Chov evropské užovky čtyřpruhé
Elaphe quatuorlineata quatuorlineat, původem z jihovýchodní Evropy, je robustním hadem, který dorůstá délky kolem jednoho a půl metru délky. Jeho zbarvení je převážně hnědé, s tmavými až černými podélnými pruhy na bocích a hřbetě. Pomineme-li fakt, že pro zdraví a rozmnožování evropské užovky čtyřpruhé v zajetí je nutné zimování, jde o plaza velmi vhodného k chovu v teráriích.
Svůj pár těchto užovek jsem získal v roce 2000, coby vzrostlá zvířata původem z Černé Hory. Samice v té době měřila něco málo přes jeden metr, sameček byl štíhlejší a zhruba o deset centimetrů menší. Obě zvířata jsem šest týdnů karanténoval ve zvláštní nádrži, která byla prosta jakéhokoliv vybavení, vyjma misky na vodu a novin na dně. Toto terárium jsem každodenně kontroloval, vyměňoval papír a odstraňoval trus, bylo-li to zapotřebí. Navíc jsem oba jedince opakovaně umyl v šamponu Orthosan H. Jedenkrát týdně jsem pak oba hady odchytil a celé skleněné terárium umyl horkou vodou s přídavkem běžného kuchyňského octa. Po uplynutí karanténní doby byly užovky zařazeny do chovu v jednom z terárií v chovné místnosti. Ubikace byla dlouhá 80 cm, hluboká i vysoká 50 cm. Dno jsem pokryl vlhkým lignocelem s přídavkem hrubého říčního písku. Do rohu terária jsem umístil pokroucený kořen a jako jediný zdroj tepla i světla jsem pak použil reflektorovou žárovku 25 W ukrytou v květináči, který byl umístěn těsně pod vrchním větracím otvorem. Denní teploty v teráriu se podle ročního období pohybovaly rozmezí 24 až 28 °C. Nechyběla miska s vodu, přesto jsem terárium i hady samotné jednou denně rosil vlažnou vodou.
V roce získání se mi nepodařilo vyprovokovat užovky k páření, proto jsem je začátkem listopadu 2000 převedl na zimovací teplotu 10 °C a umístil je ve větší plastové dóze v dolní části chladničky. V té době jsem ještě jinou možnost zimování zvířat neměl a ledničku jsem používal u řady chovanců s úspěchem. Teplota se zde v dolním, tzv. zeleninovém, šuplíku pohybovala vždy mezi 8–12 °C, což byly teploty vyhovující pro všechny mediteránní druhy plazů včetně želv. Po dva měsíce trvajícím zimování, za jednou týdně se opakujících kontrol, při nichž jsem hlídal především vlhkost, byly užovky opětovně převedeny na teplotu terária a po čtrnácti dnech poprvé po zimním klidu nakrmeny. Samička pozřela okamžitě dvě čerstvě usmrcené laboratorní myši, zatímco samec se nechal několik dní přemlouvat, než ulovil a pozřel dvě skákavky. Následně jsem pak krmil jednou týdně až jednou za deset dní, vždy jednou až dvěma polovzrostlými myškami. První páření jsem pozoroval 16. března a další čtyři dny poté. Samec vždy pronásledoval samičku po teráriu a snažil se ji přitisknout k zemi přední polovinou svého těla. Podařilo se mu to spíš proto, že se samice moc nebránila. Krátce na to vždy došlo ke spojení, které trvalo v prvním případě asi čtvrt hodiny a ve druhém případě skoro hodinu. Dál se pak oba partneři již ignorovali a to až do 12. května, kdy snesla samice v rohu nádrže dvanáct vajec. Před snáškou prolézala nervózně ubikaci a rytím tlamky do stěn a rohů se jakoby snažila dostat ven. Krmení přijímala až takřka do snášky samotné a poslední potravu, jednu střední myš, přijala šest dní před snáškou.
Vejce jsem odebral a umístil do inkubátoru na vrstvu vlhkého vermikulitu a zakryl jsem je rašeliníkem. Inkubace probíhala při teplotě 28 °C. Všechna vejce byla oplozená. 26 až 30 cm dlouhá mláďata se vylíhla v rozmezí jediného dne a to 23. až 24. června. Po prvním svlékání, které proběhlo u mláďat rozdílně za týden až 19 dní, jsem je rozdělil jednotlivě do plastovek a nakrmil živými holaty. Žraly všechny bez pobízení.
Pár jsem následně v polovině listopadu zazimoval a v dalším roce pak odchoval ještě jedenáct potomků této zajímavé užovky. Rodičovské hady jsem pak na konci sezóny přenechal jinému chovateli.
Závěrem bych chtěl říci, že pokud budou tyto užovky řádně zazimovány a podaří se nám sestavit harmonizující chovný pár, pak jde podle mého názoru asi o nejméně náročné užovkovité hady jižní Evropy.
