Sdílet:
Japan – chin
japonský chin – japanese chin – épagneuls japonais – japanse spaniel Nejdříve se musím přiznat, že ještě v roce 2002 jsem o plemenu Japan–chin vůbe...
Nejdříve se musím přiznat, že ještě v roce 2002 jsem o plemenu Japan–chin vůbec nic neznala. Náš psí miláček, který s námi žil, byla fenka Coleta, plemeno Baset. Byla úžasná a čtrnáct let nás „vychovávala“. Obdivovala jsem její klidnou povahu, její pohled, který jako by říkal „myslíš to opravdu vážně, já to musím udělat?“. Když nás opustila, věděla jsem, že si musím pořídit malého pejska, takzvaně jen do tašky. Moje kamarádka Ivana Hutařová si v té době pořídila japan–china fenku Daisy Zlatý Diadém. Daisy si získala srdce moje i mého syna. Krásná fenka, která si přátele vybírala, byla povahově velmi klidná a své kamarádství uměla patřičně projevit. Ano, od té chvíle jsme hledali štěňátko fenku japan–china. Nepřemýšleli jsme o plánovaném chovu, o výstavách, vždyť i naše Coleta byla jen a jen náš domácí mazlíček. Našeho prvního japan–china, malou holčičku Gaiu, jsme objevili v roce 2004 v chovatelské stanici Pod Rozhlednou. Toto malé stvoření skoro okamžitě dalo směr našim dalším zájmům. A tak se na našich fotografiích začali stále více objevovat japani z výstav doma i v zahraničí, vytvořili jsme informační portál o plemenu Japan-chin a další webové stránky s plemenem Japan–chin. Japan–chin nám pomohl poznat mnoho zajímavých lidí. Vážím si velmi úžasných přátelství, která jsme získali. A právě díky těmto našim novým přátelům, s jejich pomocí mohla vzniknout kniha, kterou vám chci dnes představit.
Velmi dosud chyběla kniha o historii Japan–china v Československu i v České republice, o historii chovatelských stanic, které pomohly k rozvoji plemene po druhé světové válce u nás a jejichž chovné psy má převážná většina současných chovatelů v rodokmenech svých japanů. Často se japan představuje jako velmi křehké plemeno, ale mnoho majitelů potvrdí také jeho vytrvalost, odolnost a přímo sportovního ducha. Do knihy jsem vložila všechny svoje poznatky nalezené v archivech a také získané soužitím dnes již se třemi japaními slečnami. Ale pouze moje znalosti by nestačily k vypracování této zajímavé knihy. Vážím si velmi spolupráce všech, kteří mi třeba jen malou informací pomohli v další práci na knize. Všem patří moje poděkování. Ale byl a je to především ten malý chlupatý pejsek, který knihu provází od začátku do konce. Japan-chin. Jemu patří poděkování, že zůstal pro nás až do současnosti. Děkuji všem Japan–chinům.
Japonský chin (Japan–chin, Japan, Japončík nebo jednoduše Chin) není pro každého. Kdo by měl mít china? Na tuto otázku je odpověď v podstatě jednoznačná – jemná a laskavá osoba, neboť chin potřebuje a musí mít něhu a lásku. Chin není psem, který by měl rád obtěžování nebo dokonce tvrdé domácí podmínky. Chin není ani vhodným psem pro osobu, která má potřebu jiné ovládat či po nich tvrdě vyžadovat disciplinu. Pro ni je jistě vhodnější teriér nebo nějaké sportovní plemeno. I když někteří chinové dosáhli velmi dobrých výsledků ve výcviku poslušnosti a zvládají výborně agility, tvrdým vyžadováním discipliny lze zranit jejich city, až se mohou urazit.
Po mnoha staletích vědomého a cíleného chovu se chin vyvinul v inteligentního a citově založeného společníka svého pána. Lze ho považovat za absolutní vrchol citové vazby psa na člověka – vyšlechtil se perfektní společník, jehož hlavním životním posláním je své pány milovat a obšťastňovat. Netrpí pocitem méněcennosti, není servilní ani podlézavý. Má v sobě zakódovaný vnitřní smysl pro sebeúctu a důstojnost. Je nezávislý a v určitém smyslu se sám považuje za rovnocenného ke svému pánovi. Často si tuto svoji nezávislost prosazuje právě tím, že si sám vybírá, co a koho má nebo nemá rád. Prokazuje až obdivuhodnou paměť týkající se míst, lidí či psů, kteří se mu buď líbili, či naopak. U china zůstává dlouhodobá nevraživost vůči negativním zkušenostem. Nikdy nezapomíná na přítele nebo nepřítele, ať jde o lidskou bytost, zvíře nebo květinu. Též obdivuhodně vnímá lidskou řeč. Majitelé chinů mají zkušenosti, že osobnost a charakterové rysy china jsou u každého jiné, podobně jako je to u lidí. Mají různé chutě, různé způsoby hry a tak dále. Žádní dva chinové nejsou stejní, zrovna tak jako nejsou stejní jejich společníci lidé. Každý chin je osobností a je nezapomenutelný.
Chin je malý, rozpustilý, veselý, překrásný, elegantní pes, který je neustále ve střehu. Je velmi inteligentní a intuitivní vůči lidem a situacím, ve kterých se nachází. Roztomilým rysem china je schopnost naučit se překvapivě mnoho bez většího výcviku. Je velice čistotný. Snadno se naučí i na tzv. kočičí záchod. Je známo, že se naučí různým trikům a chování sám od sebe nebo pouhým pozorováním jiných psů. Je velice citlivý a přímo „vzkvétá“, pokud je jemně povzbuzován a milován, ale v atmosféře lhostejnosti a bez lásky snadno propadá depresi. Chin není pes pro toho, kdo se netěší z bezprostředního osobního kontaktu psa s člověkem. Chin je pes do klína, dychtí po dotyku, hlazení a příjemném slově. Rád vás má neustále na očích a často vás nepřetržitě sleduje z místnosti do místnosti. Pokud by vás to obtěžovalo, protože jste typ člověka, který potřebuje svůj vlastní prostor, pořiďte si raději nějakou jinou rasu. To však neznamená, že nemůže být japan-chin vychován k tomu, aby spal ve svém pelíšku kdekoliv v bytě, jestliže si to páníček přeje. Miluje vyvýšená místa, ze kterých má dobrý výhled na okolí. Znám i jedince, pro které není problém zdolat i vysoký plot! Japan je velmi inteligentní a lehce se naučí i odnaučí všelijaké „nešvary“, ale vy ho musíte přesvědčit, že vám tím dělá radost, ne že musí! Přestože chin na vás bude většinou v klidu čekat než se vrátíte, citově strádá, pokud je ponechán o samotě dlouhou dobu. Není typem psa, kterému jen pohodíte něco k snědku a necháte ho samotného někde v koutě. Není psem pro člověka, který je silně časově zaneprázdněn a nemůže se mu proto věnovat. Z těchto důvodů zkušení chovatelé chinů vždy novým majitelům doporučí, aby zvážili možnost mít alespoň dva chiny, protože japan-chin miluje psy stejné rasy a dva chinové jsou daleko šťastnější v době, kdy se jim majitel nemůže věnovat. Jejich hry jsou velkým potěšením pro celou rodinu majitele. Chinové skutečně dobře rozpoznají svoji vlastní rasu, jednoznačně drží při sobě a pokud mají na výběr, vlastní rasu upřednostňují. Chin není příliš bázlivý v přítomnosti velkých cizích psů, ač je si vědom své zranitelnosti. Pokud je chráněn před případným ublížením, hraje si i s daleko většími psy. Chin se dobře snáší i s jinými domácími mazlíčky, například i s kočkami. Znám i soužití japana s irským vlkodavem nebo s celou smečkou velškorgů.
Venku je třeba na china více dohlížet, aby na něho někdo nešlápl. Přestože se dokáže obratně pohybovat u nohou, je přece jen křehký ve srovnání s jinými většími rasami. Někteří chinové mohou být stydliví až bojácní, pokud jim chybí zkušenosti ze světa městských parků, plných psů různých plemen. Přestože jde většinou při vás, i když není na vodítku, může se vám lehce ztratit z dohledu, zazmatkuje a nevrátí se k vám tak, jak to běžně dělají větší plemena. Zkušení majitelé chinů doporučují pro pohyb venku raději oplocené pozemky. Jinak je lépe china venčit na vodítku nebo alespoň pod stálým dohledem majitele. Člověk proto musí být stále ve střehu, když bere china ven. Chin není pes, který může být podle potřeby volně vypuštěn z domu nebo dokonce bydlet v domě, kde se ponechávají dveře a branky neustále otevřené. Tam by chin mohl vyběhnout a ztratit se, případně být i sražen autem (častý smrtelný úraz chinů). Ovšem i zde jsou výjimky. Znám japany, kteří jsou naučeni se venčit sami a bezpečně se vracet domů.
Chin je otužilý a geneticky vcelku zdravý pes, vyšlechtěný pro specifické prostředí uvnitř domova, ale miluje i procházky a někteří japani i dlouhé pěší túry. Dožívá se v dobrém zdraví a elánu kolem dvanácti až čtrnácti roků, jsou známí i šestnáctiletí veteráni. Kdo by se chtěl stát majitelem japan–china, měl by si svého miláčka vybrat s pomocí zkušeného chovatele, aby charakterové vlastnosti psa odpovídaly, pokud možno, jeho představám a požadavkům. Jakmile má člověk jednou china, ostatní psi se mu zdají jakoby bez jiskry, až nudní. Chin svého páníčka naučí poznat všechno, co chce a co potřebuje, co se mu líbí a daruje mu mnoho let denních radostí a pohody. Pozor však – již dva chinové tvoří smečku a dokáží vymýšlet různé kratochvíle. Mají-li příležitost, dokáží ulovit i slepici a vypořádat se s cizí kočkou! Chin není uštěkaný, ale svého pána vítá celou plejádou tanečních variací za pronikavých zvuků. Japan je totiž král a zároveň klaun mezi jinými rasami psů.
„Za to, že žiji ve smečce japanů a pekinézů, může moje nevyléčitelná nemoc. Jednou jsem se dočetla, že japani mají kouzelnou moc uzdravovat. I pořídila jsem si svoje dvě první japanky Aidu a Betynku z Muromači. Za svůj velmi krátký život ten můj nesmírně obohatily, byly úžasné společnice. Po jejich smrti jsem koupila starší fenečku s dosti pohnutou minulostí Gladys Jižní koruna, která se narodila v roce 1990 (otec: Jamahushi von Sado, matka: Bajka Jižní koruna CS). Od ní jsem odchovala první tři štěňátka a nejsilnější z nich Amálka Veselý skřítek (narozena 1. 8. 1993, bílo–černá, otec: Kimi von Haus Sonnenschein) se stala zakladatelkou rodu Veselých skřítků,“ vzpomíná velmi sympatická paní Eva Neumannová.
Chovatelskou stanici s názvem Veselý skřítek zaregistrovala v roce 1990. V chovu začínala s japany, ale několik let chovala i Pekinéze. Její chov japanů ovlivnili nejvíce psi lk z Javisu, narozen 8. 12. 1993 (otec: Inejiro Lyckodrömmens, matka: Iris Ramaria) chovatelka paní Vicherková a CH Mauno Fuinrando narozen 6. 11. 1990 (otec: Tauno Fuinraindo matka: Isolde Nageires) majitelka paní Dolejšová, oba nesli v genech malý vzrůst pro potomstvo. Nezapomenutelná fena Fellon Veselý skřítek narozena 28. 9. 1997 (otec: Ilk z Javisu, matka: Amálka Veselý skřítek) žila velmi krátce a její jediná dcera ICH Merit Veselý skřítek narozena 8. 1. 1999 (otec: CH Mauno Fuinrando) získala tituly Interšampion, Evropský vítěz mladých Poznaň 2000, Český a Klubový Junior šampion, Klubový šampion, majitelkou je paní Dolejšová. Kvality své matky a babičky zcela potvrdila ICH Eirin od Dvou ořechů narozena 20. 6. 2002 (otec: ICH Sotto Kai od Dvou ořechů, matka: ICH Merit Veselý skřítek) nejen s tituly Interšampion, Středovýchodoevropský vítěz, Český šampion a Klubový šampion a výborná 4 na Světové výstavě v Dortmundu, kde bylo ve třídě mladých prezentováno dvacet dva jedinců. Heike Veselý skřítek narozena 22. 6. 1998 (otec: CH Mauno Fuinrando, matka: Eli Veselý skřítek) nebyla nikdy na výstavě, ale zvláště její dcery Scarlett, Suzann a Santhen narozeny 18. 7. 2001 (otec: Archie Černobílá orchidei) dávaly převážně krásné, velmi malé japany. Mnozí se svými novými majiteli slaví výstavní a chovatelské úspěchy. Například: CH Aziru Veselý skřítek narozen 8. 7. 2003 (otec: Axir z Bářina pelíšku, matka: Heike Veselý skřítek) majitelem je Milan Drnec a Národní vítěz Hanýsek Veselý skřítek narozen 8. 11. 2004 (otec: ICH Orin Veselý skřítek, matka: Suzan Veselý skřítek) majitelka Alena Chlpošová.
Samozřejmě v chovatelské stanici působí i psi z vlastního chovu: ICH Orin Veselý skřítek narozen 23. 6. 2000 (otec: Agbar z Pražákova chovu, matka: Amálka Veselý skřítek). Je velmi maličký a moc rád se vždy vystavoval. Jakmile zpozoruje přípravy na výstavu a položenou přepravní bednu na zemi, on je první, který se u ní postaví a čeká na svoji další cestu do výstavního ringu. Dnes již pravidelně na výstavy nejezdí, ale občas mu chovatelka udělá radost, vezme ho s sebou a on si dokonale užije svou chvilku slávy. Kráčí vznešeně a jakoby ukazoval mládeži japanů - tak takto se chodí na výstavě. Druhý pes ICH Clown Veselý skřítek narozený 19. 10. 2003 (otec: CH Omamori ze Stříbrných nocí, matka: CH Naomi Veselý skřítek) je také velice úspěšný, získal tituly Interšampion, Český šampion, Klubový šampion, Středovýchodoevropský vítěz mladých, Vítěz třídy na evropské výstavě Tulln 2005, Český junior šampion, Klubový junior šampion, Klubový vítěz 2006 a Vítěz speciální výstavy 2006.
Nejstarším krycím psem je Célio Regamíre narozený 7. 5. 1999 (otec: Princ Tanka CS, matka: Rhea ze Stříbrných nocí) s velmi zajímavým rodokmenem a výstavně velmi úspěšný. Na jeho potomky chovatelka teprve čeká. Benjamínkem mezi „chlapy“ je nový přírůstek Bairin Junshin narozený 17. 9. 2007 (otec: CH Homerbrent Jodan, matka: JCH Gaia pod Rozhlednou) chovatelka Eva Frančeová, který by měl přilít novou krev do chovu Veselých skřítků. A tak paní Neumannová žije se svojí smečkou v krásné roubené chaloupce, kde se navzájem respektují a vnímají své prožitky a životní potřeby lidé a japani.
Na závěr názvy některých dalších chovatelských stanic, které figurují v rodokmenech našich psů: Alfa Naisi CS, Beldana CS, Bílá sakura CS, Bohemia Zlatava, Born to Success, Brněnská louže CS, Černý drahokam CS, Černý paprsek CS, Čin-Čin Pet, Dargun CS, Dech Asie CS, Drangiana CS, Elegantia Morum, Hvězdička Proseka CS, Ještědský drak, Jižní koruna CS, Junshin, Krása Kocandy, Krumlovská romance CS, Krušný sever CS, Melongena CS, Monge CS, Nefritový šperk, Orbita CS, Od Koníře CS, Od Mirky, Od Mojského lesa, Palác snů CS, Pohádka mládí CS, Pod Měndou, Renomé Moravy CS, Starý budha CS, Strassenhof CS, U Babyky, Vitamín CS, Z Briliantové korunky CS, Z Děčínského štěstí CS, Z Dobré vůle CS, Z Goyova obrazu CS, Z Chairé, Z Julinčina údolí CS, Z Konopišťského parku CS, Z Malé brašny CS, Z Maliníku CS, Z Medoušku, Z Města zeleně CS, Z Modré ovečky CS, Z Moravského dvorce CS, Z Muromači, Z Podzvičinských hvozdů CS, Z Mokropeské zahrady, Z Podhajské chaloupky, Z Pražákova chovu, Z Temného dolu CS, Z Tichých luhů CS, Z Venušiny zahrady CS, Ze Šaberova, Zlatý Diadém.
(Ukázka z knižní novinky pro milovníky malých společenských plemen JAPAN-CHIN.)
Štěně s matkou, CHS Hvězda z Pamiru. Foto: archiv Veroniky Hejnové.
ICH U-May Daemi Untis. Foto: archiv Hany Janíčkové.
ICH Vayoshi Hvězda Pamiru. Foto: archiv Veroniky Hejnové.
První vážení narozeného štěněte. Foto: Eva Frančeová.
Japonský chin (Japan–chin, Japan, Japončík nebo jednoduše Chin) není pro každého. Kdo by měl mít china? Na tuto otázku je odpověď v podstatě jednoznačná – jemná a laskavá osoba, neboť chin potřebuje a musí mít něhu a lásku. Chin není psem, který by měl rád obtěžování nebo dokonce tvrdé domácí podmínky. Chin není ani vhodným psem pro osobu, která má potřebu jiné ovládat či po nich tvrdě vyžadovat disciplinu. Pro ni je jistě vhodnější teriér nebo nějaké sportovní plemeno. I když někteří chinové dosáhli velmi dobrých výsledků ve výcviku poslušnosti a zvládají výborně agility, tvrdým vyžadováním discipliny lze zranit jejich city, až se mohou urazit.
Po mnoha staletích vědomého a cíleného chovu se chin vyvinul v inteligentního a citově založeného společníka svého pána. Lze ho považovat za absolutní vrchol citové vazby psa na člověka – vyšlechtil se perfektní společník, jehož hlavním životním posláním je své pány milovat a obšťastňovat. Netrpí pocitem méněcennosti, není servilní ani podlézavý. Má v sobě zakódovaný vnitřní smysl pro sebeúctu a důstojnost. Je nezávislý a v určitém smyslu se sám považuje za rovnocenného ke svému pánovi. Často si tuto svoji nezávislost prosazuje právě tím, že si sám vybírá, co a koho má nebo nemá rád. Prokazuje až obdivuhodnou paměť týkající se míst, lidí či psů, kteří se mu buď líbili, či naopak. U china zůstává dlouhodobá nevraživost vůči negativním zkušenostem. Nikdy nezapomíná na přítele nebo nepřítele, ať jde o lidskou bytost, zvíře nebo květinu. Též obdivuhodně vnímá lidskou řeč. Majitelé chinů mají zkušenosti, že osobnost a charakterové rysy china jsou u každého jiné, podobně jako je to u lidí. Mají různé chutě, různé způsoby hry a tak dále. Žádní dva chinové nejsou stejní, zrovna tak jako nejsou stejní jejich společníci lidé. Každý chin je osobností a je nezapomenutelný.
Chin je malý, rozpustilý, veselý, překrásný, elegantní pes, který je neustále ve střehu. Je velmi inteligentní a intuitivní vůči lidem a situacím, ve kterých se nachází. Roztomilým rysem china je schopnost naučit se překvapivě mnoho bez většího výcviku. Je velice čistotný. Snadno se naučí i na tzv. kočičí záchod. Je známo, že se naučí různým trikům a chování sám od sebe nebo pouhým pozorováním jiných psů. Je velice citlivý a přímo „vzkvétá“, pokud je jemně povzbuzován a milován, ale v atmosféře lhostejnosti a bez lásky snadno propadá depresi. Chin není pes pro toho, kdo se netěší z bezprostředního osobního kontaktu psa s člověkem. Chin je pes do klína, dychtí po dotyku, hlazení a příjemném slově. Rád vás má neustále na očích a často vás nepřetržitě sleduje z místnosti do místnosti. Pokud by vás to obtěžovalo, protože jste typ člověka, který potřebuje svůj vlastní prostor, pořiďte si raději nějakou jinou rasu. To však neznamená, že nemůže být japan-chin vychován k tomu, aby spal ve svém pelíšku kdekoliv v bytě, jestliže si to páníček přeje. Miluje vyvýšená místa, ze kterých má dobrý výhled na okolí. Znám i jedince, pro které není problém zdolat i vysoký plot! Japan je velmi inteligentní a lehce se naučí i odnaučí všelijaké „nešvary“, ale vy ho musíte přesvědčit, že vám tím dělá radost, ne že musí! Přestože chin na vás bude většinou v klidu čekat než se vrátíte, citově strádá, pokud je ponechán o samotě dlouhou dobu. Není typem psa, kterému jen pohodíte něco k snědku a necháte ho samotného někde v koutě. Není psem pro člověka, který je silně časově zaneprázdněn a nemůže se mu proto věnovat. Z těchto důvodů zkušení chovatelé chinů vždy novým majitelům doporučí, aby zvážili možnost mít alespoň dva chiny, protože japan-chin miluje psy stejné rasy a dva chinové jsou daleko šťastnější v době, kdy se jim majitel nemůže věnovat. Jejich hry jsou velkým potěšením pro celou rodinu majitele. Chinové skutečně dobře rozpoznají svoji vlastní rasu, jednoznačně drží při sobě a pokud mají na výběr, vlastní rasu upřednostňují. Chin není příliš bázlivý v přítomnosti velkých cizích psů, ač je si vědom své zranitelnosti. Pokud je chráněn před případným ublížením, hraje si i s daleko většími psy. Chin se dobře snáší i s jinými domácími mazlíčky, například i s kočkami. Znám i soužití japana s irským vlkodavem nebo s celou smečkou velškorgů.
Venku je třeba na china více dohlížet, aby na něho někdo nešlápl. Přestože se dokáže obratně pohybovat u nohou, je přece jen křehký ve srovnání s jinými většími rasami. Někteří chinové mohou být stydliví až bojácní, pokud jim chybí zkušenosti ze světa městských parků, plných psů různých plemen. Přestože jde většinou při vás, i když není na vodítku, může se vám lehce ztratit z dohledu, zazmatkuje a nevrátí se k vám tak, jak to běžně dělají větší plemena. Zkušení majitelé chinů doporučují pro pohyb venku raději oplocené pozemky. Jinak je lépe china venčit na vodítku nebo alespoň pod stálým dohledem majitele. Člověk proto musí být stále ve střehu, když bere china ven. Chin není pes, který může být podle potřeby volně vypuštěn z domu nebo dokonce bydlet v domě, kde se ponechávají dveře a branky neustále otevřené. Tam by chin mohl vyběhnout a ztratit se, případně být i sražen autem (častý smrtelný úraz chinů). Ovšem i zde jsou výjimky. Znám japany, kteří jsou naučeni se venčit sami a bezpečně se vracet domů.
Chin je otužilý a geneticky vcelku zdravý pes, vyšlechtěný pro specifické prostředí uvnitř domova, ale miluje i procházky a někteří japani i dlouhé pěší túry. Dožívá se v dobrém zdraví a elánu kolem dvanácti až čtrnácti roků, jsou známí i šestnáctiletí veteráni. Kdo by se chtěl stát majitelem japan–china, měl by si svého miláčka vybrat s pomocí zkušeného chovatele, aby charakterové vlastnosti psa odpovídaly, pokud možno, jeho představám a požadavkům. Jakmile má člověk jednou china, ostatní psi se mu zdají jakoby bez jiskry, až nudní. Chin svého páníčka naučí poznat všechno, co chce a co potřebuje, co se mu líbí a daruje mu mnoho let denních radostí a pohody. Pozor však – již dva chinové tvoří smečku a dokáží vymýšlet různé kratochvíle. Mají-li příležitost, dokáží ulovit i slepici a vypořádat se s cizí kočkou! Chin není uštěkaný, ale svého pána vítá celou plejádou tanečních variací za pronikavých zvuků. Japan je totiž král a zároveň klaun mezi jinými rasami psů.
Shelduck Queenboy, Itálie. Foto: Eva Frančeová.
Svůj gauč milují japani i v Anglii, CHS Javalcy. Foto: Eva Frančeová.
Holky z Podhájské chaloupky. Foto: Jana Pechanová.
ICH Clown Veselý skřítek. Foto: Eva Frančeová.
„Za to, že žiji ve smečce japanů a pekinézů, může moje nevyléčitelná nemoc. Jednou jsem se dočetla, že japani mají kouzelnou moc uzdravovat. I pořídila jsem si svoje dvě první japanky Aidu a Betynku z Muromači. Za svůj velmi krátký život ten můj nesmírně obohatily, byly úžasné společnice. Po jejich smrti jsem koupila starší fenečku s dosti pohnutou minulostí Gladys Jižní koruna, která se narodila v roce 1990 (otec: Jamahushi von Sado, matka: Bajka Jižní koruna CS). Od ní jsem odchovala první tři štěňátka a nejsilnější z nich Amálka Veselý skřítek (narozena 1. 8. 1993, bílo–černá, otec: Kimi von Haus Sonnenschein) se stala zakladatelkou rodu Veselých skřítků,“ vzpomíná velmi sympatická paní Eva Neumannová.
Chovatelskou stanici s názvem Veselý skřítek zaregistrovala v roce 1990. V chovu začínala s japany, ale několik let chovala i Pekinéze. Její chov japanů ovlivnili nejvíce psi lk z Javisu, narozen 8. 12. 1993 (otec: Inejiro Lyckodrömmens, matka: Iris Ramaria) chovatelka paní Vicherková a CH Mauno Fuinrando narozen 6. 11. 1990 (otec: Tauno Fuinraindo matka: Isolde Nageires) majitelka paní Dolejšová, oba nesli v genech malý vzrůst pro potomstvo. Nezapomenutelná fena Fellon Veselý skřítek narozena 28. 9. 1997 (otec: Ilk z Javisu, matka: Amálka Veselý skřítek) žila velmi krátce a její jediná dcera ICH Merit Veselý skřítek narozena 8. 1. 1999 (otec: CH Mauno Fuinrando) získala tituly Interšampion, Evropský vítěz mladých Poznaň 2000, Český a Klubový Junior šampion, Klubový šampion, majitelkou je paní Dolejšová. Kvality své matky a babičky zcela potvrdila ICH Eirin od Dvou ořechů narozena 20. 6. 2002 (otec: ICH Sotto Kai od Dvou ořechů, matka: ICH Merit Veselý skřítek) nejen s tituly Interšampion, Středovýchodoevropský vítěz, Český šampion a Klubový šampion a výborná 4 na Světové výstavě v Dortmundu, kde bylo ve třídě mladých prezentováno dvacet dva jedinců. Heike Veselý skřítek narozena 22. 6. 1998 (otec: CH Mauno Fuinrando, matka: Eli Veselý skřítek) nebyla nikdy na výstavě, ale zvláště její dcery Scarlett, Suzann a Santhen narozeny 18. 7. 2001 (otec: Archie Černobílá orchidei) dávaly převážně krásné, velmi malé japany. Mnozí se svými novými majiteli slaví výstavní a chovatelské úspěchy. Například: CH Aziru Veselý skřítek narozen 8. 7. 2003 (otec: Axir z Bářina pelíšku, matka: Heike Veselý skřítek) majitelem je Milan Drnec a Národní vítěz Hanýsek Veselý skřítek narozen 8. 11. 2004 (otec: ICH Orin Veselý skřítek, matka: Suzan Veselý skřítek) majitelka Alena Chlpošová.
Samozřejmě v chovatelské stanici působí i psi z vlastního chovu: ICH Orin Veselý skřítek narozen 23. 6. 2000 (otec: Agbar z Pražákova chovu, matka: Amálka Veselý skřítek). Je velmi maličký a moc rád se vždy vystavoval. Jakmile zpozoruje přípravy na výstavu a položenou přepravní bednu na zemi, on je první, který se u ní postaví a čeká na svoji další cestu do výstavního ringu. Dnes již pravidelně na výstavy nejezdí, ale občas mu chovatelka udělá radost, vezme ho s sebou a on si dokonale užije svou chvilku slávy. Kráčí vznešeně a jakoby ukazoval mládeži japanů - tak takto se chodí na výstavě. Druhý pes ICH Clown Veselý skřítek narozený 19. 10. 2003 (otec: CH Omamori ze Stříbrných nocí, matka: CH Naomi Veselý skřítek) je také velice úspěšný, získal tituly Interšampion, Český šampion, Klubový šampion, Středovýchodoevropský vítěz mladých, Vítěz třídy na evropské výstavě Tulln 2005, Český junior šampion, Klubový junior šampion, Klubový vítěz 2006 a Vítěz speciální výstavy 2006.
Nejstarším krycím psem je Célio Regamíre narozený 7. 5. 1999 (otec: Princ Tanka CS, matka: Rhea ze Stříbrných nocí) s velmi zajímavým rodokmenem a výstavně velmi úspěšný. Na jeho potomky chovatelka teprve čeká. Benjamínkem mezi „chlapy“ je nový přírůstek Bairin Junshin narozený 17. 9. 2007 (otec: CH Homerbrent Jodan, matka: JCH Gaia pod Rozhlednou) chovatelka Eva Frančeová, který by měl přilít novou krev do chovu Veselých skřítků. A tak paní Neumannová žije se svojí smečkou v krásné roubené chaloupce, kde se navzájem respektují a vnímají své prožitky a životní potřeby lidé a japani.
Na závěr názvy některých dalších chovatelských stanic, které figurují v rodokmenech našich psů: Alfa Naisi CS, Beldana CS, Bílá sakura CS, Bohemia Zlatava, Born to Success, Brněnská louže CS, Černý drahokam CS, Černý paprsek CS, Čin-Čin Pet, Dargun CS, Dech Asie CS, Drangiana CS, Elegantia Morum, Hvězdička Proseka CS, Ještědský drak, Jižní koruna CS, Junshin, Krása Kocandy, Krumlovská romance CS, Krušný sever CS, Melongena CS, Monge CS, Nefritový šperk, Orbita CS, Od Koníře CS, Od Mirky, Od Mojského lesa, Palác snů CS, Pohádka mládí CS, Pod Měndou, Renomé Moravy CS, Starý budha CS, Strassenhof CS, U Babyky, Vitamín CS, Z Briliantové korunky CS, Z Děčínského štěstí CS, Z Dobré vůle CS, Z Goyova obrazu CS, Z Chairé, Z Julinčina údolí CS, Z Konopišťského parku CS, Z Malé brašny CS, Z Maliníku CS, Z Medoušku, Z Města zeleně CS, Z Modré ovečky CS, Z Moravského dvorce CS, Z Muromači, Z Podzvičinských hvozdů CS, Z Mokropeské zahrady, Z Podhajské chaloupky, Z Pražákova chovu, Z Temného dolu CS, Z Tichých luhů CS, Z Venušiny zahrady CS, Ze Šaberova, Zlatý Diadém.
(Ukázka z knižní novinky pro milovníky malých společenských plemen JAPAN-CHIN.)
Autor textu: Eva Frančeová, Peter van Baaren-Grob, Olga Dolejšová
Autor fotografií zdroj: Pixabay
