Ráno mě probudí pípání mobilu, nerada vstávám tak brzo. Rychle se obléknu a vylítnu z pokoje. Venku je jako vždy nádherně, ani ne za čtvrt hodiny do...
Ráno mě probudí pípání mobilu, nerada vstávám tak brzo. Rychle se obléknu a vylítnu z pokoje. Venku je jako vždy nádherně, ani ne za čtvrt hodiny dorážím na potápěčskou základnu.
V klidu si připravuji výstroj, chystám lahve a dokumenty. Konečně přicházejí ,,naši“ potápěči a můžeme vyrazit. Míříme podél moře na Check point. Je to policejní kontrola.
Cestou necestou předjíždíme místní velbloudy. Někteří nesou na svých hrbech svého majitele, ale potkáváme jich několik i bez „řidiče“.
Kreveta Thor amboinensis je vzácnou krasavicí.
U policejní kontroly pod palmami jsou ,,zaparkovaní“ služební velbloudi. A jsme na místě, na lokalitě Golden block.
Na záda si hodím jacket s lahví, na krk masku, do ruky ploutve a nezapomenu ani na svůj nezbytný foťák. ,,Kdo je hotový, tak čeká ve vodě.“ Pohledem kontroluji zda každý všechno má, na slunci je docela vedro a tak se nemůžu dočkat chladivé vody.
Konečně se dostávám do vody, příjemně mě osvěžila. ,,Všichni připraveni? OK, jdeme dolů.“ Pomalu klesám, je to nádherný pocit.
Páni, takový velký čtverzubec!
Otáčím se a pohledem kontroluji, zda někdo nemá náhodou nějaký problém. Všichni jsou v pohodě.
Je to opravdu kouzelné, klipky se tu prohánějí a malí sapíni se před námi schovávají mezi větvemi korálů. Na písečném dně se mihla kambala.
Pomalu plaveme a já ukazuji vše, co mi připadá zajímavé. Připlavu k malé sasance, mezi jejími rameny jsou schovaní dva klauni klínopruzí - samec a větší samička.
Ale mne zajímají úplně jiní obyvatelé, na ramenou sasanky jsou malinkaté průhledné krevetky dlouhonohé (Periclimenes longicarpus) a kousek vedle krevety zdobné (Periclimenes ornatus).
Nadšeně je všem ukazuji, ale nikdo je nevidí. Všichni obdivují „Nema“, no snad příště. Ne každý vidí pod vodou hned všechno. Chce to praxi a čas, naučit se dívat a vidět.
Někteří potápěči ani netuší, kolik zvířátek tam ještě žije. Pomalu plaveme kolem gorgonie, známým signálem se ptám, kolik máme vzduchu. Zásobu máme ještě dostačující.
Plaveme kolem Gorgonie.
Pohodový ponor. Slunce svítí z dobré strany a tak není problém získat pár zajímavých podvodních snímků. Páni, takový velký čtverzubec! Plave přímo proti mně!
Několikrát zmáčknu spoušť, to budou hezké fotky. Majestátně proplave mezi námi a mizí. U jednoho korálu mě zaujala malá oranžová skvrnka – copak to je?
No ne, kreveta zvednutá (Thor amboinensis). Ta se jen tak nevidí, patří totiž k těm vzácněji spatřeným živočichům. Je na čase se vrátit, někteří už hlásí 100 bar.
Stoupáme podél stěny do deseti metrů a pomalu se vracíme zpět. Tady jsou korály lépe osvětleny sluncem, než ve větší hloubce. Pestrá paleta barev a spousta ryb.
Před sebou vidím známý kus korálu. Zastavím se a rozhlížím. ,,Tak kdepak jsi? Že by sis dneska odskočila?“ A pak jsem ji uviděla, elegantně připlula z hladiny, kde se byla nadechnout.
Obkroužila celou naši skupinku a pěkně si nás zblízka prohlédla, asi chce vědět s kým má tu čest. Podívala se na mne a zívla, nebo to tak alespoň vypadalo.
Asi je tu nuda …
Jako by chtěla říct:,, Dneska se nudím, koukejte si mě všímat.“ Všichni připluli blíže, aby si želvu dobře prohlédli.
Pořád se předváděla před objektivy foťáků, hlavu sem, a z druhé strany a taky krunýř. Nemám moc dlouhý krk? Potutelně občas zamrkala, zkoumavě a vážně si všechno prohlížela.
Neopomněla mi zkontrolovat ploutve, žlutá se jí moc líbí. A koukám, že i můj objektiv se jí zdá dost zajímavý … Ale ne, ten není k jídlu. Musím se smát, je opravdu velmi zvědavá.
Je to kareta obrovská (Chelonia mydas). Velmi snadno se pozná podle jednoho páru štítků mezi očima. Je to jedna z nejběžnějších želv v oblasti Rudého moře.
Dorůstá velikosti kolem dvou metrů a hmotnosti 90 až 140 kg. Žije celý život v moři, kromě doby páření. Pohlavně dospívá za pět až osm let. Samce poznáte celkem snadno podle ocasu.
Víc než krevet si každý všimne klauna.
Pokud je ocas velký, dobře viditelný a přesahuje přes krunýř, narazili jste pravděpodobně na samce. Proto se domnívám, že mám tu čest se želví slečnou.
Želvy mají vynikající orientační smysl, orientují se odleskem světla od hladiny moře, pomocí hvězd a slunce. Spoléhají ale hlavně na schopnost vnímat změny v zemském magnetismu.
To vše jim pomáhá při jejich pouti na pláže, kde se narodily, aby zde nakladly svá vajíčka, obvykle 50–160 kusů. Vejce zrají asi dva měsíce a vývoj přímo závisí na slunečním záření.
Úmrtnost vajec a mláďat je vysoká kvůli predátorům. Malé želvy se ihned po vylíhnutí (většinou v noci) musí dostat do vody a to je velmi nebezpečné.
Rackové, divocí psi a další se vrhají na vylíhlá mláďata, která jsou jen o málo větší než pětikoruna.
Zajímavostí také je, že mořské želvy jsou masožravé, jen dospělé karety obrovské se živí mořskou trávou a řasami, jsou totiž býložravé.
Po tom pozovani se musi trochu protáhnout.
Proto často tyhle želvy potkávám na travnatém dně, kde se ,,pasou“. Želvička má dnes opravdu předváděcí náladu – stále kolem nás krouží, různě se usazuje a opět se zvedá.
Jakoby hledala tu nejvhodnější pozici pro vyfocení. A koukám, že není sama … Připlouvá druhý štítovec a přidává se k prvnímu, který se želvou před chvíli připlul.
Želva má tedy teď dva osobní čističe. Náš čas se pomalu krátí, jen s velkou lítostí se loučím s touto krasavicí.
Pár desítek metrů nás ještě doprovází a po chvíli nás opouští, aby se nadechla. Jak tak plave pryč, uvědomuji si, že za pár let už taková setkání mohou být stále větší vzácností.
Všechny mořské želvy jsou totiž v dnešní době na červeném seznamu ohrožených živočichů IUCN (International Union for Conservation of Nature).
