Jak funguje kůň - část 22.: Kde proudí krev

Krev však má mnohem více funkcí:
- přenáší k jednotlivým buňkám živiny vstřebané střevy,
- přenáší mezi buňkami a orgány různé metabolické meziprodukty,
- přenáší zplodiny metabolismu do orgánů, které je zpracují (játra) nebo vyloučí z těla (ledviny),
- přenáší hormony od místa vzniku (endokrinní soustava neboli žlázy s vnitřní sekrecí) k cílovým buňkám,
- z plicních sklípků přenáší k buňkám dýchací plyny (kyslík) a od buněk zase do plic odpadní oxid uhličitý,
- podílí se na udržování stálosti vnitřního prostředí (homeostáza), udržuje a reguluje například pH organismu i jednotlivých orgánů, protože je spojuje a přenáší pufry, kyselé nebo zásadité látky a ionty,
- podílí se na imunitních funkcích organismu, na přenosu protilátek, imunitních buněk i různých chemických substancí,
- představuje důležitou zásobárnu vody, kterou je schopná rozdělovat podle potřeby různým orgánům a tkáním,
- stejně tak je zásobárnou solí, iontů, minerálů,
- je důležitou součástí termoregulace, protože uchovává a přenáší teplo (podobně jako voda v ústředním topení).

• obr. 1: Schéma cévní soustavy koně, zde konkrétně žíly. Rozvětvení tepen je téměř identické. 1 – vnější jugulární žíla, hlavní žíla odvádějící krev z hlavy; 2 – přední dutá žíla, do ní se sbíhají všechny žíly odvádějící krev z hlavy, krku a hrudních končetiny, vede do srdce; 3 – žíly odvádějící krev z hrudní končetiny; 4 – prstní žíla; 5 – zadní dutá žíla, sbírá krev z vnitřností, trupu a pánevních končetin; 6 – vrátničná žíla, sbírá krev ze žaludku (b), střev (c) a dalších nepárových břišních orgánů a vede ji k vyčištění do jater (a); 7 – vnější kyčelní žíla odvádí krev z pánevní končetiny.

Krev se v těle koně nenachází volně, ale koluje v něm v důmyslném systému „hadiček“ zvaných krevní cévy, cévní soustavě. Ta je u všech obratlovců uzavřená, krev se z cév nikde „nevylije“ ven do tkání mezi jednotlivé buňky. Svoji funkci však může krev plnit pouze v případě, že se pohybuje; proto mluvíme o krevním oběhu. Zástava krevního oběhu znamená dříve nebo později smrt. Proto je do systému cév zabudovaná i výkonná pumpa: srdce. To se po celý život koně nepřetržitě a bez odpočinku stará o udržení krve v oběhu, čili o její cirkulaci. U koně trvá přibližně třicet sekund, než krev proteče systémovým krevním oběhem.
 

1. Oběhová soustava jako celek

Oběhová soustava se tedy skládá z:
– krve,
– krevních cév, v nichž krev koluje,
– srdce, které krev udržuje v pohybu.
Do krevního oběhu jsou „vestavěné“ i jiné orgány, které primárně patří k jiným orgánovým systémům v těle:
– játra a ledviny, které mají za úkol krev pročistit,
– slezina, která je zásobárnou krvinek, jež zrovna nejsou potřebné v krevní cirkulaci.
Její součástí je i
– systém mízních cév, který drénuje tkáně a sesbíranou tekutinu odvádí do krve.

Podívejme se, jak je celý tento systém v těle organizovaný, aby skutečně dokázal zásobit potřebnými látkami každičkou tělní buňku a aby mohl zpracovat a odstranit odpadní produkty či plnit jiné své funkce.
Pulzující srdce se nachází na dolní straně těla, konkrétně v hrudníku. Kříží se v něm dva hlavní krevní oběhy:

• obr. 2: Místo, kde se na lícní tepně (arteria facialis) hmatá a měří puls – na vnitřní ploše u dolní hrany dolní čelisti.

a) plicní (malý) krevní oběh
V něm se vypudí odkysličená krev ze srdce do plic, kde dojde k jejímu nasycení kyslíkem.
Začíná v pravé srdeční komoře, ze které odkysličená krev proudí plicní tepnou. Ta se v plicích větví na hustou síť vlásečnic omotaných okolo plicních sklípků. Zde se krev nasytí kyslíkem a odevzdá oxid uhličitý, z vlásečnicové sítě se sbírá do plicních žil, které ji vedou do levé srdeční předsíně.

b) systémový (tělní, velký) oběh
Vede okysličenou krev ze srdce do těla.
Tepna srdečnice (aorta), která vychází z levé komory, se postupně větví na několik „podoběhů“ podle jednotlivých částí těla (obr.1):
- srdeční stěna je zásobená kyslíkem krví z koronárního systému (věnčité cévy),
- přední část zásobuje krví hlavu, krk a hrudní končetiny,
- zadní část zásobuje krví celý trup, čili hrudník, břicho a pánev s jejich orgány a pánevní končetiny.
Velké tepny se postupně větví na stále menší tepénky, až přejdou v síť drobných vlásečnic, které protkávají všechny tkáně a orgány. Zde krev odevzdává buňkám kyslík, nasytí se oxidem uhličitým a teče zpět žilami až do srdce, konkrétně do jeho pravé předsíně.

V rámci systémového krevního oběhu ještě rozlišujeme jednu důležitou „odbočku“:
- vrátniční krevní oběh (portální), procházející játry. Vrátničná žíla odvádí krev bohatou na živiny i toxické zplodiny ze žaludku, střev, slinivky břišní a sleziny do jater. Zde se jednotlivé látky zpracují a pročištěná krev se vede jaterními žilami do zadní duté žíly a tou do pravé předsíně srdce.

Systémový krevní oběh je výrazně větší, nachází se v něm asi tři čtvrtiny cirkulující krve. Jsou do něho včleněné i důležité ledviny, které krev pročišťují, v podobě moči vylučují toxické či nepotřebné látky z těla a regulují množství vody v krevním oběhu. Velký význam má i další orgán, slezina. V její dřeni se nacházejí mízní uzlíčky s bílými krvinkami, které jsou součástí imunity, nacházejí se zde schované i červené krvinky, které je slezina schopná v případě zvýšené potřeby kyslíku „vyždímat“ do krevního oběhu.
 

2. Cévy

Cévy krevního oběhu lze podle jejich funkce i stavby rozdělit na tři skupiny:
– tepny (arterie),
– vlásečnice (kapiláry),
– žíly (vény).

Všechny krevní cévy jsou vlastně hadičky, jejichž stěna je různě silná vrstva hladké svaloviny a je do různé míry protkána elastickými vlákny. Stah či uvolnění této svaloviny ovlivní průsvit cévy (zúžení cévy=vazokonstrikce, rozšíření=vazodilatace). Tato vrstva je zvenku potažená řídkým vazivem, které ji spojuje s okolím, vnitřek cévy je vystlán tzv. endotelem čili cévní výstelkou, která je nesmáčivá, umožňuje prostup krvinek i plazmy do okolních tkání a usměrňuje rychlost toku krve.
a) Tepny
Tepny vedou krev od srdce na periferii. Velký krevní oběh začíná největší tepnou těla, srdečnicí (aortou), která vychází z levé komory a proudí v ní okysličená krev, malý krevní oběh začíná plicní tepnou, která vychází z pravé komory a proudí v ní odkysličená krev. Velké tepny obsahují ve svalovině hodně elastických vláken a díky nim se mohou pružně roztahovat při každém vypuzení krve ze srdce. To my poznáme jako tzv. pulz - čili pulzovou vlnu, kterou nahmatáme na některých přístupných tepnách a měříme podle ní tepovou frekvenci (obr.2,3). Velké tepny se postupně větví a zmenšují svůj průsvit, stávají se z nich tepénky. Ty už nejsou tak pružné, o to více však mohou jejich silné svaly ovlivnit jejich průsvit a tím zvyšovat či snižovat celkový tlak krve v řečišti. Tepenná síť pojme asi 20% veškeré cirkulující krve.

• obr. 3: Šipky ukazují místa, kde lze nahmatat pulzaci prstní tepny, provázející většinou zánět nebo schvácení kopyta.

b) Vlásečnice
Tyto drobounké cévičky slouží k výměně plynů (kyslík, oxid uhličitý) a látek mezi krví a tkáněmi. Vznikají větvením drobných tepének a ve všech prokrvených tkáních a orgánech tvoří bohatou síť, aby se zase spojily v droboučké žilky. Nejhustější síť vlásečnic je v mozku, srdci a ledvinách, u koní i v kopytní škáře (obr.4), řídce protkávají kosti, vazivo či tukovou tkáň, nenajdeme je v rohovce, čočce, chrupavkách a zubní sklovině. Pro vlásečnice je charakteristické, že jejich tenoučká stěna je tvořená pouze vrstvou endoteliálních buněk na bazální membráně - nic víc. Díky tomu jimi mohou snadno plyny i látky prostupovat na obě strany.
Mezi tepénkami a vlásečnicemi se mohou nacházet svěrače, které ovlivňují průtok krve do kapilární sítě. U koně v klidu je tak naplněno pouze 20 - 30% kapilár, zbytek je prázdných a „čeká“, až bude třeba přivést do tkáně více krve (například do pracujících svalů v případě fyzické zátěže). Další zvláštností v některých částech těla jsou takzvané arteriovenózní anastomózy, což jsou cévní spojky mezi tepénkami a žilkami, které umožní krvi obejít kapilární síť. Tak se zabrání odbourání některých metabolických produktů v citlivých tkáních nebo se tím brání nadměrnému ochlazování krve (najdeme je například kůži, ušních boltcích či v kopytní škáře a slouží zde jako prevence podchlazení koně stojícího dlouhodobě ve sněhu). V kapilárách se nachází asi 5% veškeré cirkulující krve.

• obr. 4: Bohatá síť vlásečnic zásobující kopytní škáru koně.

• obr. 5: Rozšířené podkožní žíly přivádějí k povrchu těla horkou krev a podílejí se tak na ochlazování organismu. Jsou dobře vidět především u koní v letní srsti a u „plnokrevných pouštních“ plemen, která mají právě z důvody lepšího ochlazování tenčí kůži i jemnější a řidší srst.

c) Žíly
Navazují na kapilární síť a vedou krev z různých tkání zpět do srdce. Drobné žilky velkého oběhu se postupně spojují do velký žil, až nakonec v podobě přední a zadní duté žíly vedou odkysličenou krev do pravé předsíně, plicní žíly z malého plicního oběhu zase vedou okysličenou krev do levé srdeční předsíně. Žíly pocházející ze střev obsahují krev bohatou na živiny, ze sleziny zase přinášejí krví hodně bílých krvinek, z endokrinních žláz teče žilní krev bohatá na hormony. Naopak z ledvin teče pročištěná žilní krev relativně chudá na jakékoli látky.
Síť žil většinou odpovídá tepenné síti, přičemž žíly jsou uložené povrchněji než tepny, dokonce až pod kůží - zde plní termoregulační funkci, protože přivádějí horkou krev pod povrch těla a umožní tak její ochlazení (obr.5). Naopak žíly z jater a pracujících svalů přivádějí krev ohřátou na vysokou teplotu.
Stěna žil má stejné vrstvy jako tepny, jejich svalovina je však tenčí, proto žíly bývají „ochablé“. Výstelka vybíhá často v chlopně, které brání zpětnému toku krve. Na končetinách jdou žíly těsně vedle tepen, jejichž pulzace pomáhá žilní krvi hnát se proti zemské gravitaci k srdci. V žilách se nachází až 75% veškeré cirkulující krve.

• obr. 6: Vnější jugulární žíla je hlavní žíla odvádějící krev z hlavy. Nachází se v jugulární rýze mezi krčními svaly (1), tlakem prstu ji lze dobře zviditelnit (2) a odebírat z ní žilní krev nebo aplikovat některé léky.

Krev v jednotlivých částech těla

Jednotlivé tkáně a orgány jsou zásobeny krví podle životní důležitosti a metabolických potřeb. Na prvním místě stojí mozek, který vyžaduje přísun krve i v případě, že se jinde nebude dostávat. Z celkového výdeje krve srdcem odebírá 5 až 10%. Hned za ním stojí srdce, jehož pracující stěna potřebuje hodně živin a kyslíku a které také pojme asi 5 až 10% krve velkého krevního oběhu. Dále jsou zde plíce, ledviny (ty si vezmou až 25% krve), které kromě vlastní potřeby kyslíku, živin i hormonů krev pročišťují. Játra odebírají 20 až 30% krve, žaludek a střeva podle intenzity trávicích pochodů 10 až 30%. Svaly zvyšují požadavek na krev podle své aktivity; spolu s kostmi, šlachami a vazy tak odebírají ze srdce 30 až 60% vypuzené krve. Nakonec je tu kůže. Průtok krve kůží je kromě její potřeby živin a kyslíku výrazně ovlivněný termoregulací. I přesto odebírá jen asi 4 až 6% cirkulující krve.