O chovu ary malého

Slovensky: Ara tmavočelá
Německy: Rotbugara, Zwergara
Anglicky: Chestnut-fronted Macaw, Severa Macaw
Francouzsky: Ara vert, Ara vesta
Jsou známé dvě zeměpisné formy: severa a castaneifront.

Rozšíření
1. Oblast řeky Orinoko, Venezuela, východně od Guayany a jižně po řeku Amazonku, dále jižní Bahin a Brazílii.
2. Východní Panama, západní Kolumbie, severně po řeku Atrato, až do východní Kolumbie, Venezuely, jižně po východní Peru, severní Bolivii a severozápadní Brazílii.

Popis
Samec je zelený, na temeni namodralý, čelo, brada a pruh na lících kaštanově hnědý, vnější ruční letky a krovky ruční modré, ohbí a okraj křídla a malé spodní krovky křídel červené, velké spodní krovky křídelní olivově zelené. Ocasní pera červenohnědá, u kořene zelená, na špicích modrá. Spodní strana ocasu a letek tmavě oranžově červené. Nahá lícní oblast bíložlutá se čtyřmi řadami malých černých peříček, duhovka žlutá, zobák černý, běhák šedý.
Samice má červený čelní pás poněkud užší a méně intenzivně zbarvený. Mladí ptáci mají duhovku několik měsíců černou, později se změní na žlutou. Mladí samečkové mají již od prvního opeření čelo červené, samičky získávají toto opeření až ve druhém roce života.
Délka je 46 cm.
Ve své domovině žijí arové v době hnízdění většinou v párech, mimo tuto dobu se sdružují do větších hejn, kde zůstávají páry i nadále v úzkém kontaktu. Obývají tropickou zónu a jsou značně rozšířeni. Žijí podél toků řek a ponejvíce se zdržují v korunách nejvyšších stromů. Živí se různými plody, bobulemi a semeny, nejraději mají fíky. Často navštěvují kukuřičné plantáže. V Panamě hnízdí v únoru, v Surinamu od března do května. Nejsou příliš hluční, jen při vyplašení křičí jako jiné příbuzné druhy arů.

Chov v zajetí
Ara malý je doporučován nejen pro individuální chov, ale i voliérový a je velice oblíbený. Jednotlivě chovaní arové malí potřebují stálý kontakt s chovatelem, neboť jen tak mohou být důvěřiví. Křičí jen málo a dokonce se naučí napodobovat několik slov.
Importovaní arové potřebují vyšší teplotu, protože jsou velice teplomilní. Nocují v budkách, jejich přezimování v chladu je nemyslitelné.
Výživa
Nabídneme slunečnici, proso, oves, ovesné vločky, burské oříšky, dětské piškoty, mrkev, jablka, vinné hrozny, broskve, dále zelené krmení v širokém výběru. Pro zpestření můžeme podávat naklíčenou rýži, různé ořechy, bílé pečivo i směsi semen pro papoušky, které nabízí obchod. Čerstvé větve na oštipování nemají nikdy chybět. V době krmení mladých můžeme podávat sladkou rýži vařenou v mléce a vaječné krmivo v kvalitním výběru.

Odchov v zajetí
Pražská zoo získala jeden exemplář ary malého v roce 1940 a druhý v roce 1943. V roce 1974 vystavovali jeden exemplář manželé Hálovi na Exotě v Olomouci. Dále úspěšně odchovali mladé v zoo San Diego v roce 1940, v zoo Londýn v roce 1961. V Evropě zaznamenal odchov v roce 1954 chovatel Hirthe. Dále odchoval jedno mládě v roce 1963 chovatel Kleiser.
Pro chov je nutná voliéra větších rozměrů, minimálně 1,5×1,5×2 metry, hnízdní budka o rozměrech 30×30×70 cm zhotovená z prken z tvrdého dřeva. Vletový otvor má mít průměr 15 cm. Budku vyplníme v dostatečné výšce směsí z lesní hlíny, rašeliny, pilin a ztrouchnivělého dřeva. Aby se v budce udržela potřebná vlhkost, můžeme ještě přimíchat mech. Snůška čítá dvě až tři vejce, doba inkubace je 18 dnů. Pokud některý chovatel uvádí 24 až 25 dnů, neodpovídá to skutečnosti. Kontrola hnízda je s ohledem na velikou agresivitu páru takřka nemožná. Mladí opouštějí hnízdo po 18 týdnech a za dalších 6 týdnů jsou soběstační.
Hnízdění začíná většinou v srpnu. Samička zůstává v budce stále delší dobu a na noc se k ní přidává sameček. Ke krmení mladých se osvědčuje vařená rýže, vaječné krmivo, v mléce máčené housky oslazené medem.
Chovatel Pavel Pečenka mi sdělil podrobnosti o svých zkušenostech se svými ary malými. V roce 1980 si koupil zcela vybarvený, údajný pár arů. Jeden pták se zdál robustnější s větší hlavou, druhý byl menší postavy s hlavou zakulacenou. Pan Pečenka byl přesvědčen, že má skutečný pár, ale když v roce 1986 bylo dvakrát po sobě sneseno pět vajec, bylo již zřejmé, že se jedná o dvě samičky. Opatřil si proto vyzkoušeného samečka.
Obě samičky s novým samečkem umístil do voliéry o rozměrech 6×1×2,5 metru (dך×v). Nejprve se obě samičky před samečkem schovaly do budky a potom, když z budky vylétly, vrhly se obě na samečka, až z něho létalo peří. Chovatel Pečenka proto jednu ze samiček okamžitě odchytil a přemístil. Ve voliéře nastal plný klid, protože zbylá samička útoky již neopakovala. Za krátkou dobu byli oba partneři vůči sobě velice něžní, sedali vedle sebe a probírali si peří. Byl pozdní podzim a proto byl pár umístěn do sklepního prostoru k přezimování při stálé teplotě 12 až 14 stupňů Celsia. Teprve v březnu byl pár vrácen do zmíněné voliéry, kde byla připravena hnízdní budka o rozměrech 35×35×90 cm. Až v červnu bylo možné pozorovat první páření. Při páření samička mírně pobrukovala a přítomnost samečka jí nevadila. Při pozdější velmi opatrné kontrole byla v budce nalezena tři oplozená vajíčka, ze kterých se 13. a 15. 6. vylíhla dvě mláďata. Ve třetím vajíčku byl nalezen zárodek uhynulý a to ve stavu krátce před líhnutím.
Vylíhlá mláďata byla pokrytá světlým chmýřím, které po několika dnech ztmavlo. Ve stáří 42 dnů byla mláďata z budky odebrána k umělému odchovu. Je možné, že pan Pečenka chtěl přimět pár k dalšímu dřívějšímu hnízdění. Odchovné krmivo bylo připravováno z natvrdo uvařeného vejce, strouhanky, sójové mouky a dětských piškotů. Postupně bylo do míchanice přidáváno proso a slunečnice, obojí jen v malém množství ve stavu suchém i naklíčeném, nechyběla ani jablka. O mrkev měli arové jen malý zájem. Z obou mláďat vyrostli statní a zcela krotcí ptáčkové. Postupně si chovatel Pečenka z odchovů zakoupil několik kusů pro rozšíření svého chovu.
Pavel Pečenka byl pečlivý a obětavý chovatel. Aktivně pracoval v chovatelské organizaci v Hradci Králové, pro kterou obětoval mnoho času. S politováním musím čtenářům sdělit, že letos v časném jaru při autohavárii zahynul. Čest jeho památce.

Literatura:
M. Vašíček (1980) Papoušci Nového světa
R. Vít (1979) Papoušci
P. Pečenka (1987) Zwergarazucht (Oesterreich)

text: Rudolf Vít, foto: Pavel Pečenka