Sdílet:
O Oskárkovi …
Tento příspěvek je pokračováním mého posledního článku „O senegalcích…“, který vyšel ve Fauně č. 12/2008.. V něm jsem popsal chovatelské zkušenosti,...
Tento příspěvek je pokračováním mého posledního článku „O senegalcích…“, který vyšel ve Fauně č. 12/2008.. V něm jsem popsal chovatelské zkušenosti, postřehy a zajímavosti z mého chovu těchto milých, malých a nevyzpytatelných papoušků. Jak jsem již zmínil, začal jsem chov těchto papoušků s jedním párem v roce 2002. Samec pocházel z odchytu a samice byla toho roku narozené mládě. Tento pár odchoval poprvé v roce 2005 a to dvě mláďata, o rok později dokonce tři. Letos jsem dle zvuků v boudě usoudil, že budou jen dvě, ale nakonec jsem při kontrole budky zjistil (mladým byly asi dva týdny), že v boudě jsou opět tři mladí. Podle předchozích hnízdění jsem považoval tento pár za spolehlivý a bezproblémový. Nemůže to být přece náhoda, že první hnízdění proběhlo zcela hladce, bez mého zásahu a stejně tak i to druhé, dokonce se třemi mladými. Byl jsem rád, že jsem tento pár dal dohromady na první pokus. Nemusel jsem tedy ani měnit partnery, a tím ptáky stresovat, ani kupovat více kusů, aby se páry sestavily přirozeným výběrem, na což jsem v té době neměl potřebné prostředky.
• stres,
• časté rušení,
• neobvyklé rušivé jevy,
• přirozená selekce.
Stres je u větších papoušků původcem mnoha problémů. Nejčastějším důsledkem je pak škubání takto postižených papoušků. Škubání je chronickým, periodicky se opakujícím nebo dočasným problémem. Toto téma je však velice obsáhlé a vydalo by samo na celý článek. Zmiňme jen, že stres je jedním z častých faktorů zapříčiňující neúspěch při odchovu. Proto je po dobu odchovu nezbytné ptáky nestresovat, v jejich okolí se vyvarovat změn. Je nežádoucí provádět jakékoli změny ve voliéře a v okolí, také měnit osazení sousední voliéry apod. Ve stresu pak pták mění své chování, přestává krmit, dokonce je schopen potomstvo zabít.
Časté rušení, třeba ze zvědavosti, je problémem především při sezení samic na vejcích nebo pro mláďata útlého věku. Sedí-li samice na vejcích a je často rušena, většinou z vajec sleze a vylézá z boudy. Pak vejce chladnou a při častém rušení nebo při delším opuštění boudy se zastudí a vývoj zárodku ustane. To může nastat i později u malých mláďat. Ta, především nejsou-li ještě opeřena a nemají dostatečnou termoregulační schopnost, mohou snadno prochladnout. Toto nebezpečí se s věkem a počtem mladých snižuje, protože se zahřívají mezi sebou.
Jistě jsem nepopsal všechny možnosti neúspěchů v odchovech, ale to nebylo účelem, jen jsem nastínil možné důvody pro neúspěch i u kvalitních, chovných ptáků. Do tohoto rozebírání a zkoumání jsem se pustil letos na jaře. Bylo to poté, co s již zmiňovaným spolehlivým chovným párem senegalců nastaly problémy.
Odchov začal jako každoročně přesunem ptáků z půdních voliér do vytápěného pokoje, do menší voliérky. K tomuto kroku jsem loňského roku přistoupil již koncem října. Od té doby jsem byl delší čas v zahraničí a péči o papoušky převzala přítelkyně a rodiče. Jako již dvakrát před tímto hnízděním začali nejdříve ptáci zvelebovat boudu. Od této doby je jim podávána mnohem pestřejší strava. Suchá směs je denně doplňována klíčenou směsí, ovocem, zeleninou a občas ořechy a piškoty. Klíčím kupovanou směs 17-ti druhů zrnin. Do zhruba tří kilogramů této směsi přidám ještě pšenici, trikitale, kukuřici (tyto zrniny asi po 0,5 kg), fazole, kardi, nahý oves, semenec a ostropestřec tak, že dostanu celkem asi 4 kilogramy směsi. V tomto období dávám i vaječnou míchanici, ale jen velmi malé množství, protože ji nepřijímají. Co se týče ovoce a zeleniny, tak na štěstí konzumují téměř vše. Nejčastěji dávám z domácí zahrady mrkev, jablka, hrušky a zamraženou směs rybízu (červeného a černého) s angreštem a jeřabinami. Dále kupuji další druhy exotického ovoce, především kiwi, granátová jablka, vodní meloun, ananas apod.
Jako výstelku dávám hrubší hobliny, které ptáci rozcupují na drobné kousky. Tato práce na úpravě boudy jim trvá pokaždé kolem měsíce. V této době se v boudě nejvíce zdržuje samec. Ten je plašší, tak se v ní asi i svým způsobem schovává. V této době je jeho tok velice silný, poskakuje před samicí, kýve hlavou, poletuje po kleci, občas ji krmí. Ke konci úprav se v boudě zdržuje čím dál tím déle i samice. Po měsíci příprav se začínají pářit, dále pracují na boudě a již oba tráví v boudě dosti času. Po snesení vajec zasedne samice velice pevně. Ještě se mně nikdy nepodařilo zjistit, kolik mají v hnízdě vajíček. Nechci je totiž rušit a čekám pokaždé přibližně do 14 dní věku mláďat. Musím přiznat, že nemám ke kontrole ani vhodné podmínky. Bouda je celá ve voliéře, je těžko přístupná a kontrolou bych značně rušil, plašil a zbytečně stresoval ptáky. Víko je sundavací a lze tudíž nahlížet do boudy svrchu, ale vejce bych stejně neviděl. Proto čekám až na těch 14 dní věku mláďat, kdy jsou již větší a vykukují z pod samice. Musím říci, že samice sedí velice pevně. K zahlédnutí mimo boudu je v tomto období velice vzácně. Přes den se s ní v boudě zdržuje i samec, ale od snesení vajec spí výhradně mimo hnízdo, lze říci, že téměř pořád na víku boudy. Nemohu říci, jak dlouho trvá inkubace. Nekontroluji hnízdo a tak přítomnost vajec zjistím, až slyším válení a tření vajec. To jich bývá již více. Ale literatura uvádí dobu inkubace 25–26 dní.
Takže zhruba po měsíci se u mě líhnou mladí papoušci. V této době co nejméně ruším a strava je co nejpestřejší. Po vylíhnutí mladých začínají dokonce přijímat i vaječnou míchanici, kterou jinak nikterak nemilují. Nárůst přijímaného množství stravy není v této době nijak závratný, ale ke konci pobytu mladých v boudě misky doslova vymetají a to neskutečnou rychlostí. Mladí vylétají asi po 9 až 10 týdnech. To jsou již velice pěkní a silní a rodiče je mimo boudu přikrmují již jen asi 2 až tři týdny.
Letos, právě když bylo mláďatům asi osm týdnů, nastaly s odchovem problémy. Jak jsem již zmiňoval, byl jsem v zahraničí a přítelkyně mi volala, že jeden z mladých senegalců je venku z boudy. Byl již prý perfektně opeřený a tak jsem doporučil, ať kontrolují zda již sám přijímá potravu a pokud ne, ať se ho pokusí uměle dokrmit. To bylo ve středu večer. V pátek jsem naštěstí jel domů, ale ptáček se mi moc nelíbil. Předchozí odchovy byly vždy velice robustní, dokonce o něco větší než rodiče. Tento senegálek byl však relativně malý. To se mně nezdálo, tak jsem se podíval do literatury, kolik by měl pták tohoto druhu a věku vážit, ale na kuchyňské váze jsem se stejně nedozvěděl relevantní informaci pro porovnání s literaturou. Bylo mně jasné, že je mnohem menší než předchozí vylétlá mláďata a navíc se sice sám pokoušel přijímat potravu, ale dokázal loupat jen slunečnici a to tak nešikovně, že pozřel maximálně každé páté vylouplé semínko. Na základě těchto zjištění jsem se rozhodl ho vrátit do boudy k dalším dvěma sourozencům a rodičům. Ráno mě však čekalo velice nemilé překvapení. Mládě leželo na podlaze klece s rozseknutou hlavou. Rána naštěstí nekrvácela a byla již zaschlá. Rána byla však dosti veliká a hluboká až na lebeční kost. Byl jsem doslova šokován co se mu to stalo.
Na fotografii není bohužel vidět pod peřím roztržení až na lebku. Nechtěl jsem mládě stresovat a jistě to bylo navíc dosti bolestivé, proto jen takovýto obrázek. Stále jsem nechtěl uvěřit, že po dvou bezproblémových odchovech se stalo to co se stalo a vyčítal jsem si, že jsem ho do boudy vracel. Okamžitě jsem mládě vyndal z klece a fotky dal i s dotazem co dále na diskuzi na iFauně (tímto všem děkuji za rady). Mládě jsem zvážil na velmi hrubých vahách, vážilo tehdy kolem 100 g a umístnil jsem ho do zhotoveného inkubátoru s teplotou kolem 28 °C. Směs na ruční odchov papoušků jsem doma neměl, tak jsem se rozhodl krmit ho rozdrcenými granulemi. Granule (Pretty Bird) jsem rozmačkal ve třecí misce a míchal s horkou, převařenou vodou v poměru 1:1. Směs jsem připravoval přímo ve stříkačce, nechal trochu vychladnout a pak krmil. První dva dny toto krmení moc nepřijímal. Dokonce jsem se bál, jak to s ním dopadne. Množství přijímané stravy bylo opravdu jen kolem 1–2 ml na jedno krmení (krmil jsem třikrát denně). Naštěstí si na tuto potravu rychle zvykl a třetí den na jedno krmení již nestačila jedna pětimililitrová stříkačka. To byl dobrý signál a já konečně začal věřit, že se nám senegalečka podaří zachránit. Pojmenovali jsme ho Oskar a řekli jsme si, že pokud se nám ho podaří zachránit, necháme si ho doma na ochočení.
Ranku jsem na doporučení kamaráda a veterináře ošetřoval mastí Framykoin. Tu vřele na tyto menší zranění doporučuji. Je s antibiotiky a velice se osvědčila. Po zhruba týdnu jsme Oskárka přendali do podstavce pod jednu menší klec. Ten jsme měli v pokoji a stále jsme ho dokrmovali stejnou stravou, navíc měl v miskách vodu a naklíčenou a suchou směs, co dávám dospělým ptákům. Klíčené začal přijímat dříve a nejraději slunečnici. Zpočátku vybíral jen tu a ostatního krmení si nevšímal, ale později začal brát téměř vše. Stále jsme ho samozřejmě přikrmovali.
V nízké bedýnce moc dlouho nevydržel. Za necelých čtrnáct dní začal poletovat po celém pokoji a musel se zavírat. Na tuto bedýnku jsme dali malou klícku. Nejraději byl však vypuštěn a lákalo ho vše, co se v pokoji dalo prozkoumat …
Ranka se dále pěkně hojila. Vytržený kus kůže mu začal zarůstat, mládě ožívalo a bylo velice přítulné. Nejraději se krčil pěkně v teple, lehával nám mezi rukou a břichem, kam se nasoukal a usínal. To je patrné na dalších fotografiích, někdy nás krmení tak unavilo, že jsme usnuli oba.
Nyní je ranka již zcela zahojená a začíná se opeřovat. Je však patrné, že na dorostlé kůži již nedoroste peří všude. To nám však vadí pramálo. Je to veselý a milý společník a máme z něj upřímnou radost. Jsem rád, že se nám ho podařilo zachránit a již souhlasím s chovateli, kteří tvrdí, že u tohoto druhu je velice složité sestavit spolehlivý pár. Já však doufám, že i přes tento problém při posledním hnízdění budou další bez problémů. V úvodu jsem uvedl možné podněty pro neúspěch v odchovu. Ať přemýšlím jak přemýšlím, je pro mě těžké některý z těchto podnětů „napasovat“ na můj případ, snad onu selekci. Nevím však, z jakého důvodu by k ní mělo dojít.
V každém chovu jsou však nová a nová poznání, někdy nemilá, ale snad i to dělá tohoto koníčka ještě zajímavějším a staví před nás nové mezníky. Nám se poprvé podařilo ručně dokrmit papouška a i když to bylo již relativně odrostlé mládě, máme z toho radost a získali jsme další cenné zkušenosti, o které jsem se s vámi rád podělil. Snad byly i pro vás zajímavé. Na závěr přeji všem úspěšnou chovatelskou sezónu.
• Fotografie míchané suché směsi, směsi na klíčení a příklad směsi ovoce a zeleniny.
• stres,
• časté rušení,
• neobvyklé rušivé jevy,
• přirozená selekce.
Stres je u větších papoušků původcem mnoha problémů. Nejčastějším důsledkem je pak škubání takto postižených papoušků. Škubání je chronickým, periodicky se opakujícím nebo dočasným problémem. Toto téma je však velice obsáhlé a vydalo by samo na celý článek. Zmiňme jen, že stres je jedním z častých faktorů zapříčiňující neúspěch při odchovu. Proto je po dobu odchovu nezbytné ptáky nestresovat, v jejich okolí se vyvarovat změn. Je nežádoucí provádět jakékoli změny ve voliéře a v okolí, také měnit osazení sousední voliéry apod. Ve stresu pak pták mění své chování, přestává krmit, dokonce je schopen potomstvo zabít.
Časté rušení, třeba ze zvědavosti, je problémem především při sezení samic na vejcích nebo pro mláďata útlého věku. Sedí-li samice na vejcích a je často rušena, většinou z vajec sleze a vylézá z boudy. Pak vejce chladnou a při častém rušení nebo při delším opuštění boudy se zastudí a vývoj zárodku ustane. To může nastat i později u malých mláďat. Ta, především nejsou-li ještě opeřena a nemají dostatečnou termoregulační schopnost, mohou snadno prochladnout. Toto nebezpečí se s věkem a počtem mladých snižuje, protože se zahřívají mezi sebou.
• U tohoto páru se osvědčila budka kmenová, metr dlouhá s průměrem u dna asi 25 cm. Voliéra s boudou ve které své senegalce nechávám hnízdit.
Jistě jsem nepopsal všechny možnosti neúspěchů v odchovech, ale to nebylo účelem, jen jsem nastínil možné důvody pro neúspěch i u kvalitních, chovných ptáků. Do tohoto rozebírání a zkoumání jsem se pustil letos na jaře. Bylo to poté, co s již zmiňovaným spolehlivým chovným párem senegalců nastaly problémy.
Odchov začal jako každoročně přesunem ptáků z půdních voliér do vytápěného pokoje, do menší voliérky. K tomuto kroku jsem loňského roku přistoupil již koncem října. Od té doby jsem byl delší čas v zahraničí a péči o papoušky převzala přítelkyně a rodiče. Jako již dvakrát před tímto hnízděním začali nejdříve ptáci zvelebovat boudu. Od této doby je jim podávána mnohem pestřejší strava. Suchá směs je denně doplňována klíčenou směsí, ovocem, zeleninou a občas ořechy a piškoty. Klíčím kupovanou směs 17-ti druhů zrnin. Do zhruba tří kilogramů této směsi přidám ještě pšenici, trikitale, kukuřici (tyto zrniny asi po 0,5 kg), fazole, kardi, nahý oves, semenec a ostropestřec tak, že dostanu celkem asi 4 kilogramy směsi. V tomto období dávám i vaječnou míchanici, ale jen velmi malé množství, protože ji nepřijímají. Co se týče ovoce a zeleniny, tak na štěstí konzumují téměř vše. Nejčastěji dávám z domácí zahrady mrkev, jablka, hrušky a zamraženou směs rybízu (červeného a černého) s angreštem a jeřabinami. Dále kupuji další druhy exotického ovoce, především kiwi, granátová jablka, vodní meloun, ananas apod.
Jako výstelku dávám hrubší hobliny, které ptáci rozcupují na drobné kousky. Tato práce na úpravě boudy jim trvá pokaždé kolem měsíce. V této době se v boudě nejvíce zdržuje samec. Ten je plašší, tak se v ní asi i svým způsobem schovává. V této době je jeho tok velice silný, poskakuje před samicí, kýve hlavou, poletuje po kleci, občas ji krmí. Ke konci úprav se v boudě zdržuje čím dál tím déle i samice. Po měsíci příprav se začínají pářit, dále pracují na boudě a již oba tráví v boudě dosti času. Po snesení vajec zasedne samice velice pevně. Ještě se mně nikdy nepodařilo zjistit, kolik mají v hnízdě vajíček. Nechci je totiž rušit a čekám pokaždé přibližně do 14 dní věku mláďat. Musím přiznat, že nemám ke kontrole ani vhodné podmínky. Bouda je celá ve voliéře, je těžko přístupná a kontrolou bych značně rušil, plašil a zbytečně stresoval ptáky. Víko je sundavací a lze tudíž nahlížet do boudy svrchu, ale vejce bych stejně neviděl. Proto čekám až na těch 14 dní věku mláďat, kdy jsou již větší a vykukují z pod samice. Musím říci, že samice sedí velice pevně. K zahlédnutí mimo boudu je v tomto období velice vzácně. Přes den se s ní v boudě zdržuje i samec, ale od snesení vajec spí výhradně mimo hnízdo, lze říci, že téměř pořád na víku boudy. Nemohu říci, jak dlouho trvá inkubace. Nekontroluji hnízdo a tak přítomnost vajec zjistím, až slyším válení a tření vajec. To jich bývá již více. Ale literatura uvádí dobu inkubace 25–26 dní.
Takže zhruba po měsíci se u mě líhnou mladí papoušci. V této době co nejméně ruším a strava je co nejpestřejší. Po vylíhnutí mladých začínají dokonce přijímat i vaječnou míchanici, kterou jinak nikterak nemilují. Nárůst přijímaného množství stravy není v této době nijak závratný, ale ke konci pobytu mladých v boudě misky doslova vymetají a to neskutečnou rychlostí. Mladí vylétají asi po 9 až 10 týdnech. To jsou již velice pěkní a silní a rodiče je mimo boudu přikrmují již jen asi 2 až tři týdny.
Letos, právě když bylo mláďatům asi osm týdnů, nastaly s odchovem problémy. Jak jsem již zmiňoval, byl jsem v zahraničí a přítelkyně mi volala, že jeden z mladých senegalců je venku z boudy. Byl již prý perfektně opeřený a tak jsem doporučil, ať kontrolují zda již sám přijímá potravu a pokud ne, ať se ho pokusí uměle dokrmit. To bylo ve středu večer. V pátek jsem naštěstí jel domů, ale ptáček se mi moc nelíbil. Předchozí odchovy byly vždy velice robustní, dokonce o něco větší než rodiče. Tento senegálek byl však relativně malý. To se mně nezdálo, tak jsem se podíval do literatury, kolik by měl pták tohoto druhu a věku vážit, ale na kuchyňské váze jsem se stejně nedozvěděl relevantní informaci pro porovnání s literaturou. Bylo mně jasné, že je mnohem menší než předchozí vylétlá mláďata a navíc se sice sám pokoušel přijímat potravu, ale dokázal loupat jen slunečnici a to tak nešikovně, že pozřel maximálně každé páté vylouplé semínko. Na základě těchto zjištění jsem se rozhodl ho vrátit do boudy k dalším dvěma sourozencům a rodičům. Ráno mě však čekalo velice nemilé překvapení. Mládě leželo na podlaze klece s rozseknutou hlavou. Rána naštěstí nekrvácela a byla již zaschlá. Rána byla však dosti veliká a hluboká až na lebeční kost. Byl jsem doslova šokován co se mu to stalo.
Na fotografii není bohužel vidět pod peřím roztržení až na lebku. Nechtěl jsem mládě stresovat a jistě to bylo navíc dosti bolestivé, proto jen takovýto obrázek. Stále jsem nechtěl uvěřit, že po dvou bezproblémových odchovech se stalo to co se stalo a vyčítal jsem si, že jsem ho do boudy vracel. Okamžitě jsem mládě vyndal z klece a fotky dal i s dotazem co dále na diskuzi na iFauně (tímto všem děkuji za rady). Mládě jsem zvážil na velmi hrubých vahách, vážilo tehdy kolem 100 g a umístnil jsem ho do zhotoveného inkubátoru s teplotou kolem 28 °C. Směs na ruční odchov papoušků jsem doma neměl, tak jsem se rozhodl krmit ho rozdrcenými granulemi. Granule (Pretty Bird) jsem rozmačkal ve třecí misce a míchal s horkou, převařenou vodou v poměru 1:1. Směs jsem připravoval přímo ve stříkačce, nechal trochu vychladnout a pak krmil. První dva dny toto krmení moc nepřijímal. Dokonce jsem se bál, jak to s ním dopadne. Množství přijímané stravy bylo opravdu jen kolem 1–2 ml na jedno krmení (krmil jsem třikrát denně). Naštěstí si na tuto potravu rychle zvykl a třetí den na jedno krmení již nestačila jedna pětimililitrová stříkačka. To byl dobrý signál a já konečně začal věřit, že se nám senegalečka podaří zachránit. Pojmenovali jsme ho Oskar a řekli jsme si, že pokud se nám ho podaří zachránit, necháme si ho doma na ochočení.
Ranku jsem na doporučení kamaráda a veterináře ošetřoval mastí Framykoin. Tu vřele na tyto menší zranění doporučuji. Je s antibiotiky a velice se osvědčila. Po zhruba týdnu jsme Oskárka přendali do podstavce pod jednu menší klec. Ten jsme měli v pokoji a stále jsme ho dokrmovali stejnou stravou, navíc měl v miskách vodu a naklíčenou a suchou směs, co dávám dospělým ptákům. Klíčené začal přijímat dříve a nejraději slunečnici. Zpočátku vybíral jen tu a ostatního krmení si nevšímal, ale později začal brát téměř vše. Stále jsme ho samozřejmě přikrmovali.
V nízké bedýnce moc dlouho nevydržel. Za necelých čtrnáct dní začal poletovat po celém pokoji a musel se zavírat. Na tuto bedýnku jsme dali malou klícku. Nejraději byl však vypuštěn a lákalo ho vše, co se v pokoji dalo prozkoumat …
Ranka se dále pěkně hojila. Vytržený kus kůže mu začal zarůstat, mládě ožívalo a bylo velice přítulné. Nejraději se krčil pěkně v teple, lehával nám mezi rukou a břichem, kam se nasoukal a usínal. To je patrné na dalších fotografiích, někdy nás krmení tak unavilo, že jsme usnuli oba.
Nyní je ranka již zcela zahojená a začíná se opeřovat. Je však patrné, že na dorostlé kůži již nedoroste peří všude. To nám však vadí pramálo. Je to veselý a milý společník a máme z něj upřímnou radost. Jsem rád, že se nám ho podařilo zachránit a již souhlasím s chovateli, kteří tvrdí, že u tohoto druhu je velice složité sestavit spolehlivý pár. Já však doufám, že i přes tento problém při posledním hnízdění budou další bez problémů. V úvodu jsem uvedl možné podněty pro neúspěch v odchovu. Ať přemýšlím jak přemýšlím, je pro mě těžké některý z těchto podnětů „napasovat“ na můj případ, snad onu selekci. Nevím však, z jakého důvodu by k ní mělo dojít.
V každém chovu jsou však nová a nová poznání, někdy nemilá, ale snad i to dělá tohoto koníčka ještě zajímavějším a staví před nás nové mezníky. Nám se poprvé podařilo ručně dokrmit papouška a i když to bylo již relativně odrostlé mládě, máme z toho radost a získali jsme další cenné zkušenosti, o které jsem se s vámi rád podělil. Snad byly i pro vás zajímavé. Na závěr přeji všem úspěšnou chovatelskou sezónu.
text a foto: Pavel Větrovec
Autor textu: Kolektiv autorů redakce iFauna.cz
Autor fotografií zdroj: Pixabay
