Jak funguje kůň - část 15.: Chody koně – klus

obr. 1a


obr. 1b


obr. 1c


obr. 1d

Klus

Pohyby končetin v klusu
Klus je dvoudobý, symetrický diagonální chod (to znamená, že se společně pohybují protilehlé končetiny). Nohosled je v klusu velmi jednoduchý:
1. pravá zadní došlápne téměř současně s levou přední (obr.1a)
2. fáze vznosu (obr.1d)
3. levá zadní došlápne téměř současně s pravou přední (obr. 1e)
4. fáze vznosu (obr.1h).
Klus může mít různou rychlost, od nejpomalejšího, téměř na místě (tomu říkáme piafa, obr.2), přes výrazný kadencovaný pomalý klus zvaný pasáž, pomalý shromážděný klus s krátkými klusovými kroky (obr.3), střední (obr.4) a prodloužený klus s dlouhými kroky a výrazným natahováním končetin až po dostihový klus klusáků (kdy má jeden klusový krok až skoro 6 metrů!) (obr.5). Kůň může v klusu zrychlit dvěma způsoby: buď začne více „kmitat“ nohama, což není pro jezdce pohodlné a pro výcvik jezdeckého koně žádoucí, nebo prodlouží klusové kroky, více se pánevními končetinami přešlapuje. To znamená, že kůň déle „letí vzduchem“, lépe a více se tedy v klusu odráží, dává do toho více energie směřující dopředu. Říkáme také, že má větší posun. Na rozdíl od shromážděného klusu, kdy kůň taky dává do odrazu hodně energie, ale ta je směřována více nahoru a kromě toho musí kůň více spoléhat na svalovou sílu, protože delší dobu „stojí“ na diagonálním páru končetin. Říkáme, že se více nese. To vyžaduje kromě svalové síly také lepší rovnováhu a koordinaci koně, proto se kůň skutečnému shromáždění musí naučit správným výcvikem, zatímco krásný prodloužený klus je v moderních drezurních koních z velké části zafixován geneticky díky dobrému exteriéru a vrozené nervosvalové „výbušnosti“.

obr. 1e


obr. 1f


obr. 1g


obr. 1h

Pohyby krku a hřbetu v klusu

Stejně jako v kroku, tak i v klusu se hlava, kohoutek a křížový hrbol pohybují po sinusoidě. Během jednoho klusového kroku se všechny tyto tři části dvakrát zvednou a poklesnou, ale ne současně. Když došlápne diagonální pár končetin, zvedne se hlava, když tento pár plně podepře tíhu těla, zvedne se i kohoutek - v tuto chvíli se trup koně nadzvedne vepředu. Zvednutí zádě následuje později. Když se diagonální pár končetin dostává do zakročení, krk se stáčí směrem dolů a klesá i kohoutek, jakmile se kopyta odrazí, krk je skoro vodorovně a hlava je v nejnižší pozici. Během vznosu a po došlápnutí druhého páru končetin se krk zakulacuje a hlava se začne zase zvedat.
Během fáze vznosu kůň nejvýrazněji vyklene hřbet. Vnitřnosti totiž během klusu „skáčou“ v břiše koně nahoru dolů a právě v tuto chvíli jsou nejvýše a tlačí zespodu na páteř (obr.1d, šipka). Potom zase klesají a táhnou páteř s sebou do prohnutí, to je nejvýraznější ve chvíli, kdy kůň stojí na diagonálním páru končetin (obr.1b, červená šipka). S vnitřnostmi tedy hřbet koně kmitá během klusu nahoru a dolů a jezdec to pociťuje jako nepohodlné „natřásání“, se kterým se v kroku ani ve cvalu nesetká. Čím je klus rychlejší a prostornější, tím výraznější je pohyb vnitřností, tím výraznější je také pružení hřbetu a pro jezdce je větší problém to usedět. Pokud koně bolí hřbet, odmítá prodloužit klus a když je požádán o zrychlení, raději bude kmitat končetinami, klusat „jako šicí stroj“.
Klus je chodem nejvhodnějším pro diagnostiku kulhání, protože je symetrický, tělo zdravého koně se při něm minimálně pohybuje do různých směrů a přítomnost fáze vznosu způsobuje silnější dopad končetiny, který obvykle vyvolá větší bolestivost a tím zviditelní příznaky kulhání.

obr. 2


obr. 3


obr. 4


obr. 5

Břišní a hřbetní svaly v klusu

Na rozdíl od kroku pracují v klusu oba (pravý i levý) přímé svaly břišní. Jejich úkolem je během podpěru zachytit vnitřnosti padající dolů a zabránit nadměrnému prohýbání hřbetu (obr.1b, modrá šipka ukazuje na rýhu za žeberním obloukem, která je známkou stažených přímých břišních svalů zachycující klesající vnitřnosti). Pevné břicho proto pomáhá šetřit hřbet koně v klusu. Opačný úkol mají nejdelší svaly hřbetní, během fáze vznosu brání svým stahem nadměrnému vyklenutí hřbetu. Hřbetní svaly tedy v klusu pracují na střídačku s břišními a pomáhají tak stabilizovat páteř. Vždy se stáhne více nejdelší hřbetní sval na té straně, na které zrovna vyšlapuje dopředu pánevní končetina a to způsobí, že se páteř a s ní celý trup vyklene na druhou stranu. Tento pohyb, který je výrazně menší než v kroku, podporuje prostornější vykročení této pánevní končetiny dopředu a je proto výraznější ve středním a prodlouženém klusu než v pracovním či shromážděném.