Dostihy chrtů - začínáme běhat

Minule jsem v úvodní části nakousla něco z historie, dnes se pojďme podívat, kam s mladým psem vyrazit, kde najdeme ty báječně nadšené lidičky, kteří neváhají obětovat svůj čas a mnohdy sáhnout i hlouběji do kapsy, jen aby si jejich chrt mohl zaběhat. Na tomto místě je ještě třeba připojit jednu veledůležitou poznámku - bez obětavosti a bezmezného nadšení členů dostihových drah, pořadatelských organizací a jejich sponzorských aktivit by se žádné dostihy nekonaly. Dostihy chrtů u nás jsou čistě amatérskou záležitostí a na rozdíl od vzdáleného Irska, Anglie či několika profesionálních drah i jinde v Evropě, si můžete vsadit leda tak mezi řečí u oběda se stejně „postiženými“ majiteli chrtů.
Jako první z našich dostihových drah bych představila svou domovskou v Lednici na Moravě. Nejen já, ale i spousta pravidelných účastníků lednických dostihů tvrdí, že špičková kvalita travnatého porostu je s ostatními drahami nesrovnatelná. Klopené zatáčky pod úhlem osmi stupňů jsou také ojedinělé. Tažení návnady funguje přes systém kladek a zodpovědně mohu prohlásit, že každým novým natažením „kůžičky“ se průběh dostihů nijak nezpomaluje. Podle dostihového kalendáře se v letošním roce v Lednici běží ještě pětkrát. Na stránkách Klubu chovatelů dostihových chrtů Lednice - www.chrtilednice.cz se včas dozvíte také termíny všech veřejných tréninků. Kontaktní adresa pro tuto dráhu je: juraj.cihlar@otis.com. Neslouží jen pro podávání přihlášek, ale jednatel klubu vám rád zodpoví i dotazy.

Obdobným způsobem fungují i další dvě dostihové dráhy, obě v Čechách. V Kolíně je dráha s travnatým povrchem, systém tažení návnady je stejný jako v Lednici - přes kladky. Také zde nás čeká ještě pět dostihových dnů, zajímavý bude jistě nejbližší termín - 12. - 13. července, kdy se v sobotu budou chrti vystavovat a v neděli proběhnou dostihová klání o celkový víkendový titul - Vítěz pro krásu a výkon. V režii této dráhy také proběhne letošní Mistrovství ČR. Kontaktní adresa pro Dostihovou dráhu Kolín je jedlickovarenata@seznam.cz, informace najdete na stránkách klubu www.drahakolin.ic.cz.
Třetí dráhu s travnatým povrchem najdete v Mladé Boleslavi. Vystavovatelé znají cestu dobře a příznivci dostihů si tuto dráhu jistě spojí s prvenstvím v pořádání světového mistrovství dostihů chrtů na území České republiky v roce 2005. Před touto akcí proběhla celková rekonstrukce závodní dráhy, tažení návnady zde funguje jako tzv. „nekonečný zajíc“. Ještě čtyřikrát se letos můžete do Mladé Boleslavi přijet na dostihy podívat. Informace o akcích připravovaných i minulých najdete na www.racingmb.com, kontaktní adresa je racingmb@seznam.cz.
Přestože v Čechách existuje i jediná dráha s pískovým povrchem - Praskačka u Hradce Králové - zmiňuji se o ní jen okrajově, neboť jde o dráhu soukromou, řídící se specifickými pravidly.

Pro zpestření zasílám fotografie velmi hezké dráhy s kvalitním pískovým povrchem z dějiště loňského světového mistrovství v německém Sachsenheim. I způsob tažení návnady je zde jiný než můžete vidět u nás - přes tzv. „šibenice“.

Když se rozhodneme ke koupi chrta, očekáváme, že kromě báječného společníka získáme také psa s duší sportovce. Exteriérové přednosti ocení jistě lidé, kteří vnímají toto svalnaté a veskrze elegantní zvíře s cítěním umělce. Mne samotnou před mnoha lety velmi silně ovlivnily obrazy v galerii, štíhlá a šlachovitá postava běžícího chrta, kdy na jeho těle hraje každičký sval mne přivádí k úžasu dodnes. Vidím-li své Sloughi běžet v záři zapadajícího slunce, němě zírám na tu nádheru se zatajeným dechem. Jejich bleskové reakce, rozzářené oči a spokojený výraz v mimice tváře mě utvrzují v rozhodnutí, že jsem si vybrala zvíře, které mne svou přítomností dokáže zcela uspokojit, pohladit na duši, uklidnit pocuchané nervy v dnešním uspěchaném světě. Ale má osobní vyznání nejsou smyslem tohoto povídání. Takže zpět na začátek - chci chrta, chci závodit a chci proto učinit vše, abych se jednou mohla účastnit dostihů.
Štěně si od chovatele odebíráme nejdříve ve věku osmi týdnů. Ovšem, jak je známo, právě na chovateli záleží, co všechno do svého odchovu vloží, neboť právě ve věku mezi pátým a devátým týdnem si štěňata nejlépe ukládají do paměti různé zvyky a vědomosti. Zdá se vám předčasné hovořit o tréninku dostihového chrta ve věku osmi týdnů? Ne, neděste se a na žádnou dráhu se svým prckem nevyrážejte! J Stačí si s ním velmi nenásilnou formou hrát. Vytvořte si svou domácí „kůžičku“, stačí na polámanou tyčku od smetáku připevnit něco tuze zajímavého, třeba šustící rozstříhaný igelitový pytlík a buďte si jistí, že to malé stvoření se do pronásledování pustí. Táhněte střapec před čumáčkem, aby mělo pocit, že ho už už chytí. Narazíte-li však na psa flegmatika, žádná pohroma to není, kousek salámu udělá divy a až si na něm chrt pochutná, jistě se bude na další dobrůtku těšit a později začne pronásledovat vše, co mu bude unikat. Do tréninku můžeme zařadit také aportování tenisového míčku či letícího talíře, čímž si štěně procvičuje zvláště letmý start, který je v dnešní době při vyrovnanosti závodníků, kdy o výsledku rozhodují setiny, zvláště důležitý. S vyběhnutím za hozeným předmětem chrti nemívají problém, házejte tedy z počátku na kratší vzdálenost, kvůli reakci psa na vaše povely. Nezapomínejme však ani na delší procházky, hezky svižnou chůzí. Část procházky by měl absolvovat pejsek na volno, necháme ho, aby si nás sám hlídal, část na vodítku. Kolo bych v tomto věku zcela vyloučila, je třeba dávat pozor na dobrý vývoj kloubů. Kvalitnímu vývinu kostí by měla také odpovídat kvalitní strava, to je samozřejmé.

Ve věku šesti až devíti měsíců věku štěněte můžeme oprášit kolo a vyrazit. Ovšem pozor! Ne do úplného vyčerpání. Nejvhodnější je travnatý terén, popř. lesní cesty, kde nedochází k nadměrnému namáhání kloubů. Uvědomme si, že máme doma ještě pořád štěně, třebaže vyhlíží a chová se rádoby dospěle. Ani v tomto období ještě nevyrážíme na dostihové dráhy. Úměrně prodlužujeme procházky a náš igelitový pytlík na tyči - domácí zajíc, zvyšuje délku i dobu kroužení před čumákem mladíčka. Pouštíme psa výhradně samotného, nakonec ho necháme „kůžičku“ zakousnout a veledůležitě chválíme.

Blížíme se věku dvanácti měsíců, době, kdy malá plemena (Italský chrtík a Vipet) dokončují kosterní vývoj a svojí fyziognomií se už velmi podobají dospělým jedincům. Právě v tomto období však nesmíme pospíchat, trénink by měl být důsledně přiměřený a skutečně rovnoměrný.

Pokračování příště.
 

text a foto: Lenka Malinovská