Voltiž

Soutěže skupin
Začít s voltiží můžeme v každém věku, a i když se to na první pohled může zdát podivné, v jedné soutěži proti sobě klidně nastoupí šestileté dítě a třicetiletý muž. V tomto případě se ale samozřejmě nejedná o konkrétní měření sil. Jde o soutěž skupin, ve které dnes již není žádné věkové omezení a malý tzv. „flyer“ zde může excelovat stejně jako ten, který ho nese ve výšce kolem čtyř metrů.
Existuje ještě soutěž juniorských skupin, kde cvičí děti do šestnácti let a potom musí přestoupit do vyšší kategorie bez věkového omezení. Navíc v této disciplíně soutěží smíšené skupiny, to znamená ženy i muži dohromady, v jakémkoliv poměru v jednom týmu. Můžeme tedy vidět i pouze dívčí družstvo nebo naopak (ačkoliv je to velmi málo pravděpodobné) pouze mužský tým. Nejčastěji jsou k vidění skupiny přibližně s pěti dívkami a dvěma chlapci.
Jednotlivci
Dále se soutěží v kategorii jednotlivců. Ta je rozdělena na muže a ženy a omezena věkem od třinácti let. Rozdělení na juniory a seniory je stejné jako ve skupinách. Jednotlivec do osmnácti let se navíc může účastnit i soutěže skupin. Po dosažení tohoto věku se musí rozhodnout pro jednu z těchto dvou soutěží, které se bude dále věnovat.
Dvojice (páry)
Poslední z voltižních disciplín je soutěž dvojic. Je však poměrně náročná, protože cvičenci předvádějí svou volnou sestavu dvě minuty v kuse, přičemž neopouštějí hřbet koně. Věková hranice ani složení páru není stanoveno. Tato soutěž je populárnější spíše v Německu, u nás se s ní setkáme jen zřídka.

Předpoklady jezdce
Předpoklady pro voltižní sport, co se týče pohybových schopností člověka, nejsou nikterak náročné. Pohybové nadání nebo ještě lépe gymnastická průprava, je samozřejmě vždy přínosem a velice usnadňuje práci trenérům. Není ale nezbytné, předtím než s voltiží začneme, se nějakým způsobem věnovat rozvíjení svých pohybových dovedností.
Další předpoklady
Dalším nutným předpokladem pro začátek s tímto sportem je kladný vztah ke zvířatům. Vše ostatní (a mnohdy i onen kladný vztah) se člověk naučí při práci kolem koní. Pokud například dítěti chybí jistá dávka komunikativnosti, tak při skupinovém tréninku, který je v tomto případě samozřejmostí, ji určitě rychle získá. Pokud je naopak dítě do jisté míry hyperaktivní, chybí mu smysl pro zodpovědnost nebo je až příliš individualistické, práce v týmu, tedy nutnost spolupracovat s ostatními a k tomu denní potřeba postarat se o koně, může být pro něho velkým přínosem. Kůň je v tomto případě prostředkem pro výkon našeho sportu, avšak není možné, jako v jiných sportech, ho po tréninku někde „zaparkovat“ a přijít k němu znovu, až budeme mít chuť. To sebou sice přináší určitá úskalí z pohledu časové náročnosti, ale v rozvoji osobnosti dítěte to může hrát nenahraditelnou roli.


Voltižní kůň
Ani nároky na naše čtyřnohé miláčky nejsou příliš velké. Samozřejmě, že kůň musí být hodný a přátelský ke člověku, protože se kolem voltiže pohybují převážně děti. Pro soutěže národního charakteru je stanovena nejnižší věková hranice koně pět let, pro mezinárodní závody je to šest let. Ze zkušenosti víme, že je lepší pro voltiž hledat starší koně. Kromě toho, že by již měli mít za sebou alespoň základní jezdeckou průpravu, tzn. i lepší vyváženost pohybu, jsou také psychicky vyrovnanější a klidnější. Především pro soutěže skupin by měl být ukončen růst a tělo dostatečně osvaleno. Dochází totiž k poměrně velké zátěži pohybového aparátu, především podélné osy páteře koně. Velikou výhodou se v dnešní době stává drezurní průprava. A to zejména proto, že na hodnocení koně se začíná klást stále větší důraz. Pokud má tedy kůň pravidelný, vyvážený a přijatelně vznosný cval, nejenže tím pomůže cvičenci k vyrovnanému představení, ale ještě mu může zvýšit celkovou známku.
Nesmíme zapomenou i na to, že voltiž cvičit mohou děti i na ponících. A když trochu vyrostou, mohou přesedlat na většího koně.
Velkou výhodou voltižního koně je to, že ho nemusíme nutně sami vlastnit. Na jednom koni se totiž během tréninku může vystřídat minimálně kolem osmi dětí a náklady se tedy dají podělit.
Rekapitulace
Velmi zjednodušeně se dá říci, že pokud máte koně, dlouhý provaz, alespoň něco, co se podobá madlům a v neposlední řadě taky dostatečnou dávku odhodlání, můžete začít s voltiží! Samozřejmě, že hlavně pro zábavu. Pokud bychom hovořili o dosažení vyšších cílů, chce to už lepší vybavení, ne jen tak ledajakého koně a především dostatečně velkou jízdárnu s kvalitním povrchem, nejlépe s zastřešenou. I když, i v ne přímo ideálních podmínkách se mohou cvičenci naučit předvádět doslova divy …

Po vzoru ostatních bodovaných sportů je i ve voltižních pravidlech snaha o změnu k lepšímu a tedy k objektivnějšímu hodnocení. Kromě změn v pravidlech o rozhodování se také pracovalo na zatraktivnění voltiže pro diváky. Proto se pravidla od sezóny 2005 oproti minulým letům podstatně změnila. Způsobem vzájemného porovnávání se tedy můžeme pokusit si přiblížit jednotlivé změny. Hlavním tvůrcem voltižních pravidel je již zmiňovaná FEI. Ty je nutno striktně dodržovat na úrovni mezinárodních soutěží, mezi něž patří CVI*, CVI** (Competition Vaulting Internationale – jedna nebo dvě hvězdy), E–Ch (European Championship), W-Ch (World Championship). Na úrovni národních soutěží je již možno soutěžit podle upravených pravidel, které odpovídají situaci ve voltiži v jednotlivých státech, například věkovému složení voltižní základny. Pro srovnání: v Německu je několik tisíc voltižních skupin a v české republice ani ne dvě desítky. Proto je nutné pravidla přizpůsobovat tak, aby se mohl tento převážně dětský sport co nejvíce se rozvíjet.

text: Lukáš Klouda
foto: Pavel Nesvadba