O soužití našich zvířátek

Na srnčátko Kubíka šlápl omylem dřevorubec v lese, a protože můj přítel je bývalý hajný a všichni ho znají, zavolal mu, jestli bychom se o něj mohli postarat. Samozřejmě jsem pro srnčátko hned jela. Miluji zvířata nade vše, tak jsem neváhala ani vteřinu. Ze začátku jsem měla strach, jestli bude chtít pít z láhve, ale moje obavy byly zbytečné, vypije celou kojeneckou láhev kozího mléka třikrát denně a dokonce už se i pase. Celý den je venku, jen v horku ho beru domů a večer jde zase ven. Celou noc spí pod pecí na dece. Někdy se k němu přitulí i papilonka Kettynka. U sousedů mají kočku s koťaty. Koťata chodí kontrolovat a počítat náš čtyřletý Papilon Matýsek. S přítelem jsme opravili starý dům na samotě, máme u něj velkou zahradu, les i louky. Máme i mnoho jiných zvířat a všichni se velice dobře snáší. Běda, když některé zakňučí, hned se všichni běží podívat, jestli by mohli nějak pomoci. Zvlášť dvouletá rotvajlerka Arina, to je hotový poklad, co se týče starostlivosti. Vydrží se nechat okusovat od Kettynky celé dny. S Kubíkem si hraje na louce na honičku a s kočkami leží v jednom pelíšku.Když jsme s Kubíkem na procházce okolo domu, nespustí z něj oči a dává pozor, aby se mu něco nestalo. Také jsme spolu s domem dostali patnáctiletého Voříška, kousal jak lidi, tak i ostatní zvířata, nyní dokonce i aportuje. Přestože je už starý, má elánu jako mladík. Také máme koně a kozy. Jsou spolu na jedné pastvině. Když jdu dojit, pomáhají mně koně zahánět kozy do chlívka a s kozlem Honzou si ten mladší Sančo hrají na trkanou. Se všemi našimi zvířaty je veliká zábava, a proto končím s pozdravem: všem zvířátkům zdar.