Po dlouhém přemýšlení jsem se před časem rozhodla si ke své kočičí smečce pořídit hafíka. Během návštěvy u známé mě totiž okouzlilo malé miminko yor...
Po dlouhém přemýšlení jsem se před časem rozhodla si ke své kočičí smečce pořídit hafíka. Během návštěvy u známé mě totiž okouzlilo malé miminko yorkshira. Byla to psí slečna a tuze se ke mně měla. Cestou k nám domů mi pochrupávala na klíně, pranic jí nevadilo drncání auta. Když mi druhý den původní panička volala, aby se na fenečku optala, nechtěla mi věřit, že malá ji hned prodala a zamilovala si mě.
Kočky byly z malého psíka celé paf. Na jejich vkus byla hafinka příliš hlučná a hbitá a docela nejvíc je fascinoval její vrtící se ocásek. Při každé příležitosti se pokoušely tu hýbající se věc zachytit tlapkou a štěně jim odpovídalo veselým poňafáváním. Bralo to jako super hru. Naše mindy, do té doby zvyklé okupovat postel a gauč, nerady opouštěly vydobytá privilegia. Jakmile fenečka pochopila, jak se do postele chodí, již nehodlala výsostné místo opustit a tak se postel již navždycky stala jejím velkým pelíškem. I když přece jeden ústupek nakonec udělala. V té době jsem měla doma malého kocourka a fenečka se s ním skamarádila. Ten jediný s ní směl spát, spolu jedli, spolu si hráli. Kvůli ní také nakonec doma zůstal a kamarádství trvá i po letech. Je hodně legrační naši hafinku pozorovat, když na ni přijdou holčičí choutky, jak si kocourkovi sedne na záda, obejme jej a nehodlá slézt. I s dalšími koťaty byla velký kamarád. Mám hodně fotografií, kde naše psí slečna sedí a malé kotě se na ni zbožně dívá.
Bylo to období veselosti a zajímavých zážitků. Přineslo nám ale i problémy. Hafinka nějak nevěděla, jestli je psík nebo kočka. Tohle období trvalo ještě nějaký čas a skončilo až s jejími mateřskými povinnostmi. Vím, že hodně lidí váhá, jestli si ke kočce pořídit psíka a naopak, ale já se domnívám, že zvířata si na sebe velice rychle zvyknou, vezmou nového vetřelce rychle mezi smečku a stanou se z nich báječní a zcela bezproblémoví kamarádi. Naučí se tolerovat zvyky toho druhého, respektovat ho, dokonce v případě nemoci začnou o svého zvířecího kamaráda až dojemně pečovat.
Mnohý čtenář si možná řekne, že je to jen sentimentální blábol. Ale u nás to tak opravdu funguje. A jak jsem zjistila, a jak je vidět z fotografií, nejen u nás.