MAJKA

Vzduch voněl jarem a pěnkaváci zpívali jako o život. Na okraji lesa pásly akáty ve slunečních paprscích své bělostné květy, které mámily smysly vtíravou vůní. Na blankytné obloze kroužila káně a odněkud z hloubi lesa zazníval drsný křik krkavce. „Co to je?“ Přímo na písčité lesní pěšině se na zemi pachtil velký, černý, lesklý brouk, nad nímž se už skláněl můj kamarád, který se – jako švihnutím kouzelného proutku – rozhořel vášní podivínského entomologa bratrance Benedikta z Patnáctiletého kapitána Julese Verna. „Neboj, po tobě se ten hmyzák jmenovat nebude,“ tišil jsem objevitelské poblouznění mého přítele. „To je přece majka.“ Stručné sdělení vrátilo kamaráda na zem …
Majky (řád Coleoptera, čeleď Meloidae) se vyskytují na celém světě s výjimkou Nového Zélandu a čítají na 3000 druhů. V Evropě dokonce jejich výskyt překračuje až severní polární kruh.

Majka obecná
U nás žije majka obecná (Meloe prascarabeus) – impozantní černým brouk s kovově modrým leskem. Velikost majky obecné kolísá mezi 11 a 35 mm (mohutná samička je mnohem větší než-li samec). Křídla majky jsou silně zkrácená, zadeček naopak velmi zvětšený. Majky obecné s oblibou vyhledávají otevřená písčitá místa. Jejich výskytem jsou vyhlášené například Bílé Karpaty, ale můžeme ji nalézt na vhodných stanovištích takřka kdekoliv. S dospělci se setkáváme od dubna do června (po letošní mírné zimě jsem však na majky narazil již v březnu – nedaleko Panské líchy v Brně).

„Tajemný“ vývoj
Vývoj majky je velmi zajímavý a po řadu let byl pro entomology záhadou. Samička klade do půdy obrovské množství vajíček. Z nich se rodí larvy (tzv. triungulin), které mají na konci chodidla tři drápky. A nyní ve vývoji nastává zápletka jako z pohádky: triungulin vyleze na nějaký květ, kde číhá na přílet samotářské včely. Když se tak stane, larva se na samotářskou včelu přichytí, a ta ji odnese do svého „hnízda“. Larva pak parazituje ve včelím „hnízdě“, zahubí larvu včely a zkonzumuje veškerou její potravu.
Všechno souvisí se vším: dříve byly majky hojné, dnes se stávají stále vzácnějšími. Jejich úbytek totiž v přímé úměře souvisí s úbytkem samotářských včel (jejich stavy zdecimovalo užívání umělých hnojiv a insekticidy).

Dospělci majek obecných jsou býložraví, živí se např. stébly travin.

„Jedovatý brouk“
Majka při vyrušení roní z kloubů nožek silně jedovatý výpotek s obsahem kantharidinu. Kantharidin je prudký olejovitý jed, který odrazuje dravce, kteří by si chtěli na buclatých majkách pochutnat. I na lidské kůži (při neopatrné manipulaci s těmito brouky) způsobuje svědivé puchýře. Při požití prý již došlo ke smrtelných otravám. To z vlastní zkušenosti naštěstí potvrdit nemohu, poněvadž jsem – přes svou příslovečnou přírodovědnou zvídavost – nikdy majky neolizoval. Upřímně doufám, že to ani nikdo jiný v budoucnu nezkusí, i když člověk nikdy neví (viz nedávné případy, kdy mladíci olizovali ropuchy, ve snaze přivodit si halucinogenní požitky …).

Nezbývá než doufat, že ani v příštích jarech nebude setkání s majkami obecnými pouhou vzácností. Byla by to škoda.