnožování a pokud odchovávají mláďata, je u nich předpoklad, že budou trpět ještě větší karencí antioxydantů. Špatná schopnost antioxydanty ukládat, znamená u ptáků nejen zkrácení potenciální délky reprodukce, ale i celkové délky života, protože důležitost těchto látek nemíří pouze do rozmnožovacího ústrojí.
Pokud tedy dojde ke snížení líhnivosti vinou špatné přípravy ptáků na reprodukci, může chovatel postupovat dle výše uvedeného modelu (harmonogramu), ale ztrácí tak 6 - 8 týdnů chovné sezóny.
V závěru si shrneme výše uvedené informace a poznatky. Každý chovatel může vyzkoušet několik modelů pro ovlivnění a zkvalitnění reprodukce astrildovitých ptáků. V zásadě se ale jedná o to, aby mohl reprodukci řídit alespoň do té míry, že si určí zahájení reprodukční (chovné) sezóny. Počátek reprodukce by měl být nastaven tak, aby chovateli co možná nejvíce vyhovoval z důvodu dostatkú odchovných krmiv, tepla, světla apod. Doba živelných odchovů (či neodchovů) je pravděpodobně nenávratně pryč společně s hojnými importy astrildovitých. A pokud to není nenávratně, je to alespoň na dlouhou dobu. Evropští chovatelé (alespoň ti unijní, protože do evropských zemí mimo EU importy docházejí) si budou muset pomoci sami, chtějí-li udržet řadu druhů ve svých chovech. K tomu bohudíky živelnost nevede, zde bude třeba systematické práce.
Námi uvedený reprodukční model, umožňuje chovateli určit si start reprodukčního období za nejoptimálnějších podmínek, které zabezpečují možnosti dobré přípravy samic. Od kvalitně připravených jedinců získáme i kvalitní odchovy, které mohou sloužit k vytvoření chovných kmenů astrildovitých v Evropě. Považujeme za nutné ale dodržení určitých zásad:
- chovné ptáky připravovat systematicky na reprodukční cyklus již v období biologického klidu )prakticky hned po ukončení předchozího hnízdního cyklu),
- úspěšnost reprodukce od počátku tvorby folikulů až po odchov je věcí kvalitní výživy, nejprve pouze potenciálních rodičů, později i jejich mláďat,
- soustředíme se především na kvalitní přípravu samic (potencionálních matek) a z tohoto důvodu považujeme za výhodnější jejich oddělený chov od samců v období biologického klidu. Samci nevyžadují tak vysokou úroveň péče a hlavně ne tak dlouhodobou. Pokud je ponecháme ve společnosti samic, půjdou většinou do toku a samice pak nemá šanci si odpočinout a připravit se na novou chovnou sezónu.
- Postupujeme velmi pečlivě při výběru partnerů pro tvorbu chovných párů, a pokud je to jen trochu možné, snažíme se ponechat výběr partnerů na samotných ptácích.
Zásad pro zdařilou reprodukci astrildovitých ptáků může být jistě více. Jednou z nich je např. nepárovat blízce příbuzné ptáky, protože i tento faktor může negativně ovlivňovat reprodukci (líhnivost). V našem příspěvku se tímto faktorem nezabýváme, protože se domníváme, že chovatelé si budou počínat v tomto směru rozumně. Pokud chtějí držet, dnes již silně omezený, druhový sortiment, ani jim nic jiného nezbude. Přejme si, aby se to podařilo a chov astrildů přežil i toto nelehké období.
Použitá literatura:
Sova a kol.: Fyziologie hospodářských zvířat, Praha 1981
Veselovský : Obecná ornitologie , Praha 2001
Heesen, Wilson: Diagnosing Dead in Shell, 1999
Časopisy: Fauna - různá čísla, Exota - různá čísla
Autor textu: Pavel Pavlovec, Michal Vít
Autor fotografií zdroj: Michal Vít, Pavel Pavlovec
