Homeopatie u koní

Co je to homeopatie, jaký je rozdíl mezi homeopatickou a alopatickou léčbou, jak se homeopatika vyrábějí, jak homeopatika léčí, jaká jsou kriteria jejich účinku, jak se provádí homeopatická léčba, co lze od homeopatie očekávat a co nikoli?
Na první otázku je poměrně jednoduchá odpověď. Zakladatelem homeopatie je německý lékař Samuel Hahnemann (1755–1843). Jako první zdokumentoval a klinicky používal metodu vycházející z principu popsaného heslem „Similia similibus curentur“. Volně to můžeme přeložit jako „podobné se má léčit podobným“. Toto je základní princip metody nazývané homeopatie. Hahnemann byl také prvním lékařem, který účinnost léků testoval na sobě samém a objevil přitom nový léčebný princip. Při testování na sobě zjistil, že jedy u zdravého člověka vyvolávají určité příznaky již známých nemocí a jejich malé dávky, homeopaticky upravené, nemocné těchto potíží naopak zbavují. Je to podobný princip jako u očkování, kdy oslabené infekční dávky vyvolají v těle obrannou odezvu a stimulují imunitní systém.
Pro úspěšnost homeopatické léčby je nezbytná přesná klinická diagnóza. Při ní se srovnává stav a potíže pacienta s patogenetickými účinky neředěné určité látkové substance. Ta má svůj patogenetický účinek s určitými charakteristickými znaky a určitými zvláštnostmi. Tyto jednotlivé příznaky srovnáváme s nástupem a vývojem zdravotních potíží pacienta a s tím, co je zlepšuje či zhoršuje. Podle toho se pak k potížím přiřadí určitý homeopatický lék, který by v neředěné a homeopaticky neupravené formě vyvolával stejné potíže. Takto vybraný lék se následně podává pacientovi, avšak v homeopatickém provedení. Léčí se tedy podobné podobným.
Uveďme si příklad a podívejme se, jak obraz léku vypadá a podle čeho ho vybíráme.
Aconitum nepalus – rostlina z čeledě pryskyřníkovitých, obsahující velmi toxický alkaloid aconitin. Patogenetický účinek je silný na oblast krevního oběhu a na oblast nervovou.

obr. 1


obr. 2


obr. 3


obr. 4
 

Charakterické znaky při kterých se lék používá:
• silné prokrvení spojené často se zimnicí,
• červená suchá kůže,
• velká žízeň spojená s touhou vypít velké množství studené vody,
• velká nervozita spojená s úzkostí a strachem ze smrti.

Zhoršení potíží vyvolává silný prudký chlad a doba okolo půlnoci. Zlepšení potíží vyvolává, když se u akutních stavů objeví pocení.
Základní klinické indikace: akutní horečnaté stavy mikrobiálního nebo virového původu, záněty nosní sliznice a horních cest dýchacích, vysoký krevní tlak zvláště, když je spojen s úzkostí, chladové neuralgie, vysazení menstruace po velkém prochlazení.
Z příkladu sami vidíte, že sledovat vše, co je důležité k určení správného homeopatického léku, není jednoduché a homeopat musí nosit v hlavě velké množství informací. Samozřejmě nelze nosit všechny a proto se k výběru léku se používá takzvaná repertorizace, která pomůže vybrat ten správný lék. Informace o nich neboli takzvané obrazy jednotlivých léků jsou popsány v atlasech, kterým se říká materie medicy. Souhrny nemocí podle příznaků zase obsahují takzvaná repertoria. Homeopat obvykle hledá v repertoriu podle příznaků názvy léků a porovnáním jejich obrazů v materii medice vybere ten, který je potížím pacienta nejbližší.

obr. 5


obr. 6


obr. 7

To je ale jen jedna možnost homeopatické léčby. Nejvíce se podobá známé alopatické medicíně, kterou známe od univerzitních lékařů. Druhou metodou je konstituční homeopatie. Ta si všímá v první řadě změn, které by vyvolalo podání neředěného homeopatika na typové a charakterové vlastnosti jedince a to srovnává s typem člověka - pacienta. V těchto případech jde vlastně o léčení pouze díky podobnosti typologické a psychické a tedy jedná se o psychosomatickou léčbu. Psychosomatická medicína tvrdí, že orgánové potíže jsou způsobeny nerovnováhou v oblasti psychiky. Proto se v těchto případech v homeopatii užívají léky vysokých potencí, které ovlivňují především psychiku.
Co to znamená potence? Hahnemann při ředění léku prováděl ještě jeho potencování mechanickou energií. Rukou po každém zředění s lékem třepal. Tak se do léku vpravuje mechanická energie a ta jeho účinnost zvyšuje. Dobré homeopatické firmy to vždy dělají ručně a ne strojově. Nízké potence mají vliv na orgánové procesy, střední potence hlavně na úroveň nervovou a vysoké potence na úroveň psychickou. V ředění najdeme dva hlavní systémy. Jeden je decimální, kdy se ředí jeden díl léku do devíti dílů ředidla (tím je voda nebo alkohol) a druhý centisimální, kdy jeden díl léku dáme do 99 dílů ředidla. Naředění je tak vyšší, ale potence nižší. Existují i jiné systémy, ale za zmínku už stojí jen systém podle Korsakova. Ten využívá zbytkové informace v nádobě, kdy se vylije lék a ihned se doplní ředidlem. Informace je tak přenesena jen lékem ulpělým na stěnách nádoby. Takto jsou upravovány všechny homeopatické léky. Když jsou složeny jen z jedné rostliny, nerostu atd., pak jim říkáme monokompozitní homeopatika nebo monokompozitní preparáty. Mají li více složek, pak je nazýváme polykompozitní. U těch se potence neuvádí.
Ano, informace, to je to správné slovo. Homeopatické léky přenášejí informace o obsahových látkách a nikoli jen je samotné nebo jen jejich zanedbatelné množství. Proto se také homeopatika mohou vyrábět i z nemocných tkání nebo původců chorob. Těmto homeopatikům říkáme nosody. Tady ale škála homeopatických léků nekončí. Homeopatika se vyrábějí i ze zdravých tkání a pak se nazývají organopreparáty. Vezměme si například organopreparát Disci/Viscum comp. To je homeopatikum vyrobené ze zdravých meziobratlových plotének, doplněné o jmelí. Léčí se s ním problémy s meziobratlovými ploténkami. Organopreparát dodá tělu informaci, jak poškozenou ploténku regenerovat a jmelí působí jako katyzátor regeneračního procesu. Takových „kouzel“ zná homeopatie celou řadu.
Na základě speciálních kombinovaných homeopatických léků vznikl léčebný obor, ktertému říkáme antihomotoxická medicína. Jejím zakladatelem se stal v roce 1952 německý lékař Dr. H. H. Reckeweg. Při své práci vycházel z toho, že zdravý člověk nebo zvíře jsou ve stavu rovnováhy. V rovnováze jsou nejen tělu prospěšné látky, ale i škodliviny (homotoxiny). Když je jich v těle příliš mnoho nebo když dojde k poruše výměny látkové, nemůže tělo tyto homotoxiny vyloučit nebo neutralizovat a vzniká nemoc. Cílem antihomotoxické medicíny je povzbuzení vlastních reakčních a obranných mechanizmů a procesů vylučování škodlivin. K tomuto účelu jsou určeny antihomotoxické léky užívané v homeopatii, dále organopreparáty, nosody, homeopatické úpravy syntetických látek a biokatalysátory. Tyto léky se většinou skládají z více komponent a proto jsou nazývány polykompozitní homeopatika. Vyrábějí se také často cíleně na jednotlivá onemocnění a bývají většinou k dostání bez lékařského předpisu. Jako příklad si můžeme uvést například Gripheel (čti griphel) na chřipku, Lymphomyosot na drenáž lymfatického systému, na posílení celkové imunity, Klimaktheel (čti klimakthel) na problémy ženského přechodu, Oculoheel (čti okulohel) na problémy s očima a podobně.
Podle Reckewega se také vyrábí celá škála léků pro oblast veterinární. Je to program ReVet, obsahující sedmnáct veterinárních specialit. Tyto veterinární preparáty byly vyvinuty na základě odborných zkušeností pro malá zvířata, koně a pro chov dobytka. Vyrábějí se buď v podobě granulí (obr. 1) pro použití do krmiva nebo v injekční formě (obr. 2). Granulované léky se rozpouštějí buď ve vodě nebo se dávají do kašovité stravy. Mně se osvědčilo podávání i v kousku rohlíku. Nedoporučuji podávání například v jablku. Kyseliny v něm obsažené stírají léčebné účinky. Granulky nesmíme brát do ruky, protože homeopatická informace je na jejich povrchu. Injekční forma se nemusí vždy aplikovat jen injekcí, ale lze ji naředit do neperlivé čisté vody a podávat se žrádlem třeba dvakrát denně. Tabletkám dotek nevadí (obr. 3). Existují i homeopatika určená například na odčervení. Většinou se jedná též o polykompozitní preparáty a ty se aplikují obvykle plošně do vody na pití. Známe i homeopatické masti jako například Traumeel (čti trumel) na poranění kůže. (obr. 4). U některých koní je možno použít i nosní kapky nebo spreje (obr. 5). Existují i další fiormy, které vyrábějí i speciální řady homeopatických léků pro zvířata, a to jak v podobě granulí, tak v injekční formě. Obojí lze ale podávat do krmení (obr. 6). Nejsnazší je aplikace kapek, protože těmi stačí pouze pokapat jádro.

obr. 8


obr. 9

Indikační šíře homeopatik u koní je opravdu široká. Některá onemocnění si můžeme vyjmenovat. Jedná se úrazy, šoky, traumata, hematomy, znečištěná poranění, špatně se hojící rány, rekonvalescence, ochrnutí, poruchy vazivového aparátu, zlomeniny, vykloubení a podvrknutí, abscesy, flegmóny, mastitis, nemoci kůže a srsti, poruchy trávení, horečky, sepse, záněty močových cest a ledvin, cysty ovarií, zvětšení prostaty, záněty v ústní dutině, vředová choroba žaludku a dvanáctníku, poruchy říje a mnoho dalších orgánových poruch. Já jsem homeopatii použil například na ovlivnění lekavosti své klisny, která byla u předchozích majitelů mlácená, lekala se každého vrabce v křoví, každého zašustění padajícího listu a všech neznámých předmětů. Vyjet s ní do terénu byla opravdu někdy zábava. Dnes to je klidný a mírný koník.
Na obrázku osm vidíte oblast okolo nozder valacha, na kterém se mu objevily bradavice. Léčen byl pouze bylinnými extrakty a homeopatiky. Na obrázku devět je stav po třech týdnech léčby. Ústup potíží byl opravdu rychlý.
Homeopatika jsou nejužitečnější při dýchacích potíží koní a očních onemocnění, při problémech s otoky kdekoli na těle, dále k léčbě virových onemocnění, abscesů (zvláště kopytních). Jelikož působí přes psychiku, tak jsou významnou pomůckou u syndromu „házení hlavou“, přerušení laktace po odstavu a řešení krizí při odstavu jak hříběte, tak klisny, při řešení problémů s týranými a lekavými koňmi a u dalších psychických potíží.
Důležité je, že léčba většinou nemá vedlejší účinky a neexistují interakce s jinými léky. Homeopatická léčba také nezatěžuje léčený organismus. Je vhodná i u virových infekcí, na které je prozatím klasická medicína krátká. Kombinace homeopatie s bylinnou terapií dokáže pokrýt široké spektrum nemocí a obě metody se v účinku podporují a doplňují. Vynikající výsledky jsou i s preventivním zvyšováním celkové i specifické imunitní odezvy na různá infekční agens.