Leiothrix lutea (Scopoli, 1786) Rod Liothrix patří do čeledi timáliovitých, která zahrnuje 63 rodů a 257 druhů. Timálie čínská patří vlastně odja...
Rod Liothrix patří do čeledi timáliovitých, která zahrnuje 63 rodů a 257 druhů.
Timálie čínská patří vlastně odjakživa k nejznámějším a nejoblíbenějším druhům této čeledi.
Rozšíření
Jejich vlastí jsou kopcovité krajiny severu Indie a jižní Číny. Jsou to neklidní a plaší ptáci, proto se zdržují převážně v nízkých lesích a křovinách. Často přeletují ve velkých hejnech nekonečné krajiny. Za potravu jim slouží především různý hmyz a červi, ale také různé bobule a ovoce. Miskovitá hnízda si staví nízko nad zemí v houští z proutků, trávy a mechu. Na výstelku používá různé peří. Často také berou stavební materiál z již hotových hnízd jiných druhů ptáků. Timálie čínské byly poprvé do Evropy dovezeny v roce 1866 do zoo v Londýně a od této doby patřily k oblíbeným a proto i dováženým druhům. Někdy bývá také nazývána slavík čínský. Timálie je pilný zpěvák a její zpěv je velmi podobný zpěvu našeho černohlávka (pěnice černohlavá, Sylvia atricapilla).
Popis
Samec i samice mají vrch těla olivově šedozelený, kostřec, široké a dlouhé krovky ocasní jsou světlejší s nádechem do zlatova, ty mají také na koncích bílý lem a před ním tmavší proužek. Vrch hlavy a šíje jsou žlutavě olivové. Uzdička a peří okolo oka žlutobílé. Široké licousy jsou tmavě šedé. Brada a hrdlo zářivě žluté, vole a prsa oranžové. Ostatek spodiny je kalně žlutý, boky šedé. Krovky křídelní olivově zelené, ohbí křídla žluté. Letky ruční černé, u kořene se širokými karmínovými okraji. Pera ocasní jsou na konci mírně vykrojena, olivově šedá, prostřední leskle černomodrá. Zobák je korálově červený, u kořene černý, nohy světle hnědé. Délka je 15 cm.
Krmení
V literatuře se můžeme dočíst, že jsou timálie na krmivo nenáročné, ale je dobré jim podávat pestrou potravu. V úvahu přichází nastrouhaná mrkev, strouhanka, mleté dětské piškoty, strouhaný sýr nízkotučný, netučný tvaroh, mravenčí kukly, cvrčci, octové mušky, larvy potemníka moučného. Různý hmyz usušený a rozemletý. Dále uvařené maso hovězí nebo kuřecí a následně rozemleté. Zvláště oblíbený je hmyz nalovený pomocí entomologické sítě ve vyšší trávě. S tímto druhem krmení jsem měl výborné zkušenosti. Při suchém a bezvětrném počasí bývá výsledek lovu velice vydatný. Nalovený hmyz jsem ze síťky přesypával do nižší krabice (krabice od bot), do které jsem vyřízl docela malý otvor, kudy mohl hmyz vylézat a zde ho potom ptáci lovili. Co se jim nepodařilo ulovit, vyletělo pod skleněnou střechu a zde je ptáci dohonili a „zbaštili“. Byl to zajímavý a krásný pohled na toto dění. Dále se ke krmení hodí malé kvasné mušky, luční kobylky (zde je lov dosti obtížný a časově náročný), roupice, komáří larvy, perloočky (Daphnia) i sušené jepice (zakoupíme v obchodě). Dále budeme podávat čerstvé ovoce, různé plody, kousky fíků a zelené krmivo v širokém výběru. Některé timálie, ale i jiní hmyzožraví ptáci, neodmítnou drobná semínka prosa, lesknici nebo strouhané ořechy (vlašské, lískové, aj.). Pro úplnost musím ještě doplnit, že odborné obchody dnes nabízejí široký výběr krmiv pro hmyzožravé ptáky, který obsahuje všechno, co ptáci pro své zdraví potřebují. Podáváním těchto krmiv ušetříme mnoho času s přípravou.
Chov
Timálie při dobré péči a pozornosti zakrátko zkrotnou a stanou se důvěřivými. Připravíme-li pro ně dostatečně veliké voliéry, vybavené vegetací v odpovídajícím množství, všechno se urychlí. Timálie se nejlépe cítí v hustě osázených voliérách, což má ale jednu nevýhodu, že je většinou jen málokdy vidíme. Volně v houští si stavějí pečlivá hnízda. Stavbu hnízd jim usnadníme tím, že v houští různě umístíme nízké košíčky z pletiva. Samička snáší tři až pět vajíček zelenomodře zbarvených, s červenohnědými skvrnami. Snůšku zahřívá střídavě samička se samečkem asi dvanáct dnů. Vylíhlá mláďata jsou téměř holá, jen řídce porostlá chmýřím. Zobáček mají červeno žlutý, hrdlo žluté, ozobí žlutobílé. Mláďata vyletují z hnízda asi po dvanácti dnech, ale jejich opeření je dosti řídké. Barva opeření je nyní šedá, zobák mají dočervena zbarvený, se žlutou špičkou. K vybarvení do šatu dospělosti potřebují timálie deset až dvanáct týdnů. V době krmení mladých budeme podávat co nejvíce živočišné potravy. Timálie hnízdí u nás v jarních a letních měsících několikrát po sobě. V tuto dobu se stává pár timálií vůči ostatním spoluobyvatelům nejen nesnášenlivý, ale často i útočný. Když napadají své spoluobyvatele, vytrhávají jim peří, kterým si vystýlají své hnízdo. Proto se doporučuje poskytnout timáliím na tuto dobu samostatné ubytování. Já zastávám názor, že na podzim (podle počasí) je nutné umístit timálie do vnitřního prostoru s možností přitápění, ale znám chovatele, kteří nechávají timálie přes zimu v zahradních voliérách. Jaké mají v tomto směru výsledky, se mi nepodařilo zjistit.
Jeden z mých známých si zakoupil párek timálií, které začátkem května vypustil do zasklené zahradní voliéry o rozměrech 3×2×2 m (dך×v). Voliéra byla osázená keři pámelníku bílého. Tento prostor s nimi ještě obýval párek korunáčků karmínových. Samička snesla tři vajíčka, která ale byla neoplozená. Při druhém hnízdění, které následovalo ihned po neúspěšném prvním hnízdění, snesla samička opět tři vajíčka, ze kterých se vylíhla tři mláďata. Chovatel bohužel neměl potřebné krmivo pro toto období, proto mláďata nepřežila. Pár timálií zahnízdil potřetí, ale zase neúspěšně. V příštím roce byl pár přemístěn do téže voliéry, kde si zakrátko postavil ze suché trávy hlubší hnízdo. Byla snesena zase tři vejce, ze kterých se vylíhla tři mláďata. Jedno bylo zřetelně slabé a po třech dnech uhynulo. O zbylá dvě mláďata rodiče výborně pečovali a mladí již po deseti dnech nedostatečně opeřeni hnízdo opustili, ale byli celkem letuschopni. Rodiče je až do úplné soběstačnosti krmili. Nastal čas, kdy je bylo nutno odchytit, protože je rodiče začali intenzivně pronásledovat. Chovatel měl při chovu problém se získáváním živočišného krmiva. Zkoušel jim nabídnout vaječnou míchanici, ale o ni neměli ptáci zájem. Když začal podávat chrostíka bystřinného, vše proběhlo dobře. Byl přesvědčen, že kdyby tyto larvy neměl k dispozici, o mladé by přišel. Tyto larvy je nutno sbírat v potoce pod kameny, což vyžaduje mnoho času. Z ostatních podávaných krmiv braly timálie dětský piškot, slunečnicové semeno, lesknici a různé ovoce. V následujícím hnízdění se opět vylíhla tři mláďata, ale pouze o jedno rodiče pečovali a proto byla dvě zbývající odebrána k umělému krmení. Chovatel si připravoval kaši z vařeného vejce, piškotu, jablek, medu, mrkve, mravenčích kukel, moučných červů a vitamínů. Všechna uvedená krmiva rozmixoval a nepříliš tuhá pak pomocí stříkačky dával mladým do volátka. Mláďata brali toto krmivo ochotně, ale přece jen jedno uhynulo.
Literatura:
Karásek, d. J. – Cizokrajní ptáci chovaní v klecích KPEP Praha,
Rutgers, A. – Handbuch fur Zucht und Haltung premdlandischer Vogel Neumann–Verlag,
Veger, Zd. – Atlas cizokrajních ptáků, SPN, Praha