Dostihy chrt

Dostihová sezóna roku 2008 již vypukla. Máme za sebou sedm odběhnutých dostihů a čeká nás ještě osmnáct dalších. Kalendář má každý zanícený chrtař dávno přelouskaný tam i zpět a pečlivě zvažuje, na který dostih se svými psy vyrazí, zda bude běhat pro nominace na vrcholné akce, objíždět dostihy bodovací, případně bude kombinovat běhání s výstavami. Ano, píšu „zanícený chrtař“ neboť tomu je dobře známo – co, kdy a jak – notoricky opakuje stejné postupy již několik let, ti opravdoví nadšenci již několik chrtích generací. Jenže co ti začínající?

Pokud toto povídání na pokračování o dostizích chrtů přiblíží byť jen jedinému dítěti atmosféru tohoto nádherného sportu, poodkryje závoj nepoznaného a prozradí jak na to, chci-li zkusit běhat, pak bude mít smysl. Víte třeba, kolik školních výletů směřuje do Lednice, aby si děti prohlédly zámek a prošly se nádhernou krajinou Lednicko Valtického areálu? Kolikpak z nich asi ví, že jen pár desítek metrů od zámku leží dostihové závodiště? Mám za to, že zpestřit prohlídku památek s návštěvou dostihů by bylo určitě zajímavé.

Dalším impulsem ke psaní byla ryze praktická zkušenost. Přestože mě chrti provází životem již bezmála dvacet let, na závodních drahách se pohybuji teprve šest roků. Třetí sezónu pak postávám u přejímky psů a v průběhu dostihů svolávám psy do sedliště, losuji jim čísla startovních boxů a k nim je poté zavádím. Poznávám známé tváře a mám k nim zafixované jejich psy. Naprostá většina ví, co se od nich očekává, kdy mají dorazit na závodiště, s jakými doklady přiklusat k přejímce, jakou barvu dečky „obléknout“, nezapomenout na košík a hlavně poslouchat hlasatele, aby zaznamenali případné změny v programu. Ale dorazí-li na dráhu někdo poprvé, ať už s mladým chrtem v náručí či na vodítku nebo jako pouhý divák, je bez znalého průvodce doslova ztracen. A to myslím bez nadsázky, v tom není ani špetka ironie.

Při prvním lednickém dostihu jsem fascinovaně hleděla na vozíčkáře, který se svým vipetem chtěl zkusit chuť k závodění. Druhé dostihy si mě odchytla nadšená divačka, bydlící jen pár kilometrů od Lednice, která vůbec neměla tušení, že i v naší zemi chrti běhají. Málem jsem spolkla žvýkačku. Vozíčkář měl naštěstí zkušené průvodce, kteří poradili kdy a kam psa přihlásit a v průběhu dostihů mu vše průběžně vysvětlovali. Divačky jsem se ujala sama a když jsem ji viděla i v neděli na tréninku, měla jsem ohromnou radost.

Když se chci dozvědět něco o historii dostihů chrtů, většinou narazím na větu: „Původně se chrti používali při štvanici na zvěř.“ No, kdo by to nečekal. A dále se dočtete, že začátek pořádání dostihů je datován k osmnáctému století. Ale pozor – chrti byli oblíbenými loveckými psy v zemích českých již v raném středověku! Do módy přišly v 16. století, kdy se panovníci, zejména v období nástupu Habsburků na český trůn, vzájemně zvou na dostihové štvanice a na výsledky honů sází. Dobří chrti byli již tehdy vysoce ceněni a měli nesmírnou hodnotu. Syn Karla IV, pozdější král Václav, vyměnil dva zámky za smečku chrtů. Pan Vok z Rožmberka zase koupil deset skvostných chrtů za tehdy největší rybník Svět. Staré rčení z té doby praví: „Dobrému chrtovi, ať psovi nebo feně, ani sto krásných žen se nevyrovná v ceně!“ Tak nevím, dámy, není lepší žít ve století jedenadvacátém?

V současné době se běhají dostihy chrtů na dráze pravidelného oválného tvaru na travnaté nebo pískové základně. V každém běhu startuje nejvýše šest psů. Vítězí nejrychlejší. V terénním dostihu (coursingu) startují pouze dva psi a vítěze určí aktivita, rozhodnost a chuť sledovat „kůžičku“, chcete-li „králíka“.

Příště si povíme něco o dostihových drahách a začneme s praktickou částí.