Mistrovství světa v dostizích chrtů

Tato, vždy netrpělivě očekávaná, vrcholná dostihová akce se letos konala 7. a 8. června v holandském Oude Pekela. Pro účastníky z naší republiky to obnášelo okolo 800 ujetých kilometrů, přesto naše výprava byla početná. Z původních 29 hlášených dojelo 26, tři se nemohli zúčastnit (kvůli hárání, zranění a diskvalifikaci).

Na mistrovství se vydalo se svými majiteli celkem 323 chrtů (po oba dny startoval přibližně stejný počet psů) z dvanácti zemí – Belgie, České republiky, Finska, Francie, Holandska, Itálie, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Slovenska a Švýcarska. V sobotu byly na programu všechny Friendshipy, to znamená běhy psů, na které se „nedostalo“ – v mistrovství totiž může startovat z každé země nejvíce šest chrtů v plemeni a pohlaví a nadto ještě může obhajovat titul loňský mistr. Přesto jsme (k údivu ostatních) měli v programu devět vipetů – pořadatelé k nám omylem přidali dva italské psy. Dále se v sobotu běžela mistrovství světa italských chrtíků, azavaků, barzojů, španělských galg, slug a faraonů. Z pěti přihlášených irských vlkodavů se nedostavil nikdo. V neděli pak běželi o tituly mistra světa afgánští chrti, Saluki, greyhoundi a vipeti.

Vipeti.


Barzoji.


Stupně vítězů – grey.

Přijíždět na místo konání se mohlo již od středy a tak malá, stromy stíněná loučka v těsné blízkosti dráhy byla brzy plná. Ostatní mohli kempovat v prostorném slunečném kempu, který byl o něco dále. Kdo přijel v noci a kemp minul (vjíždělo se do něho z jiné strany, než na dráhu), zaparkoval na cestě u dráhy a ráno už stěhování většinou neřešil a zůstal, kde byl. Místo bylo stíněno stromy (oba dny panovalo vedro, jen v sobotu sprchlo tak krátce, že to za chvíli nebylo vůbec poznat) a navíc - bylo to těsně u dráhy.

V sobotu ráno psi, startující tento den, prošli veterinární přejímkou. A pak už všichni netrpělivě čekali na úvodní ceremoniál, ale hlavně na vyhlášení opravených běhů (podle toho, kdo skutečně přijel, aby podle soupeřů zvážili své šance na umístění) a zahájení dostihů. Hned při zahájení selhala technika (bohužel ne naposledy), takže úvod byl opravdu krátký, ale s efektním závěrem, kdy byly vypuštěny holubice a balónky. Ovšem organizace „mírně“ (myslím, že spousta účastníků by slovo „mírně“ vynechala, ale s odstupem se vzpomíná hlavně na to dobré) pokulhávala po celé mistrovství - časové skluzy neřešili, problémy byly s rozhlasem, kůží i s boxy, takže vše poněkud vázlo. Jednou se dokonce nemohli „strefit“ do správné hymny země vítězného psa. Než se to asi na čtvrtý pokus podařilo, francouzští fanoušci nezaváhali a spontánně vypomohli vlastním zpěvem hymny. Také výsledky na tabuli nebyly vždy všechny. Ale nebylo vše jen špatně. Výborný byl hlasatel, bylo mu perfektně rozumět (což se nedá vždy říct a pro cizozemce je třeba mluvit srozumitelně). Hlásil německy, francouzsky a samozřejmě v mateřštině. Také toalety byly stále čisté (ano i mít si kam odskočit je důležité – to ocenili zvláště účastníci posledního mistrovství Evropy). Dostatek bylo stánků s občerstvením i psími potřebami. Mě zaujaly krásné obojky.

Ještě pár slov ke dráze. Dráha byla travnatá, povrch velice pěkný, naopak zoufalé bylo vnitřní hrazení, které sestávalo ze dvou uzounkých bílých pásků, které spousta psů v zápalu boje neviděla a skončila uvnitř dráhy. Někdy to byly dost nepříjemně vypadající pády (barzoj, Vipet). Naštěstí, téměř vždy ve vipetech startoval v běhu nějaký pes znalý místní situace a psy na dráhu „správně“ navedl, takže karambolů nebylo tolik. Zajíc se natahoval přes kladky (motokrálík fungoval bezvadně a rychle), trať pro vipety a italské chrtíky byla dlouhá 350 metů, pro ostatní 475 metrů. Do finále se postupovalo podle počtu startujících – někteří podle časů, jiní dle pořadí, ale trochu jinak, než běháme u nás, i při menším počtu psů se běhalo přes semifinále, aby každý pes měl nejméně dva běhy.

A konečně se začalo běhat. Začínalo se friendshipem, kterého se zúčastnili dva grejové, dvacet tři vipetek a padesát čtyři vipetů psů, takže i zde byly boje velmi napínavé. Ve fenách jsme zástupce neměli, ve psech startovali čtyři naši psi. Je zvláštní, že mezi patnácti běhy nedovedli pořadatelé rozepsat rozběhy tak, aby neběželi v jednom běhu dva čeští zástupci. Do finále měli šanci jen ti, co zaběhli čas pod dvacet tři sekund, jenže takových psů bylo dvacet čtyři, takže rozhodovala číslíčka za desetinnou čárkou. A jak dopadli naši: 14. Gilardino Ticking Timebomb (22,85), 15. Cerutti Blue North (22,88), 36. Jamper ze Spingbart Gou (23,25) a 48. Albert Cordis (23,54).

Z malých boxů běželi ještě italáčci. Ti už soutěžili o titul mistra světa. Zde jsme měli dva české psy. Z celkem jedenácti psů pouze tři měli čas pod třicet sekund, jedním z nich byl náš Chick King of Ivar (zaběhl nejrychlejší čas, a to ve obou bězích) a do finále postoupil s dečkou číslo jedna. Druhý náš italáček Dio Diesel Bugsy běžel na své možnosti. Finále pro naše barvy začalo nadějně, ale třetí běh byl znát (u nás nebývá tolik italáčků, aby se běželo na tři běhy) a také je třeba brát v potaz, že Chickovi bylo letos v březnu již sedm let. Přesto předvedl krásný výkon a vybojoval třetí místo.

Od velkých boxů běželi dva grejhoudi friendship, další běhy byly již o titul. První startovali azavaci (všichni z Německa), dále barzoji – zde jsme měli dvě fenky a jednoho psa. Alla od Podhorního vrchu v rozběhu doběhla na druhém místě a v pěkném čase, v dalším běhu však nevyběhla z boxů a mistrovství pro ni skončilo. Rosehill Coffee Time V Zoiboyz se probojovala do finále, ale bohužel ho nedoběhla. Vše zachraňoval Alexandr od Podhorního vrchu, který ve finále běžel s dečkou číslo 6 a šestý i doběhl. Zástupce v dalších plemenech jsme už neměli – běželi ještě španělští galgové (po jednom z Belgie a Holandska, ostatní z Německa), maďarští chrti (záležitost Maďarska a Německa), faraónští psi (všichni z Německa) a slugi (jedenkrát Francie, dvakrát Švýcarsko, ostatní z Německa).

Vítězná saluki fena – Maymouna’s Subeida z Holandska.


Stupně vítězů – Italský chrtík psi.

Finále skončila před 21. hodinou. Následovala důkladná veterinární kontrola na nedělní běhy. Komu se nechtělo čekat dlouhou frontu, přivstal si na přejímku v neděli ráno (oproti večeru byla přejímka kupodivu velice zběžná).

Začínalo se od velkých boxů a první běželi afgánští chrti. Zástupce jsme měli ve psech – Cassedy´s Cody běžel s dvojnásobným mistrem světa, domácím Waikaremoanou van de Bremmen (držitelem rekordu na místní dráze), který svým během nenechal nikoho na pochybách, kdo je tu „jednička“. Přesto v dalším běhu byl překonán dráhový rekord, když předtím zlepšila rekord dráhy i fenka (o rekord se postarali sourozenci Xapanachy a Xandramani van de Bremmen, oba jedné majitelky). V dalším běhu se zasekla kůže a když nebylo za čím běžet, šel si pes se slavným jménem Curandosha vyřídit nějaké nedorozumění s jiným psem a byla z toho pořádná mela, neboť soupeř si to nenechal líbit. Bohužel k remplování (napadání) stejným psem došlo potom i v opakovaném běhu. Opravným během si Cody pěkným výkonem zajistil postup do semifinále. V něm opět běžel s mistrem světa (po tomto MS již trojnásobným) a dalšími ostřílenými závodníky a na finále to nestačilo, ačkoliv měl čas o chlup lepší, než třetí postupující z prvního semifinále. Další běželi saluki, náš zástupce pes Mahdi z Farsistanu s dostihy teprve začíná (na našich drahách moc saluk nepotká) a na zkušené soupeře nestačil. Při grejhoundech fenách jsme si trochu oddechli, protože zde jsme zástupce neměli a už jsme zase fandili třem našim grejům. Zorneagle´s Karel i Erbi Co Co své rozběhy vyhráli, Druppi Co Co doběhl druhý. Netrpělivě jsme čekali na hlášení časů, neboť ani vítězství nemusí znamenat potřebný čas, což se také potvrdilo u Karla. Erbi měl druhý nejlepší čas, Druppi čtvrtý a Karel sedmý (tedy těsně před branami k finále). Grejhoundi mají druhý běh fakultativní, takže je na majiteli, aby si sám vyřešil dilema, zda psa pustit nebo mu čas z prvního běhu bude stačit na finále. Do druhého běhu šli jen tři grejhoundi, z našich pouze Karel, který běh vyhrál v pěkném čase, zajistil si postup a do finále tak nastoupili hned tři naši grejové. Ve finále (s dvojkou Erbi, s číslem čtyři Karel a s číslem pět Druppi) se, po urputném boji s Erbim, propracoval na první místo, poté získal i mírný náskok a zvítězil Dopping Sinfein z Maďarska. Naši ve velmi pěkném běhu (za mohutného fandění české ekipy) doběhli za sebou – na třetím místě Erbi, čtvrtý Druppi a pátý Karel.

Od malých boxů startovali vipeti (celkem čtyřicet dva fen a čtyřicet čtyři psů). Feny do finále postupovaly s časy 22,27 až 22,57 sekund. Času pod 23 sekund z našich dosáhla jen Dolce Vita Blue North (22,95) a to jí stačilo na devatenácté místo. Další místa našich fen byla následující: 30. Brodway Black Arrows (23,18), 31. Finta Ticking Timebomb (23,20), 35. Barchetta Spitfire Moravie (23,50) a 36. Apa Cordis (23,63). Psům se vedlo o něco lépe (ač ani oni na finále nedosáhli), někteří své běhy i vyhráli - Cassini, Bodie, Kenwood, ale časově to nebyly vždy dostatečně rychlé běhy. Postupové časy pro psy byly 22,06 až 22,43 sekund. Z našich měl nejlepší čas a výsledné umístění desátý Inzaghi ze Spingbart Gou 22,58, dále 12. Ceasar Old Road´s 22,61, 19. Cassini Blue North 22,71, 21. Kento ze Spingbart gou 22,83, 22. Bodie Black Arrows 22,85, 29. Forest Gamp Globe Glass 22,98 a 31. Kenwood ze Spingbart 23,17 sekund. Ve vipetech byl několikrát překonán rekord dráhy – u fen dokonce hned třikrát a jednou u psů. Při finále saluk fen nastala nucená přestávka, když nešly otevřít boxy. Při řešení, co s tím se sice po chvíli zápolení podařilo boxy otevřít, ale zase pro změnu nešly zavřít. Nakonec vše dobře dopadlo a mohlo se pokračovat. Ještě pár finálových běhů a bylo tu poslední finále. Pohled na hodinky – ukazují čas 19,40 hodin.

Pak zbývalo už jen vyzvednout licenci. Někdo si užíval klidu, protože odjížděl až v pondělí, jiní ve spěchu balili, protože museli v pondělí do práce. Ještě rychlé rozloučení s přáteli, dlouhá noční cesta domů a návrat k všedním věcem, než se zase všichni, většinou již stálí účastníci, opět setkají na mistrovství Evropy, či ještě před tím na některých jiných dostizích.