Zkoušky speciální vodní práce Švábenice

O víkendu se konaly Klubové zkoušky speciální vodní práce slídičů a retrieverů. Zkoušky každoročně pořádá Klub chovatelů loveckých slídičů a OMS Vyškov a MS Střela Švábenice. Speciální zkouška z vodní práce je zkouška, při níž prokazují retrieveři a slídiči vyšší stupeň výcviku a upotřebitelnosti pro práci při lovech vodní zvěře.

Předpověď počasí slibovala horký den, ale u vody to rozhodně nikomu nevadilo. Dva roky po sobě jsem se těchto zkoušek účastnila se svým psem, letos jsem přijela jako pouhý divák, a tak jsem si zkoušky bez nervů užívala. Zahájení probíhalo v příjemném prostředí lovecké chaty uprostřed lesa nedaleko rybníka. Startovalo celkem osmnáct psů, z toho šest slídičů, jedenáct labradorů a pouze jediný Zlatý retriever, kteří byli rozděleni do tří skupin. Rozhodčí byli přiděleni k jednotlivým stanovištím a skupiny se točili mezi stanovišti. Tento způsob posuzování mi vždycky vyhovoval a myslím, že je spravedlivější. Rozhodčí posuzují všechny psy na stejné disciplíny, a mají tak lepší možnost objektivně srovnat jednotlivé výkony. Švábenický rybník není nijak zvlášť veliký, ale pro účely vodních prací plně vyhovuje. Co nemá, je hluboké prostorné rákosí, aby pes dostatečně prokázal slídění a dohledávku kachny. Ale i s tímto drobným nedostatkem si organizátoři dokázali poradit.

Většina psů byla velmi dobře připravena a málo co jim bylo možno vytknout. Zkoušky probíhaly plynule, rozhodčí posuzovali korektně, tak jak jim to stanovuje zkušební řád. Rozdíly mezi výkony jednotlivých psů však byly. Uvedu příklad, kdy dva rozdílné výkony byly ohodnoceny stejnou známkou a to známkou nejvyšší. Týkalo se to především disciplíny handling, tzn. přinášení dvou kachen z hluboké vody. Rozhodčí vhodí do hluboké vody dvě střelené kachny do vzdálenosti deset až patnáct metrů tak, že spolu svírají přibližně úhel devadesát stupňů. Vhození kachen do vody nesmí pes vidět. Potom je pes vůdcem naváděn a musí obě kachny, v časovém limitu šesti minut, postupně přinést. Pes musí být ve vodě ovladatelný a reagovat na pokyny vůdce.

Někteří psi předvedli krásnou práci, když skočili do vody s vervou, plavali přímo k určené kachně, uchopili ji, přímou cestou se s ní vrátili k vůdci a předali. Jiní si práci zjednodušovali tím, že si část vzdálenosti zkrátili, když běželi pro kachnu po břehu, a stejně tak se s ní po břehu vraceli k vůdci. I předání v předsednutí bylo kdysi pro diváka efektnější, než když vůdce kachnu rychle psovi odebral, aby ji náhodou nepustil. Nový zkušební řád obojí provedení připouští a tuto rozdílnost výkonu neřeší. Rozhodčí vždy po disciplíně veřejně ohodnotili práci psa a vyhlásili známku. Řídili se platným zkušebním řádem, který je dle mého názoru více zaměřen na čas provedení disciplíny, možná na úkor způsobu provedení.

Rákosí v této oblasti není sice ideální, ale připočteme li k ploše rákosu porost, kterým museli psi proběhnout, a který měli proslídit, byla tato plocha pro zkoušky také dostačující. Pes se při jeho prohledávání pohybuje jak na suchu, tak v nízké vodě. Jak se ukázalo, tato disciplína psům nedělala žádné problémy a většina to zvládla s plným počtem bodů. Po sečtení bodů se zjistilo, že se do rozstřelu o vítěze dostali čtyři psi.

Rozstřel je disciplína, která přichází na řadu v případě rovnosti bodů. Do rozstřelu nastupují vždy maximálně čtyři psi podle klíče: chovný před nechovným, mladší před starším, v případě stejného věku fena před psem. Pro závěrečné klání byla jako rozstřel určena dohledávka kachny v rákosí. Vítězkou rozstřelu se stala fenka Labradorského retrievera Awendy Belle Moravia, která se tím stala Vítězskou klubových zkoušek speciální vodní práce s titulem CACT a převzala také cenu starosty obce Švábenice. Z celkového počtu osmnácti startujících obstálo čtrnáct psů. Zkoušky byly dobře připraveny, probíhaly plynule v příjemné, ničím nerušené atmosféře, ostatně jako každý rok ve Švábenicích.