Zajímavé hnízdění kachen divokých

Již druhým rokem u nás na stohu slámy zahnízdili kachny divoké a letos mě opravdu překvapily. V loňském roce hnízdil na stohu pouze jeden pár, kdežto letos tam hnízdili už páry tři. Jedno hnízdo bylo umístěno přímo na jeho vrcholu, druhé na zemi u kraje stohu a třetí bylo vzdálené asi dva metry na zemi pod stromem v hromadě větví. Na tom by však nebylo nic divného, kdyby v hnízdech byla pouze vajíčka kachen divokých, ale v každém hnízdě byla i vajíčka bažantů. V hnízdě pod stromem bylo pouze jedno, v druhém hnízdě čtyři a ve třetím jich bylo dokonce pět. Dvě hnízda bohužel byla zničena, neznámo jak. Myslím si, že to bylo hlavně proto, že kachny postavily hnízda na místech, která vůbec nesplývala s okolím. Třetí hnízdo, které bylo umístěno ve větvích, jako jediné přežilo. Určitě hnízdo kachna ochránila tím, že ho jako jediná dobře skryla a na první pohled bylo téměř neviditelné. I já jsem ho objevil náhodou. Jak už jsem zmínil, přežilo pouze jedno hnízdo, ve kterém bylo jedno bažantí vajíčko. Po mém objevení už samice seděla na celé snůšce, která obsahovala pět vlastních a jedno cizí vajíčko. Hned mi bylo jasné, že jestli se bažant vylíhne, tak nemá šanci na přežití. (Jak je známo, bažanti neumí plavat.) Proto jsem začal hnízdo každé ráno kontrolovat. Měl jsem v plánu, jakmile se bažantík vylíhne, tak ho odebrat a odchovat společně s kuřaty slepic, která jsme právě měli. Pak by ho čekala už jen cesta na svobodu. I přesto, že se jednalo o kachny, které byly zvyklé na lidi (každý den se chodili přikrmovat k mým holubům na zahradu), raději jsem kontrolu prováděl jen z dostatečné vzdálenosti. Ačkoliv jsem hnízdo kontroloval denně, jeden den jsem náhodou vynechal a podle zákona schválnosti se v ten den se kachňata vylíhla. Z počátku jsem měl obavy, že se i toto hnízdo stalo potravou nějakého predátora, ale bylo vidět, že se z vajec vylíhla kachňata a bažantí vajíčko bylo také pryč. Hned jsem šel zkontrolovat nejbližší rybník vzdálený asi dvě stě metrů, ale tam „kachní rodinka“ nebyla. V zápětí došlo na kontrolu dalších dvou rybníků a okolí hnízda, ale ani tam jsem nic nenašel. Nezbylo mi nic jiného, než všechno nechat na přírodě. Po několika dnech jsem spatřil kachňata na rybníce, samozřejmě bez bažanta. Jak to všechno dopadlo se už jistě nikdy nedovím, ale myslím si, že bažant neměl sebemenší šanci na přežití.

text a foto: Josef Frynta