Situace některých ptačích druhů

Již od dětství se velmi zajímám o přírodu a veškeré dění, které s ní souvisí. Mými největšími koníčky je dodnes chovatelství a vycházky do přírody, spojené s pozorováním zvířat, především ptáků. Tyto své toulky podnikám v jakoukoliv roční dobu a ani lecjaké vrtochy počasí mne příliš neodradí. Když už je počasí, že by ani psa nevyhnal, tak se rád věnuji dalšímu ze svých koníčků, a to četbě, která, jak asi tušíte, se zabývá ve většině případů moji oblíbenou tématikou. Jsem i dlouholetým čtenářem Fauny, a když se mně dostane do ruky nový výtisk, nikdy netrvá dlouho a celý si jej přečtu. Jelikož z přírody mne nejvíce zajímají její opeření obyvatelé, vždy se nejvíc těším na články týkající se tohoto tématu. Poslední dobou se v odborném tisku často vyskytují články, pojednávající o úbytku některých ptačích druhů a jejich příčinami. Nejsem žádný fanatický ochránce přírody, který bude chránit vše za každou cenu. Vyrůstal jsem na vesnici v rodině chovatele. Na dvoře a ve voliérách jsme měli různou drůbež, slepice, vždy několik plemen a barevných rázů, husy i kachny. V králíkárně byli králíci, na střeše holubi a ve voliérkách běžné druhy papoušků. Takže jsem měl možnost od útlého dětství sledovat všechny procesy, od narození mláďat až třeba po kuchyňskou úpravu donedávna tak roztomilých kachňátek. Proč tak obšírný úvod? A kam vlastně směřuji? Jak již jsem výše uvedl, mým nejoblíbenějším tématem jsou ptáci, a to jakéhokoliv druhu. Obdivuji ptáky exotické i naše domácí, velké i malé, i z domestikovaných zvířat jsem vždy na všech výstavách nejvíce obdivoval to, co má peří. Ve Fauně jsou jedněmi z mých nejoblíbenějších článků příspěvky pana Petra Podpěry, jehož si vážím jako odborníka a s většinou jeho názorů se shoduji. Zaujal mě jeho článek o vrabcích ve Fauně č. 4/2007 a samozřejmě i jiné, týkající se našeho ptactva. Proto bych rád čtenáře seznámil se svým pozorováním. Samozřejmě toto pozorování je prováděno jen v několika lokalitách a jinde může být situace odlišná.

Holub hřivnáč (Columba palumbus)

Svoje pozorování nejčastěji provádím v okolí Kladna, kde v současnosti žiji. Díky své rodině mohu své potulky vykonávat i v okolí Benešova, Mladé Vožice a v okolí Křivoklátu. Na Kladně žiji v klidnější části města, kde převažují rodinné domy se zahradami a do nejbližšího příměstského lesa to máme pět minut chůze. Takže začnu tím, co je nejvíce vidět a v našem městě je takřka novinkou. Jedná se o Holuba hřivnáče (Columba palumbus). Nevím sice přesně od kdy se vyskytuje přímo ve městech, zda je to osm nebo deset roků, ale je jisté, že v nedávné době zde tito holubi nehnízdili. V roce 2004 se jeden pár usadil v naší ulici, hnízdo si vybudovali na vzrostlém kaštanu. Minulý rok hnízdil jeden pár hřivnáčů na jedné lípě přímo před naším domem, asi tak šest metrů vzdálené. Nyní je hnízdo již znovu obsazeno, holuby jsem zde prvně pozoroval patnáctého dubna. Ač byli hřivnáči v minulých letech nepřehlédnutelní a dali se snadno pozorovat, letos mi jejich výskyt připomíná přímo explozi. Jsou zkrátka vidět všude, v parcích, na velkých panelových sídlištích, v příměstském lese i na stromech u rybníků. V letošním roce jsem zaznamenal prvního hřivnáče 26. února, což zřejmě ovlivnila mírná zima, protože například v roce 2005 jsem prvního holuba pozoroval až 21. března na Císařském ostrově v Praze. Tato pozorování, vzhledem k velikosti ptáků a neexistenci listí na stromech v tomto období, považuji za dosti přesné a pravděpodobně se nebude moc lišit od skutečného data příletu do ČR. Vskutku, hřivnáči jsou dnes hojným druhem. Dalším druhem, který ještě před dvaceti lety nebyl téměř vidět, je Straka obecná (Pica pica). Lze ji spatřit cestou do lesa, jak prolétá zahrady domů. Přesto však se s ní v okolí našeho domu nesetkávám tak často, jako s ostatními krkavcovitými. Jen co dojdete na okraj lesa, zanedlouho uvidíte nebo zaslechnete Sojku obecnou (Garrulus glandarius). Sojka je zde opravdu velmi hojná. Někdy to vypadá, že když jdete na procházku do přírody, připojí se k vám agenti v podobě sojek, a ti vás potom po celou dobu pozorují. Zajímavé je, že v okolí Kladna narážím často na sojku, která se zdá více rozšířená než straka. Naopak v okolí Benešova jsem mnohem častěji pozoroval straku. V zimním období i ve větších hejnech. Straky zde jsou i přesto, že se v okolí Benešova nachází mnoho bažantnic. Ale zpět na kladensko, přes velký výskyt sojek se ve stejném lese vyskytuje množství kosů, a ani drozda není těžké zpozorovat. Kos černý (Turdus merulus) je na Kladně dosud běžným ptákem, vyskytuje se i v centru města, v městských parcích apod. Ve městě se dokonce nacházejí i tři kolonie Havrana polního (Corvus frugilegus). Jedna kolonie se nachází v objektu nemocnice, druhá dokonce v bezprostřední blízkosti rušné křižovatky u gymnázia. Ani na Kavku obecnou (Corvus monedula) není těžké narazit. O zvýšení počtů krkavcovitých ptáku tedy není pochyb.

Sojka obecná (Garrulus glandarius)

Strnad obecný (Emberiza citrinella)

I nárůst počtů ostatních predátorů je zřejmý, a to nejen těch opeřených. Jako příklad můžu uvést případ ze současného chovu čistokrevné zdrobnělé drůbeže mého otce. Otec nyní žije v rodinném domě na křivoklátsku. Dům se nachází v řadě jiných rodinných domů, ale tato řada je poslední a do lesa je to jen malý kousek. Ještě před deseti lety žádný ze svých pěti kurníků na noc nezavíral! Po dlouhá léta vše fungovalo, aniž by docházelo k nějakým ztrátám. Dělali to tak zřejmě i ostatní chovatelé, protože měl otec štěstí, že první řádění škodné odnesly jiné chovy. Od té doby svoji drůbež již pravidelně zavírá. Ovšem jak už se tak stává, minulý rok omylem jeden kurník nezavřel a liška toho hned využila. Nic nepomohlo, že je oplocení voliér v dobrém stavu. Liška, která musela dobře vidět otevřená dvířka kurníku, zřejmě tak dlouho cloumala drátěnkou, až se jí podařilo vyháknout několik hřebíků, kterými je drátěnka připevněna ke spodnímu vodorovnému trámku. Pak už jí nic nebránilo ve zlikvidování kompletního chovného hejna zakrslých bílých wyandotek. Přežila jediná slepička, která byla po dvou dnech nalezena pod králikárnou. Toto je samozřejmě jen příklad, potvrzující větší výskyt šelem. Daleko nebezpečnější pro pěvce jsou samozřejmě kuny. Kunu jsem pozoroval i na Kladně v okolí našeho domu. Takže opravdu nevím, jak to všichni ti ptáci dělají, že jich je u nás celkem dostatek a jen doufám, že tento stav není pouze dočasný. Kromě již zmiňovaných kosů a drozdů se v našem okolí pravidelně setkávám i s Pěnkavami obecnými (Fringilla coelebs), Strnady obecnými (Emberiza citrinella) a Červenkami obecnými (Erithacus rubecula). Tyto ptáky zahlédnu při každé procházce, nejvíce se však zdá, že je zde pěnkav. Dále lze při troše štěstí, většinou někde na okraji lesa, zahlédnout i Stehlíka obecného (Carduelis carduelis), nebo Hýla obecného (Pyrrhula pyrrhula). Tyto pěvce však lze pozorovat jen velmi zřídka. Samozřejmě se v okolí vyskytují i ptáci hnízdící v dutinách, od sýkor, brhlíků až po dosti hojné strakapoudy. Výše popisovaný stav, co se týče výskytu pěvců a predátorů, je již po několik let velmi podobný. To, že se ptactvo udrželo v takové hojnosti (například kosů mohu pozorovat cestou od našeho domu k lesu několik párů – jedná se o vzdálenost asi 500 metrů) je pro mě velkou záhadou. Příčinou, které mě napadá, by mohl být místně nižší výskyt dravců lovících dospělé ptáky. Další možnou příčinou by mohlo být, že zde máme líné straky a sojky, jako v království ve známe pohádce Tři veteráni, kde odůvodňovali přemnožení much tím, že mají líné pavouky. Je však pravda, že pokud jde o naše hlavní město, tak tam v jeho parcích a okrajových částech hraje prim straka a volně hnízdících pěvců tam žije velmi málo. Doufám, že se letošní ptačí sezóna vydaří, abychom i příští rok mohli pozorovat nejen sojky potulující se lesem, ale těšit se i zpěvem všech ostatních ptáků.

text: Radovan Mourek