Magnetoterapie léčba koní magnety

K léčbě lidí a zvířat je možné využít různé druhy energie. Elektromagnetické pole má složku elektrickou a magnetickou. Dnes si povíme právě o té magnetické. S léčbou magnety jsem prvně přišel do styku asi v roce 1983. Bylo to na předváděcí přednášce jedné švýcarské firmy, která u nás poprvé představila přístroj na pulsní magnetoterapii. Jako důkaz, že magnetické pole je terapeuticky účinné, použili výsledky léčby koní s kloubními potížemi a s problémy natažených šlach. Já jsem v té době pracoval v Ústavu sportovní medicíny, a tak mě aplikace magnetického pole na pohybový aparát velice zajímala kvůli použití ve vrcholovém sportu. Krátce po této akci se na našem trhu objevily první přístroje, a tak se i v našem v ústavu stala magnetoterapie rutinním rehabilitačním ošetřením.

obr. 1

obr. 2

Zmíněné přístroje pracují s pulsním magnetickým polem, které je vytvářeno v aplikátorech různých tvarů. Do aplikátorů tečou elektrické proudové impulsy vytvářené ve speciálním zdroji, který upraví jejich tvar tak, aby výsledné magnetické impulsy splňovaly požadavky nejlepší účinnosti na živý organizmus. Proudové impulsy musí být tvarovány, aby při průchodu cívkami různých aplikátorů vznikly požadované tvary magnetických impulsů. Velmi též záleží na opakovacím kmitočtu těchto impulsů.

Aplikátory jsou bud vzduchové cívky nebo cívky s magneticky vodivým jádrem. Každý typ aplikátoru má jiné určení a jinak působí na živou tkáň. Na snímku 1 je magnetoterapeutický přístroj od firmy Biomagnetics, který používá jako aplikátory vzduchové cívky tvaru solenoidů ve dvou velikostech. Menší se používá na končetiny a do většího se vejde celé tělo člověka nebo jeho hlava. Pracovní prostor je uvnitř válce cívky, protože požadavkem je, aby magnetické pole bylo homogenní (stejnorodé) a to je právě uvnitř cívky. Na obrázku 2 vidíme praktickou aplikaci z jiného prospektu, kde ovšem dochází k zásadní chybě, protože pacientka neleží a nohy nemá natažené v ose aplikátoru. Možné by bylo i to, aby cívka ležela svým kruhovým průměrem na zemi a pacientka v ní stála. To je právě poloha, která se používá u koní, kdy kůň v aplikátoru stojí nebo ho má navlečený na končetině. Kruhové vzduchové cívky se ale dají použít jen tam, kde se léčená tkáň dá vložit do aplikátoru. Tam, kde je třeba cívky přiložit, jako třeba na zádech podél páteře, se používají jiné tvary aplikátorů (obr. 3). V případě zařízení pracujících s pulsním magnetickým polem ale nesmíme zapomínat, že vždy je přítomné i pole elektrické, které je přirozeně vytvářeno protékajícím proudem. Musíme si tedy nutně položit otázku, která složka elektromagnetického pole vyzářeného aplikátory má větší léčebný účinek? Je to složka magnetická anebo na ni kolmá složka elektrická?

obr. 3

obr. 4

Toto dilema nemusíme řešit při použití permanentních magnetů. Tam víme, že z magnetu vychází pouze magnetické pole a jen při jeho případném pohybu je ve vodivých strukturách organizmu indukováno pole elektrické, které je však velmi slabé. Nutno ale přiznat, že o minimální biologické účinnosti takových polí mnoho nevíme a tak může existovat možnost, že i minimální indukovaná elektrická pole jsou účinná a to třeba pouze na buněčné úrovni. Z praxe víme, že na biologické struktury zcela jistě působí magnetická pole s indukcí od 0,1 mT (miliTesla). Obecně se má za to, že interval hodnot magnetické indukce od 0,1 do 4 mT je bezpečný. Existují však přístroje, které pracují v rozsahu 40–250 mT. O nich však víme, že již mají negativní vliv na zdraví. Důležitější než indukce je ovšem gradient pole, který je závislý na použitém magnetu či zářiči. Z výzkumů se zdá, že je to právě gradient (spád) magnetického pole, který má největší vliv na živé tkáně. Tohoto poznatku se dá použít k cílenému ozařování určité struktury a naopak k omezení ozáření obsluhujícího personálu.

Vraťme se ale ještě k permanentním magnetům, jejichž aplikace je z pohledu léčby koní velmi jednoduchá a dá se využít v praxi každé stáje. Nejjednodušší permanentní magnety známe jako nízké válečky, kterými se například přichytávají kuchyňské chňapky. I ty můžeme léčebně využít. Jde jen o zjištění jejich polarity. Profesionální terapeutické magnety jsou sice většinou jinak tvarovány, ale i tyto feritové magnety lze použít.Víme, že každý magnet má jeden severní a jeden jižní pól. Obecně platí, že severní pól tlumí a jižní pól dráždí. Jak ale zjistíme, který je který? Je také třeba, aby se polarita jak permanentního magnetu, tak elektromagnetu určovala podle stejných kriterií. Vyjdeme tedy z fyzikálního pravidla pravé ruky, které říká, že jestliže cívku uchopíme do pravé ruky tak, že prsty směřují ve směru toku elektrického proudu, pak zdvižený palec směřuje k tomu konci cívky, kde se nalézá její severní magnetický pól. Takovýto elektromagnet, jestliže je zavěšen v prostředku na nit, se otočí svým severním pólem k zemskému severu. Z toho vyplývá, že na zemském severu je jižní pól magnetický. Podobně určujeme i polaritu permanentních magnetů. Máme-li po ruce kompas, jižní pól magnetu je na té straně, která přitáhne černý, tedy severní konec střelky. (Střelka ukazuje svým severním koncem k severnímu zemskému pólu – obr. 4). Máme-li magnety dva, můžeme mezi ně vložit nit nebo proužek kůže apod. (jako na obrázku) a tím vlastně vytvoříme střelku kompasu. Po jejím volném zavěšení je ta strana, která se ustálí a ukazuje k severu, severním pólem magnetů a strana co ukazuje k jihu je samozřejmě jižním pólem (obr. 5). Omlouvám se, že se takto obšírně věnuji tak jednoduché věci, ale pro použití magnetů je zásadní a často se v ní chybuje. Materiály a tvary magnetů jsou různé a mají i různé možnosti použití. Já jsem nalepil na magnet samolepku, aby na něj šlo psát fixem.

obr. 5

obr. 6

Zmínili jsme se o pulsních elektromagnetech, které se ponejvíce používají k zlepšení prokrvení bez nutnosti zvýšení tepla na povrchu těla, ke zlepšení zásobení kyslíkem, ke zmenšení svalové bolesti, k potlačení zánětlivých reakcí, k urychlení regenerace poškozených nervů, na kožní hnisavé defekty, na zlepšení ukládání vápníku u osteoporózy, ke snížení bolesti u degenerativních kloubních onemocnění.

Permanentní magnety můžeme aplikovat na akupunkturní body (magnetopunktura), na bolestivá místa a zhmožděniny, na kožní poškození a ekzémy, na exostózy, ve formě magnetických deček a „magnetických žehliček či válečků“ na bolestivé svaly podél páteře, na hrudníku a na končetinách a na lokálně namožené šlachy (obr. 6.) či problémy s kopyty i na podlomy. Možností je opravdu hodně. V současnosti mám ve své humánní praxi několik pacientů s patními ostruhami, kteří velmi dobře reagují na magnetoterapii permanentním magnetem. Aplikace je jednoduchá a etiologie onemocnění je podobná jako u exostóz u koní, proto i léčebný efekt je podobný. Jednoduchá je i aplikace takzvané „magnetické žehličky“ na namožené šlachy a při bolestech zad (obr. 7 a 8).

obr. 7

obr. 8

V řadě stájí, například v Německu, Itálii i ve Spojených státech amerických, můžeme vidět magnetoterapii jako rutinní regenerační a rehabilitační metodu. Jen u nás se stále nedaří prosadit myšlenku, že je dobré koně po výkonu zregenerovat. Tím nemám na mysli hodinové vykrokování na kolotoči a pak vrácení koně zpět do boxu. Koně nejsou stroje a zaslouží si naši péči. A právě některé druhy magnetoterapie jsou tak jednoduché a nenáročné, že by je mohl sám a s minimálními náklady aplikovat každý majitel či ošetřovatel. Magnetoterapie je metoda jednoduchá a bezpečná, má jen minimální omezení a žádné vedlejší účinky. Myslíte, že by nestálo za pokus naučit se ji prakticky provádět?