Duchové útesu

Vějířníci jsou tropické ryby, které jsou blízce příbuzné mořským koníčkům a jehlám. Patří do čeledi Solenostomidae a zahrnují asi pět druhů.

Tyto ryby tvarem i zbarvením svého těla napodobují mořskou trávu nebo chomáčky řas. Vznášejí se mezi stonky rostlin hlavou dolů a pohybují se zvláštním kolébavým plaváním, aby tak napodobily mírné vlnění rostlin u dna. Dokáží se přizpůsobit i svým zbarvením, takže pokud rostliny odumřou a zhnědnou, ryba změní barvu.

Obvykle se vyskytují v párech, ale občas i ve skupinkách. Specifikem pro ryby z čeledi Solenostomidae je kožní kostra utvořená z hvězdicovitých plátů, hlava tvoří třetinu celkové velikosti těla. Dále mají dvě oddělené hřbetní ploutve, řitní a ocasní, která vypadá jako vějíř a velkou břišní ploutev.

Nejznámějším druhem je vějířník třásnitý (Solenostomus paradoxus). Dosahuje velikosti až třináct centimetrů. Najdeme ho v Rudém a Arabském moři, v Indickém oceánu a západním Atlantiku, většinou v hloubce tři až dvacet pět metrů. Někteří byli nalezeni i v hloubce pod třicet metrů. Typické zbarvení je tmavě červená se žlutými a oranžovými skvrnami a žlutá se světlými fleky. Vyskytuje se především v okolí rohovitek, měkkých korálů nebo lilijic. Díky pernatým výrůstkům po těle se dokonale kryje mezi rameny lilijic. Najdeme je převážně ve dne, ale někdy i v noci.

Potravu získávají stejně jako mořští koníčci nasáváním planktonních organismů trubicovitými ústy. Na rozdíl od mořských koníčků se u vějířníků o potomstvo stará samička. Po tření se oplozené jikry umístí do břišního vaku samičky, který vzniknul složením břišních ploutví. V něm je samička nosí až do vylíhnutí plůdku. Velikost snůšky je variabilní, odhaduje se asi na třista padesát kusů. Sameček je asi o 37 % menší jak samička a snaží se napodobovat její pohyby, takže pár se nakonec pohybuje synchronně. Je také dokázáno, že samečkové se dokáží přeměnit na samičky. Vějířníci jsou hojně rozšíření, přesto je většina potápěčů nikdy nespatří. Když jsem svému kamarádovi ukazovala pod vodou vějířníka Solenostomus cyanopterus, dlouho ho neviděl.

Byl pouhé tři centimetry velký a kolem něj byla spousta hnědých lístků. Vějířník se však po chvíli sám prozradil. Má výborný zrak a když se blíží potencionální nebezpečí, začne jakoby přehrávat svou nenápadnost a nápadně rychleji se kolébat, aby se dostal do bezpečnější vzdálenosti. Tím na sebe nevědomky upoutá pozornost. Párkrát se mi stalo, že jsem myslela, že sleduji vějířníka a fotila ho ze všech stran- po několika minutách, kdy byl objekt stále nehybný, jsem zjistila, že je to pouze okolo plující tráva. Vějířník si vesele plaval z dosahu mého fotoaparátu. Proto si raději předem „zkontroluji“, zda je přede mnou vějířník nebo stéblo. Je to jednoduché – když se přiblížíte a stéblo začne „tancovat“ a měnit směr, máte před sebou vějířníka. Mnoho potápěčů míjí vějířníky s tím, že kolem nich plave nějaké smetí. Stačí se však pouze pozorně dívat, ne vždy je všechno takové, jak se na první pohled zdá.

text a foto: Martina Balzarová