Terarijní klenot Chorvatska paještěrka jadranská

Někdy bývá česky nazývána ještěrkovec jadranský, jindy pouze ještěrka jadranská. Algyroides nigropunctatus. Jde o velmi atraktivní, až dvacet centimetrů dlouhé zvíře, které se od ostatních ještěrek čeledi liší především drsnými kýlnatými šupinami na hřbetě. Svrchu je zbarvená nenápadně rezavohnědě, zato břišní část jejího těla je doslova paletou těch nejzářivějších barev. Samečci mají zářivě červené bříško a jasně kobaltově modré hrdélko, zatímco jejich družky mají spodek těla svítivě žlutý, na okrajích lemovaný oranžově a hrdélko popelavě šedomodré.

Tento druh se vyskytuje podél pobřeží Jadranu od Itálie na severu až po řecké pobřeží Jónského moře na jihu. Obývá i celou řadu zdejších ostrovů, na nichž může vytvářet melanické populace.

Měl jsem možnost chovat po určitou dobu dva páry pocházející ze severní části Chorvatska. Zřídil jsem pro ně terárium rozměrů 50×30×30 cm. Dno pokrýval říční písek a větší množství přes sebe položených kamenů. V případě nouze můžeme použít i větší střepy z hliněných květináčů. V teráriu byla mělká miska s vodou k napájení. Výhřev zajišťovala 25W žárovka. Terárium stálo v blízkosti okna, aby byl zajištěn dostatek světla. Při chovu jsem vycházel z dlouhodobého pozorování těchto plazů v přírodě. Obývají zde totiž kamenné zídky v blízkosti keřů. Místo bývá vždy střídavě vystaveno stínu a prudkému slunci, podle denní doby a konkrétní lokalitu vždy obývá větší množství dospělců bez ohledu na pohlaví. I proto jsem ponechal oba páry společně v jedné ubikaci. Nutností je však vytvoření dostatečného množství úkrytů a dosti členitého prostředí, což zajistíme již zmiňovanými kameny a střepy květináčů. Chov není náročný, je podobný chovu například gekončíků nočních, jen s tím rozdílem, že musíme zajistit více denního světla.

Ke krmení předkládáme drobný hmyz. Já jsem krmil nymfami cvrčků a šváby druhu Shelfordella tartara. K chovu je nutné zimování alespoň při 15 až 18 stupních Celsia po dobu 6 až 8 týdnů. Po probuzení se zvířata bez problémů během dubna páří a na začátku června už jsou na samicích patrná plná bříška. Bohužel, v té době jsem je přenechal po páru dalším chovatelům, a tak nemohu o dalším průběhu rozmnožování říci nic bližšího.

V přírodě snáší samičky jen 2 až čtyři vajíčka, zpravidla dvakrát za sezónu. Mláďata se z nich líhnou na přelomu července a srpna. Měla by být odchovávána odděleně, jinak hrozí, že se stanou potravou vlastním rodičům.

Podle mého názoru se tyto ještěrky hodí i pro chovatele začátečníky. Jsou totiž atraktivní nejen zbarvením a způsobem chovu, ale především svou neustálou celodenní aktivitou. Pohybují se po teráriu, honí se, hrabou a prolézají připravenou skalku, takže se případný pozorovatel téměř nikdy nenudí.