Voltiž

Voltiž je jedním ze sedmi „koňských“ sportů, uznávaných Mezinárodní jezdeckou federací. Zjednodušeně jde o gymnastiku na neosedlaném cválajícím koni. Kůň je veden lonžérem po kruhu o průměru asi 15 metrů. Místo klasického sedla se používá dečka o maximální velikosti 110×90 cm a maximálně 3 cm silná. Přes tuto dečku je v místě kohoutku upevněn voltižní pás, tzv. madla, která jsou vytvarována podle trupu koně a připnuta pod břichem stejně jako sedlo. K další výstroji patří uzda, vyvazovací řemeny, které nahrazují otěže a pomáhají koni ve vyváženém pohybu. Nutnou spojnici mezi koněm a lonžérem tvoří lonž, pomocí níž a biče lonžér udržuje koně na kruhu v pravidelném chodu.
Jezdci provádí na hřbetě koně různé cviky – dynamické přechody, statické figury a zejména choreograficky zaměřené cviky. A to vše ve třech typech sestav: v povinné, technické nebo volné sestavě (něco jako krátký program či volné jízdy v krasobruslení). Mimo jiná pravidla musí být cviky předvedeny v souladu s pohybem koně a v rytmu hudby.

Primárně se soutěže rozdělují na kategorie družstev a jednotlivců. Dále pak podle věku na soutěže juniorů a seniorů. V jednotlivcích soutěží muži a ženy odděleně.
Samostatnou kategorií je soutěž sedmičlenných družstev, kdy se na hřbetě koně v jednom okamžiku mohou nacházet až tři cvičenci a vytvářet tak společně figury vysoké téměř pět(!) metrů. Nejen z tohoto důvodu je voltiž divácky velmi atraktivní podívanou, především pro rodiny s dětmi. Jen si představte jezdce stojícího na cválajícím koni, kterému ještě ke všemu stojí druhý cvičenec na rameni a třeba i na jedné noze!

Vznik a historie voltižních závodů
Existuje mnoho zmínek o voltiži nebo o velmi podobných aktivitách v průběhu středověku a později v renesanci. Z pramenů také téměř jistě vyplývá, že dnes prováděná gymnastická disciplína na koni na šíř (anglicky: vaulting horse) se vyvinula z nynější voltiže. Tento přechod k pevné podstavě vlastně umožňuje plné soustředění cvičence na sebe sama a svou sestavu, bez nutnosti zkoordinování pohybu s koněm pod sebou. Dnešní název voltiž pochází z francouzského „la voltige“, jenž se osvojilo během renesance, kdy byla voltiž formou jezdeckého drilu a pohybových cvičení pro rytíře a šlechtice.

Pravděpodobně největšího uznání v moderní době se voltiži, jako formě jezdeckého sportu, dostalo v roce 1920, kdy byla zařazena mezi olympijské sporty jako artistické ježdění vojenských jezdců. Na dalších olympijských hrách, již byla bohužel vyřazena. Po dlouhé odmlce byla na tomto největším sportovním svátku prezentována ještě dvakrát, jako kandidát na olympijský sport. Poprvé to bylo v roce 1984 v Los Angeles a poté v roce 1996 v Atlantě.
Moderní voltiž, tak, jak ji známe dnes, se rozvinula v poválečném Německu, jako příprava dětí pro jezdecký sport. Z počátku se soutěžilo pouze v družstvech, jednotlivecké závody přišly až později. První německý šampionát družstev se uskutečnil v roce 1963, v roce 1986 soutěžili už i jednotlivci. V roce 1983 je voltiž oficiálně zařazena mezi jezdecké disciplíny FEI. První světový šampionát se konal v roce 1986 ve Švýcarsku. Od roku 1990 (Stockholm) se konají Světové jezdecké hry (WEG), je to mistrovství světa ve všech jezdeckých disciplínách a tedy i ve voltiži.
V České republice a i na Slovensku se voltiž začíná objevovat v 70. letech a i když je to u nás mladý sport, z jezdeckých sportů, patřících pod ČJF (Českou jezdeckou federaci), se dá považovat za nejúspěšnější. Jako jediná nás voltiž reprezentovala na všech Světových jezdeckých hrách a pokaždé měla několik umístění v první desítce.

text: Lukáš Klouda
foto: Pavel Nesvadba