Od slov k činům, z šedavých zimních plískanic, mokře prokřehlých prstů, zimničních třesů ke slunci a mladé zeleni. Po pěšinkách i cestách, nejen bláte...
Od slov k činům, z šedavých zimních plískanic, mokře prokřehlých prstů, zimničních třesů ke slunci a mladé zeleni. Po pěšinkách i cestách, nejen blátem, také prachem jet dál a vidět, cítit, být. Nastává chvíle zúčtování a pravdy, je tu edurance.
Rakvická (doufejme, že ne) derniéra
Po bouřlivém přezimování, plném emocí, nápadů, výpadů, názorů, spolčování i rozkmotřování, schůzí a změn, se konal poslední dubnovou sobotu tradiční a velmi oblíbený rakvický dostihový den. Za ideálního, slunečného a zprvu nepříliš teplého počasí se na tratích od 25 km pro novice a jezdce bez licence až po závod seriálu Mistrovství republiky na 101 km představilo celkem 65 koní se svými jezdci, přičemž úspěšně cílem jich prošlo 48 z nich. Je zajímavé a příznačné, že pouze v jediném závodě všichni startující i dokončili, a to v nejtěžším, mistrovském závodě na 101km. Nejen milým rozšířením startovního pole, nýbrž i zvýšením kvality, byla účast závodníků ze Slovenska. Ze sedmi startujících jich dojelo pět, z toho jednou vítězně, jednou obsadili druhé a dvakrát třetí místo.
Pozor, začínáme – KP 25 km
Z dvaadvaceti startujících, povětšinou mladých nadějí, jich dokončilo dvacet jedna. Byli k vidění koně různých plemen i velikostí a téměř absolutní převaha žen a dívek, soutěžilo 21 závodnic. Uvolnění rychlostního limitu této soutěži evidentně prospělo.
Mladí a neklidní – Z 44 km
Nejkratší dostih na 44 km byl bohatě početně zastoupen, devatenáct převážně mladých jezdkyň a jezdců (tedy věkem, duchem a přístupem byli mladí všichni), kteří po dlouhé zimě byli plni elánu a chuti ukázat sobě i jiným, co dokáží, nezkrotně vyrazilo na trať. Chybějící zkušenosti ve většině případů nahrazovala snaha a nadšení, někdy však i ke škodě věci, z čehož vyplynul nejenom pád jedné z jezdkyň na trati a její následná nedobrovolná cesta do nemocnice, ale zejména nepříliš sportovní čin jejích dvou soupeřek, které ji víceméně bez pomoci zanechaly osudu. Zvítězila Zuzana Hacaperková na koni Dolar 1 průměrnou rychlostí převyšující 21 km / h, před dvojicí slovenských jezdců Dušanem Jankovičem s Deou a Klaudií Belešovou a Cigánkou ve shodném tempu 17,25 km / h. O tom, že velké části jezdců něco chybělo, ať již zkušenosti, kvalitní trénink nebo volba přiměřeného tempa, svědčí i počet těch, kteří dostih nedokončili. Nadpoloviční část jezdců, přesně deset, jich neprojelo úspěšně cílem.
Až do konce – L 57 km
V druhém nejpočetnějším startovním poli – šestnáct závodících – se představily povětšinou mnohem zkušenější dvojice. Nicméně nadšení a chuť bojovat, ovšem již na jiné úrovni, podložené znalostmi a adekvátním tréninkem, tu byla nemenší. V tvrdém, ale čestném souboji amazonek v cílové rovině zvítězila druhá nejmladší závodnice Martina Drásalová s shagya klisnou Kasr El Nil–10 před nejmladší jezdkyní Terezou Terberovou s shagya valachem Shekel. Obě dvojice v rychlosti převyšující 19,4 km / h. Tereza si ovšem toto drobné zaváhání bohatě vynahradila cenou kondice. Třetí dojela s půlminutovou ztrátou Slovenka Darina Bartalská na Suaoma Dorát, která rezignovala na závěrečné zrychlení prvních dvou. Ze známých tváří dojela Petra Trojáková na novém koni, achaltekinci Emanovi, sedmá a Silvia Potočná (dříve Kovaríková) s ryzkou Silvií pro mnohé překvapivě až osmá. Tyto dvě slovenské Silvy ovšem jely rakvický dostih jako trial před Bábolnou a cílem nebylo umístění, ale poslední kvalitní práce před velkým závodem. Celkově dokončilo jedenáct závodníků, z čehož osm dvojic jelo rychleji než 17 km / h. Protože tento dostih byl současně i přeborem Jihomoravské oblasti, přebornicí se stala Martina Drásalová před Dominikou Novobilskou, Silvou Lorencovou a Katkou Kyselou.
Malé a ne naše – S 82 km
Nejméně obsazený byl dostih stupně S. Pouhé tři dvojice vyrazily na trať, aby v poměrně poklidném tempu i průběhu byly dvě z nich úspěšné v závěrečné veterinární kontrole. Zvítězil Miroslav Černek z Bratislavy na koni Charles před Václavou Bidmonovou s líbivou hnědkou Salem. Vítěz jel rychlostí 14,7 km / h.
Never ending story – ST 101 km
Vrcholem těchto závodů byla soutěž ST zahrnutá do tolik diskutovaného modelu seriálu Mistrovství České republiky. Dokladem toho, že zde jsou v rovnováze ambice, schopnosti, znalosti i zkušenosti je dokončení všech pěti startujících dvojic v závodě. Samostatnou kapitolou, která by ovšem vydala na slušně rozsáhlou knihu, je účast nejstaršího jezdce celého dne, Jaromíra Širokého, zvaného Dag. Několikanásobný vícechampión ČR a jezdec roku, přes množství vážných úrazů, které jej v minulém roce postihly, se vrátil. A od začátku nikoho nenechal na pochybách, kdo se vrátil a že se chce více než jen zúčastnit. Nejenom byl v každém kole první v cíli, ale jeho skvěle připravený Manfred zvaný Maňas se vždy bleskově zklidnil a do dvou minut byli ve veterině. Proto jim po právu patřilo nejen vítězství při průměrné rychlosti přes 16,9 km / h, ale i cena kondice. Po boji druhé místo získali Antonín Hrdina s Chozitou před Petrem Jadlovským s Highlanderem. Čtvrtá byla Hana Keltnerová se Saklavi Hasim, pátí dokončili lonští medajlisté z MČR Vladimíra Šebková se Sihaskou, kterým evidentně nesvědčila rychlá a až na jednu výjimku rovinatá trať.
Co den dal a vzal
Při prvním českém závodním dni nové sezóny byla očividná chuť startujících běhat po cestách necestách, vidět nevídané, zažít nečekané. Potkat se se starými známými, poznat nové tváře. Prostě nasednout do kolotoče distančních dostihů v letošním roce, užít si. Rychlostní průměry byly podstatně vyšší než v nedávné minulosti a naznačují, že většina jezdců a trenérů vzala za své, že i v závodech zvaných endurance vítězí ten nejrychlejší a nikoliv ten, kdo je na trati nejdéle.
Byl to skvělý den a svátek endurance a proto doufejme, že manželé Nachtigalovi, pořadatelé i zkušení rozhodčí, známí všem pravidelným účastníkům distančních závodů, přeci jen časem přehodnotí své rozhodnutí, a budou ochotni v této namáhavé, vyčerpávající, prodělečné a mnohdy nedoceněné činnosti pokračovat. A pokud se tak nestane, chci jim velmi poděkovat za všechny ty krásné závody, které jste pro nás kdy v Rakvicích uspořádali.
K zamyšlení jistě stojí výrazný úbytek pořadatelů, zejména na Moravě. Jde trochu strach ze vzpomínek na ta místa, kde všude se dříve běhalo a letos už nejsou v kalendáři: Břeclav, Bzenec, Konice, Kozlov, Prostějov, Zábřeh, Zbraslav a kdysi i Hostěnice a Nové Dvory. Žádné z těchto míst nekončilo kvůli nezájmu nebo bojkotu ze strany závodníků. Možná by pomohl mimo jiné finanční příspěvek pořadatelům od ČJF ve výši 5 000 Kč na vypsanou a uskutečněnou soutěž pro licentované jezdce. Naše federace, které každoročně platíme nezanedbatelné poplatky za licence klubů, jezdců i koní má určitě zájem na tom, aby její členové měli kde a mohli sportovat a to ve skutečnosti opravdu za vlastní peníze. Kompletní výsledky naleznete na
www.vytrvalost.cz.
text: ing. Miroslav Drásal,
foto: Michal Drtina