Pražský krátkozobý rejdič

V Evropě je více plemen, jejichž název se pojí k lokalitě jejich původu nebo dokonce ke konkrétnímu městu, ale jen málokteré plemeno je tak úzce spjato s místem vzniku, jako právě pražský krátkozobý rejdič. V některých částech Prahy patřili tito holoubci až do druhé světové války k neodmyslitelnému koloritu ulic a střech. Za „kolébku“ pražských krátkozobých rejdičů jsou považovány právě nejstarší historické části Prahy, jako podhradí Pražského hradu, Malá Strana, Podskalí a okolí Vyšehradu. Později se PKR rozšířili také do Nuslí, Vršovic, Podolí, na Pankrác a do Starého i Nového Města. S rozšiřováním městské aglomerace se postupně rozšiřovali i do okrajových čtvrtí, zejména na Smíchov a na Žižkov, do Košíř, Radlic, Vysočan, Holešovic a Libně. Vzhledem ke specifickým podmínkám velkoměsta měla většina pražských chovatelů v centru Prahy svoje chovy na půdách činžovních domů, s výletem přes vikýř nebo i na stísněných dvorcích činžáků. Jeden již nežijící starý holubář mně před časem vyprávěl, že před válkou jeho přítel „purclíkář“ bydlel v činžáku přímo na Staroměstském náměstí a ve stejném domě byli ještě další tři „purclíkáři“ a všichni měli holubník na stejné půdě domu.

• PKR černý tygřík.


• PKR červenopruhý „stříbřitý.


• PKR bělouš černohrotý.

Vznik PKR spadá hluboko do časů Rakousko–Uherské monarchie a v jejím rámci prošli srovnatelným vývojem i dva nejbližší příbuzní PKR – budapešťský a vídeňský krátkozobý rejdič. O předchůdcích PKR už dnes nelze nic přesného zjistit, obecně rejdiči přišli do střední Evropy z blízkého Východu po starých obchodních cestách, nejčastěji po Dunaji z jihovýchodu.

Z Prahy se PKR postupně rozšiřovali i na český venkov a díky obchodníkům s holuby a pražským vorařům na Vltavě a Labi, i do německého Saska a dále.

Pražští chovatelé PKR stáli také u zrodu pražského i českého organizovaného holubářství na počátku minulého století. Z neformálních schůzek v pražském Ungeltu vznikl „První sportovní klub holubářský v Praze“, který byl založen 11. ledna 1903. Řada pražských chovatelů PKR však byla organizována už v osmdesátých letech 19. století ve „Spolku pro chov drůbeže a ochranu ptactva v království českém“ se sídlem v Praze II. Na příklad v roce 1907 se účastnili už dvacáté třetí „Všeobecné výstavy ptactva, králíků, odborných potřeb a pomůcek“ v rámci červnové Hospodářské výstavy v Praze. Holubářská expozice byla členěna na pět částí: užitkoví, voláči, bradavičnatí, ozdobní a letáci. V té době se vystavovalo po párech v jedné kleci a „letáků“ bylo vystaveno jedenáct párů. Přes nepřesné tehdejší názvosloví (standardy plemen ještě většinou neexistovaly) je patrné, že „purclíků“ zde bylo vystaveno deset párů: tři páry „kamzlíků“, dva páry „bílých purclíků“(?), dva páry „vlaštováků“, jeden pár „červených pružáků“, jeden pár „bledě modrých strak“(?) a jeden pár „běloplosých černých“(?). Seznam vystavovatelů „letáků“ navíc dokazuje, že PKR v té době už byli rozšířeni i mimo Prahu. Také profesní skladba vystavovatelů, která se tehdy do adresáře uváděla, je velmi zajímavá. „Letáky“ vystavovali tito pánové: V. Jirotka, „obchodník zlatem v Košířích“, F. Formánek, „kupec a pěstitel ušlechtilých holubů v Holicích“, Dr. A. Čermák, „lékař v Braníku“, K. Pezellen, „c. a k. setník v.v. v Jindřichově Hradci“, J. Prokeš, „obchodník v Kaznově“ a V. Novotný, „v Lánech, p. Žehuň“.

• PKR modrý běloprsý.


• PKR červený sedlatý.


• PKR žlutý bělohrotý.

Standard PKR byl vypracován a schválen v roce 1911 a už v roce 1912 byla v Praze „U Reduty“ uspořádána první „Speciální výstava krátkozobých holubů“. V té době fungovaly na území Praha dva kluby PKR, z nichž určující roli měl klub nuselský. Tento klub vznikl ze „Stolní společnosti pěstitelů pražských rejdičů“ v roce 1910 v restauraci „U Loosů“ v Nuslích. Už v roce 1912 byl přejmenován na „I. Klub pěstitelů pražských rejdičů v Praze se sídlem v Nuslích“ a dominoval v Praze i mezi světovými válkami, kde již měl konkurenci v klubech v Michli, ve Vršovicích, v Košířích, v Praze VII., na Pankráci a na Žižkově. Všechny tyto kluby se také staly členy nově vzniklého „Československého celostátního svazu spolků holubářských sídlem v Praze“. Snaha po soustředění všech chovatelů PKR vyvrcholila v roce 1929, kdy byla založena „Ústřední jednota klubů pěstitelů pražských krátkozobých rejdičů pro ČSR v Praze“. PKR byli také představeni v zahraničí na světových drůbežnických kongresech v Londýně a v Lipsku.

Zajímavý a velmi originální byl i vývoj holubářské hantýrky mezi chovateli PKR, kteří si říkali „purclíkáři“. Dnes by už germanizmům, jako na příklad „glasšubr, blauferd, laufpret, brantfedr, šlok a aufsoc“ rozuměl z chovatelů jen málokdo.

Také názvy jednotlivých rázů byly poplatné době a tehdejší pražské (němčinou poznamenané) češtině : „štrychlatý, rotšiml, kafešiml, gelbšiml, goldtygr, fasantygr, myšvajsšpic, silbrkamzlík“ a podobně.

Nejmladším rázem PKR jsou zřejmě bělouši, kterých se původně používalo jen jako výborných letounů. K původním starým rázům se řadí tzv. „malovaní“, kteří zahrnují celobarevné, bělohroté a sedlaté. Vzhledem k enormní krátkosti zobáků PKR bylo vždy k odchovu mláďat používáno chův. Většinou to byli pražští středozobí rejdiči.

• PKR černý.


• PKR žlutý bělohrotý.


• PKR modrý.

Chovatelé PKR mají v letošním roce dvě významná jubilea. Je to 105 let vzniku prvního spolku chovatelů PKR a 50 let úmrtí nejvýznamnějšího propagátora PKR, malíře a chovatele Oldřicha Svobody. Narodil se v roce 1884 v Praze a za svého života vytvořil celou řadu obrazů PKR. Mezi chovateli je všeobecně známá i jeho série malovaných barevných pohlednic PKR, které posloužily i jako ilustrace jedné z našich nejvýznamnějších holubářských publikací - „České holubářství“ z roku 1940. Několik jeho olejomaleb dnes obdivují jako exponáty i návštěvníci největšího holubářského muzea v Norimberku. Do prestižní ročenky muzea v roce 2003 jsem napsal vzpomínku na O. Svobodu k 45. výročí úmrtí. Největší Svobodovu olejomalbu, na které jsou všechny rázy PKR, mají vystavenu po zrestaurování v chovatelské klubovně v Libčicích nad Vltavou, kde má sídlo nejaktivnější „Klub chovatelů rejdičů a racků“. Také oba malířovi synové Oldřich a Stanislav zdědili nejen jeho lásku k PKR, ale Oldřich také výtvarný talent. Známé jsou zejména jeho plastiky „purclíků“. Byl také posuzovatelem holubů.

Je nepochybné, že chovy PKR v Praze byly zdecimovány během druhé světové války. Také zhoršující se podmínky pro chov ve velkých městech vytlačily toto plemeno na venkov a do voliér. Negativně se to projevuje v počtu chovů a také v počtech vystavovaných zvířat. Zatím, co na první mezinárodní výstavě v Brně v roce 1956 bylo představeno sto třicet kusů PKR ve dvaceti dvou rázech, na evropské výstavě v Brně v roce 1998 bylo těchto rejdičů už jen padesát sedm v deseti rázech. A na EV v Praze–Letňanech v roce 2004, kde by se dala očekávat lepší účast, bylo PKR jen dvacet šest kusů v pouhých devíti rázech. Chovatelé PKR, zejména pražští, dávají přednost speciálním klubovým výstavám. Například na zimní pražské speciálce bývá okolo stovky vystavených PKR asi ve dvaceti rázech, známé jsou také výstavy rejdičů v Libčicích nad Vltavou.

Pražský krátkozobý rejdič nesporně patří mezi klenoty původních českých a moravských plemen holubů a je jen na našich chovatelích holubů, zda se podaří PKR udržet a předat dalším generacím našich holubářů.