Jak funguje kůň - část 19.: Hrtan, průdušnice, plíce

Minule jsme společně s vdechnutým vzduchem opustili nosní dutinu a dostáváme se do prostoru, který se nachází ještě ve spodině lebeční a kde se kříží dýchací a trávicí cesty: do nosohltanu.

• Obr. 1: Průřez hlavou a hrdlem koně: 1 – nosní dutina, 2 – jazyk v dutině ústní, 3 – kousek vzdušného vaku, 4 – vstup do Eustachovy trubice, 5 – nosní část nosohltanu, 6 – hrtan, 7 – vlastní křížení dýchacích a trávicích cest, 8 – průdušnice, 9 – jícen, 10 – hrtanová příklopka, 11 – přeseknutá jazylka.

Nosohltan

(obr.1)
Přední nosní část nosohltanu je vlastně prodloužením nosní dutiny. Shora a ze stran ji obklopují kosti lebky, zdola pak měkké patro. Právě sem z každé strany ústí vývod vzdušného vaku, což je výchlipka Eustachovy trubice.
Zadní část nosohltanu (obr.2) je oním prostorem, kde se kříží trasa vdechovaného vzduchu z nosní dutiny do hrtanu (modré šipky) a trasa polykaného sousta z dutiny ústní do jícnu (černé šipky). Při dýchání je otevřený průchod nos-průdušnice, zdola ohraničený měkkým patrem (obr.2A) a otevřenou hrtanovou příklopkou (obr.2B). Při polknutí se měkké patro zvedne a uzavře nosní část nosohltanu, hrtanová příklopka se stáhne dozadu a uzavře vstup do hrtanu. Je otevřená cesta pro sousto. Protože měkké patro je dlouhé a široké, schované pod hrotem hrtanové příklopky a během dýchání pevně uzavírá vstup do dutiny ústní (obr.2C), nemohou koně dýchat hubou. Trochu jiné je to ale v případě, že se z nějakého důvodu vrátí sousto z jícnu (obr.2D) (ucpání jícnu, přeplnění žaludku apod.). To se snadno dostane do nosní dutiny, odkud může být vdechnuto do plic, kde může vyvolat velmi těžký zánět.

obr. 2

Hrtan

Z nosohltanu proudí vzduch do hrtanu. Tento důležitý útvar má hned několik funkcí:
- reguluje množství vdechovaného vzduchu,
- podílí se na kašli, což je obranná reakce, zbavující dýchací cesty cizích těles či plynů,
- vzniká v něm hlas,
- chrání citlivé dolní cesty dýchací před vniknutím sousta.

• obr. 3: Lebka koně s hrtanem a jazylkou. 1 – hrtan, 2 – hrtanová příklopka, 3 – vstup do hrtanu, 4 – jazylka, 5 – jazykový výběžek, na který se upíná jazyk.

Hrtan je složený z několika chrupavek, které jsou navzájem spojené klouby, vazy a svaly. Navzájem se pohybují a jsou uspřádané jinak při dýchání a jinak při tvorbě hlasu.
Příklopková chrupavka je vepředu a u koně má po obou stranách výběžky, tzv. chrupavky klínovité. Je pružná, měkká a stará se o otevírání a zavírání vstupu do hrtanu. Štítná chrupavka je největší, tvoří stěny a dno hrtanu. Přední roh štítné chrupavky se kloubí s jazylkou, která spojuje hrtan s jazykem a spodinou lebky (obr.3), zadní roh s prstenčitou chrupavkou. Konvicovité chrupavky jsou dvě, nasedají na štítnou z každé strany jedna. V dolní části mají hlasivkový výběžek, odkud odstupuje hlasivkový vaz, nahoře z boku je svalový výběžek, kam se upíná sval rozevírající hrtan. Tyto chrupavky jsou velmi důležitým podkladem hlasivkové štěrbiny (viz dále). Nejvíce vzadu je prstenčitá chrupavka, která se spojuje s prvním prstencem průdušnice. Štítná a prstencovitá chrupavka mohou s věkem kostnatět.
Dutinu hrtanu, kudy proudí vzduch, lze rozdělit na tři části:
1. hned za vstupem se nachází prostorná předsíň,
2. za ní je užší hlasivková dutina s hlasivkovou štěrbinou, která je ohraničená hlasivkovými vazy,
3. prostorná dutina za hlasivkami, která plynule přechází v průdušnici.
Štítnou a obě konvicovité chrupavky spojuje zevnitř po obou stranách hlasivkový vaz. Je potažený sliznicí, která vytváří v dutině hrtanu záhyb směrem dopředu a tvoří společně s vazem hlasivkové řasy, mezi nimiž je hlasivková štěrbina. Při dýchání se hlasivková štěrbina rytmicky rozšiřuje a zužuje: při nádechu se konvicovité chrupavky oddálí a s nimi i hlasivkové řasy (obr.4 vpravo), při výdechu se zase štěrbina zúží. Rozevírání konvicovitých chrupavek vyvolává větev bloudivého nervu - n. reccurens. Ten se na levé straně táhne podél celého krku až k srdci, kde obejde srdečnici a pak se vrací dopředu k hrtanu. Následkem tepu srdečnice, nepřiměřeného pohybu krku či přechodu případného zánětu ze sousedících mízních uzlin dochází u mnoha koní k jeho poškození a obrně hlasivky, která pak není schopna se roztáhnout. Mluvíme o levostranné hemiplegii hrtanu neboli pískání.

• obr. 4: Pohled na hlasivkovou štěrbinu zepředu. Vlevo při výdechu, vpravo při nádechu. A – příklopka, B řasa, C – výběžek konvicovitých chrupavek, D – hlasivková řasa, 1 – hlasivková štěrbina mezi řasami, 2 – hlasivková štěrbina mezi chrupavkami.

Při kašli se hlasivková štěrbina uzavře a když se zvýší tlak vydechovaného vzduchu v hrtanu, rychle se otevře. Tím vzniká charakteristický zvuk. Tato štěrbina se uzavře i při použití břišního lisu (močení, kálení, porod).
Z vnější strany se na hrtan upínají některé dlouhé jazylkové svaly a stahují ho při polykání dozadu, naopak svaly vedoucí od jazylky ho táhnou dopředu. Vlastní hrtanové svaly rozevírají a zužují hlasivkovou štěrbinu a napínají a uvolňují hlasivky. Tím jednak ovlivňují, kolik vzduchu projde do plic, jednak při výdechu vytvářejí hlasové projevy.
Dalšími zdravotními problémy, které se nezřídka vyskytují u koní a významně ovlivní jejich výkonnost či kvalitu života, jsou například: cysty pod hrtanovou příklopkou, pokles stěny nosohltanu následkem otoku a zánětu sousedících mízních uzlin, přemístění měkkého patra nebo překlopení příklopky o 180° dozadu při usilovném vdechu a tím „ucpání“ hrtanu, hypoplazie příklopky aj.

• obr. 5: Průřez průdušnicí: a – chrupavčitý prstenec, b – sliznice, c – sval.

Průdušnice

Průdušnice vypadá jako hadice od vysavače, protože se skládá z 48 - 60 chrupavčitých prstenců navzájem spojených vazy. Díky tomu jsou dýchací cesty stále otevřené a vzduch jimi proudí s co nejmenším odporem, takže proces dýchání je energeticky úsporný. Jde po spodní straně krku a dá se dobře nahmatat, po vstupu do hrudního koše se rozdělí asi na úrovni 5. žebra na dvě průdušky. Chrupavčité prstence (obr.5a) nejsou nahoře uzavřené, ale přemostěné svalem, který ovlivňuje průsvit trubice (obr.5c).
 

Plíce

Plíce jsou dvě (pravá a levá), spojené rozdvojenou průdušnicí. Jsou houbovitě elastické, naplněné vzduchem a vyplňují hrudní dutinu vystlanou pohrudnicí. Jsou obalené poplicnicí, mezi ní a pohrudnicí je štěrbina vyplněná serózní tekutinou, která snižuje tření během dýchání.
Při vstupu do hrudníku se průdušnice rozdvojí na dvě velké průdušky, které mají stejnou stavbu. Ty se zanoří do plicní tkáně a dále se větví ve stále menší a tenčí průdušky a průdušinky, jako strom. Až ty nejmenší průdušinky nemají ve své stěně chrupavku, jsou měkké a zvlněné do tvaru hvězdičky. Na ně nasedají drobné výdutě, plicní sklípky. V těchto místech probíhá vlastní výměna plynů. Sklípky mají stěnu jen z jedné vrstvy buněk, aby jimi snáze pronikal kyslík a oxid uhličitý. Jsou navzájem oddělené pojivem, v němž se nacházejí krevní a mízní cévy a nervy. Jsou obalené hustou sítí droboučkých krevních vlásečnic, opět tvořených pouze jednou vrstvou buněk. Tak může probíhat výměna dýchacích plynů mezi vzduchem v plícních sklípcích a krví vlásečnic.

• obr. 6: Plíce v hrudníku. A – linie dolního okraje kyčelního hrbolu, B – linie sedacího hrbolu, C – hmatný výběžek pažní kosti v ramenním kloubu, a – zadní hranice trojhlavého pažního svalu, 1 – místo průduškového stromu, 2, 3 – místo plicního parenchymu, 10, 14, 16 – pořadí žebra.

Vlastní plicní tkáň, parenchym, jsou tedy stěny drobných průdušek, průdušinek a sklípků a vaziva mezi nimi.
Plíce jsou obdařené četnými mízními uzlinami, které je chrání před mikroorganismy.
Příště si řekneme o tom, jak vlastně kůň dýchá.