Cvičit se starším psem či nikoliv?

O tomto problému jsme v poslední době několikrát diskutovali na našem kynologickém cvičišti. K debatě nás přivedl případ, kdy na závodech dle ZVV 2 soutěžil téměř dvanáctiletý Německý ovčák. Přihlížející mladí psovodi z naší ZKO rozhýbali diskusi o tom, jak dlouho vlastně se psem ve sportovní kynologii cvičit, v kolika letech věku psa cvičit přestat, atd.

Starý pes by měl mít klid a odpočinek …

Je otázka, kdy se jedná o starého psa. Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že průměrný věk plemen, která lze vidět na našich kynologických cvičištích je deset až dvanáct let, je mnohdy těžké určit, kdy se jedná o starého psa. Zkušební řády pro sportovní výcvik v České republice nijak neomezují horní věkovou hranici pro účast na zkouškách a soutěžích. Vymezit pojem „starý pes“ se ukazuje jako obtížné, neboť ani v odborné kynologické literatuře nenajdeme konkrétní vymezení týkající se věku. Určitým vodítkem by mohl být Výstavní řád Českomoravské kynologické unie, podle kterého je vypisována třída veteránů od osmi roků věku psa. Je samozřejmé, že stáří psa je určitě jedním z rozhodujících faktorů, ale momentální kondici ovlivňuje zdravotní stav, intenzita předchozího výcviku, druh krmení, plemenná příslušnost, roční období, současné klimatické podmínky … Kdysi jsem se dočetl, že na Slovensku na jedněch přeborech záchranných psů soutěžil třináctiletý střední knírač, který skončil asi v polovině startovní listiny. Tehdy jsem se tomu dost divil, ale s přibývajícími léty jsem se několikrát osobně setkal s případy, kdy desetiletí, ale i starší psi, skládali zkoušky z výkonu nebo závodili. Jednalo se většinou o německé ovčáky a jednoho Malého knírače. Na základě uvedených skutečností zastávám názor, že i se starým psem lze mnohdy kondičně cvičit i ve veteránském věku. Osobní zkušenost mám s pachovými pracemi. Občasné procvičení poslušnosti by nemělo být u trénovaného psího seniora problémem. Já bych však se starším psem necvičil překážky, zvážil bych i cviky obrany. Je to samozřejmě individuální záležitost, kdy každý psovod musí zvážit, neublíží-li svému kamarádovi a má-li vůbec smysl, aby se náš veterán producíroval před „bažanty“. I zde v plné míře platí „všeho s mírou“. Nemůžeme od desetiletého „vysloužilce“ očekávat výkony, které podával mezi třetím až šestým rokem svého života. Alespoň ve většině případů.

Sportovní kynologii děláme pro radost a naši čtyřnozí kamarádi nám dělají mnohdy pomyšlení, proto i oni mají právo na klidný a spokojený zbytek života. My lidé musíme umět správně odhadnout, kdy začít s naším psím sportovcem „chodit jen na procházky“. Za předchozí aktivní léta si to určitě naši hafani zaslouží.