Psí historie

Když se podíváme na inzeráty v rubrice 06 - psi, můžeme být překvapeni, kolik je v dnešní době plemen psů. Hodně plemen se k nám dostalo až v poslední době, kdy se naše země otevřela světu. O některých plemenech jsme dříve ani neslyšeli a to pravděpodobně nejsou ještě všechna u nás známá.
Před zhruba sto padesáti roky, v době kdy populární německý zoolog, cestovatel, ředitel hamburské ZOO a berlínského akvária Alfréd Brehm (1829 - 1884) psal slavné monumentální dílo Tierleben - Život zvířat, existovalo psích plemen podstatně méně. Tak obsáhlou publikaci nepsal pochopitelně sám, spolupodílelo se na ní více autorů a ani později to u tak obsáhlých děl nebylo jinak. Jedním z těch, kdo mu pomáhal, byl i korunní princ Rudolf, jediný syn císaře Františka Josefa I. Byl vášnivým ornitologem a výborným znalcem ptactva a do druhého dílu, který je věnován ptactvu, hodně přispěl svými poznatky a kresbami. Jeho otec, císař, to nerad viděl, ze syna chtěl mít vojáka, který bude co nejhlasitěji řvát rozkazy, a tak tyto i další podobné problémy vyřešil Rudolf sebevraždou. Po něm byl v řadě na trůn František Ferdinand d´Este. Ale to by byl článek o něčem jiném.
Brehm dělil psy na sedm skupin, uznával, že jsou ještě i jiné rasy, ale podle něho on popisoval jen ty důležité.

První skupinou byli chrti, o nich píše toto: chrti mají velmi štíhlé a krásné tělo, které je na prsou rozšířené a ve slabinách zúžené, dále špičatou jemnou hlavu a tenké vysoké nohy, srst je zpravidla krátká a kůže hladká. Chrt slyší a vidí výborně, má však slabý čich, protože závity nosní se nemohou ve špičatém čenichu náležitě rozšiřovat, a proto vývoj nervu tohoto smyslu nemůže nikdy vyspět tak, jako u jiných psů. Je to tvor nanejvýš sobecký, nelze mu upírat ješitnost a jakousi hrdost.
Pravou ozdobou skupiny chrtů je chrt italský, který je trpaslíkem oproti ostatním chrtům. Dámy ho chovají jako svého miláčka, ženské srdce, které touží po lásce a rádo by vychovávalo, nalezne v něm bytost, která za krátkou dobu předčí nejrozmazlenější dítě.
Další chrt je chrt skotský, také vlčí. Je obzvláště krásný, postavy úhledné, jemných údů, liší se však hustou srstí. Celková délka je jeden a půl metru, z čehož připadá 40cm na ocas, výška k šíji asi 75cm.
Za ošklivou zrůdu chrta, a jak chci dodat, i jiných druhů, může být pokládán pes nahý, též africký. V našem podnebí se může chovat pes nahý jen ve světnici pro svou choulostivost a citlivost k drsnému počasí, pravidelně však příliš dlouho nevydrží. Počasí má na něho tak veliký vliv, že se třese i za nejteplejších dnů.

Další druh chrta je brazilský srnčí pes. Jeho se užívá k lovu srnců a patří k nejlepším druhům, které známe. Obyvatelé Brazílie z vrozené lenivosti nepodnikají nic, aby zdokonalili tuto rasu, její znaky nejsou proto ještě ustáleny.
Za prostého míšence mezi chrtem a hafanem pokládá se dánský pes. Podle novějších názorů nemá dánský pes nic společného s chrty, nýbrž je odrůdou dog, čili hafanů.
Druhou skupinu tvoří dogy, čili hafani. Duševní schopnosti hafana nejsou tak význačné jako u jiných chytrých psů, rozhodně nejsou tak nepatrné, jak se obyčejně myslí.
První pes řeznický. Tělo je silné, tlusté, k slabinám jen málo vtaženo, hřbet není ohnut, hruď je široká, krk krátký a silný, hlava okrouhlá, čelo silně vyklenuté, krátký čenich je zúžen a na konci jako tupě uťat. Silné nohy jsou prostředně vysoké, na zadních nohách schází nepravý prst. Hodí se výborně k hlídání domu, hájí s odvahou majetek, který mu byl svěřený. Vypravuje se, že uhájil svého pána proti pěti až šesti loupežníkům, je-li poštván proti lidem, bývá opravdu hrozný.
Následují vlastní dogy. Jsou to velmi velká a silná zvířata, jejich čenich je krátký, silný, vpředu plochý a rovný, horní pysky po stranách visí dolu, vpředu však není jimi huba uzavřená. Oči mají zasmušilý výraz. V dřívějších letech, kdy nebylo na zemi takové jistoty jako nyní, byly dogy chovány v dosti velkém množství. Páni je mají v noci většinou u sebe v ložnici, děje se tak proto, aby psi mohli srazit zlosyny a svého pána zachránit.
Dalším druhem dog je buldok nebo boxer, ten se chová zvláště v Anglii. Pokládají ho za zvíře zuřivé, nepřístupné a tupohlavé. Buldok je neobyčejně kousavý a vládychtivý, může-li jiné zvíře zakousnout, má opravdu radost. Odváží se proti každému zvířeti i proti tomu nejnebezpečnějšímu.

K dogám patří pitvorný obraz psů, smím-li tak říci, mopslík, vlastně vlkodav v malém. Dříve byl velmi rozšířen, dnes se prý vyskytuje ještě v Rusku, těžko by znovu dosáhl vážnosti. Mopslík byl pravým psem starých panen ve smyslu potupném, náladový, nezpůsobilý, rozmazlený, takže u každého rozumného člověka vzbuzuje ošklivost.
K dogám patří mexický hafan. V dřívějších dobách se ho užívalo nejohavnějším způsobem. Byl vycvičen k tomu, aby chytal lidi, srážel je k zemi a také usmrcoval. Na Kubě se těchto hrozných zvířat užívá ještě dnes.
Tu345retí skupinou jsou jezevčíci. Jsou to psi rozhodně zvláštní a pozoruhodní. Tělo je dlouhé a válcovité, dolu zakřivené nohy jsou krátké, zkroucené, neohrabané a silné. Ocas je u kořene silný, ke konci však zúžen. Zvláštního výcviku jezevčík nepotřebuje.
Ve Francii a Velké Británii chovají psa rožnitoče. Od jezevčíků u nás chovaných se liší zavalitější postavou, rovnýma nohama, zavalitější hlavou a slabším ocasem. Celkovou povahou je pravým jezevčíkem, horlivý, prudký a svárlivý. Užívá se ho k otáčení rožněm. Za tím účelem ho zavírají do zvláštního bubnu, který se otáčí jako kolo a tam musí pracovat. V hostincích a jídelnách francouzských měst spatříme ho často při této práci.
Jezevčík vydrový je dalším druhem. Užívá se ho hlavně k lovu vyder. Při pronásledování vydry musí často lovit ve vodě, proto musí být mistrem v plavání a potápění, je nutné aby byl zmužilý.
u268Ctvrtou skupinou jsou psi honicí. Je těžké vytknout všeobecné znaky různých honících psů, můžeme říci toto: jsou to psi krásní, prostřední velikosti, těla táhlého, spíše slabého, než silného. Hlava je podlouhlá, na čele vyklenutí, čenich není příliš dlouhý, je však dopředu zúžen a otupen.

Nejznámějším jsou ohaři, čili psi stavěcí. Jsou střední velikosti a postavy dosti silné. Ohaři jsou zvířata znamenitá, chytrá, učenlivá, poslušná a po honbě přímo dychtí.
Ohaři se nejvíce podobá pes jelení. Vyznačuje se ostrým smyslem při slídění a mimořádnou hbitostí. V dnešní době zbylo jich jen několik a jsou majetkem královny anglické.
Mnohem důležitější je pes liščí. Proslulí muži se jim více zabývají, než jinými věcmi, tlusté knihy o něm byly napsány a ještě dnes vzbuzují smečky psů větší účast v Anglii, než celé národy. Pro jejich výcvik a výchovu vydržují se lidé, kteří mají dvojnásobně větší plat než učitelé.
Nejmilejším zvířetem je pes slídič čili Beagle. Postavou, ušima i srstí podobá se psu liščímu. Plukovník Hardy měl dvacet dva slídičů, při honbě běhali seřazeni v šik, jedné krásné noci byli majiteli ukradeni a nikdo se již nedozvěděl, co se jim stalo.
Úplným opakem těchto vzhledných zvířat je pes barvář, jehož rovněž již často nespatříme. Za starých zlatých časů se užívalo často tohoto zvířete k chytání zlodějů a lupičů. Byl tak chytrý, že šel po stopě zloděje i po tom, když ho zavedla do potoka.
Vodní pes je ze všech honících psů postavy nejmohutnější, jeho hlava je silná a vysoká. Tělo odívá huňatá a kudrnatá kůže, která bývá po nejvíce tmavá, ocas má dlouhý, chvostnatý.
Pátou skupinou jsou psi hedvábní. Psi hedvábní jsou velmi krásná zvířata, jsou lehcí a rychlí, nejsou však vytrvalí. Mají jemný čich a obdařeni jsou velkým rozumem, učenliví však zrovna nejsou. Patří k nim: křepeláci, pudlové, psi maltézští, španělé, žaponští tschina, novofundlanští a psi bernardští. Malé psy hedvábné chovají dámy jako mazlíčky, z těchto důvodů užívá se jich spíše ve světnici než k lovu.
Opakem je pes novofundlandský, je nejlepší ze všech vodních psů a tato schopnost dělá z něho užitečné zvíře pro mořské břehy a lodě. Mnozí lodníci ho mají při sobě, neboť, v případě potřeby, dovede zachránit celé lodní mužstvo.
Pes bernardský se mu podobá. Tito psi běhají dobrovolně celé dny horskými cestami i roklemi, najdou-li ztuhlého člověka silně štěkají a běží nejkratší cestou do kláštera a dovedou mnichy k nešťastníkovi. Obyčejně nesou s sebou košík s posilujícími prostředky nebo lahvičku vína. Počet lidí, kteří byli těmito psy zachráněni, je značný.
Šestou skupinou jsou pinčové. Rozeznáváme pinče krysaře a pinče opičí. Všichni pinčové jsou krajně chytří a chytají s velkou zálibou krysy, myši a ryjící krtky. Pinč kříží se s buldokem a potom dostaneme pravého krysaře, který je znám pod bullterier. Tento pes podává neuvěřitelné výkony při chytání krys. Křížením pinčů s jinými rasami povstali blízce příbuzní pinčům: angličtí teriéři, foxterrier, airedaleterrier, Dobrman atd.
Sedmou skupinou - poslední, jsou psi ovčáčtí. Pes ovčácký překonává ostražitostí takřka sám sebe. Jeho jemný sluch postřehne i nejtišší krok člověka, při neparném vánku zvětří ostrým čichem blíží-li se někdo k stádu.

Čím je pes ovčácký pro stádo, tím je špiclík pro dům. Je malý, nejvýše prostředně velký a jako by měl ferinu lišáka v rodokmenu. Je oblíbeným průvodcem formanů, kterým střeží i vůz a živou svoji povahou obveseluje unaveného svého pána.
Neméně užitečný než oba uvedení, je pes eskymácký, který je považován za nejdůležitější domácí zvíře u necivilizovaných národů. Užívá se ho k hlídání dobytka a k tahu saní.
Sto padesát roků není v historii žádná dlouhá doba, i když pro mladé to může být téměř středověk. Ale ti dříve narození ví, že to tak dlouho není, to se možná narodila jejich babička nebo prababička, a za tuto dobu chov psů prodělal velké změny. Stejně tak i vědomosti o nemocech, jejich původu a léčení, ty byly naprosto jiné než dnes. Například: velmi často vyskytuje se mezi psy prašivina, kterou způsobuje obyčejně příliš tučná a slaná potrava, nedostatek pohybu a nečistota. Nejhroznější nemocí je však vzteklina, dostavuje se teprve u starších psů, hlavně v létě za velikého vedra nebo v zimě za silného mrazu. Zdá se, že hlavní příčinou vzniku této choroby je nedostatek vody a potlačení pohlavního pudu. Mladí psi onemocní nejčastěji psinkou, která způsobuje zánět sliznic, polovina mladých psů podléhá v Evropě této nemoci.
A jak se v té době bojovalo proti cizopasníkům? Blechy možno odstranit tim, že se nasype na lůžko psa vrstva popela. Klíšťata, jimiž jsou psi nejvíce trápeni, dají se odstranit, že se pokapou trochu kořalkou, slanou vodou a močkou z dýmky. Proti tasemnici a jiným červům postačí odvar z habešského květu kusso. Doporučuje se dát také psu do žrádla šípky se zrnky i chloupky.
A pohled na výchovu psů: s mladými psy má se zacházet jako s dětmi, nikoli jako se zatvrzelými otroky. Cvičitelé mladých psů, kteří bez ostnatého obojku a býkovce nic nesvedou, jsou neobratní trýznitelé, ne však myslící vychovatelé. Kdo se již od mládí nezabýval výcvikem psů, učiní nejlépe, svěří-li to rozumnému muži.
Tato slova i po těch letech platí stále.

Jan Fojtl