Ďábel oceánu – Manta

Manta birostris je největším rejnokem na světě, s rozpětím až devět metrů a váhou kolem 2500 kg. Elegantně brázdí vody kolem korálových útesů. Shora jsou zbarvené černě, břišní část je světlejší s četnými tmavými skvrnami, které slouží jako identifikační znak. Každá manta je jedinečná, nenajdete dva stejné jedince. Mají největší mozek v poměru k velikosti těla ze všech žraloků a rejnoků. Na konci těla je ocas, který nemá jinou než kormidelní funkci, neobsahuje žádný bodec. Oči mají po stranách hlavy, za laloky sloužícími k získávání potravy. Na rozdíl od ostatních rejnoků má manta, stejně jako její příbuzná siba, koncová ústa. K dýchání používá pět párů žaber umístěných na spodní straně těla. Unikátní struktury tvořící jakési „rohy“ (podle nichž se nazývá ďábelský rejnok), které vznikly přeměnou prsních ploutví. Během embryonálního vývoje se část prsních ploutví oddělí a posune se vpřed do oblasti kolem úst. „Rohy“ jsou velmi flexibilní a slouží ke směrování planktonu, malých ryb a vody do široce rozevřených úst. Když je zrovna nepoužívá, je schopná je stočit, aby snížila odpor vody při plavání. Vzhledem k jejich pelagickému životu plaktonožravého živočicha, byly některé znaky předků degenerovány. Například jediné co zůstalo ze zubů, je jen malá skupinka zakrnělých zoubků (velikosti špendlíkové hlavičky) na spodní čelisti, prakticky zakrytá kůží. Dermální zoubky (na povrchu těla) jsou také hodně zredukované co se počtu i velikosti týče, ale stále jsou přítomné. Spiraculum mají malé a nefunkční, místo toho veškerá voda proudící k žábrám vede skrz ústa. Manty často navštěvují na útesu „čisticí stanice“, kde jim malé rybky jako pyskouni, klipky a pomci vplouvají dovnitř do úst a k žábrám a odstraňují nečistoty. Z těla jim odstraňují parazity, mrtvou pokožku, čistí rány a pečují tak o jejich zdraví. Hlavním a jediným přirozeným predátorem pro manty jsou velcí žraloci, ale v několika případech bylo spatřeno, jak jsou loveny i kosatkami.

Taxonomicky je situace u mant stále zjišťována. Byly identifikovány tři druhy: Manta birostris, Manta ehrenbergii, a Manta raya, ale jsou si navzájem tak velmi podobné a těžko rozlišitelné, že i odborníci s tím mají problémy. Poslední dva druhy mohou být dokonce pouze izolované populace. Rod Manta je často zahrnován do samostatné čeledě Mobulidae, ale někdy společně se sibami a dalšími příbuznými je zahrnován do čeledě Myliobatidae. Manty mají mnoho různých jmen: atlantská manta, pacifická manta, ďábelský rejnok, ďábelská ryba nebo prostě manta. Manty jsou velmi zvědavé, často plavou kolem potápěčů, obhlížejí lodě a jsou velmi přátelské. Když se jich ale dotkneme, jejich ochranná slizová vrstva na těle se tím odstraní, což jim způsobuje infekce a ranky v pokožce.

Manty jsou gonochoristé (odděleného pohlaví), dochází u nich k vnitřnímu oplození (kopulace trvá asi devadesát sekund) a jsou živorodé. To znamená, že nekladou vajíčka, ale malá manta se vyvíjí v těle matky po dobu devíti až dvanácti měsíců (možná i déle, informace není přesně známá). Manta rodí jedno nebo dvě mláďata, ale neví se kdy a kde. Malá manta je po porodu asi jeden metr veliká. Potom má samice asi rok pauzu, než nastřádá energii k dalšímu oplození.

Zda jsou manty sociální zvířata není úplně jasné. Shromažďují se v místech, kde je dostatek potravy, na čisticích stanicích, ale stále chybí důkaz, že by mezi jednotlivými jedinci byly sociální vztahy. Aktivní predátoři jako lvi, vlci, delfíni, žraloci, kosatky často zakládají hierarchie a používají společné signály. Mimo rozmnožovací sezónu ukazují hlavně pasivně se pasoucí zvířata jako krávy, jeleni, antilopy a zřejmě i manty malé uvědomění si ostatních jedinců. Co se týče doby života mant, je to pro nás další velká neznámá. Vědci se domnívají, že by se mohli dožívat až dvaceti pěti let. Jelikož se neví jak, kam a kdy manty migrují, je velmi těžké je studovat. Neví se ani, zda manty či jiní rejnoci a žraloci někdy spí. Nikdo to totiž nikdy nezkoumal. U aktivně plavajících žraloků a rejnoků se předpokládá, že plavou neustále a od narození do smrti nikdy nepřestanou. Je možné, že některé části mozku jsou vypnuté, zatímco ty, co se starají o koordinaci plavání, zůstávají zapnuté. To ovšem nikdy nebylo experimentálně demonstrováno. Manty někdy vyskakují z vody, vedou je k tomu různé důvody. Mohou tak unikat predátorům, mohou se zbavovat parazitů na pokožce, může to dokonce sloužit jako forma komunikace – plácnutí o hladinu je slyšet kilometry daleko. Je možné, že v době námluv tak samci mohou ukazovat svou zdatnost, nebo to může jen forma hry.

Několik akvárií po celém světě se snažilo manty chovat v zajetí, ony však po pár hodinách nebo dnech vždy zemřely z neznámého důvodu. Nejdéle vydržela v japonském akváriu – třicet šest dní. Přesto se stále akvária snaží manty umisťovat do expozic. Manty jsou samozřejmě také loveny kvůli masu a játrům. Protože se vyskytují jen na některých místech světa, neví se, jak velká je jejich populace. Nedokážeme proto říci, zda jsou ohrožené či nikoliv, ovšem vzhledem k jejich pomalému rozmnožování se dá předpokládat, že se jejich počty mohou snižovat díky rybářskému průmyslu. Víme jen velmi málo o jejich základní biologii a životním cyklu, a tak se nabízí říci, že z hlediska vědy a ekologie nejsou důležité. Můžeme však podotknout, že jsou důležité pro svou krásu, jedinečnost a rozmanitost. Manty jsou záhadou našeho světa a naše planeta by bez nich byla zase o něco chudší.