Naučené chování koček

Přestože se koťata rodí s mnoha vrozenými znalostmi, je toho ještě hodně, co se musí naučit. I takové lovení je příkladem naučeného chování. Pokud matka žije venku, začne do pelíšku přinášet kořist, když jsou koťata stará asi tři týdny. Nejprve přináší kořist mrtvou, pojídá ji a koťata ji při tom sledují. Později začne přinášet kořist živou, usmrcuje ji před koťaty a ta ji pak jedí. Nakonec přináší kořist živou a čeká, až ji koťata sama zabijí. Koťata se učí lépe od svých matek, než od jiných koček. Lov není u koček věcí instinktu. Koťata matek, které neloví, se nemusí nikdy naučit lovit.

Dalším naučeným návykem je používání WC, to se koťátka také naučí podle matčina příkladu. Dokud nevidí svoji matku používat WC, nevědí, že se řídí instinktem, když výkaly zahrabávají.

Kočky můžeme naučit, aby daly najevo, že mají rády určité jídlo, teplo, společnost a naopak, že nesnáší vodu, chlad, některé zvuky. Je možné je naučit, aby přišly na zavolání, válely sudy, otevíraly dveře, aportovaly, hrály si s hračkami. Lze je také naučit, aby některé věci nedělaly – například neškrábaly nábytek. Když jim však chcete něco zakázat, je dobré použít jen mírně zastrašující prostředky, které nejsou přímo spojeny s vaší osobou. Zkuste třeba dobře mířenou papírovou kuličku, tenký proud vody z injekční stříkačky, bouchnutí novinami o zem …

Předpokladem pro učení je láska ke zvířeti, trpělivost, důslednost, autorita, opakování a odměny. Nikdy ne tresty. Potrestaná kočka se může zatvrdit, urazit nebo se stát i agresivní. Kočky dokáží mnohé – zamňoukat, když chtějí pustit ven, dát najevo nespokojenost, svoje pocity, mohou se naučit slyšet na své jméno, pokud je jednoduché a zřetelně vyslovené. Zvláště dobře kočky reagují na jména zakončená samohláskou „i“, například Kitty, Sissi, Suki, Miki. Aby se již malé kotě naučilo slyšet na své jméno, volejte na něj před každým jídlem, aby si tento zvuk spojovalo s příjemným zážitkem z jídla. Návyk posilujte při každé příležitosti, třeba při hře.