Setkání s Dráčkem můrovitým

Stíny se pomalu sunou po písčitém dně. Sem tam, sem tam … Podle toho, jak se houpu s pohybem vln. Vypadá to tu celkem pustě, ale vím, že je to jen na první pohled. V klidu čekám a ostražitě sleduji dno. Kdepak jste? Vím, že tady někde musíte být? Koukám koukám a zatím stále nic. Co to? Á tady jste. Moji oblíbení obyvatelé této „pustiny“ – dráčci. Zvláštní živočichové pohybující se po dně vždy ve dvojici. Nikdy jsem je neviděla samotné. Opravdu, v něčem bájné dráčky připomínají. Při vyrušení roztáhnou svá bleděmodrá křidélka a rozběhnou se ohromnou rychlostí po dně. Jakoby se bez námahy vznášeli, stejně jako ti bájní okřídlení tvorové. Jsou moc roztomilí, občas se mi zdá, že jsou i velmi hraví a baví je jen tak si hrát se mnou, na honěnou. Dráček můrovitý (Eurypegasus draconis) patří mezi ryby, ačkoliv se to na první pohled nezdá. Vyskytuje se vždy v páru, kam jde jeden, jde i druhý. Od těch by se někteří potápěči měli učit. Z hlediska bezpečnosti není dobré se potápět sám, ale vždy jenom s partnerem (buddym). Někteří potápěči, hlavně začínající, někdy vůbec netuší, kde svého buddyho mají, zpočátku totiž mají dost práce sami se sebou. Bohužel i někteří zkušení potápěči se o svého buddyho někdy moc nestarají a ohrožují tak sebe i partnera. Zato dráčci hezky vždycky ve dvojici, když najdu jednoho, hned hledám druhého, párkrát se mi stalo, že jsem našla i třetího. Dráčci jsou velmi pozoruhodní. Pohybují se na dně pomocí břišních ploutví a velkých prsních ploutví, které vypadají jako světle modrá křidélka. Celé tělo mají obaleno srostlými kostěnými destičkami, které u ocasu tvoří kroužky. To umožňuje dráčkovi, aby byl ocas pohyblivý. Dráčci mají zvláštní trubicovitý rypec, který přesahuje před dolní bezzubá ústa. Dorůstají velikosti kolem deseti centimetrů, žijí v Rudém a Arabském moři a v Indickém oceánu. Nalézají se v hloubkách od jednoho do patnácti metrů. Prostředí, kde žijí, je typické hrubým sedimentem jako je písek, kamínky, kousky lastur a štěrk. Dráčci se vyskytují velmi často, ale mnoho potápěčů o nich často vůbec neví. Pro svou velikost a maskování jsou lehce k přehlédnutí, ale když už je jednou uvidíte, dokážete je později lépe objevit.