Jak funguje kůň - část 21.: Když vzduch nemůže do těla

Ve valné většině případů se jedná o dvě skupiny problémů:
1. zúžení dýchacích cest, které způsobí, že kůň musí „více zapracovat“ při nádechu nebo výdechu, aby do plic nasál dostatek vzduchu;
2. zesílení bariéry mezi prostorem v plicních sklípcích a krevním řečištěm (což je u zdravých plic pouze jednobuněčná stěna plicního sklípku, jednobuněčná stěna plicní kapiláry a mikroskopický prostor mezi nimi), takže kůň musí dýchat usilovněji, aby potřebné množství kyslíku do krve dodaly méně poškozené části plic.

Pamatuj:
Jakékoli nečekané zhoršení dýchání během zátěže nebo po ní bývá první známkou problému s dýchacími cestami, a to i přesto, že v klidu kůň vypadá naprosto zdravě. Je třeba ho nechat vyšetřit, zahájit léčbu a především upravit jeho management.

V obou případech je na koni znát takzvané ztížené dýchání: kůň musí těžce pracovat, aby splnil požadavky tělních buněk na kyslík. Podle míry postižení bude ztrácet kondici („co kdysi zvládl, teď už neudýchá“), bude zrychlovat dýchání, zapojí do dýchání více svalů (rozšiřování nozder, natahování krku, roztahování hrudníku, břišní lis). Problémy budou patrné buď jenom při zátěži, nebo, a to v těžších případech, už uvidíme ztížené dýchání i v klidu. Nejhorší stavy končí tím, že kůň už není schopen ani v klidu dostat do těla potřebné množství kyslíku, dýchá doslova „celým tělem“, odmítá se hýbat, mohou mu modrat sliznice, může se až dusit. Poměrně často jsou tyto dýchací problémy provázené kašlem a výtokem z nosu.

 

Zánět dýchacích cest

Zánět je přirozená reakce živé tkáně na nějaké podráždění; do určité míry se jedná o proces ochranný, překročí-li však jistou mez, je to proces naopak poškozující. Většinou je na veterináři, aby poznal, kdy je zánět ještě organismu prospěšný a kdy je třeba ho už potlačit. Vlivem různých faktorů (poranění, vysoká nebo nízká teplota, dráždivé látky různého skupenství, viry, baktérie, plísně či parazité) dojde k poškození určitého počtu buněk výstelky dýchacích cest, následně se zvýší prokrvení dané oblasti, takže se k poškozenému místu mohou dostat krvinky a různé chemické látky krevní plazmy. Ty jednak bojují proti případným vniklým „nepřátelům“, jednak odstraňují poškozené buňky, krví přicházejí do tkáně stavební kameny pro vytvoření nových buněk, zaceluje se případné „prázdné místo“ po poškozených a odstraněných buňkách a pokud je to v silách organismu, vrátí se zničené místo do původního stavu.
Právě toto zvýšené prokrvení s sebou přináší pět základních příznaků akutního zánětu, které mohou ovlivnit dýchání koně:
- zčervenání=příznak většího naplnění stávajících vlásečnic a vytvoření nových; tím, že sliznice dýchacích cest mají tmavší růžovou až červenou barvu a nastříklé cévy (obr.1), usuzuje veterinář na to, že zde probíhá zánět;
- zteplání=krev je „horká“ a tím zvyšuje i teplotu postiženého místa; vyšší teplota nedělá dobře bílkovinným molekulám v dosud živých a funkčních buňkách a může způsobit jejich poruchu či smrt;
- otok=při zánětu se zvětší objem sliznice dýchacích cest (obr.2b), protože došlo k většímu naplnění vlásečnic krví a z cév prostoupila do tkáně tekutina i některé krvinky; oteklé sliznice mohou výrazně zúžit dýchací cesty, čímž ztěžují proudění vzduchu do a z plic, kůň hůř dýchá; zmnožená tekutina tlačí na další buňky a pokud trvá otok déle, může dojít k jejich odumření a problémy se prohlubují;
- bolest=tlak tekutiny na dosud živé tkáně, uvolněné chemikálie, kyselé zplodiny z odumřelých buněk či nahromaděné vodíkové a draselné ionty dráždí volná nervová zakončení, čímž mozku zprostředkovávají pocit bolesti; kromě toho se tímto drážděním spouští i obranné reakce dýchacích cest, k nimž patří i reflexní stah hladkých svalů, které ovlivňují průměr dýchací trubice - výsledkem je zúžení dýchacích cest se všemi již známými následky (obr.3);
- porucha funkce=následkem poškození tkání, poruchami krevního a lymfatického oběhu a reflexním útlumem činnosti jednotlivých buněk dochází ke snížení aktivity řasinek na povrchu sliznice, které tedy nemohou odstraňovat zplodiny z dýchacích cest směrem do nosní dutiny; zároveň celý zánětlivý proces způsobí, že hlenové buňky zvýší svoji aktivitu a začnou produkovat větší množství hlenu, který se nedostatečnou funkcí řasinek zadržuje v dýchacích cestách (obr.2c); výsledkem je opět zúžení dýchacích cest a další dráždění.

• obr. 1: Obrna levé hlasivky (na obrázku je vpravo) provázená zánětem. Je vidět zčervenání sliznice i nastříklé krevní cévy.

K zánětu může dojít v různých částech dýchacích cest:
v nosní dutině=rhinitida,
ve vedlejších nosních dutinách=sinusitida,
v hltanu, hrtanu=faryngitida, laryngitida,
v průduškách=bronchitida (k tomu se často přidruží i zánět průdušnice=tracheitida),
v plicní tkání=pneumonie.
 

• obr. 2a: Endoskopický pohled na rozvětvení průdušnice v průdušky u zdravého koně.

• obr. 2b: Oteklá zanícená sliznice.

• obr. 2c: Zanícená sliznice s nahromaděným hlenem.

Nejčastější příčinou zánětu dýchacích cest u koní je především jednorázové nebo opakované dráždění sliznice „špatným vzduchem“, čili dráždivými plyny (k nimž patří především čpavek, hojně obsažený v moči), prachem, nadměrným vlhkem nebo naopak suchem, příliš vysokou nebo nízkou teplotou, ale zánět může vyvolat i mechanické poškození (endoskopie, vdechnutá cizí tělesa, anatomické abnormality apod.). Dále se často setkáme s infekčními záněty dýchacích cest, ať už virovými, bakteriálními či plísňovými nebo vzácněji parazitárními. Zvláštní kapitolou jsou alergické záněty.
Zánětem dolních cest dýchacích, a to konkrétně drobných průdušinek, je i tzv. „dušnost“. Jedná se o opakované dráždění těchto citlivých měkkých „trubiček“ špatným vzduchem nebo o nedoléčení banální virové infekce, které způsobí, že zde vzniká vleklý zánět, který se nestihne uklidnit, tzv. chronický zánět. Při něm dochází k trvalému zúžení koncových částí průdušek, a to jak zbytněním sliznic tak i nahromaděním hlenu, který nemůže být vynesen ven nefunkčními řasinkami. Dušnost bývá zapříčiněna i alergickými reakcemi, převážně na spóry plísní, které se nacházejí v seně. K oběma výše uvedeným příznakům se přidává i reflexní stažení hladkých svalů ve stěně průdušinek a tedy další zúžení - bronchokonstrikce.

• obr 3: Schéma zdravé (b) a zanícené (a) průdušky. Při zánětu se průduška naplní hlenem, její sliznice oteče a svaly se stáhnou – to vše vyvolá její zúžení.

Při zánětu plic se zároveň i zesiluje bariéra mezi prostorem v plicních sklípcích a mezi krevním řečištěm plicních vlásečnic, takže molekuly kyslíku mají větší práci jí proniknout do krve. V těžších případech se stane, že některé plicní sklípky zkolabují a už nejsou schopné se naplnit vzduchem; funkce plic je omezená.
Pokud se takto zúžily dýchací cesty, kůň bude dýchat usilovněji, bude muset vyvinout větší podtlak v plicích, aby do nich vzduch mohl „natéct“. Může se přitom stát, že některým plicním sklípkům se potrhají stěny, zůstane v nich uvězněný vzduch, který už nelze vydechnout. Mluvíme o rozedmě čili emfyzému plic.

• obr. 4: Obrna levé hlasivky. a – pravá hlasivková řasa,
b – pravá konvicová chrupavka (zdravá, roztažená),
c – levá hlasivková řasa,
d – levá konvicová chrupavka (ochrnutá, „spadlá“ do průchodu hrtanu),
e – hrtanová příklopka.

Překážky v hrtanu

Hrtan je složitý útvar a pokud dojde k nějaké změně jeho struktury, většinou to znamená zúžení cesty pro proudící vzduch. Kromě zánětu hrtanu či tvorby cyst se zde objevuje několik dalších poruch:

• obr. 5: Pozice měkkého patra a hrtanové příklopky. MP – měkké patro, EP – hrtanová příklopka, HR – hrtan, TR – průdušnice, JZ – jazyk, VV – vzdušný vak. a: normální pozice, měkké patro nad příklopkou; b: dislokace měkkého patra při natažené hlavě; c: dislokace měkkého patra při silném přiuždění; d: normální situace při polykání.

Obrna hlasivky (většinou levé) (obr.1 a 4):
při této nemoci dochází k poškození větve bloudivého nervu, která vede do svalu roztahujícího konvicovou chrupavku a tedy rozšiřujícího průchod hrtanem při nádechu. Při obrně tento sval částečně nebo úplně ochabne a chrupavka se „pověsí“ do průchodu hrtanem.
Dorzální dislokace měkkého patra (obr.5):
během dýchání je měkké patro pod hrtanovou příklopkou, pouze při polykání se zvedne nahoru. Jsou stavy, kdy je však nad příklopkou i mimo polykání - pořád nebo jen občasně. Většinou se to stane při silném přiuždění koně nebo při příliš rychlém běhu. Měkké patro se tak dostává do průchodu dýchacích cest a zužuje ho.
Kolaps dýchací trubice
Výjímečně se lze setkat s kolapsem průdušnice, která se zploští shora dolů (obr.6). Postiženi bývají především shetlandští poníci; předpokládá se, že tento problém nějak souvisí s miniaturizací. První příznaky zhoršeného dýchání se mohou objevit už v hříběcím věku, ke kolapsu ale dochází většinou později v dospělosti.
Zkolabovat může i hrtan. Je to velmi výjimečný stav a předpokládá se, že se jedná o komplexnější problém provázený obrnou nervů v této oblasti. Může se jednat o botulismus či degenerativní onemocnění motorických nervových buněk v mozku, ale také o následek plísňového onemocnění vzdušného vaku.

• obr. 6: Průřez průdušnicí. Nahoře – normální průdušnice, dole – kolaps průdušnice u shetlandského poníka.

Všechny tyto stavy výrazně ovlivňují výkonnost koně i jeho životní pohodu, proto je třeba je podchytit hned v počátku, kdy je většinou ještě šance na jejich úplné vyléčení.