Když jsem nedávno prohlížel starou literaturu, která se vztahuje k mojí odbornosti - chovatelské zálibě, našel jsem článek o andulkách. Protože je...
Když jsem nedávno prohlížel starou literaturu, která se vztahuje k mojí odbornosti - chovatelské zálibě, našel jsem článek o andulkách. Protože je u nás stále dost chovatelů, kteří mají tento druh v oblibě, myslím, že by je následující řádky mohly zajímat.
Od prvních popisků k prvním odchovům
1805 Poprvé byla andulka popsána britským botanikem a přírodovědcem Georgem Shawem.
1831 Vycpaná andulka byla vystavena v museu vědecké Linneovy společnosti v Londýně. Byla tehdy pokládána za jediný kus v Evropě.
1840 Anglický přírodovědec a malíř ptáků John Gould přivezl lodí první živou andulku do Anglie.
1846 Ve Francii se podařil první úspěšný odchov andulek v zajetí.
1847 První andulky získala zoo v Antwerpách a v roce 1850 se jim podařil odchov. Kolem tohoto roku byly dovezeny čerstvé importy také do Belgie, Německa a Francie.
1854 Poprvé uveřejnil podrobný popis chovu Jules Delor ve francouzském ornitologickém časopise.
1855 Hrabě von Schwerin získal v Londýně chovný pár andulek za 27liber (540zlatých marek) a jemu se také v Berlíně podařil první odchov. Od roku1859 se chov andulek rozšířil tak, že je možné v šedesátých letech 19.století hovořit o jejich „zdomácnění“.
Výskyt prvních barevných variet
1864 Byla zaznamenána první odchylka: všechny letky až po vnější okraj byly čistě bílé, ostatní peří ztratilo lesk, bylo matnější.
1872 V Belgii byla odchována první žlutá andulka, následně i v Německu.
1875 V Německu a Belgii se vyskytly andulky „šedokřídlé“, tehdy ještě označované jako „jablkově šedé“.
1878 V německém časopise „Gefiederte Welt“ - Opeřený svět byly nabízeny dva páry žlutých andulek za cenu 250 marek za pár. V Belgii se objevil mezi zelenými jedinci první modrý pták, který bohužel zašel, aniž by po sobě zanechal nějaké potomstvo. V té době chtěl mít každý žlutou a modrou andulku.
1879 Vyskytlo se několik žlutých odstínů. Podle H. Steinera se pravděpodobně jednalo o tyto variety:
a) Čistě žluté s červenýma očima, bez kreseb a jednalo se jen o samičky (dnešní lutino). Vyskytlo se nejméně devět případů.
b) Sytě žluté s černýma očima se slabým vlnkováním.
c) Bledě žluté s černýma očima a slabým vlnkováním, žluté části těla se zřejmým nádechem do zelena.
d) Vysloveně žlutozelené s plavě šedým vlnkováním a černýma očima (šedokřídlé).
1881 Jeden chovatel odchoval nejméně dvacet pět kusů lutino, ale byly to samé samičky. V tomtéž roce byl v Anglii odchován modrý samec, který byl křížen se žlutou samičkou, jejich potomstvo bylo „zelené“.
1887 Do Anglie byl dovezen žlutý pták, který byl odchycen v přírodě v Austrálii.
1894 Australská vláda vydala zákaz vývozu andulek. V 60. a 70. letech dovoz odchycených ptáků nabyl ohromných rozměrů a nebyly ojedinělé zásilky čítající 10000 párů.V roce 1879 došla do Evropy zásilka, ve které bylo 80000 párů. Jelikož už byly vybudované, především v Belgii a ve Francii, veliké farmy pro chov andulek, zákaz vývozu neohrozil jejich další rozšiřování.
Rozmnožení barevných variet
1910 Opět se objevily modré andulky, tentokrát v severní Francii (Le Mana). Od těchto andulek se již podařily odchovy.
1915 Ve Francii (Blanchard Toulouse) se objevily tmavozelené andulky.
1916 Ke tmavozeleným andulkám se přidružily olivově zelené. Zpětným křížením modrých s olivovými byly v roce 1920 odchovány první kobaltové andulky.
1917 Poprvé se objevila bílá andulka, která již od roku 1920 byla stále hojně nabízena.
1924 Ve Francii se vyskytli první ptáci „Mauve“.
1925 V letech 1925 až 1928 se stává andulka módním ptákem v Japonsku, což mělo za následek nepředstavitelné navýšení cen v Evropě. Jen jako příklad zmíním bleděmodré, které stály přes 200RM (říšských marek), kobaltové, bílé a mauve 300RM i více. Maxima bylo dosaženo v roce 1928. Nikdy se nejednalo o výstavní andulky, ale o ptáky zcela průměrné.
1927 V letech 1927 až 1931 byly především v Anglii chovány šedokřídlé andulky celé modré řady.
Novější barvy
1929 Křížením olivových andulek se zelenými šedokřídlými vznikly ve Švýcarsku první plavé (Falbe), které však uhynuly, aniž by zanechaly potomstvo.
1931 Plavé andulky se objevily v Kalifornii a později v Německu. V Anglii byla odchována skořicová andulka, a to nejdříve bílomodrá samička se slabou skořicovou kresbou na jinak bílých křídlech. Ve stejném roce byly v Německu odchovány první andulky albino.
1932 Další zlom v historii chovu andulek. V tomto roce došlo ke zveřejnění zákonů dědičnosti a netrvalo dlouho a tyto zákony se začaly uplatňovat i v chovu andulek. Nastal prudký nárůst výskytu různobarevných andulek.
1933 Andulky albino a jeden kobaltový opalin byly odchovány v Anglii. H. Duncker zmiňuje izabely, které vznikly také v Anglii. Jejich kresba má místo černé barvy světle hnědou, později jsou proto nazývány hnědokřídlé.
1934 Izabely se vyskytují i v Austrálii.
1937 V Anglii byly zaznamenány první andulky žlutohlavé. Ve válečných letech vznikají tyto typy:
1) australské šedé s dominantní dědičností, vyskytují se dosud,
2) anglické šedé s recesivní dědičností, ty se ztratily,
3) břidlicově šedé, objevily se poprvé v Austrálii, dědičnost byla vázána na pohlaví, ale i ty se vytratily. Okolo roku 1940 se v Dánsku vyskytly první dánské straky, ze kterých byly později odchováni „harlekýni“.
1944 Andulky bílo a žlutokřídlé odchoval jako první chovatel Reymaekers v Bruselu. Vznikly z kombinace bílo a žlutokřídlé dánské straky s černýma očima.
1947 Odchovány andulky čistě bílé a čistě žluté s černýma očima.
1950 Kolem tohoto roku byl zaznamenán výskyt holandských a australských strak a výskyt „violet“. U nich se prohloubila kobaltová barva a našly velkou oblibu u chovatelů.
1951 Novinka tohoto roku „pinguin“ je hlášena z Anglie, má hruď čistě bílou nebo žlutou, křídla modře či zeleně skvrnitá nebo pruhovaná, ale bez tmavé kresby. Okolí očí je modré nebo zelené, kůže nosní, skvrna na tváři a puntíky jsou normální.
1954 V Anglii vzniká nová rasa plavých andulek, u kterých je dědičnost vázaná na pohlaví. Ještě si připomeneme andulky chocholaté, které mají na hlavě jen ojedinělá prodloužená pírka, proto chocholku nemůžeme srovnávat například s chocholkou korel. Je proto asi pochopitelné, že si tyto chocholaté nezískaly tolik obdivovatelů jako harlekýni a violety.
Věřím, že by chovatelé andulek uvítali, kdyby některý chovatel popsal vývoj mutací u nás.