S chovem kachen pekingských jsem začal asi před čtyřmi lety, když jsem si objednal kačera a dvě kachny od jednoho velice dobrého chovatele z Dobrm...
S chovem kachen pekingských jsem začal asi před čtyřmi lety, když jsem si objednal kačera a dvě kachny od jednoho velice dobrého chovatele z Dobrmanova u České Lípy. Byly to mladé kachny a jelikož jsem si je pořídil v srpnu, tak prvních vajec jsem se dočkal až následující rok koncem února.
V odborných knihách se uvádí, že kachny pekingské během snáškového období nasnášejí asi 130 vajec o hmotnosti 80 g. Moje první snůška byla asi 60 vajec od jedné kachny. Líhnout jsem tedy musel v umělé líhni. Kapacita mé líhně však byla pouze šestnáct těchto vajec. Nějaká vejce jsem proto nabídl ostatním chovatelům a každé kachně jsem nechal deset vajec. Kachny během pár dní nasedly a i když mají potlačený pud kvokavosti a vodění káčat, poctivě seděly do doby inkubace. Už to bylo pro mě dosti velké překvapení a to jsem netušil, co mě ještě čeká. Jakmile kachny slyšely pískání ještě nevylíhnutých káčat, začaly vejce nemilosrdně požírat. Nechtěl jsem zasahovat do tohoto přírodního úkazu, tak jsem jen čekal co bude. Když jsem potom kontroloval jejich hnízda, zjistil jsem, že po vejcích není ani památka. Byl jsem dost zklamaný a hlavně jsem nechápal proč to udělaly a jaký měly důvod? Daly si velkou práci, celý měsíc poctivě seděly a pak, když už se mohly těšit na potomky, tak je zlikvidovaly. Rozhodl jsem se dát kachnám šanci ještě příští rok, a když to opět nevyjde, tak svůj chov vyměnit. V březnu následujícího roku kachny začaly opět snášet. Tentokrát snesly asi 100 vajec, které jsem postupně sbíral. Kachnám jsem nechal každé po dvanácti vejcích, abych si vyzkoušel, zda-li se bude opakovat loňský rok. Je až podivuhodné, že obě kachny během dvou dnů na vejce nasedly a opět po celou dobu (28 dní) spolehlivě seděly. Tentokrát jsem již nic neponechal náhodě a obě kachny jsem pečlivě hlídal. Bohužel, vše se opakovalo. Už jsem na nic nečekal, vejce jsem kachnám odebral a dal dolíhnout do umělé líhně. Měl jsem velkou radost, když se mi podařilo ve dvou líhních vylíhnout dvanáct káčat. Zbývající vejce byla odumřelá nebo zachlazená, to nedovedu přesně určit.
Kachny jsou od dětství můj velký koníček, ba přímo kůň. Přál bych si, aby se na našich zahrádkách a potůčcích dočkaly větší popularity, než je tomu nyní. Jinak se nám může stát, že budeme kachny vídat jen na výstavách v zahraničí, kde se těší velké oblibě. U nás jsou kachny většinou k vidění jen na obrázcích a to ještě často špatných, protože odbornou literaturu v našem jazyce o velké vodní drůbeži je těžké sehnat. Na závěr bych chtěl říci, že mě příroda stále něčím novým překvapuje. A to je velká motivace. Pořád se děje něco nového a pořád je potřeba se něco nového učit. A to mě na chovatelství nejvíce baví. Případní zájemci o chov vodní drůbeže mohou kontaktovat všechny chovatele „Klubu vodní drůbeže, krůt a perliček“, kteří vám určitě velmi rádi poradí.