Setkání s mořskými koníčky

Potkat pod vodou svým způsobem tajemného mořského koníčka, je snad snem nejednoho potápěče. Přesto, že jsou celkem rozšíření, nejsou často k vidění. Já měla to štěstí, že jsem je objevila několikrát při potápění v Dahabské zátoce.
Mezi ostrůvky trávy a písku, od hloubky jeden až patnáct metrů, občas naleznu tyto mistry v maskování, bohužel ne po celý rok. Vypozorovala jsem, že zde jsou sice každý rok, ale jen v letních měsících (od července do září). Myslím si, že je to ovlivněné délkou dne a teplotou vody. Koníčci se přidržují svými ocásky na stéblech mořské trávy, nehybně a nepozorovaně tu číhají na potravu. Pohupují se do rytmu mořských vln. První, co mě u nich zaujalo, jsou jejich velké oči, kterými si mě zkoumavě prohlíží.

Jen co však zamířím fotoaparát, okamžitě se ke mně otáčí zády. To mi udělá několikrát za sebou, jako by mi tím chtěl dát najevo „koukat můžeš, ale prosím nefotit“. Dál sleduji tohoto překrásného křehkého tvorečka a snažím se ho vyfotit. Nedaří se mi. Stále nastavuje svoje záda před můj objektiv. Ať jdu z jakékoliv strany, tak se otáčí a ani chvilku nepostojí … Po několika „kolečkách“ okolo laškovného koníka už nevím jak na to. Podívám se na svého buddyho, který se mou snahou zřejmě dobře baví, a volím novou taktiku za jeho pomoci. Pomalu, opatrně zalehnu a opřu lokty o písečné dno, namířím fotoaparát na koníčka a čekám. Dávám signál buddymu a ten se z opačné strany přibližuje ke koníčkovi.

Ten se otáčí přímo čelem k mému fotoaparátu. Cvak, cvak a snímek je konečně na světě. Prožívám radost jako úspěšný paparazi. Že to ale dalo práce. Mořští koníčci společně s jehlami patří do řádu lalůčkožábří, čeledi jehlovití (Syngnathidae), ale tvoří samostatnou podčeleď Hippocampinae. Na světě je koníčků kolem padesáti druhů. Jsou velikostí i tvarem velmi různorodí. Nejmenší koníček je velký asi jako nehet malíčku. Některé druhy jsou naopak až třicet centimetrů velcí. Své pojmenování dostali díky svému protaženému tvaru hlavy, která připomíná koňskou. Tyto zvláštní rybky nemají prsní ploutve, pohybují se pouze pomocí dlouhé hřbetní ploutve (až 70 úderů za vteřinu). Pohybují se proto velmi pomalu a zřídka. Většinou se přidržují stočeným ocáskem u stébel mořské trávy nebo u různých měkkých i tvrdých korálů. Mají bezzubá ústa, živí se tedy pouze malými korýši, kteří jsou unášeni ve vodě (vidlonožci, larvální stadia krevet …). Když se jejich kořist přiblíží, je ihned nasáta a polknuta. Mořští koníčci nemají žádný žaludek, jejich potrava je napůl strávena a opět vypuštěna ven. Jejich tělo tvoří krunýř z kostěných destiček (12 v břišní části, 32 až 35 na ocásku), nejvíce pohyblivou částí jejich těla je ocásek, který jim při přemisťování slouží jako kormidlo. Dokáží se dokonce pohybovat nejen ve vzpřímené poloze, ale dokonce i hlavou dolů. K tomu jim pomáhá dvoukomorový plynový měchýř, přepouštějí v něm vzduch tak, aby se udrželi v určité poloze. Jsou to dokonalí mistři maskování. Nejen zbarvením, ale i různými výrůstky na těle se stávají ,,neviditelnými“ pro své okolí. Dokonce dokáží i trochu své zbarvení měnit. Vyskytují se téměř ve všech mořích a oceánech světa. Nejvíce početní jsou však v tropických a subtropických oblastech. Koníčci často žijí v monogamních párech. Jejich život je plný různých tanců a rituálů. Každé ráno se ,,manželé“ vítají zvláštním tancem. Při námluvách a přenášení vajíček do břišního vaku samečka (ten vznikl spojením kožních chlopní z břišních ploutví) mají složitý rejstřík chování, který je odlišný u každého druhu. Většinou se koníčci do sebe zapletou ocásky, neustále stoupají a klesají k hladině, dotýkají se navzájem a neopomenou se ani ,,políbit“ svými rypáčky. Celý tento ,,svatební tanec“ může trvat až osm hodin. Po námluvách samička vloží vajíčka do samečkova vaku, kde jsou oplozena spermiemi. Sameček oplodněné jikry nosí a ochraňuje po několik týdnů, než se vylíhne potěr. Malí koníčci (10–12 mm velcí), kterých je okolo 150, jsou stahy samečkova vaku, obvykle v noci, vypuzeni ven. Tím končí samečkovi rodičovské povinnosti. Koníčci okamžitě klesají na dno, kde se o cokoliv zachytí. Mořští koníčci jsou ohroženy nejen znečišťováním moří, ale mnoho se jich dostává i do akvárií. Jsou velmi žádaným zbožím. V některých oblastech se dokonce loví a suší, protože se používají jako afrodisiakum.