Magické slovo Endurance – XXI. Část

Středoevropský pohár endurance

Již do pátého ročníku vstoupil Středoevropský pohár ve vytrvalosti (Central European Endurance Cup = CEEC) závody v Maďarské Bábolně, jednom z historicky nejznámějších Evropských center chovu arabských koní, plnokrevných i Shagyí. Ostatně netřeba chodit do dávné minulosti, vítězný kůň z mistrovství světa v Aachenu 2006, Shagya arab Hungares, je místní rodák, byť zvítězil ve španělských barvách. Právě Bábolna byla cílem, či spíše prostředkem mnoha jezdců ke splnění kvalifikačních limitů, ať již pro mistrovství světa v Malajsii nebo pro juniorské mistrovství Evropy ve Španělsku. Navíc pro mnohé juniory tyto závody mohly být předzkouškou a seznámením se s tratí Mistrovství světa juniorů 2009. Lákavý profil trati, zdánlivě jednoduchý, s minimálním převýšením, svádějící k ostrému tempu, měl být téměř bezproblémový. Že to tak úplně nebylo, poměrně brzy v sobotních mezinárodních závodech zjistila šedesátka jezdců z devíti různých zemí. A k naší velké potěše je nutno dodat: neztratili jsme se.

Královská soutěž

Ze startujících 23 dvojic jich dvanáct úspěšně dokončilo celých 160 km (CEI***), přičemž první dva, vítěz Jozsef Toth s Hanimou z Maďarska (není příbuzný se Zoltánem Tothem, známým brněnským parkurovým jezdcem) a Slovák Pavol Prikryl na Sumaině dokázali tuto trať zdolat za méně než devět a půl hodiny. Třetí v cíli Silva Potočná s ryzkou Silvií (týden po závodech v Rakvicích). Porazila Itala Vincenza Catalaniho na bělouši Parytet o pouhou jednu vteřinu a malý, sympatický padesátník asi proklínal svoji nepozornost, neboť zastavil svého koně u sídla časoměřičů, které bylo asi dva metry před cílovou bránou. Nejvíce muselo bolet nedokončení Němku Tanju Prieler se Selmou Zett, která dojela na třetí pozici ve vynikajícím čase devět hodin třicet tři minut, ale byla diskvalifikována pro kulhání. Téhož verdiktu se bohužel dočkal i jediný náš zástupce v této soutěži, Petr Jadlovský s Káhirou. Po desíti a půl hodinách v sedle je to víc než jen mrzuté.
Z pohledu kvalifikačních ambicí byl pro české účastníky, či spíše v tomto případě účastnice, nejdůležitější závod juniorů na 120 km (CEI*** J–YR). Tomu odpovídalo i zastoupení, hned čtyři dvojice tvořící tým české reprezentace, vyrazily na trať. O jejich velké motivaci a skvělé připravenosti nejlépe svědčí výsledek. Všechny úspěšně zdolaly záludnosti tratě a velkou porci kilometrů se ctí. Třetí byla Markéta Terberová s Wellfare těsně před Petrou Trojákovou na Shagya Wantovi ve stejném čase. Šestá dojela zkušená Katka Kyselá a Poesie, na sedmém místě úspěšně dokončila naopak nejmladší členka týmu Martina Drásalová se Salemem, pro něž to byl zároveň i první start na mezinárodních závodech. Český tým se umístil hned druhý, za vítěznými Maďarkami a každá naše závodnice zároveň i splnila limit pro účast na letošním.mistrovství Evropy juniorů v Oviedu. O tom, že trať je jednoduchá jen zdánlivě, nejlépe svědčila čísla a porovnání. Z deseti startujících jezdců na stodvaceti kilometrové trati (CEI***) pouze čtyři dokázali dokončit úspěšně. Zvítězila známá německá závodnice Belinda Hitzler s Nabab la Majorie. Mezi těmi méně šťastnými, kteří nedokončili, byl i Tomáš Pflug se Splitem.

Vítězné dvě hvězdy

Krásnou a chutnou třešničkou na dortu pro Českou reprezentaci byl závod seniorů na osmdesát kilometrů (tedy CEI**). V poli dvanácti startujících a deseti dokončivších zvítězil český reprezentant Jakub Kyselý s Woodym ve skvělém čase čtyř hodin a devíti minut před Slovenkou Lucií Staroveckou na Saténovi. Na důstojném osmém místě se umístil Emil Štefek junior s Umagem, kteří závod zvládli průměrnou rychlostí zhruba sedmnáct a půl kilometru za hodinu.
Pro převážnou většinu, byť i ostřílených a zkušených závodníků a jejich doprovodu, působila soutěž vytrvalostních zápřeží (endurance driving) jako zjevení. Elegantní a ohniví arabští koně v lehkých vozech se hnali krajinou s větrem o závod. Že tato novinka spatřila světlo světa právě zde, není z historických důvodů k divu, neboť plnokrevné araby takto využívala maďarská šlechta již před více než sto lety. Nicméně kdo neviděl a nezkusil, ten nepochopí, jak fascinující to může být. Výjezd do Bábolny patřil k těm akcím, na něž můžeme být po právu hrdí. Nejen že jsme neskončili na štítě, ale ten štít jsme naopak vyzdvihli vysoko. Z osmi startujících dvojic jich šest úspěšně dokončilo a díky Kubovi Kyselému jsme získali i vítězství. To, že česká vytrvalost umí naši vlast dobře reprezentovat, je velice potěšující. Kdy ji napodobí třeba skoky nebo drezůra?